.....tyto dvě otázky jsem si položila minulou sobotu ve Fashion areně ve Štěrboholích u Prahy. Pro neznalé a mimopražské je to obrovský outletový komplex, kde si za velice, ale skutečně velice příjemné peníze nakoupíte zboží, na které se jinak v obchodních centrech díváte a nemáte na něj. Nebudu si kupovat značkový kabát v butiku, když si ho za třetinu koupím zde. Hlásí se jaro a s ním potřeba si obout lehčí obuv a tak hurá shopovat./ jednou za dlouhý čas !!! /
První , co mě bouchlo přes čumák... v každém obchodě tak přetopeno, že pokud by tam prodavačka stála v plavkách, bylo by jí prímově. Kde je ta energetická světová krize, když je venku 10 stupňů, v obchodě se plouží ztrápené prodavačky / nedivím se, v takovém horku se nechce ani koukat, natož být příjemná a komunikativní /, teplota dosahuje šílené hodnoty a u každého obchodu jsou otevřené dveře dokořán....jsem už stará ? jsem už blbá ? ...nemyslím, jen jsou mi pak k smíchu všechna ta varování, ty výstrahy před krizemi, když se v takovém komplexu topí jako při teplotách hodně nízko pod bodem mrazu a všichni se tváří spokojeně, takže topíme panu Bohu do oken...
....druhé, co mi čumák dorazilo...otevřete noviny, v nich se píše o agresivních dětech, otevřete internet, zde píší, že je každé x-té dítě neurotik, pustíte si televizi a povídají o počtech sebevražd dětí....jdete po prodejní ploše outletového centra a potkáváte rodiny s malými dětičkami, které jsou zarudlé od pláče, zplavené od potu z přehřátých obchodů, dětičky, které se ze zoufalství válejí po křeslech, kabinkách, ale i podlahách obchodů.... když vidím rodiny korzující po obchodech už se nedivím, že nám rostou neurotici, magoři, gambleři....jsem už stará ? jsem už blbá ?...nemyslím. Patřím do generace, kdy na nás rodiče moc času neměli, oba dělali na směny, ale naštěstí nás nikdo po obchodech netahal, když byl čas, oblékli nám tepláky a hybaj s námi do lesa, na louku nebo kamkoliv ven. Určitě nejsme dokonalá generace, ale nepamatuji si, že by nějaký můj spolužák páchal sebevraždu, že by skončil v diagnostickém ústavu, ptákovin jsme se nadělali, ale díky bohu jsme věděli, jak vypadá sojka, kde rostou konvalinky v lese a kde se dají natrhat dobrá jablíčka.
....dlouho jsem v sobě vstřebávala ty malé uplakané děti / a bylo jich skutečně hodně / a moc bych jim přála, aby si jejich rodiče vzpomněli, kam je brávali na procházky jejich rodiče, co do nich vložili a v co doufali, pak bude třeba čtení v novinách maličko přívětivější a děti zase ucítí, jak krásně voní na jaře tráva...
Bohužel, dnes je to velice oblíbený způsob trávení volného času - teenageři, maminky s miminy, celé rodiny si místo do lesa velice rádi vyrazí do obchodního centra. Čekají je tam přece samé příjemné věci: nákup (místo sběru hub), obídek (místo sváči v ubrousku), kino (kdo by se šplhal na rozhlednu), dortík v kavárně (místo malin), houpací autíčko pro batole (místo větví a pařezů), zase nákup (místo sběru šišek na zátop) a pak už je večer a to jsme si to dne hezky užili...
OdpovědětVymazatMoje nejmladší dítě je už taky stále jen u počítače, když vyleze na zahradu vyvěšuji vlajku Ale nakupování k smrti nesnáší, takže takto trávit čas s ní nikdy nešlo, jediný schoping, který celkem snesla je Ikea
OdpovědětVymazatDiskuze na toto téma je velmi široká. Proč třeba ty dětičky v obchodě brečí a vztekají se? Většinou, co jsem já vypozorovala, tak jim rodiče nechtějí koupit to, co ony chtějí. Rodiče jsou dneska vystresovaní více než naši rodiče. A jsou velmi velké rozdíly v možnostech rodin. Všechny děti ale bez rozdílu pak chodí do stejných školek a škol. To je v pořádku. Jen ten rozdíl v materiálních možnostech rodin je hodně propastný. Ale jak vysvětlit třeba 5 letému dítěti, kterému se už ve školce posmívají, že nemá tablet, že ho nevozí do školky rodiče autem, ale jde pěšky nebo dopravou, jak je možné, že už dítě ve školce cítí, že tohle tričko není ten žádaný model....A děti jak umí být upřímné, tak umí právě zraňovat. Pak se napíše Ježíškovi, že má přinést právě to, co mají ti druzí. A Ježíšek se snaží. Děti velmi rychle vyrůstají z oblečení a bot a děti, které sportují toho oblečení potřebují více a je potřeba mnohé věci vyzkoušet. Nedá se tedy vždy jez bez dětí. Moje dcera s rodinou také občas jedou nakoupit oblečení a boty holkám, které rychle vyrůstají ze všeho. A ty holky jsou vděčné za nějaký ten hadřík a pak na výlety do přírody jezdí hodně. I dovolené jsou vždy v některém pěkném přírodním koutě naší země. Vnuk s rodiči po supermarketech nejezdí, jeho maminka nakupuje vše na internetu, ale zažívá to chtění stejných vymožeností, jako mají druhé děti. A když pak něco dostane, musí se jít pochlubit. A pak se chlubí věcí, která už ty bohatší dávno nebaví a zase se smějí, že tohle už je pro malé dětičky. A tak roste závist a chtění a pokud na to rodiče nemají, tak dojde na vztekání a pod.
OdpovědětVymazatZa nás nebyla ta obrovská obchodní centra. Ale stejně jako dítě jsem neměla ráda nakupování - hlavně zkoušení bot.Nemám ráda tato centra. Vždycky jsem zpocená jak myš. V přízemí prodavačky trpí zimou a nahoře je vedro na tričko. Měli by tam být takové schránky na kabáty jako v Ikea.
OdpovědětVymazatTyhle dvě otázky si také často kladu já tzhle obchodáky nemám ráda a když se couráme třeba po baumaxu hned si svlékám bundu protože tam je vedro že by jeden pad Proč ty dětí tam berou tot otázka Aby až něco provedou mohli na ně řvát a děti se stekají ještě víc Měj se
OdpovědětVymazatVedro v obchodech jsem též zaznamenala, v takových podmínkách neprudí jen děti, ale i já a nejsi stará ani blbá, blbá je ta nová "šopovací" móda .
OdpovědětVymazatObchodním centrům se vyhýbám jako čert kříži, takže nevím, jak to v nich vypadá, ale dovedu si to představit.
OdpovědětVymazatSimi nejsi stará ani ,,blbá,,ale opravdu je blbá ta móda,dnes jsem jen prošla obchodním centrem,abych si zkrátila cestu a nemusela obcházet celou budovu co nám tady vystavěly,měla jsem toho dost a byla jsem pěkně naštvaná na jednu dceunku,jak na maminku doslova ječela,že jí nekoupila nějaké baterie,tak maminka odložila hezky nákup na lavičku a mazala pro baterie,,,houby,poslala bych tam jí,ať si je madam koupí,mohla být tak v deváté třídě,někdy je špatný odhad.Byla jsem ráda,že jsem venku na vzduchu,ale tu holku jsem měla v hlavě ještě doma.
OdpovědětVymazatSimi, moc hezké zamyšlení. Tedy ve skutečnosti smutné. Taky si říkám, že jsem někdy na nepravém místě v nepravý čas. Na dost věcí se kouká jinak než já. Lidi nechápou mně, že nic nepotřebuji a koukají na mne skrz prsty, já zase nechápu je. Nechápu honbu za vším, za kupováním nových věcí, když stará věc ještě slouží. No raději už se moc rozepisovat nebudu, asi bych popichovala nějaké lidi kolem sebe.
OdpovědětVymazat[9]:Mě bys nepopichovala
OdpovědětVymazat[10]: Dáši, díky za podporu. I když ji nevyžaduji. Svůj názor ctím.
OdpovědětVymazat[1]:Já se snažím moralizovat co nejméně a přijímat skutečnost, že se někdo rozhodne sedět v nákupním centru místo v lese na pařezu, ovšem ať pak neláteří, že má dítě neurotika, ono řve z amlionu duc,duc,duc, horko, narváno a budeme se tvářit, že je na světě kouzelně
OdpovědětVymazat[4]: Dášo, já techniku nezatracuji, ale blogování je tak akorát, tedy pro mě, ostatní sociální sítě budou skutečnými žrouty času,hlavně nemám potřebu psát, že jsem včera měla žlučníkový záchvat a kolikrát jsem zvracela
OdpovědětVymazat[7]:Obdivuji každou prodavačku, která vydrží v této atmosféře věčného DUC, DUC, DUC dělat a nezešílí, musí být šílené dělat v takovém hluku a horku
OdpovědětVymazat[9]: Víš, já jsem se naučila být někdy marnivá a prostě se odměním něčím, co mám ráda a co mě těší. Občas si prostě udělám radost nebo mi jí udělá někdo blízký...
OdpovědětVymazat[15]: Však já se taky odměňuji a to více, než kdy dříve. Ale mám svou hranici. Měj se krásně sluníčkově.
OdpovědětVymazatJo, doba se mění a my starší generace jsme zvyklí na to, co jsme zažívali a prožívali my. Jako děti stále pěkně venku, hrály kuličky, skákaly přes švihadlo, hrály školku s míčem.
OdpovědětVymazat[14]: To já taky, je to doslova ubíjející!
OdpovědětVymazat