čtvrtek 5. listopadu 2020

Máme se čím pochlubit ...



Na rozdíl od Švédů, Italů, Nizozemců jsme prý málo hrdí, chybí nám ramena a sebevědomí.
Skutečně ?
Když jsem jako malé dítě sedávala na starém gauči u mé hanácké babičky, těšila jsem se právě na tento večerní rituál. 
Babička v noční košili stála u oprýskaného sekretáře, na lžičce měla kostku cukru, kterou bohatě zalila Alpou. Vložila tuto pikantní kombinaci do úst, přivřela oči a spokojeně si doslova zavrněla. Pochybuji, že kdy tušila, že kostkový cukr vznikl v dačické cukerné rafinerii, kdy se při porcování z cukerné homole poranila manželka ředitele. Pro klid rodinného krbu, se jako výborné řešení jevilo, cukr porcovat a zlaté české ručičky dokázaly, že jim není žádná cesta dlouhá, namáhavá a hlavně, to za ten domácí klid skutečně stojí, že :-)
V den, kdy jsme se právě s tou moravskou babičkou loučili navždy, jsme plakala ze všech příbuzných nejvíc.
Celým kostelem se ozývaly moje mohutné vzlyky, u nosu jsem měla nudle, které se přifukovaly s každým škytnutím. Tety mne hladily, strýcové mne hladili a já řvala jako o život.
Babi, promiň, ale já už to musím na sebe prásknout. To víš, že jsem plakala po tobě, že mne mrzelo, že se strýc Jarin opil a byl nezvěstný, že kvůli oslavě pomlátili půlku králíkárny, pak se pomlátila půlka vesnice na karu.
Ale ze všeho nejvíc mne bolelo, že jsem si roztrhala své úplně první silonky v životě o lavici v kostele.
Když mi mamka ráno místo těch šílených řádkových punčocháčů dala do ruky malou krabičku s hnědým pokladem, och, plesala jsem.
Na to každá holka nikdy nezapomene, kdy si navlékla poklad ze zlínské laboratoře firmy Baťa.
Už tak to byl na svou dobu drahý špás, který vlastně vznikl jako náhrada za ještě  luxusnější hedvábné punčošky. 
Plakala jsem za babičku, plakala jsem za typicky české a vymodlené silonky.
Už jste měli po požití většího množství alkoholu okno ? 
Já měla fakt výlohu, jinak si nelze vysvětlit, jak jsem z čistajasna objevila na vinobraní v Mikulově ? 
To jste takhle večer na taneční zábavě a ráno se probudíte v zájezdním autobusu, za ruku vás drží váš milý a kolem dokola jsou nádherné, dlouhé vinice obtěžkané hrozny a všude zpívají a tančí lidé v krojích. 
Kdo zažil divoká rocková období pochopí, jiní mi odpustí. Moc by mne zajímalo, co by na to pravil český psychiatr Jaroslav Skála, který vynalezl a zprovoznil první záchytnou stanici na světě.
Tak jistě, dodnes se kaju, pane doktore, ale při svém současném připoprdlém způsobu života, byla to fakt jízda a jsem moc ráda, že jste tenkrát provozoval záchytku pouze u Apolináře :-)
Můj nejdražší, nejkrásnější a nejlepší bývalý manžel, se narodil jako romantik. Psal básně, které pak zhudebnil na kytaře. Ještě raději a s větší vervou mi schovával věci. 
Klíče, ponožky, zapalovač, řasenku, cigarety. V rozšafné a povznesené náladě mi uložil klíče od bytu do remosky a záhy na tento přešlap zapomněl. 
Hledání, byt vzhůru nohama, včetně výměny zámků a za trumpetku nehodnou klíčů, jsem vlastně byla já, já manželka.
A  z čeho je nejlepší žemlovka pod sluncem ? V čem má nejkřupavější rantlík ?  No přeci z malé přenosné elektrické trouby, jen si před pečením raději ty klíče vyndejte !
Vidíte, můžeme si poplácat po ramenou, jsme malý, ale šikovný národ. 
Házíme si kostky cukru do čaje. Oblékáme si silonky, lákáme na ně muže.
Někteří muži v nich lákají jiné muže, pokus o genderovou vyváženost !
Samozřejmě se občas opijeme a na tu záchytku fakt nemusíme, upečeme si skvělé křupavé kuře v remosce, nasadíme oční čočky místo brýlí, hromy a blesky necháme sjíždět do bleskosvodů.
Máme být nač hrdí, máme se čím pochlubit. 
To vše je podepsané českou rukou, českým rukopisem.
Pokud nám dojde humor, naděje, budeme hubou rýt brázdu / samozřejmě v roušce /, přátelé, ruchadlo bratranců Veverkových je také náš český vynález.
Tak hlavu vzhůru, český národe, to fakt zase dáme ... a může být situace třaskavá jako Semtex.



60 komentářů:

  1. Simi, báječný článek o tom, na co bychom měli být opravdu hrdí.
    A já si nad ním zavzpomínala nejen na své blízké, kteří už nejsou a pro které jsem také uronila slzí, že by vydaly na potok. Prostě jako profesionální plačka. První silonky, které jsem měla mi věnovala teta. Příšerně se mi kroutily a já se obávala, že je ty podvazky neudrží a sjedou mi ke kolenům. Udržely! Jen ty švy na silonkách nebyly tam, kde být měly. A na remosku také nedám dopustit. I když máme doma spoustu modernějších přístrojů, kuřeti z remosky se nic nevyrovná.
    Měj hezké podzimní dny.💕👍

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak moje první zkušenost je už s punčochovými kalhotami a ty se chovaly umírněně.
      Navíc moje tet teta mi znalecky pochválila kotníky, že jsou krásně stavěné a pak každý musí pochopit, jak jsem neskutečně trpěla, když mi zase hrozily ty šílené řádkové punčocháče :)

      Vymazat
  2. Simonko a Alenko, je to tak, taky humor český nemá ve světě rovného, snad jen suchý cm. anglický?
    švy na mých hubených nohách, to bylo kdysi něco! ale už je to tak dávno.A k tomu štekle. Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak náš humor je nepřekonatelný, umíme se smát, umíme si dělat srandu.
      Co se týče šteklí, já je vzdala po svatbě, můj muž byl stejně veliký a nemohla jsem vedle něj chodit jako kobyla :))

      Vymazat
  3. Nenásilně vlastenecký článek, který neuráží a pobaví. Bravo, takových moc není. Možná proto, že aspoň jednou ty vzpomínky působí autenticky a ne idealizovaně. Na vesnické potyčky můžeme být bezesporu náležitě hrdí. Rockovým obdobím si procházím už deset let, ale bez alkoholu, jsem trapný abstinent a snažím se dokázat, že veselá historka může začít i se sklenicí mléka. (Zatím nezačala.)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ožrat se, být žena a nevnímat zhruba půl dne, no to rozhodně nic neidealizuje. :)))
      Na Moravě si chlapi uměli udělat pořádek a ženské nebyly pozadu, jako dítě jsem byla několikrát u situací, kdy si namlátily hubu, i třeba na hřbitově.
      Ale dokázali spolu žít, dnes to tak ideální není.
      Já jsem destruktivní období musela odložit, sex, drogy a rokec nejdou dělat až do důchodu.

      Vymazat
  4. Simi, máš pravdu, máme být i jako malý národ na co hrdí. Nejen na vynálezy, které zná celý svět, nejen na český humor, ale i na naše sportovce. Nikdy nezapomenu, jak jsme s mamkou sledovali v televizi závody ve skocích na lyžích a byli hrdí na Motejlka, Rašku a další skokany. Drželi palce našim krasobruslařům Hance Maškové, sourozencům Romanovým, Nepelovi a dalším krasobruslařům. A byli jsme tak hrdí, když naši hokejisté porazily sovětskou Zbornou. Máme být na co hrdí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc mne baví, jak každý přidal nějakou oblast, ve které jsme a byli jsme úspěšní.
      Tebou vyjmenovaná sportovní jména si pamatuji a hokejovou rivalitu s CCCP snad každý, kdo měl hlavu, ruce a nohy.

      Vymazat
  5. Odpovědi
    1. Radko, až z Anglie ???
      To mne skutečně těší a děkuji.

      Vymazat
  6. Moc hezky sepsáno :-) Na tohle téma mám vždycky dvě univerzální odpovědi: Antonín Dvořák a Jára Cimrman. Ničí hudbu nemiluju víc než Dvořákovu, žádný Mozart, žádný Bach, ale uhrančivě nádherný Dvořák. Hrát jeho Novosvětskou a violoncellový koncert... to bylo něco úžasného. A Jára Cimrman? V něm je češství shrnuto dokonale jako nikde jinde :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá hudebnice, chápu, že máš vybráno a je to dobře, cítit se při hře českého skladatele podobně, sen, jeden obrovský a uskutečněný sen.
      Já místo Járy Okresní přebor, ten je také o nás a pro nás, českou mentalitu vykreslující do posledního detailu.

      Vymazat
  7. Simi, nelze nesouhlasit. Opravdu máme být na co pyšní. Přidala bych ještě naše překrásné národní kroje a tolik mnohými nenáviděnou dechovku.👍
    Přeji ti krásné a zdravotně nezávadné podzimní dníky.🌞🧡

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pocházím z úrodné Hané a ta když se oblékla do krojů, och, těch barev, té radosti.
      Dechovka k tomu všemu patřila a s mou generálkou jsem se loučila písní Morava, to je krásná zem a brečeli i chlapy. V té písní je o nás tolik.

      Vymazat
  8. Krásně napsané, my Češi můžeme být hrdí na spoustu věcí, ale nějak to neumíme.
    Na bavlněné punčocháče hladce-obrace si pamatuji i já, nosila jsem přes ně modré trenky, aby nepadaly. Zdravím ☺☺☺

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, neumíme.
      Mnoho dnešních mladých lidí o své zemi moc neví, netuší nač být hrdí a vzhlížej k zahraničí, to je víc atraktivní. Rodiče nevedou děti k vlastenectví, škoda.
      Modré trencle, bože, jak já se smála, když jsem to četla.
      V některých vzpomínkách mužů na jejich první zkušenost se ženou, právě modré trenýrky hrály významnou roli a oni vůbec nechápali, proč se ženy vybavují dvojmo :)))

      Vymazat
  9. Já mám největší úspěch se slovem “robot”, všichni si myslí, že je anglického původu. V jednom “Milionáři” to bylo jako otázka a docela za dost peněz . Pak se diví kontaktním čočkám (mimochodem , u vzniku těch úplně prvních, které byly skleněné, byl i tatínek - optik, jedné mojí kamarádky z dětství ) a co takový Baťa??
    Tady ho vyslovují “Báta” ( a neustále mě opravují výslovnost 😁)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V Baťových závodech se právě silonky vymýšleli a záhy se ale jejich výroba uskutečnila až ve fabrice v Ploučnici.
      Ano, slovo robot, další krásná česká deviza !!

      Vymazat
  10. Měli jsme toho mnohem víc, na co jsme mohli být hrdí, bohužel je to fuč. Královopolské strojírny, rozsáhlé zemědělství díky kterému se nemuselo tolik výpěstků dovážet atd. Takže díky za silonky a kostkový cukr. A kdysi i český hokej, který nás ve světě proslavil.Snad se ještě někdy podaří jeho slávu oprášit. Když nic jiného,tak Jágra nám nikdo už nesebere��

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Žiji v kraji, který byl významnou součástí národního hospodářství, co se týče chemie a potravinářství a tato zašlá světová sláva na mne křičí v podobě rozbořených fabrik, budov a zázemí. Smutný pohled.
      Na Jágrovi se mi líbí, že se vrátil domů, že tu žije se svou rodinou a snaží se něco vykřesat z českého hokeje. Moc mu fandím a cítím v něm, že je patriot, možná i kvůli českým knedlíkům :)

      Vymazat
  11. Myslím, že komentující přede mnou už zmínili všechno a všechny, co mě při čtení tvého článku napadli. Ono i ve světě za ledasčím stojí nakonec nějaký ten Čech.
    Simi, děkuji za krásné vlastenecké připomenutí a přeji jen hezké dny, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak se nám třeba podaří významně přispět do boje s covidem a rouškami jsme to dokázali, věděli o nás všude.
      Co Čech, to muzikant, chalupář, tak třeba úspěšný vynálezce vakcíny ...

      Vymazat
  12. Vidím to jinak Simi. Měli jsme kdysi být na co hrdí. Měli jsme všechno, byli jsme soběstační. MĚLI jsme textilky, oděvní závody, cukrovary, vyváželi jsme traktory, tramvaje, auta, motocykly, stavěli přehrady, vyráběli stroje, kombajny.... prostě lehký i těžký průmysl...., měli jsme promyšlené zdravotnictví včetně, dnes již zrušených, infekčních odděleních v každé okresní nemocnici (jak by se nyní hodily)...plodiny jsme pěstovali podle toho, kde se jim dařilo.... dokázali jsme vyrobit KVALITNÍ potraviny.... Dnes jsme jedna velká automobilka, která ještě není naše. Měla jsem doma robot ETA se vším příslušenstvím, sloužil 25 let, pak došlo k únavě materiálu. Rozhodla jsem se pro nový a značka ETA byla spolehlivě ověřená. ETA Hlinsko...volala jsem do firmy, zda lis na ovoce je opravdu lis a ne jen odšťavňovač a bylo mi řečeno, že to slečna zjistí a zavolá mi. Tak jsem se dozvěděla, že firma ETA je jen kancelář pro informace a objednavky, celá výroba je v Číně. Když pak slyším v reklamě to hrdé "ETA je naše", myslím si své....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. I toto je správný úhel pohledu, výborný názor, ještě lepší postřeh.
      Bohužel jsme naši šanci po revoluci pojali diametrálně odlišně a politickou scénu jsme si ale volili my sami, to za nás nikdo nedělal.
      Protože jsem zažila, vše o čem píšeš včetně dokonalého zdravotnictví, netoužila jsem po vstupu do EU a ani dnes s ní nesouzním.
      Nevolila jsem ani Babiše, ani Zemana a když hraje hymna, stále mi vyskočí slzy, když přistávám na letišti, ráda se sem vracím, sice jsme mnohé posrali a to zhusta, ale také jsme mnohé dokázali i v současné době tržního mechanismu, protože po něm jsme všichni toužili, chtěli jsme žít v kapitalistickém zřízení.
      Mnoho fabrik se přestěhovalo, když vidím zbytky dříve prosperujícího závodu SETUZA, brečela bych a pak si jdu koupit Elmex za 90 kč.
      Máme, co jsme chtěli, do rachoty zvesela ...

      Vymazat
  13. Ano, určitě máme být na co hrdí. Jak píše Helenka, za ledasčím stojí nějaký ten Čech.
    Fakt dobrý nápad psát na toto téma s cílem zahnat chmury dnešních dní.Povedlo se! A o tom to je !
    Komentář důchodkyevy mne doslova dostal. Smála jsem se-doslova řehtala- nad modrými trenkami. Jo,jo punčocháče a navrch modré trenky- to jsme nosily :-). Mladší ročníky si to určitě nepamatují, ale my, co už více pamatujeme, byly modelky od malička.
    Den s úsměvem a hlavně ve zdraví, Simi!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Témat v současnosti ubývá, točí se stále dokola a opotřebovanost nás všech je znát.
      K unylému podzimu se všichni stavíme s povinností, tak proč se neodreagovat právě modrými trenclemi, taky jsem se řehtala a úplně jsem na tento módní hit zapomněla. :-)

      Vymazat
  14. A to ještě máme nejlepší egyptology na světě, hned po těch egyptských, nejlepší rychlobruslařku na světě která trénuje doma na prkně, jedny z nejlepších jachtařů ačkoli nemáme moře, profesora Holého díky němuž tisíce HIV pozitivních po celém světě mohou dožívat podstatně déle (škoda že se toho nedožil Freddie), akademika Heyrovského, nositele Nobelovy ceny, a to nemluvím o Formanovi, Menzelovi a mnoha dalších na který si teď hned nevzpomenu. Měli jsme před bolševikem jeden z nejlepších státních sociálních programů který od nás před válkou přebralo spousta evropských zemí...Ale vzpomenu si vždycky na slova mýho muže, který podvakrát za odměnu jel jednou do Londýna a jednou do Paříže a když se vrátil pokaždé říkal, proč my se tak šíleně podceňujeme? Vždyť ti blbí Angláni ani neuměj dávat odpad do popelnic! Oni ani ty popelnice neznají!! Tím mne tedy dokonale uzemnil :-D. Ano jsme zbytečně připosraný a zbytečně hledáme vzory jinde, když mi sami můžeme při lepším sebevědomí být vzorem pro celý svět!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc hezky jsi to napsala, je tam znát tvé veliké srdce.
      Jsme připosraný a domnívám se, že se na tom nic nezmění. Mladá generace vzhlíží právě k tomu západu a nějak si to vlastenectví nenechá vsáknout pod kůži.
      Domnívám se, že mnoho mladých lidí nemá ani tušení o všech lidech, se kterými se zde po právu pyšníme.
      Já osobně jsem ve své výchově pochybila, má dcera se narodila během revoluce, to období bylo nesmírně krásné, všichni jsme toužili poznávat svět a přes ten rozlet jsme zapomněli na rodnou zemi.
      Seděla jsem nejméně desetkrát u pyramid v Gíze, ale do Českého Krumlova jsem se podívala až díky covidu.
      Mnohokrát na blozích jen čumím, jak krásná místa tu jsou a já se honila po Madridu, po Římě.
      I to je veliká mezera, kterou jsem napěchovala do mé dcery a nevím, nevím, zda ona jednou uroní slzu při přistání letadla v Čechách ? Jako já řvu pokaždé.

      Vymazat
  15. Nedávno byl na FB položen dotaz, významný člověk z Olomouce. Nevěděla jsem. Ale z Prostějova ano a hned dva - Jiří Wolker a Otto Wichterle...Takže ano, máme být na co hrdí

    OdpovědětVymazat
  16. Blondýnko, krásné povzbuzení národní hrdosti zabalené do citlivých vzpomínek. Pěkné a dojemné zároveň.
    Nemůžu se zbavit chuti jít si dát po mnoha letech trochu Alpy na kostku cukru. V dětství se tím u nás taky všelico léčilo :-)
    A mimochodem, být Tebou, tak přidám barevné zvýraznění i na tu Alpu, to je taky náš vynález. A jaký! :-))

    wiki: "Historie značky Alpa začala v roce 1913, kdy si Josef Veselý z Brna nechal zaregistrovat ochrannou známku Alpa a začal na trh dodávat francovku s charakteristickou mentolovou vůní."

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vidíš, další bod pro nás.
      Já Alpu měla na bolavý hřbet, ale per os jsem jí neměla desítky let a to, jak si jí vychutnávali naši předci, na tom něco bude :))

      Vymazat
  17. Hm, tak teď jsem se prokousala i komentáři a ty by vydaly na další samostatný článek :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Po právu může mít pyšní, takových článků by byly desítky a stále by bylo o čem psát, čím se těšit a být hrdým na svou vlast.

      Vymazat
  18. Přidávám Igráčka a kódování češtiny od bratří Kamenických.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Má dcera měla ve třech letech radost z české Chevy, která se už nikdy neopakovala ani u Lega či jiných stavebnic.

      Vymazat
  19. To som ani netušil! remoska? nepoznám, predvčerom objednal, lebo drahá Siemens trúba sa chová ako "trouba"! Ešte nepri3la - ergo štrudla nebude, len jablka...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Remoska je česká, drahý a navíc z ní je nejlepší žemlovka pod sluncem, to žádná jiná trúba nedokáže.

      Vymazat
  20. Já vlastenec s Tebou souzním a vzpomínám na všechny ty naše české výrobky, které si pamatuji z dětství. A když jsi zmínila zrovna Alpu, taky jsem ji dostávala při nachlazení na kostku cukru:-). A víš co? Po dlouhých letech jsem se díky covidu k ní zase vrátila. Na jaře, když nebyla nikde dezinfekce, jsem si koupila poslední litrové balení v lékárně a od té doby na ni nedám dopustit. A vypadá to, že se pořád vyrábí u nás.
    Zdravím Tvé vlastenecké hrdé já, když se chce, vždycky se najde na co být v této zemi pyšný.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, tak to mne nenapadlo, Alpa jako dezinfekce.
      Není to nyní o nic lepší, Anticovidu skončila expirační doba a opět se prodávají předražené dezinfekce. Když ekonomika pláče, tak alespoň tu dezinfekci napálíme, ať se občani otelí. Kupovala jsem do práce, kde kvůli zákazníkům je spotřeba obrovská a ceny jsou nemravné.
      Ale Alpu jim tam nemohu nalít, chodili by s kostkovým cukrem :)))

      Vymazat
  21. Blondýnko, zas skvěle napsané... Ale mě se při čtení genderové vyváženosti vybavila moje dcera. Vybarvovala pastelkami úkol do školy: oranžová, růžová, žlutá a povídá, já tam dám modrou, ať je to genderově vyvážené :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vše musí být vyvážené, já jsem letos platila pokutu za genderově nevyváženou poptávku po pracovní síle, tak jsem poučená a také používám i modrou :)

      Vymazat
  22. Simon to je moc pěkně napsané. já jsem se plést ty silonky učila. Nejdříve na kotonovém stroji, ( to pak byly ty se švem vzadu) a později čisté. Buď hodně průsvitné, ty slabounké nebo i silnější na zimu. Pracovala jsem v Elite tři roky, ale kvůli křečovým žilám jsem práci nakonec opustila i když se mi líbila. Bolesti a křeče nohou se nedaly zvládat. Nakonec se Elitky zavřely a vozí se sem punčochy bůhví odkud. Ale kvalitou i cenou se té "Eliťácké" těžko vyrovnají. Stejně tak nejkrásnější nábytkové látky se tkaly v Bytexu, deky, koberce. A co šlo nádhery na vývoz. Díky privatizaci se všechny tyto podniky postupně pozavíraly a lidé přišli o práci a vozí se sem nekvalitní látky v Asie. Co naděláme...Měj krásný a klidný víkend.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No krása, ty jsi byla přímo u zdroje, takže víš, jak takové silonky dokáží potěšit a co práce za nimi stojí. Že to není jen otevřít krabičku a pavučinku si natáhnout.
      Pamatuji si na reklamní obrázky slečen, které byly vyfocené na krabičkách, vždy se mi strašně líbily.

      Vymazat
  23. Simi, silonky jsem si na nožky natáhla asi až jako dospělá. Do té doby jsem nosila kalhoty a v zimně pod nimi, myslím ještě v osmičce, ty hnědé punčocháče, vel. 158. No hrůza. Dnes by si je na nohy nevzaly ani malé děti. :o)
    Je hodně Čechů, kteří nás ve světě proslavili a díky nim můžeme být hrdí Češi. Ale jsou i tací, za které se stydím.
    Přeji krásný víkend. D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak moje dcera řádkové punčocháče také nosila, ale byly hezky barevné, daleko kvalitnější a už se do nich přidávala příměsi, které udržely tvar a elasticitu.
      Sofinka měla také s obrázky. Ale dnešním holčičkám lze koupit malé silonky, to dřív nebylo a hlavně na to nebyly finance.

      Vymazat
  24. Se záchytkou přímou zkušenost nemám, ale jeden známý má sestru, která tam jako lékařka pracovala. Prý se "pacientům" po probrání snažila promlouvat do duše, aby si uvědomili, na jaké scestí je chlast vede, o úspěších jejího působení ale není nic známo :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak tomu říkám zbytečná práce, protože v ranní kocovině má každý bolavou hlavu, duši, vratký žaludek i krok a poslouchat u toho morální koncert, ztráta času.
      Chlast je scestí, o tom žádná, jen si na ten průšvih musí každý přijít sám a záchytka nebude to pravé místo pro duševní obrodu :)))

      Vymazat
  25. Měli jsme a zase máme spoustu šikovných lidí - v technice, v podnikání, ve vědě, v umění. O těch dávných se aspoň trochu ví, o těch dnešních - a je jich taky dost - se ví jen minimálně, pokud to nejsou zrovna sportovní celebrity, protože to málokoho zajímá. Ale hrdost, myslím, samotná nestačí, měla by to být zároveň inspirace pro to, co sami děláme, aby nám z toho nevzešel jen prázdný fanouškovský patos :-). Jak říkával Jiří Voskovec: "Inteligence, talent, imaginace a kuráž jsou mezinárodní. Jenom blbost, uprdnutost a zbabělost mají své národní barvy." Tak hlavně ať je těch v tomhle smyslu "mezinárodních" mezi námi co nejvíc!

    OdpovědětVymazat
  26. Krásně jsi to napsal, na jedné straně hrdost, na druhé inspirace.
    Jen aby nám ti inteligentní, talentovaní a kurážní stále neutíkali jinam, pak nám ti uprdění zůstávají a plní titulní strany bulvární článků, protože ti první bývají pouze v ročenkách Forbes.
    Jen se třeba zeptat na Václaváku v anketě, kdo je Bohdan Pomahač ? Zajímali by mne odpovědi ???

    OdpovědětVymazat
  27. A ještě Aero L-39 Albatros. Dodnes jich desítky létají v "jůesej".  V polovině března 2006 bylo ve federálním rejstříku letadel USA registrovaných 257 albatrosů.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Rozšířil jsi mi obzory, Mirečku, byť jsem se narodila jako dítě velitele vládní letky, tyto obzory mne minuly. Děkuju. :)

      Vymazat
  28. Simčo, kdysi mi jedna stará paní, která je už na nebesích napsala, že jsem opravdová vlastenka. Já jí napsala, že se tak necítím, protože mí předkové byli Němci, Poláci a jeden Bosňák. Jsem tak nějak Evropanka, ona si však trvala na svém. Asi jsem si vzala z každého národa trošku. Jsem hrdá na místo, kde žiji, jsem hrdá na "Čechy" a jejich vynálezy, divadelníky a hezce, na literaturu a na zemi kde žiju. A žije se nám celkem velmi slušně všem, kde se neřeší náboženství, barva pleti. Kuchyň však mám mezinárodní. Jen je mi líto, kolik málo lidí zná historii a dějiny naší kotliny. Zdraví Iwka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem to psala mnohokrát, jsem plačka, vždy když se vracím ze zahraničí, tečou mi slzy. Můžeme tisíckrát nadávat na malost, švejkovství nebo Troškovo čarování na poli života, stejně bych asi jinde žít neuměla, včetně omezení jazyka, že.
      Jídlo mám ráda také mezinárodní, ale buchty s mákem jsou top :))

      Vymazat
  29. Moje babička na kostku s francovkou taky nedala dopustit😊. Navíc jsi mi připomněla její slova, mám je i v památníčku : Nezapomeň dcerko milá, ze ses v Čechách narodila, že jsou Čechy domov tvůj, na to vždycky pamatuj! 😊

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Druhá babička byla už moderní, ta seděla na pelesti s becherovkou, ale nebyla tak zdravá a tak ta spokojená, jak ta z Moravy.
      Krásná věta za památníčku, mnohé dnešní děti by nás měli za veselé blázny, co si píší veršovánky.

      Vymazat
    2. Nevadí mi být veselým bláznem...alespoň někdy😊

      Vymazat
  30. Jsem přesvědčená o tom, že to dáme! Musíme! :)

    Skvělé sesumírování českých vynálezů :). Ačkoliv jsem dvakrát za život neměla díky alkoholu k deliriu moc daleko, paměť mi vždycky sloužila dobře. Díky tomu si snad budu pamatovat, že se do stejné situace nikdy znovu dostat nechci :D.

    OdpovědětVymazat
  31. Moje babička si taky dávala alpu na kostku cukru, občas jsem se přidala, dodnes mě ta alpová vůně přenáší do minulosti jako stroj času. :)
    Myslím, že jsme národ dost hrdý a nepoddajný a že máme být na co pyšní, jak jsi ostatně sama skvěle sepsala. Jen mi přijde, že občas ten náš typicky český humor za každou cenu je už trošku na hraně a že nás tahle naše vlastnost zbytečně sráží nebo jak bych to řekla. Na druhou stranu si nemyslím, že by na tom jakákoliv národnost byla podstatně lépe, Všichni máme své dobré i horší stránky, líbivou i méně líbivou minulost, co platí pro jednotlivce, dá se klidně zevšeobecnit i pro národy. :)

    OdpovědětVymazat
  32. Simi, ještě např. elektrická tramvaj a lodní šroub. I za tím jsou Češi. :o)
    Jinak super sepsaný článek :)
    Měj prima dny, Petra

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.