Chci být zase samicí ...

... aneb já ten fňukna článek napíšu.

 

 

Sebevědomí na nule a proč ?

V zrcadle se na mne dívá opuchlý Ivánek Mrazíkovic.

Na hlavě má místo šmrncovního účesu helmu nepoddajných přerostlých a prošedivělých vlasů, která si žije svůj vlastní život. O několika centimetrovém odrostu nemluvě.

Má seriózní kamarádka prodělala covidové onemocnění a začala nosit na hlavě kulich. 

Připomínala mi Evžena Humla z Chalupářů, který musel mít pokrývku hlavy kvůli průvanu a taky jako prevenci neurotických výlevů.

Nejen nohy v teple. I hlava v teple.

Přiznám se, že mi to pletené něco na hlavě neladilo a tak jsem se zeptala. 

Místo odpovědi si kámoška čepici sundala a k mému velikému překvapení jsme propukly v salvu nekontrolovaného smíchu.

Stříhala si ofinu tak dlouho, že skoro žádnou už nemá. 

Jak se mi ulevilo s vědomím, že nebude mít trvalé covidové následky v podobě  apartní čepičky na celkem pěkné hlavě :)

Zda bude sedět s rodinou pod vánočním stromečkem v čepici, to je otázka osobního hrdinství.

Hlavně nezabřednout. 

Toto si opakuji, když si s lupou na bradě hledám babské chlupy a vytrhávám obočí, které trčí jako dálniční bariéra. 

S láskou vzpomínám na jemné ruce slečny kosmetičky.

Přemíra zaručených a bombastických zpráv ve sdělovacích prostředcích v mé hlavě probudila hypochondra. 

V chodbě mám připravenou tašku s hygienickými potřebami a několik knih. 

Nejdříve jsem se připravovala na infarkt myokardu, zjišťovala, zda se kapacita lůžek s kyslíkem nezmenšila. Defibrilátor beru již jako samozřejmost.

Po malém brnění konečků pravé ruky jsem očekávala spíše mrtvičku.

Zkrátím to, návaly tepla a zimy přisuzuji klimakteriu, sexuální abstinenci / sežeňte si normálního chlapa, když furt máme nouzový stav ??? / a problému sehnat bagr s bagristou v termínu požadovaném elektrikáři a vodaři. 

Pro neustálou kontrolu pulzu, dechu jsem vlastně zapomněla na hrozbu největší, covid.

Samozřejmě, nevěřte všemu, co napíši. 

Ráno, v poledne i večer užívám zelený ječmen, spirulínu a chlorellu, celé to doplňuji echinaceou, zinkem, vitamínem C a D. 

Zapíjím to nápojem s kustovnicí čínskou, řapíkatým celerem, fuj.

/ poznámka autorky - je to hnus, velebnosti, jen to polknout /

V záloze mám špičkové opatření mé kolegyně, která si několikrát denně vytírá tělní otvory koloidním stříbrem, jen se přeptám, zda skutečně všechny či nějaké víc ?

Já jsem žena marnivá a když si nemohu udělat radost nějakým hadříkem, kabelkou či botami, udělám si radost v lékárně, ta je otevřená pořád, že.

Potkala jsem německého staříka se zvláštním jménem, jak on se to vůbec jmenuje ?

Nějak od A ?

Prostě mi ten dědek zablokoval úplně mozek. 

Nejdříve jsem nechala nastartované auto s klíčem v zapalování, puštěným topením a celé jsem to zavřela centrálním klíčem. Stála jsem před zamčeným autem bez klíčů, bez kabelky, bez telefonu.

V dálce nejel princ na bílém koni, ale bagr. 

Také už vím, jakou paseku udělá exploze skleněného víka u plynového sporáku, když se zapomene vypnout jeden z hořáků. 

Drobné úlomky skla po týdnu nacházím na neobvyklých místech.

Ze všeho nejvíc mne zasáhla skutečnost, že jsem uložila všechny své vitamíny do mrazáku a tuto drobnost jsem se svým mozkem nekonzultovala.

Kdo hledá najde, já našla až za půl dne.

Chtěla bych být zase sebevědomou samicí.

Tou, která se na sebe v zrcadle usmívá, má upravenou kštici, klenuté obočí. 

Tou, která zahodí tepláky a nasouká se do krásných šatů. / nepotečou jí špeky ze všech stran /

Tou, která se bude těšit na sklenku šampusu a bude koketně flirtovat s fešákem o generaci mladším.

Tou, která si sedne do kavárny a bude usrkávat třeba čtyři kávičky za sebou. A žvanit, žvanit, žvanit.

Chtěla bych být zase sebevědomou samicí, protože mne nebaví pít aloe vera, čekat až zahřmí nebo mne klepne Pepka a scházet se  tím německým dědkem, jak on se to jmenuje ??

Věnováno Padesátce.