pondělí 4. května 2020

Puchýřovi ....



Malý Puchýřek nabubřele vešel do ohraničeného prostoru pískoviště.
Děvčata vyvařovala oběd z báboviček. 
Lžičkou ochutnávala, jako, jemně prosátý písek.
Guláš se moc povedl. Mňam, znalecky pomlaskávala. Jen je ještě horký.
Kluci stavěli hrad, věže, věžičky, malí vojáčci hlídali cimbuří.
Nikdo si hocha, který nepozdravil, nevšiml. 
I tedy vjel malý Puchýřek svou oranžovou tatrovkou do pískoviště a zbořil hrad, oběd i iluze.
Projížděl, devastoval a notoval :  " Je to Zetor, je to traktor, jede do hor, kopat brambor. "
Děti si přály hrát na mámu, na tátu.
Puchýřek nechtěl být tátou, nechtěl být ani mámou, zatoužil být ředitelem fabriky jako strýc Igor.
Mlátil klackem o dřevěnou obrubu, kopal do koloběžky.
Když si všichni sypali do svých dlaní krystalky Vitacitu, vyplazovali na sebe žluté jazyky, stál Puchýřek s nastavenou dlaní. 
Zůstala prázdná.
A jako z malých husiček vyrostou sádelnaté husy, malý Puchýřek se zvětšil do velkého Puchýře.
Ujíždí na svůj nový pozemek a za koly se mu práší.
Jeho bílé auto bere konce stromů, větve, občas i plaňky plotů.
Půl století starou cestu rozhrabe během jednoho týdne jako prase kaliště.
Svého obrovského bílého mazlíka postaví uprostřed cesty, ať se blbci snaží, když chtějí projít.
Nezdraví, nemluví, pouze direktivně oznamuje.
Jsem majitel stavební firmy.
A kdo je tu víc? 
Já jsem Puchýř, veliký, obrovský.
Má žena, Hedvika Puchýřová nezdraví. Můj syn, Emil Puchýř nezdraví.
My všichni, my Puchýřovi nezdravíme, ty staré báby, ty staré dědky, nač ?
Během jednoho odpoledne srovná bagrem celý pozemek na holou pláň, vykope obrovskou díru na modré kolo.
Sobota nesobota, neděle neneděle, za zvuků motorové pily vám všem ukáži, chcete se válet ?
Chcete mít siestu ?  
Jak krásně lahodí uchu zvuk motorové pily, jak rozněžní duši při nedělním obědě cirkulárka.
Božské tóny filharmonie dovezené z hobbymarketu.
A tak ředitel planety, komisař meziplanetárních letů zasadí svá první rajčata.
Ale čímpak je zalije, Puchýř jeden šikovný ?
Nemá svou vodu, nemá svůj jediný sud dešťové vody.
Stojí uprostřed planiny, uprostřed svého vesmíru a má prázdnou konev.
Poprvé pozdraví, poprvé požádá.
Čeká s prázdnou nádobou na vodu, oplatí mu stejnou mincí jeho křupanské chování ?
Nikoliv, lidé mají chuť si pomáhat, žít ve společenství, dodržovat pravidla.
Ale všeho do času, milý Puchýři !
Až jednou spadneš ze stromu, kdo ti pomůže ? Bude ti scházet toaletní papír, čím si utřeš zadek ?
Zapomeneš si hasák, rezervu či baterku, čím si posvítíš ?
Čím kdo zachází, tím také schází ... zbořit iluze lze jednou, maximálně dvakrát !




58 komentářů:

  1. Říká se, že na každého jednou dojde. Někdy i dvakrát. Koukám, že už mají pod hradem připraveno seno pro koníky :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já na boží mlýny věřím, někdy naivně, ale věřím.
      Koníci pod hradem se mi začínají jako organizace moc líbit, začalo to tam mít hlavu a patu, celý ten projekt vyhlíží v podmínkách města moc pěkně.

      Vymazat
  2. No jo, zase jsem zapomněla jak se jmenuju.:-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Věříš mi, ty se podepisovat nemusíš, já tě vždycky poznám.

      Vymazat
  3. Krásně jsi to napsala a takového podobného souseda tu bohužel máme. Je hlučný, stále na sebe upozorňuje, když telefonuje tak to slyší půlka města...jeden důležitý. na zahradě kde sedí uklízí jeho bývalá žena, ale vedle je nehorázný nepořádek na který musíme z oken koukat my...V neděli dokáže celé dopoledne túrovat svoji čtyřkolku s "vytuněným" výfukem, a samozřejmě provázené hlučnými komentáři, kterými kdekoho překřičí včetně té svojí uřvané čtyřkolky, tak že při vaření nedělního oběda nemohu větrat, ale musím pevně zavřít okno, abych se z toho kraválu nezbláznila. Snažím se to mnohdy "neslyšet"...ale ono to nejde. Je to také ten "Puchýř" který ač nás všechny sousedy dávno zná, nikdy nezdraví...Také proč? Vždyť on je něco! Takové lidi bych někdy nejraději zavřela někam do rezervace, dfaleko od slušných lidí...ať si tam řvou a dělají kravál a my ostatní nechť máme klid...Je to ale zbožné přání. Přeji Ti krásné a klidné, hlavně ničím nerušené, dny.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. I těmto křupanům se musí vymezit hranice, nelze jim uhýbat, vždy je v nich skrytý malý nebo velký Hitler, kdyby toho tenkrát nenechali řvát, svět by byl bez jedné války.
      Je pravda, že já ho mám skutečně na praku, ale špatně to tam nesou starousedlíci, ti, kteří to tam budu třeba padesát let, no těch mi je líto, nechtějí konflikty a vyhrocené situace.

      Vymazat
  4. Říká se, že žádný strom neroste do nebes.....
    Obdivuji krásné foto Střekova.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tohle mne napadlo v momentu, kdy jsem ho slyšela somrovat o vodu.
      Mohu tisíckrát nesnášet, ignorovat, ale nikdy nevím, kdy si budu volat o pomoc, nikdy !!!

      Vymazat
  5. Naštěstí takového souseda v okolí nemáme. Máme ale milovníka psů. Má jich průběžně 9-10 a ti když se do toho dají, tak je to rachot. Většina psů je plemene sibiřský husky a ti moc neštěkají, ale vyjí jako o závod, a to všichni najednou. Celé dny to není, ale občas je to na palici.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sousedské vztahy jsou a budou pro právníky vždy oříšek, pro spolužití základní kámen.
      Mohu tisíckrát ignorovat, jednou bouchnou saze a lítají facky.

      Vymazat
  6. Máte tam u vás v podhradí krásně, Simčo. I s Puchýřovými:-). Však ono na ně dojde...
    Užívej květen v pokud možno lepší společnosti.
    Jindra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale kdepak, já nejsu Simča z podhradí, já Simča z hradu.
      Toto jsem fotila při cestě domů, jinak si koukáme do oken s hradním pánem, taky než to vyfuním do kopce, honím plíce :-)

      Vymazat
  7. Takových Puchýřů je všude dost. Bohužel.
    Těch normálních je snad stále víc.
    Přeji hezký výlet do ZOO))))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V naší společnosti si je hýčkáme a mazlíme, hlavně je stále omlouváme.
      Narůstají do rozměrů, kdy nejsme schopni s něčím takovým koexistovat.
      Bude botanická, moc se těším, moc.

      Vymazat
  8. Simi, krásná hradní fotka. Jen na ní kouknu, už bych zas nazouvala pohory :).
    A Puchýř - jak napsal někdo nade mnou - na každého jednou dojde... A někdy se dějí i zázraky a Puchýř prohlédne ;-).
    Měj se krásně tam u vás...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá turistko,
      také jsem ta naivní, která stále věří.
      Mohu vnitřně nesouhlasit, říkat i nahlas, jenže vždy spádem události si člověk uvědomí a připustí, že lidi kolem sebe potřebujeme, třeba tu blbou konev plnou vody na zalití.
      Jenže skutečně ty pobídky nejsou věčné, jednou se ucho utrhne a pak už cesta zpátky neexistuje.

      Vymazat
  9. Podobní Puchýřové existujou, co svět světem stojí, jen proměňujou své metody a prostředky. Díky tomu jsem si ovšem vzpomněl na speciální kousek starého seriálu Slovácko sa nesúdi :-): https://www.youtube.com/watch?v=tgrGtk5atEQ

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přiznám se, že jsem se seriálem inspirovala, strýc Puchýř je kouzelné oslovení. U nás doma jsem toto synonymum poslouchala velice často, puchýř evokoval tu nabubřelost.
      Seriál jsem milovala a když se občas objeví, neodolám, je v tom hodně pravdy, zkušeností a moudrosti.

      Vymazat
  10. Blondýnko, takových bezohledných lidí na facku bohužel je spousta. Puchýř měl dostat na prdel už na tom pískovišti, možná by to něco pomohlo. Měj pěkný den.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lépe bych to nevyjádřila, Puchýřek měl dostat po tlamě a né jednou.
      Možná by si uvědomil, že lidé jsou v jednom společenství daleko silnější než jedinec.

      Vymazat
  11. Takoví lidé prostě jsou. Nemají ohleduplnost sobě. Ano, může spadnout klec, jenže většinou je to míjí.
    Hezký den!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nemají ohleduplnost v sobě, ale taková lekce s konví by nemusela být poslední.
      Ona karma je fakt zdarma a mnoho z nás se o tom přesvědčilo na vlastní oči či mají plodnou zkušenost. Činy nás doženou, vždy.

      Vymazat
  12. Puchýřů je nejspíš všude plno, bohužel...
    Nad náma se renovoval byt, taky 2+1. Skoro půl roku. Byla jsem z toho na prášky, hlavně po noční...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V druhé polovině baráku si nový soused dělal veškerý nábytek včetně obložení tři roky. Sousedi v okolí to pak řešili i na družstvu a policajti jezdili, byly pokuty. Pán nechápal, že na pilu není nikdo zvědavý ve 23 hodin ? Vocas jeden !!

      Vymazat
  13. Mohla bych napsat Puchýří seznam...
    U nás to bylo obráceně - noví sousedé zdravili a komunikovali do té doby, než od nás měli všechna povolení a přístup na naši zahradu když budovali... Teď už to není potřeba - ani přístup ani pozdravy...
    Simi, měj hezký den a díky za tu nádhernou fotku!
    Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem minulý rok měla šílené problémy se sousedy, proto také začnu stavět až po sezóně. Puchýř se s tím nemaže, jezdí obrovským traktorem, bagruje a všichni drží pusu. Cesta zdevastovaná, já jí jako kráva dávala do pořádku, abych měla klid.
      Na druhou stranu, mohu v klidu spát.
      Asi by jste dneska vážili s povolením, že ?
      Nemám ráda lidi, kteří zneužívají a lezou do prdele, aby ti pak ve vhodné situaci vrazili kudlu do zad.

      Vymazat
  14. Jo, jo... Puchýřů jsou u nás od revoluce už dvě generace a stále jich přibejvá. A proč ne, když naše vláda a prezident jsou přímo svým chováním zářným příkladem...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Příklady táhnou, když na Hradě sedí hlavní Puchýř, arogantní a senilní, stává se toto chování standard. A mnoho mu k tomu ještě tleská.
      Ale tohle jsme si zvolili, náš národ to chtěl !!!

      Vymazat
  15. No, hodně je to o výchově. Tenhle kluk se asi vychovával sám, nebo byl vychován v tomhle duchu. Odmala nám rodič vštěpovali, že musíme zdravit, děkovat a pomáhat. Budou mě asi kamenovat lidi, co uznávají volnou výchovu dětí, které si v podstatě dělají, co uznají za vhodné. Já tohle předávala dál dcerám a dnes vnukům. Mám těhle hulvátů, nabubřenců a arogantích lidí plné zuby. Naštěstí znám víc těch slušných. A když jsem byla s vnukem na pískovišti a přesně takhle se tam jeden kluk choval - všechno rozbíjel, bral a mlátil, vynadala jsem mu. Jeho táta, který ho předtím ani nenapomenul, neřekl ani slovo (naštěstí) a s klukem odešli.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Připomněla jsi mi situaci, kdy jsem přijela poprvé v životě do Itálie, je to zhruba 25 let. První večer jsem zažila něco nevídaného, nezapomenu.
      Malí parchantící tam u večeře cvičili své rodiče, nebyla jsem na tohle zvyklá.
      U nás se nikdo neválel po zemi, nevztekal, seděl u jídla a nelítal po celé jídelně.
      A hle, máme tenhle výdobytek kapitalismu ve velkém a můžeme si ho šlechtit.
      Moje máma byla drsná, chtěla jsem být mírnější, jen aby mé dítě mělo mantinely.
      A dnešní výchova, jako přes kopírák ta Itálie.
      No Sofinka se občas válela po zemi, kopala, u jídla běhala po bytě, no, smutné, smutné.

      Vymazat
  16. Nevím, zda bych vody do jeho konve nalila a pokud ano, tak s řádným slovním doprovodem, že JAK SE DO LESA VOLÁ, TAK SE Z LESA OZÝVÁ... :-), protože hulvát zůstane hulvátem vždy.
    My jsme poslední dům v ulici a tak máme sousedy jedny, celých 33 let žijeme vedle sebe v pohodě, ani mezi námi není vybudovaný plot (což soused plánoval již od začátku, že ho postaví). A najednou mu asi švihlo v hlavě či co, začal nám jezdit sekačkou po našem trávníku jednou s tím, že se spletl, podruhé s tím, že to je jeho pozemek. Jenže můj muž na tyhle věci reaguje okamžitě a tak si ho zrovna dnes slovně "podal" a odkázal do patřičných mezí, s dovětkem, že pokud má pochybnosti o hranicích pozemků, od toho má Geodezii a nechť si vše nechá zaměřit znovu a nabouchá si kolíky či konečně postaví ten plot. Tak jsem zvědavá jaké to bude mít dozvuky. Jenže pokud by si to člověk nechal líbit, další dny může jít a ostříhat nám keře či jehličnany, protože se spletl...Nu, a kdo by to čekal, že?
    Simi opatruj se a přeji barevné dny.
    Ála

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Víš, já jsem dvakrát slušně pozdravila, dvakrát mi nikdo neodpověděl a pro mne je to uzavřená kapitola. Já je nepotřebuji, nejsou moji sousedé.
      Ale lidé, kteří s nimi sousedí, jsou o dvě generace starší, chalupu tam mají 50 let a nejsou navyklí na tento způsob komunikace. U nich je to složité, jsou vychovaní, ví, že slušní lidé zdraví. Jsou ale křehcí, bohužel.
      Po takové době si vytyčovat hranice je velice kuriózní, ovšem pokud by to jinak nešlo, ten plot by se udělat musel.
      Nezávidím, ale já bych se také ozvala, nemám ráda porušování hranic.

      Vymazat
  17. Ač Puchýře v okolí nemám (naštěstí), sbíječky si užívám už druhý týden. Takhle při práci nebo ve státní svátek ideální :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to problém celé společnosti, měla by jasně vykreslit a nalinkovat pravidla.
      Nejsme žádní pánbičkáři, ovšem nechat lidi vyspat, odpočinout a neznásilňovat je sekačkami, pilami či sbíječkami by mělo být pravidlem, v neděli či ve svátek.

      Vymazat
  18. Chtěla a mohla bych se připojit k několika komentářům, ale, Simonko, napíšu jen jedno: chce to nenechat se buzerovat od začátku, už těm malým dát najevo, že takhle ne. Jeden kluk s partou před družinou otravoval děti ( převážně o hodně menší, když jsem chodívala pro vnučky, kdysi ) a maminky, co tam na své ratolesti čekaly, nebo i paní družinářky, které vodily menší děti na oběd, jim nic neřekly, tak jsem se do něj pustila a byl klid, partička šla zlobit jinam, ještě jsem to řekla jeho mámě, ale ta vyznávala volnou výchovu a musela jsem jí říct, že je to sice hezké, ale vychovává spratka.
    Jiřina z N.
    prý v Německu nesmí v so+ne nikdo dělat kravál, žádné pily, žádné sekačky, o - jak často v našem domě po takovém nařízení bažím.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ve stanovách našeho zahrádkářského svazu jsou jasně napsaná pravidla, která se tam 50 let tvrdě dodržují, oni brzy narazí, až jim to tam někdo jasně řekne.
      Děvče zlaté, vyznávat volnou výchovu je moderní, je trendy. Rostou nám celé zástupy, pedagogové nemají šanci vychovávat, vlastně nemají ani sílu či pravomoce.
      Možná by se ti taky mohlo stát, že bys dostala po držce od nespokojeného tatínka či maminky, neb jim řveš na jejich poklad.

      Vymazat
  19. Puchýřů a jim podobných se vyskytuje bohužel dost. Jsou všude a myslí si, ýe právě oni jsou ti nedotknutelní ředitelé Zeměkoule. Jak praví poněkud opravené přísloví: "Tak dlouho se chodí s konví pro vodu, až mu jí nikdo nedá".

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Generace starších lidí je zvyklá a naučená si pomáhat, je to valná část osazenstva a dokud nezemřou, budou si pomáhat. Nesou velice těžce, když křupan nepozdraví a čumí jako puk. Tu konev podají, jsou vychovaní.
      Já bych jí nepodala, já nikomu do prdele nepolezu. Ale ty starší chápu, snaží se o korektní chování.

      Vymazat
  20. Puchýř docela sedí, takové otravné a nepříjemné cosi. Já mám zase pro taková stvoření příjmení Čulák. Všichni vědí, o co jde, ale sprostá nejsem. Naučil mě to prvorozený :D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moje generálka dokázala toho čuráka vyslovit hodně hlasitě a nemazala se s tím.
      Jenže u ní to nikoho nepobuřovalo, nikdo u ní nečekal chování skleníkové květinky :-)

      Vymazat
  21. S takovýmto chováním se bohužel setkávám čím dál častěji. Bezohledné chování ředitelů a ředitelek zeměkoule. Ale na každého jednou dojde ... naštěstí.
    Jitka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Též jsem věrna heslu o božích mlýnech, tak snad jedno, že!

      Vymazat
  22. Simčo, tak toto musí být pěkně těžké soužití, kdy si jeden myslí, že může vše. Také nevím, jestli bych mu vodu do konve nalila, hulvátovi jednomu. No, naštěstí v našem okolí snad žádného puchýře nemáme. Ale bydlíme kousek od malého letiště a nás baví pozorovat letadla, která kolem nás krouží, trénují vývrtky aj. a také přistávají. Je to nádherná podívaná, ale v našem okolí ji každý nesdílí. No, ale tak si neměli kupovat dům pár km od letiště. :o)
    Měj fajn dny. D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně si takovou situaci pamatuji, měla jsem možnost koupit nádhernou chatu, ale jezdil tam blízko vlak. Nedala bych to, jsem magor, tudíž jsem to musela odmítnout.
      tudíž nechápu jako ty, proč si někdo pořizuje nemovitost u letiště a je labilní, nešla bych do toho. Rušilo by mne. Tohle je skutečně otázka volby.

      Vymazat
  23. Puchýř většinou dřív nebo později splaskne... jako jeho okázalé sebevědomí. Většinou tihle jedinci trpí nějakým komplexem a léčí si ho na slušných lidech. Tady jsou pro hlučné práce vyměřené hodiny a v létě mezi druhou a čtvrtou odpoledne povinná siesta ! Problém je někdy v noci které jsou teplé a mladí se chtějí bavit. U nás v domě naštěstí vládnou senioři 😁

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Celý život se domnívám, že je to otázkou výchovy. Pokud dítěti stanovím mantinely, ukáži mu, že být puchýř je špatně, mám šanci to alespoň eleminovat.
      Ale pokud dítě naučím být parchantem bez hranic, má to jako mustr celý život.
      Se svobodou bez mantinelů umí žít málo lidí.
      Co se týče vlády seniorů, tady by mohli dostat i podržce, kdyby se vyjádřili, většinou musí volat policii k nápravě klidu.

      Vymazat
  24. Puchýř v každém sousedství, jak je to možné....a to jako dítě byl ťuňťa, možná právě proto.
    Už se těším na puchýře do školky i tam nám kvetou.
    Zahradě a stavbě zdar. J.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já se obávám, že to ťunťa rozhodně nebyl, protože svých chováním už jako dítě odrazoval své okolí, mlácení klackem a kopání není projevem smířlivé povahy.
      Dříve to spravilo pár facek, dnes dostane pohlazení a novou hru.
      Ať se daří, obdivuji, nemohla bych být kantor.

      Vymazat
    2. Ťunťa byl ten náš soused :o) a teď....

      Vymazat
  25. Odpovědi
    1. Pomůže jehla, dezinfekce a náplast, v horším případě pár facek.

      Vymazat
  26. Simči, já jsem zažila už jako dítě u nás v domě takovou škodičku.Kdybych měla popsat co si všechno dovolila, tak to je na dlouho. V dalším mém dlouhém životě už jsem si takový hajzlíky vyřešila.Když se nějaký objevil tak jsem řešila a poslala hned do pr.Nic si jiného takový člověk nezaslouží.Život je krátký a chci ho prožít v pohodě a ne s nějakým blbcem.My máme velký pozemek a dnes už žijeme v klidu.Krásný večer Simči.Martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Souhlasím, že život je krátký.
      Já poslat někoho do prdele nemám problém, ale někteří lidé to neumí, nejsou tak vychovaní, nemají na to žaludek a pak trpí.
      A současná společnost jim nahrává, starší lidé zažívají deziluzi, pocit marnosti, nebyli vychováni ke konfliktům a raději tu konev podají.

      Vymazat
  27. Srdiečko, musím sa Ťa na technický detail spýtať: Prchám z blogu na tento spot, ale s ukladaním TEXTU do formátu to nezvládam...Tvoje sú tak pekne vo formáte, moje lezú do neznáma...
    Pozri zu:
    https://kinngrucola.blogspot.com/2020/05/kto-tomu-rozumie.html

    Za dobrú radu čaká kráľovská odmena...vrelé bozky maj sa naďalej božsky, Tvoj King

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Panovníku, odepsala jsem ti pod text článku.
      Chtělo by to muže, Petr nebo Pavel, oba mají své záložní blogy na Blogspotu a rozhodně to pro ně nebude problém, já vůbec netuším.
      Královské políbení !

      Vymazat
  28. Malého Puchýřka s napřaženou prázdnou dlaní mezi dětmi je mně líto. Někdo tehdy udělal v jeho rodině chybu. Velkého Puchýře bych poznat nechtěla...těžko se napraví, co se pokazilo v dětství...možná.

    OdpovědětVymazat
  29. Takto je dnes vedena spousta dětí! Kdo nemá ostré lokty, nikam to moc nedotáhne. Slušnost a ohleduplnost se téměř vytratila. A takoví lidí mají většinou kliku, že se vždycky najde někdo, kdo jim pomůže.:-(

    OdpovědětVymazat
  30. Taková puchýřovitost se táhne od dětství, přispívá k tomu výchova, ale taky to, jak se pak k takovému puchýři chovají děcka okolo. Ale vždycky takové lidi nerada omlouvám, že za to nemůžou, protože dětství a tak - jednou je dospělej a měl by si umět vybrat, jestli bude dál puchýř, nebo se vzpamatuje. Pak už je to prostě jenom blbec.

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.