čtvrtek 14. května 2020

Jak je to s čůráním uprostřed svobody ? ..



Rozvolňuji. Rozvolňuješ ? Rozvolňujeme ?
Nepopírám, trpěla jsem. Jako kovaný a profláknutý extrovert jsem se rožnila na divokém ohni pandemie.
Netmelila jsem rodinu, neutužovala jsem vztahy, jen jsem denně nosila kontaminační tašku plnou nechutných a oplzlých virů a bakterií.
Na ruce si stříkala litry lihu a peroxidu vodíku, abych své ruce shledala ve věku stoleté, vetché stařeny.
Nepekla jsem metráky buchet, nebylo pro koho.
Nešila jsem roušky, neumím to a starého psa novými kousky neznásilníš.
Do svého slovníku jsem přijala sloveso promořit, rozvolnit, separovat.
Nejkrásnější číslo nebyl úrok na mém spořícím účtu, ale reprodukční číslo.
A přesto všechno jsem jednoho rána zaslechla cinkání klíči od zahrady našich svobod a přání.
Ulehla jsem na kosmetické lůžko a hbité prsty započaly tanec proti destrukci mých obličejových kontur.
Olej slavnostně zalil úhor, drobné kuličky peelingu provětraly zanesené póry a světe div se, mám opět své obočí.
Mladší o tisíce let jsem stála na vlakovém nástupišti a země se zachvěla.
Do tlampače ženský hlas oznámil, že ke druhému nástupišti přicupitá rychlík Krušnohor.
Je to klimakterium, co mi žene slzy do očí ?
Je to nádherná a dlouhé týdny zapovězená krajina v údolí řeky Labe ?
Stékají mi slzy tygra z klece, co cítí na míle vůni svobody.
Emoční masáž přilétá na křídlech jedné malé vstupenky, která rozevírá cestu do nitra botanické zahrady v Troji.
Vlny štěstí se tříští o dlouhou a zelenou vinici sv. Kláry, záhony pivoněk alarmují všechny receptory mozkových závitů svou omamnou vůní, barevná paleta azalek a rododendronů dokoná dílo.
Šílím, běsním, nitro mám rozervané na dvě, co, na tři i čtyři půlky.
Chtěla bych poletovat jako motýl z květu na květ, sát sladký nektar, který mi odepírala karanténní uzávěra.
Čůrá motýl ?
Já ano.
A tak řeším, kam s ním ? Kam s plným močovým měchýřem ?
Vědomí, že mám plno se s každým krokem násobí, psychice nepřidá.
Žádná toaleta, žádné volné místo za stromem, holý zadek není takový hard core, jako když se odloží rouška.
Všude lidé, všude radost a nikde možnost odlevit přeplněnému rezervoáru, který tlačí, tlačí a opruzuje.
Proč to slunko tolik svítí ? Proč ty ptáci tolik zpívají ? Proč je ten svět tak křiklavě barevný, když já nemám, kde vyčůrat svou kávu, vodu, citronem ovoněnou minerálku ?
A tak jsem do svobody vstoupila tajně na jedné toaletě, po tmě. Zachránil mne rytíř, který mi svou toaletu půjčil a samozřejmě ilegálně.
Zjistím, zda motýl čůrá, každopádně já vím, že nejen království za koně, postačí i funkční WC.
Zdraví vás dostatečně rozvolněná blondýna ...









 

46 komentářů:

  1. Hurá, asi budu první komentující. Já mám pro ty případy tzv. "čurokap". A existují i dámské.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milý první komentující, nevím, zda by se mi do kabelky či batůžku takové zařízení vešlo, navíc, ta hygiena nic moc :-)

      Vymazat
  2. Simonko, to je krása, tam už kvetou pivoňky?
    Byli jsme jak v botanické, tak ve skleníku na výstavě orchidejí. Zážitek. Ale ne letos.Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Krásně kvete všechno, taky jsou všude metráky pylu.
      Já do botanických ráda a často, hledám tam inspiraci a nápady.

      Vymazat
  3. Simi, úžasné fotky. 🌲🌷🌳 Botanická zahrada byla v plánu, ale ... mladým před týdnem bouchl bojler. Muž jezdí denně ráno do Košíř, kde předělávají se zeťem koupelnu. A já o víkendu vlítnu na těch mých cca 800 muškátů a budu sázet a pak zase sázet.
    A ta téměř nerudovská otázka? Někdy je to prekérní situace. Nejlépe to vyřešila moje kolegyně z práce, která v poklidu zasedla mezi keře na Karláku a nad hlavou si držela červený deštník. Já bych asi takovou odvahu neměla. Ale když musíš, tak musíš.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Psychika je kurva, myslím, že ten močák pohání a žene rychlým kvapíkem vpřed.
      Já jsem v něčem rebel, v něčem posera s kytkou a vystrčit prdel venku moc neumím. Možná před dvaceti lety jsem nebyla tak zdrženlivá :-)

      Vymazat
  4. Blondýnko, to je nádhera, kochám se barvičkami.
    Ze své zkušenosti vím, jak plný močový měchýř zkazí náladu a člověk myslí jen na to....Zaplať Pán Bůh za rytíře s toaletou.
    Měj pěkné dny s rozvolňováním. Růža

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Předpokládám, že má pán doma stejně pochcanou ženskou, protože my ženské jsme na to specialistky.
      Je to nyní skutečně problém, na výlety ano, ale vyprazdňovat nikoliv, což si nedovedu představit, jak to musí po takovém víkendu v té botanické vypadat, když tam lidé tráví třeba celý den ?

      Vymazat
  5. Sloveso "mořiti" znám ze starých Hovorů H, konkrétně z lekce dadštiny. "Ajr" tam znamenalo "voda", předpona "šu" znamenala "mnoho", dohromady "šuajr" = "hodně vody" neboli "moře", a slovesná koncovka "-á" signalizovala sloveso, tedy dohromady "šuajrá" = "mořiti". Řekl bych, že naši zdravovědci jsou Hovory H odkojeni, protože jim moření a promořování nějak uvízlo v paměti, jen to všichni přisuzují moderním epidemiologickým postupům a skoro nikdo už netuší, že za to vlastně mohou staří Dadové :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pan Prymula mi připomíná mě, místo aby držel občas ústa, vypustí ze sebe gejzír emocí a posere, nač se podívá. V jeho případě mlčeti zlato.
      Hovory H, škoda, naše kulturní obec se od té doby nerozrostla o takové klenoty jako byl pan Horníček, veliká škoda.

      Vymazat
  6. Jako vždy milé a vtipné čtení (i když humor to v některých situacích moc není) a úžasné fotky! Simi, moc ti přeju kosmetiku i ten výlet!
    Měj krásné dny, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem moc zvědavá, jak si poradíme s prochcanými společnými prostorami, protože vypustit je lidské.
      A mnoho lidí neřeší kam. Bude to u nás brzy nechutně smrdět, kam se podíváš.
      Kosmetika byla skutečně nedostižná, ta pleť je diametrálně odlišná po zásahu odborníka :-)

      Vymazat
  7. Krásné a vtipné čtení. Doslova se Tebou cítím. je to hrozné když člověk "potřebuje" a není kam jít.Mezi keři hledá tmavá nebo skrytá místečka kam se schovat...ale ono to nikde nejde. všude jsou lidi. Muži to mají jednoduché . Stoupnou někde za strom a je to... s námi je to horší ...ale potom ta úleva!!!!Moc krásné fotografie jsi přidala a ty mě opravdu potěšily. Přeji Ti krásné májové dny a opatruj se.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Někteří muži se chovají jako skutečná prasata, protože vidět holý zadek uprostřed města není žádný problém. A město pak nechutně páchne.
      V době současné rozvolňování je nedostupnost toalet skutečný problém, v létě nám bude smrdět celá republika. Ty aleje nebudou poblité, ale prochcané.

      Vymazat
    2. Asi máš pravdu. My jsme na okraji města a chodíme na procházky do přírody, kde moc lidí nechodí a tam se to vsákne . Jen mi vadí, kďyz někdo přírodě používá textilní ubrousky a ty pak v lese nechá. Papír se zahrabe a časem rozpadne, ale textilní ubrousek ne. To pak některá místa také vypadají hrozně...

      Vymazat
  8. Jo, ty zavřené toalety to je pech. Jednou jsem si musela, opravdu musela, odskočit za keříček u Penny, jinak by mi asi praskl močák. Takže vím, jak Ti bylo, ještě že byl rytíř na blízku. :o)
    Krásné fotky. D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Svoboda je svoboda, ale nedovedu si představit, když by si dostupnost toalety začala vyžadovat má střeva ??? :-)

      Vymazat
  9. Výsledkem otevřených okének restaurací a zavřených toalet, je naprosto ne pročůraná, ale přímo proch....plocha kolem. Žlutá kola na trávníku, kolem stromů, v každém rohu. Pracuji na městském úřadu v krásné historické budově, bohužel stojící vedle restaurace. Jakmile vystoupím ráno z auta, ovane mi ukrutný odér moči!Jistě, je to v lidech, ale v době před koronavirem tam bylo naprosto čisto. Jinak nádherné fotky a místo zaplacených lázní na Slovensku pojedu určitě také do Prahy. Moc se těším.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Upřímně, já jsem přemýšlela, jak taková botanická vypadá a bude vypadat v dalších týdnech. Tráví zde mnoho lidí celý den, leží na dekách, dělají si pikniky, relaxují a někam si musí odlevit.
      V řádech tisíců denně, mňam za pár týdnů. Z krásných lesů a biotopů budou všude smrdět chcánky a člověk se bude bát šlápnout !
      Tohle jsem zažila v Paříži, přesně jak popisuješ, kolem památek všude smrad, že by jen padl. Proto jsem z toho města nebyla unešená jako všichni, byl tam šílený bordel a všude to smrdělo po chcankách, fuj.

      Vymazat
  10. Simi, pobavila jsem se (cizí neštěstí potěší nejvíc :), zvlášť když má šťastný konec) i pokochala fotkami.
    Měj se krásně

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Naše země bude prochcaná, bude smrdět a po hygienické stránce to bude brzo kalamita. Když si každý uleví venku, nejenže naše zem bude žlutá od řepky mistra Babiše, ale bude páchnout a bude zanešená igelitem až na půdu.

      Vymazat
  11. Blondýnko, díky, opět se bavím. Krásné fotky. Měj pěkný pátek.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. K ranní kávě takové skvělé téma ??? :-) :-)

      Vymazat
  12. Ách, na kosmetiku jdu dneska...tralala.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem byla už před měsícem na ilegální kosmetice, můj ksicht byl nešťastný a ty ženské musí z něčeho platit nájem, odvody a žít.
      Konkrétně, když v akci Antivirus jim vrátí dotazník k předělání dvakrát.
      Užij si to !!!

      Vymazat
  13. Odpovědi
    1. Lépe bych to nevystihla, čeština nám jde v těch pocitech naproti :-)

      Vymazat
  14. Dovededu si představit Tvoje muka a v danou chvíli nepomohla nepříjemno zmírnit ani ta krása kolem. Taky jsem to občas zažila. Takže sláva chápavému rytíři :-).
    Věřme, že i v tomto ohledu dojde k uvolnění.
    Klidné dny, Simi!
    Hanka


    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc to neusnadňuje kulturní i sportovní vyžití, skutečně brzo bude celá zem smrdět jako kanál, když se pak udělá horko, je to na plynovou masku.
      Navíc velice bych pochybovala o hygienických kritériích, je to humus.
      My ženy jsme takové pochcandíry a máme tyto potíže více než muži :-)

      Vymazat
  15. Já jen čekám a klepu se na kadeřnici. Jen doufám, že díky nárůstu nově nemocných mi je zas do té doby než půjdu nezavřou. Víš jaká to byla pro mne úleva na chalupě? Žádná rouška, volno na xichtě, pak scuk a výlet s Padesátkou.... prostě wunderbar!!! No neuvidím zas letos jarní Tróju, jak vidno, protože teď už zas se na chatu budu dostávat jen o víkendech a to jsem ráda že stihnu posekat a vysvobodit případně kytky z plevele. Copak když se chce čůrat.... to už jsem párkrát vlítla do nějakýho dvora, ale horší je to s náhlou a vélmi nutkavou potřebou ke kakání. Obzvlášť po nějakém jídle kde se najde něco na co zrovna tvé nitro zareaguje nějakou intolerancí....;-) to už ti ani ten nahej zadek nepřipadá hard core.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jdu ke kadeřníkovi za hodinu a těším se jako malé dítě.
      Dostala jsem se do bodu, kdy s tím už nic neudělám a po umytí to vypadá hůř jak předtím.
      Jestli myslíš takový ten tanec v břiše, kdy to vypadá, že omdlíš, nu, v současné situaci bych nechtěla zažít, protože netuším, jak bych se posraná dostala domů :-)

      Vymazat
    2. Jo, přesně tohle. O tom jak vypadám by mohla vyprávět Míša. Na hlavě něco jak nakopnutej drn, protože rovnat foukáním ten přerostlej porost už nemá cenu, protože to vydrží jen chvíli, a pak to splihne, takže návrat zpět k přírodnímu vlnění trochu podpořenému stylingovými přípravky. Já si připadala jak stará bába, Míša a ještě ta chovatelka v Bílině mi naopak tvrdily, že vypadám mnohem mladší.... no doufám, že do 4.6. vydrží buď otevřeno, nebo kadeřnice která se neudusí v roušce a za štítem. Ještě že dcera uznala, že to mám fakt děsný a přehodila si se mnou termín.

      Vymazat
    3. Mám to za sebou, můj buzík mi udělal radost a zlepšil náladu o 1000 %, protože tahle kultura zjevu u krátkého sestřihu je alfa i omega.
      Prostě u dlouhých vlasů se mnoho schová, u krátkých ani omylem.
      Malý a nenápadný orgasmus radosti :-)

      Vymazat
    4. Já si to taky vždycky nesmírně užívám, prostě to je stoprocentní chvilka pro sebe. Tedy tak spíš hodiny pro sebe :-D. Ale já to mám ráda. Jo, krátké vlasy jsou náročnější. Já momentálně vůbec netuším co si mám nechat udělat, ale hlavně potřebuju tu bílou čubku. Doufám, že tahle kadeřnice mi jí udělá. ;-)

      Vymazat
  16. Ano, rozhodně souhlasím - při našich cestách po Francii jsme udělaly s mými spolucestovatelkami naprosto stejnou zkušenost. Ještě bych snad doplnila tekoucí čistou vodu a to úplně stačí :-)
    A tu euforii tak chápu! Když jsem po mnoha týdnech vyrazila poprvé do lesa nebo u rodičů na zahrádku, tak jsem očichala a ochmatala snad úplně všechno, co tam rostlo. Tedy kromě tařice, ta mi moc připomínala řepku :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pro mne byla Paříž zatím největší cestovatelské fiasko, špína, bordel, odpadky po ulicích a smrad moče, fuj. Ta fascinace se prostě nedostavila, dívám se na fantastický seriál z Francie, jmenuje se Versailles, je to nádhera, ale tam je vzorně uklizeno :-)

      Vymazat
  17. Jestli mi něco dokáže naprosto rozházet duševní rovnováhu, tak je to plný močový měchýř a hledání místa, kde by to šlo :D.

    Taky jsem nepekla buchty, nešila roušky, neutužovala rodinné vztahy a neúčastnila se dementních výzev na sociálních sítích. Moje životní náplň byla naprosto obyčejná - práce, vaření, nakupování, učení.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, přeplněný močový měchýř a plná bublající střeva jsou kalamitou pro každého cestovatele, bez výjimek.
      Také jsem žila takový obyčejný život, chodila do práce.
      Pro mnohé bych nebyla atraktivní, já bych i pekla, jenže se mne každý bál, jak jsem chodila do práce :-)

      Vymazat
  18. Na zahradu v Praze jsem se dívala na internetu a tekly mi slzy, až se dcera bála, co se mi stalo. Ale to pomyšlení, že to tam začíná kvést a já tam nemůžu a moct nebudu a... :-) Z toho koronaviru člověk fakt blbnul. Ale už si také dodávám odvahy. Do práce bohužel ještě nejdeme, ale ke kamarádce zajedu. Jinak to tvoje trápení i úlevu úplně chápu. Jsou ještě dobří lidé :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já si nemusí dodávat odvahy, jsem v tomto asi veliký střelec, ale co se má stát, to se stane a když budu sedět doma, zešílím.
      Chci žít, protože život tak rychle utíká, jsem ještě v plné síle, ale co bude za pár let, to pak mohu sedět doma na prdeli, víc už totiž nezvládnu.

      Vymazat
  19. Super čtení. A ten konec - úplně chápu. To jsou situace na které se nezapomíná. Fotky jsou nádherné. Okouzlující je ta dřevitá pivoňka. To se málokdy vidí.

    OdpovědětVymazat
  20. Parádní výlet do Troji, krásná podívaná. Ale to hledání jakékoli možnosti čůracího koutku je děsivá a pak ta podívaná jde trochu stranou. Nakonec všechno dobře dopadlo, pomalu se vracíme k normálnímu životu. Zítra jdu ke kadeřnici, nevím, co řekne na můj zásah ☺☺☺

    OdpovědětVymazat
  21. Díky, kochám se u tebe, nikam nespěchám a nikam nepotřebuju :o), ač to mám kousek vyjela jsem jen jednou. Nějak nás pohltila zahrada. Měj hezké dny a těším se na příspěvek se Soptíčkem. J.

    OdpovědětVymazat
  22. Motýle čůrajó enem když sajó z květu řepkového.

    OdpovědětVymazat
  23. Nás pustili ze řetězu dnes. Otevřely se obchody i kadeřnictví a restaurace se striktním opatřením rozestupů. Kde bylo 20 stolů je dnes 5 a tak podobně, ale hlavní je začít!
    Ty pocity, které popisuješ na konci článku, moc dobře znám a s přibývajícími lety prožívám stále častěji ! ��

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.