úterý 19. května 2020

Co na mně miluje má vnučka ....



Jitka Zelenková za dob normalizačních zpívala houpavý hit  "  Když se narodíme ".
Autor textu několikrát v refrénu opakuje slovní spojení ... chvátá to, chvátá.
Nemohu než souhlasit, svou rodinu jsem neviděla dlouhé týdny.
Vyzbrojena malými kuřecími řízky, malinovým dortem s delikátní bílou čokoládou, melounem, jahodami, s tím vším jsem přešlapovala jako před první schůzkou s mužem na inzerát.
Dvakrát jsem se pro svěží pocit vysprchovala, pak nemám mít nedoplatek za vodu.
Dvakrát jsem se přetřela deodorantem, bohužel stále s hliníkem.
Převlékla šaty za halenku, halenku za svetřík, abych do finále opět skončila v těch původních šatech.
Ještě štěstí, že nenosím paruku a musím si vystačit se svou čerstvě ostříhanou hlavou, přebírala bych ještě nyní.
Přijde vám to k smíchu, no upřímně, mně už taky :-)
Když jsem jí uviděla, jak ve svých malých rukách nese fialové skalničkové karafiátky, cukaly mi koutky.
Do očí se hrnuly slzy a mé druhé já alarmovalo na poplach ... hlavně neřvi, ty hysterko, koukej se ukáznit, ukaž svůj porcelánový chrup v hodnotě ojetého vozu a usmívej se jako by nic.
Toto předsevzetí silné ženy mi zůstalo do okamžiku než malý blonďatý poklad vtiskl do mé ruky dárek, políbil mne a pošeptal to sladké ... stýskalo se mi, babičko.
A v náručí mi poprvé pohladila nikoliv tvář, nikoliv ruku nebo paži, zajela malými dlaněmi do dekoltu a se spokojeným úsměvem zjistila, že po dvou měsících mám svá prsa ve stejné poloze.
Jako úvodní prolomení ledů, které nebylo potřeba lámat, krev není voda, no prostě úvod na vysoké státní úrovni.
Pevně věřím, že kdyby se všechny státní a mezistátní delegace pěkně pozdravili, políbili a ještě pohladili ňadra, nebylo by konfliktů, nebylo by válek.
Pověšená na krku mi má vnučka vyprávěla, jak jí chybí Inka ze školky, Kubík z patra, jak když má tatínek mítink, musí být potichu, jak namalovala spoustu obrázků.
Upekla spoustu dortů ... a dobrých, babi.
Mezitím pištěla u každého pavoučka, který přeběhl kolem. Obdivovala každého ptáčka, který se přiletěl napít k jezírku.
Pochlubila se, že na svém novém kole ujela už krásných 40 km, já neujela ani metr, protože to neumím. To, že neumím šlapat na kole, nebyla schopna svou malou hlavičkou pojmout.
Pod tíhou dětských argumentů, že kolo je boží, jsem přislíbila, že se zamyslím.
Budu doufat, že si zamilujeme novou sportovní disciplínu. Třeba ...
Jako kavárenskému povaleči brzy otevřou lokály, takže opět spolu se Sofinkou započneme degustace různých druhů kávy, šlehačkových pohárů, skvělých italských dortů či zmrzlin. Zde tuším svůj obrovských sportovní potenciál.
Ukončila jsem jedno z nejsmutnějších období mého života, kdy jsem si hledala malé radosti, jednou obrovskou. Objala jsem svou rodinu.
Paní Zelenková, máte svatou pravdu, chvátá to, chvátá ... a je s námi spousta práce, jenže pojďme dál, život náš se tím začíná.
Jako žena marnivá jsem vždy toužila mít krásná a nová prsa na tom správném místě.
Musím si počkat, snad v tom dalším životě, má vnučka s největší pravděpodobností ještě hodně dlouho bude potřebovat mít jistotu, že je mám.
Že v mé teplé náruči najde lásku, porozumění, nu a hlavně vše na svém místě  :-)




47 komentářů:

  1. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Simonko, moc se omlouvám, ale původní komentář jsem psala na mobilu a vylezl z toho paskvil. ...Tvůj článek se mi moc líbí. Je plný citu, lásky, očekávání a radostí. Doslova mi vehnal slzy do očí. I mně se po velké části rodiny stýská i když už mám vnoučata téměř dospělá. Snad se uvidíme tuto sobotu a věř mi, že budu mít stejné pocity, jaké jsi prožívala Ty. Mám sice jednu část rodiny tady ve městě chodíme k nim nebo oni k nám, tak se že vidíme, ale dvě třetiny rodiny jsou mimo a s nimi jsme se od konce února neviděli. tak že se na naše setkání také moc těšíme. Přeji ti krásné májové dny a snad už dojde i na častější rodinná setkávání, plná lásky, citů a radostí.

      Smazat
    2. Já myslím, že takový mobil dokáže divy a komentáře z něj jsou boží, nedávno se Stáňa nechtěně proflákla, že je furt na baru :-) Když si přečetla komentář druhý den, málem omdlela.
      Obdivuji každého, kdo nepotřebuje ve svém životě rodinu, musel se k tomu těžce propracovat a být skutečně silný. Pokud ale člověk rodinu má, zákonitě mu chybí a zda jsou vnoučata veliká či malá, na to nezáleží.

      Smazat
  2. Blondýnko,
    mám velikou radost s tebou :-)
    Stále sleduji tvé pravidelné příspěvky psané vždy s nadhledem a humorem tobě vlastní!
    Než já stihnu něco vtipně okomentovat, je tu příspěvek další a další.
    My máme letos rok na h...
    U nás bohužel s koronavirem starosti nekončí a dobrý konec se nekoná :-o
    Užívej si své vnučky, zahrady, nebe a slunce nad hlavou :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já měla ten minulý, od rakoviny po stavební průsery, pak další zdravotní problémy u zvířat, bylo to k posrání, doslova. A když sem si nahoře vymodlila příměří, přišla karanténa.
      Nepublikuji tolik, denně bych nedala a ani nechci, než něco vymyslím a zrealizuji, stojí mne to úsilí a nemám čas. Venku je krásně, tak nebudu čumět do počítače.
      Opatruj se, pamatuj, na konci každého tunelu je světlo, třeba malé, ale je.

      Smazat
  3. Také se mi zamlžil výhled na písmenka. A ušmudlaným monitorem to nebylo!😉 I když s vnoučkem jsem se během pandemie vídala, vím, jak je to těžký. O to horší, když se to dělo kvůli nevyzrálému sobci. Chvátá to, chvátá a ten ubožák mě připravil o spoustu krásných chvilek, které se už nikdy nevrátí!!😭
    Přeji krásný májový čas.🌞😊

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Naši předci říkali, že na každou svini se voda vaří. A toto měj na paměti.
      Průser je, že ty děti rostou jako z vody a člověk u nich propásně díky kreténovi spoustu pěkných chvilek.
      Rozumím ti, mám hodně plodný a aktivní život, mnoho přátel, cestování a nenudím se, ale jsem aktivní a chtěla bych být součástí života mé vnučky, protože jak si spolu nyní založíme polévku, v čase mého staří jí buď úplně vylijeme nebo budeme moci stále přihřívat příjemnou porci.
      Psát ti, abys byla statečná, je na pytel, rozumím ti, můj zeťák je velice často na pěst.

      Smazat
  4. Simonko, dojala jsi mě a moc Ti rozumím. Když se ke mně přitiskla po třech měsících vnučka, byla jsem šťastná. A pak když mi vnouček napsal ke Dni matek a oba mi namalovali obrázek. Láska k vnoučátkům je něco nej....
    Držme si palce, aby se situace nezhoršila a vrátila se postupně do normálu a my se mohli s našimi blízkými vídat častěji. Růža

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Je to z dalších lidských lásek, kterou člověk velice rád a příjemně přijímá. Každá z těch lásek má svůj čas a obohacuje nám život.
      Nemyslím, že by naše ekonomika unesla další dva měsíce nicnedělání, na to už nemáme peníze.

      Smazat
  5. Mě Bobule vlítne do náručí , přitulí se a šeptá mi, Moje babika, moje.... a vrní. A já vrním taky a vždycky polykám slzy....

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Nedávno jsem se bavila se známým a ten mi vyprávěl, jak od základu mu změnil vnuk život, že dělá věci, na které dávno zapomněl.
      Co nestihl v produktivním věku se svými dětmi, mile rád činí nyní. A protože nemusí, i ho to baví :-)

      Smazat
  6. Krásné a dojemné :-) Holt jak se říká - všechno zlé je k něčemu dobré :-) Snad už vás teď od sebe nebude nic držet!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Chtělo by se říct, že člověk vydrží vše. A vydrží. Jen ta rodina fakt chybí.Já jsem tak nastavená, jsem kvočna, co se ráda popelí.

      Smazat
  7. Moc krásně napsáno! Na babičkovskou roli si asi ještě nějakou dobu počkám, ale zatím Matýsek z dětských botek nevyrostl a i když je to čerstvě desetileťák, pořád během dne přiběhne a chce se tulit :). Děsím se chvíle, až přestane.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Tohle je ve vztahu k dětem strašně důležité a když kluk bere mámu pořád jako mámu a nestydí se, je to deviza. Bude se citlivě chovat k ženám, nebude to hovado, co do ženských kope. Je tak dál a víc a víc.

      Smazat
  8. No konečně! Holka, jak já Ti to přeju. Kolikrát jsem si na Tebe vzpomněla...Já s dcerou pracuji, takže jsme byly v kontaktu i v karanténě, takže i s holčičkama. Jen tu nejmenší od syna jsem delší dobu neviděla, ale teď už ji pár týdnů vídám také.
    Setkání se Sofinkou muselo být dojemné a srdcervoucí, rozumím Ti...a to je teprve vidět, jak se za ten čas děti promění, vyrostou.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já si to přeju sama :-)
      Možná víc strachu jsem ze sebe vyprodukovala já než oni, byla to nestandardní situace a ublížit jim, to bylo to poslední, co bych si přála. Zvítězil rozum, i když ... jak jsem polykala slzy, moc jsem si to tak uvnitř nemyslela !

      Smazat
  9. Simi, tak máš splněné přání. Je to super, že už se vám to podařilo. S vnučkami jsou to nejkrásnější chvíle. Měj se hezky. Eva

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. S dětmi jsou všeobecně příjemné okamžiky, jsou součástí našich životů.
      U nás to babičkovství generace nefungovalo, bylo spíše jen tak aby se neřeklo.
      Jsem jiná, mám hnací motor a chci být její součástí. Ráda bych, aby měla vzpomínky, já jich moc pěkných na babičky nemám.

      Smazat
  10. Dočkala ses ! A o svém štěstí, o svých pocitech jsi nám sem zase moc krásně napsala spoustu vět. Dostalo se Ti stavu blaženosti vrchovatou měrou.
    Hanka


    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. No tak stavu blaženosti úplně né, to bychom jim fandili :-)
      Dočkala jsem se spíše uvolnění a hlavně pocitu, že jsem součástí složitého mechanismu a mohu se podílet.
      Po telefonu to fakt není ono, tam se člověk nepohladí, neusměje a drát ty emoce moc nevystihne.

      Smazat
  11. Jé, Simi, to ti moc přeji. Nedivím se, že se ti, po tak krásné a fakt už velké holčičce, móc stýskalo. Snad ta prsa ty nápory vydrží!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Přiznám se, díky tomuhle jejímu způsobu projevu náklonnosti, jsme se hodně a už mnohokrát nasmáli.
      Jak byla dlouho kojená, prsa jsou pro ní přístav klidu a pokoje, bere je automaticky jako příjemnou součást lidského těla. Nemám z toho žádný blok či jiný duševní problém, jen když jsme venku, snažím se jí mírnit :-)

      Smazat
    2. To je jasné, že nemáš blog. Je to projev spousty dětí. Když byly 4 roky synovi mé kamarádky, vždycky mě takhle vítal u nich doma. A když jsem ho chovala vždycky na těch "polštářích" usínal.

      Smazat
  12. Bylo to pro vás nezvykle dlouhé, ale o to zas bylo nadšenější setkání :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já nemám s nadšením problém, jen už další pauzy, fakt néé.
      Život pádí jako šílený a už nám není dvacet.

      Smazat
  13. Simi, teď tu bulím já a opravdu a ze srdce mám radost s tebou a moc ti to štěstí přeju!
    Měj hezký den, Helena

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ale no tak, ráno u kávy se nepláče, ráno se radujeme z prvních slunečních paprsků.
      A děkuju, moc.

      Smazat
  14. Blondýnko, ježíš, to mi nedělej! I já jsem dojatá a naměkko. A rozumím. Měj pěkný den.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Přiznám se, že příště změním čas vydaní, všichni jsou hromadně naměkko, místo aby se radovali z nového dne :-)

      Smazat
  15. Moc jsem držela palce, aby už jsi se konečně dočkala. Častokrát jsem si na tebe vzpomněla, máš pravdu, že tyhle měsíce sice utekly rychle, ale čekání na milované je někomu žalostně prodlužovaly. Žila jsem je taky takto, v čekání se svými rodiči, co byli zavření sami doma,to taky nezapomenu asi nikdy. Takže ať těch objímacích, mačkacích a objímacích dní je co nejvíc, i za ty čekací.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Harmonii prožívali všichni ti, kteří spolu bydlí a žijí. Tam se skutečně promítl ten fakt, že spolu byli od rána do večera a tu rodinu to semklo a posílilo.
      Ale v mém případě a ve stovkách jiných, kdy lidé nepřestali chodit do práce a byli rizikoví, byl to prostě malér. Zažila jsem hodně smutné a vystrašené velikonoce, mnoho lidí kolem mne také. Nerada bych opakovala.

      Smazat
  16. Simi, s tím článkem jsi mě dojala. Ještě, že muž spí a neptá, ptoč zase bulím u počítače. Být babičkou je to nejkrásnější, co nás mohlo v této životní etapě potkat.
    Měj krásné dny.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Tak to rozhodně, ale mne by bavilo být i kromě babičky třeba milenkou nebo manželkou, já jak jsem ten vdávací typ.
      Zrovna nedávno mne kamarádka seřvala, že s hubou v záhonu se nikdy nevdám :-)

      Smazat
  17. Teda Simšo, Sofinka strašně vyrostla, málem bych ji nepoznala. Jo, chvátá to chvátá a děti rostou jako z vody. Tímto příběhem jsi mne zase dostala, chvíli jsem měla slzy na krajíčku a pak úsměv na tváři. Tak snad se už budete vídat častěji.
    Přeji vám to. D.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Takový strašný překlep a zrovna ve jméně. Simi, promiň.

      Smazat
    2. Dášo, netrap se, alespoň jsem se od srdce zasmála.
      Sofíček krásně vyrostl a moc mne těší, že i pěkně mluví. Plácá páté přes deváté, ale je to úžasné !

      Smazat
  18. Moc pěkné! Tak doufejme, že se vše postupně umoudří a podobné zázraky si nebudeme muset odpírat.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Před rokem bych toto brala jako námět katastrofického filmu, nikoliv jako realitu dne. Ze začátku jsem zažila situace, které bych už nikdy, skutečně nikdy nechtěla zažít.
      Rodina mi chyběla, ale stát uprostřed prázdného města, velice silný a emotivní pocit.

      Smazat
  19. Jupí.. jupí..já mám tak velkou radost s tebou, až mi slzičky kapou.😊 A přitom se tu culím jak šašek 😊..Moc ti tvé štěstí přeji. A vidíš dočkaly jsme se. Už bude zase vše tak jak má být. Měj se moc krásně. Z💙

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Tak v mém případě už nezbývá než se zbavit těch kilogramů navíc, které jsem si vyžrala ze stresu :-)

      Smazat
  20. Článek jsem přečetla se slzami v očích, já su taky strašná citlivka. :D Moc vám to shledání přeju!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Hele, ty prdelko jedna, nejsi ty náhodou těhotná ?? :-)

      Smazat
  21. Simi, no dojala jsi mě, co si budem nalhávat. Pro mě by to bylo taky těžké, bez rodiny. Ale už je to doufám, za námi a bude jen líp.
    Moc ti přeju radost z vnučky a spoustu chvil v její společnosti. Jitka

    OdpovědětSmazat
  22. Slzičky mi hrkly do očí. Ano, čas letí až jednou přijde den, kdy vnučka bude mít jiné zájmy a za babičkou přijede na návštěvu jen dcera. Těšila jsem se na ně, až je na zahradě přivítám, ale starší vnučka nepřijela. Prý už s rodiči nejezdí, má svoje zájmy a akce s kamarády. Nezazlívám jí to, byly jsme stejní. Alespoň, že Violka přijela., Ostatně ona je také taková zahradnice. Jako dárek mi dovezla tyčkové rajče. No není to úžasné. To je květina.....A vnuka Lukáše a pejska Denyho jsem také neviděla ani nepamatuju. Dvakrát jsem se potkala se snachou. Je mi z toho smutno, ale snad bude líp. Nasávej svou vnučku, dokud ona bude chodit zjišťovat, zda je vše na svém místě.....

    OdpovědětSmazat
  23. Konečně, objetí, slzy, radost, dočkala si se a prožila každičkou chviličku. Snad už bude líp a budeme pospolu. Taky doufám, že vzpomínky broučkům zůstanou, miluju jejich pravidelné hlášky a prupovídky jen tak mimochodem. Já si moc vzpomínek neuchovala ani na jednu babičku, nebyly to babičky jak bych si přála. Jo, každý je jiný, ne každý to tak chce. Tak lumpárnám a zážitkům vstříc.... J.

    OdpovědětSmazat
  24. Malému de taky stýská po babi a dědovi, bohužel žijí ve městě, kde je teď ohnisko nákazy a tak tam raději nejedem....ale točíme videa a posíláme

    Taky pištím u každého pavouka, co přeběhne kolem :-)

    OdpovědětSmazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.