sobota 18. dubna 2020

Ruce od smůly ....

..... aneb jeden spisovatel v rodině stačí.


V době těžké zkoušky národa se zrodila hvězda. Literát s nemalým potenciálem, který občas tápe ve shodě podnětu s přísudkem, prostý muž z lidu s láskou k literatuře a slohovému útvaru.
Můj bratr.
Cítím v něm odkaz Bohumila Hrabala a jako pseudonym jsem zvolila pro mladou a nadějnou hvězdu jméno Bóža. / nerada bych používala jméno Bohumil často spojované s nechvalně známým dirigentem/. 
Já, která urputně hledám témata, stojím ve stínu Bóži literáta, nestačím valit oči.
Nebojácně, naplno a bez skrupulí vznikají eseje s nádechem nespravedlnosti, útlaku a nesvobody českého národa.
Všechna tato díla mají jednoho jediného adresáta : nábřeží Edvarda Beneše 128/4  Praha  -  Strakova akademie. Poslední příspěvek na Úřad vlády vycházel ze situace, kdy si Bóža připustil skutečnost, že celý půl rok bude jeho pubertální syn bez studia, bez přesně stanoveného výukového režimu, bude vycházet ze svého pokoje jen jako účastník meziplanetárního letu, který se pouze vyprázdní, nají a opět poletí do jiné galaxie.
Tyto nemalé rodičovské strasti v době koronaviru si tiskový odbor Úřadu vlády stěží uvědomuje, jinak by ve svém memorandu nevzal naději všem utlačovaným rodičům a neuvažoval by o zrušení letních táborů. 
Bolest v očích, když si můj bratr čte odpovědi, jak silný a uvědomělý má v současné nelehké a vyčerpávající době být, je hmatatelná. Nicméně na obranu úřadu, vždy korektně a formálně na Bóžovu esej odpoví. Domnívám se, že s přibývajícím časem vznikne vzájemná komunikace v rovině, jak nezabít vlastního puberťáka, lze puberťáka odstěhovat na týden na obecní úřad, mohu puberťáka poslat trhat fialky dynamitem nebo v kterém lázeňském zařízení poprvé zprovozní skotské střiky.
Mám ruce od smůly a usínám s faktem, v rodině jeden spisovatel stačí  :-)

Co s bolavými zády, když lékař nebere telefon ? Jak naložit s faktem, že v předklonu se špatně řídí a ještě hůř pracuje ?
Zvednete telefon a prosíte, žebráte a v předklonu se dožadujete pomoci. Pomůže masérka, ke které se ilegálně plazíte při zdi jako v době prohibice alkoholu. Dnes se udává za nenošení roušky, natož za porušení uzavřené živnosti ve stavu nouze.
Ruce s teplým olejem vykonávají službu neuvěřitelné slasti, baňky uvolňují spasmus a následný tejp se může hrdě postavit čelem i k takovému malému vyvrcholení. 
Odcházím nikoliv s hrdě vztyčenou hlavou, ale již né jako kreatura člověka středního věku.
Jéé, co vy tu ? Zní otázka a pomalu otáčím hlavou. Tváří v tvář, roušku v roušce mne načapala  největší drbna z celého města. 
Hlavou mi letí, to víš, tobě budu vykládat, že jsem byla na ilegální masáži.
Ovšem to, co mi vylétlo z mých úst předčilo i legendární větu Baby z Hříšného tance ... nesu meloun.
Netuším, proč ? Netuším, jak se něco takového zrodilo v mém chorém mozku od bolesti, vyhrkla jsem ze sebe ... byla jsem pro sběr.
Pro sběr  ????  Proboha živého, pro jaký sběr ? Co se v době karantény sbírá kromě viru ?
Má odpověď zapůsobila, jak na mne, tak na drbnu. Obě jsme stály perplex a obě přemýšlely o sběru.
Mám ruce od smůly a už jsem zapomněla, jak se v době nesvobody mizerně lže. :-(

Tajemství krásných miniaturních jehličnanů spočívá v titěrné práci, kdy člověk dlouhé minuty oštipuje mladé zelené výhonky a jeho ruce se obalí smůlou. Lepivou, mlaskavou a krajně nepříjemnou. Stromky zůstávají zakrnělé jako bonsajky, ruce vypadají jako po skládání uhlí.
Černé, špinavé, nekulturní. Jen Přemek Podlaha by se nedivil, že holýma rukama je výsledek více než dokonalý.
Ve městě máme otevřené jediné papírnictví. Aby má vnučka nezapomněla, že má babičku, chodím sem vybírat tvořící materiály, které jí posílám balíčkem.
Už při vstupu  a odebírání košíčku významně zvedá pokladní obočí. Dává tím najevo, jak jí nechutný stav mých rukou pobuřuje. Patovou situaci vyřeší jednorázové rukavice, ovšem vcházím s puncem dobytka. A přinejmenším s kriminální minulostí.
V celé provozovně jsem já a pět prodavaček. Vybírám barevné křídy, jedna stojí přede mnou, druhá něco jako rovná. Vkládám do košíku kvarteto s lesními zvířátky a přebírá si mne další dvojice, která kontroluje, zda nekradu.
U regálu s temperami a štětci se na mne další pracovnice papírnictví již doslova lepí a nezbývá mi než jí upozornit, že rozestupy by měly být dva metry. Přeci se vzájemně neohrozíme. 
Ještě vybírám čelenku s motýlky, sponky do vlasů, skřipce s medvídky a to celé nikoliv za kontroly pana Talíře jako ve Sportce, ale všech pěti prodavaček, které se skřípěním zubů dodržují dva metry rozestupu.
Mám ruce od smůly, kriminální vzhled, ale nejšťastnější vnučku s čelenkou plnou motýlů.





Krásný víkend vám přeje blondýna, která vlastně nikdy nechtěla být spisovatelem, protože vždy stála ve stínu větších literátů.
Nikdy neuměla kvalitně lhát, vědoma si, že lež má krátké nohy a sběr všeho je národním koníčkem, hlavně pokryteckých drbů.
A vždycky zůstane milující babičkou, která pro své vnouče i přes plot skočí, jen musí dodržovat rozestupy.  Nejméně dva metry !!


49 komentářů:

  1. I ty jeden kriminální živle! :D

    Taky jsem nikdy nechtěla psát, ale blogování jsem si zamilovala, propadla mu a bez něj si už život nedokážu představit. Moje slovní zásoba za posledních deset let neuvěřitelně vzrostla, moje sebevědomí taky a moje údery do klávesnice hravě předehnaly potřebný počet, který se vyžaduje pro přijetí soudní zapisovatelky :D.

    Přeji ti krásný sluníčkový víkend! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak o to žádná, já když si vzpomenu na své začátky, směju se.
      Nebyla jsem schopná než napsat pár řádků. ale budiž mi omluvou a výmluvou, já skutečně netoužila psát.
      Blog jsem si založila jako médium, kam jsem ukládala fotky orchidejí, bylo to tedy úložiště. S psaním článků, komentáři či pravidelným publikováním to nemělo zhola nic společného.

      Vymazat
  2. Lidé v malém městě mají k sobě asi blíž. Necítím v nějakém obchodě odstup, spíš prohodíme nějakou legraci. O Velikonocích se mi začal ozývat zub - hned v úterý jsem naklusala k zubnímu lékaři. Ano, mají určitý režim a berou jen závažné případy, jeden člověk v čekárně, další čeká na chodbě. Vše proběhne v pohodě, sestřička po odchodu pacienta otře kliky dveří ap. Je to divná doba, to ano, ale zatím žádné tiky nemám. Asi je to tím, že už nemám obavy o práci, že příjem rentierky mám daný. Mladší syn je teď bez práce, tak ten tiky má.
    Psala jsi u mně, že byl problém s Tvým komentářem. Abych pravdu řekla, tak začínám uvažovat o blogspotu. Teď je tady stále problém přihlásit se, nefungující server, je to otravné. Čeho je moc, toho je příliš. Baví mne to pořád být mezi vámi, takže budu to muset časem vyřešit.
    Hezkou sobotu a i neděli, Simi! Hlavně ve zdraví!!!
    Hanka(bavi-mne-to)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. I lidé, kteří jsou introverti mají tohoto vzduchoprázdna plné zuby a můžeme si milionkrát říkat, to vydržíme, je to na palici.
      Navíc lidé se skutečně udávají a tohle považuji v rovině svobody za pěkný poser.
      Sbal si blog a odejdi, budeš mít svatý pokoj a nic ti nebude chybět.
      Blog. cz je už jen vyvětraná a nefungující doména, o ničem.

      Vymazat
  3. Já zatím stále do žádného z obchodů nazašla, jen sem do večerky. Tudíž nevím jak to v nich chodí. I když jo, byla jsem v DM a zítra tam pojedu zas. Dokoupit psovi pleny, sobě tužidlo a tvarovač na vlny, neb půl roku bez kadeřnice způsobuje to, že jediný účes který ještě vytvořím, je nerovnat uměle mé vlnité vlasy, ale chodit s hlavou jak nakopnutý drn. Takže když už, tak už. A tam se prodavačky od kupujících distancují na mnohem větší vzdálenost než jsou ty dva metry. Nejvíc mne pobavil fakt, že pokud se otevřou obchody s oblečením, nebo botami, stejně si je nebudeš smět vyzkoušet!!! To jsou prostě neskutečné kotrmelce a kraviny co ti amatéři tedy dělají.... a nejvíc mne rozesmálo (už! i když je to spíš hodně k pláči) vyjádření Hrabiše k tomu, proč se dovolilo otevřít hobbymarkety. Že lidem docházely krbové vložky!!!! tak to je opravdu hardcore....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Osobně mne toto vyjádření ministerského předsedy hodně pobavilo.
      Vadí mi neustálé vyjadřovací kotrmelce, každý vykládá něco jiného a celkově to na nás působí jako cirkus Humberto.
      Do karantény by se volební boje neměly promítat, lidské zdraví a prosperita státu je jedna rovina, politické harašení druhá. Je mi na blití, když to sleduji a nejhůře na psychiku to působí na staré lidi, jsou zmatení a vyděšení.

      Vymazat
    2. Kdo nemá základní lidskou vlastnost a tou je slušnost, bude své zájmy prosazovat kdykoli a kdekoli. Klidně si uspořádá politický mítink a kampaň na pohřbu vlastní matky... a to jsou tam teď všichni jeden vedle druhého!!! Já jsem teď permanentně nasr..á když je slyším, vidím a čtu ty bláboly těch jejich mozků chorobně posedlých mocí. Vážně bych je nejraději viděla letět holejma prdelema na ježky.

      Vymazat
    3. Musej se projevit, však si na tu fachu přidali 7 tisíc navíc! tak si je musej zasloužit, hihi
      Jiřina z N.

      Vymazat
  4. Simi, ty nezklameš a pobavíš. Do papírnictví bych potřebovala, ale netušila jsem, že jsou otevřená (kdo se v tom, co se otevírá, má vyznat)
    Hezký víkend

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No to celkově komické, je to jediné papírnictví v Ústí, které je otevřené a nikdo netuší, z jakého důvodu. Ta ostatní jsou zavřená.
      Díky této protekci nebo omylu si můžeme koupit kancelářské potřeby či jiné papírnické zboží.

      Vymazat
  5. Můj spolužák říkával: Lež má krátké nohy, ale časem se dá vytrénovat.

    OdpovědětVymazat
  6. Spisovatel jsi, a ne že ne. A dotkneš se srdcí. Smutné, ale i humorné a lidské. Na zahrádku bych tě potřebovala (na radu), dcera válčí s domácím učením a včasným vstáváním aspoň na písemku online (když teď může spát do dvanácti), a pro mrňata tu mám připravené věci po dceři... Už mi taky chybí ten "normální" život, a to naštěstí nepotřebuji doktory - všechny prohlídky a konzultace odloženy, neordinuje se, takže se nemůžu ani z této situace zhroutit :-) :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak ze všeho nejdůležitější jsou prášky, ty nesmí dojít. :-) Jak já jsem vděčná, že mám AD, bez nich bych se nyní zbláznila definitivně. Pomáhají mi přežít mou extrovertní tenzi.
      Můj bratr je zoufalý, jeho syn je skutečně nadaný a toto období je prostě na výchovu dětí krajně nepříznivé, veškerý režim jde do kytek, bohužel.

      Vymazat
  7. Jsem ráda, že se mě učení s dětmi netýká,asi bych byla v kriminále nebo u Chocholouška. Zase mám jiné starosti, přestože jsem už také ohrožený druh, neustále někde poletuju. Pro tátu do nemocnice, s tátou na poštu, nakoupit jemu i nám, donést oběd apod. Všechno se to podělalo tak nějak najednou, ale doufám, že to ustojíme a bude líp. Hezký zbytek víkendu ☺☺☺

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem vděčná, že mám vše za sebou, co se týče výchovy, i když já s dcerou a studiem nikdy neměla problémy, byla holka a celkem v klidu, učila se skvěle. Jenže to nebyla karantén, no.
      Tvůj táta to je v tomto věku fakt borec, skláním. Já se toho nedožiju.

      Vymazat
  8. Karanténa je dlouhá, proč tedy nehledat alternativní vyžití jako je třeba sběr...čehokoliv:-). Z tohoto příspěvku jsem si vzala ponaučení - se špinavýma rukama do papírnictví nelez.
    A teď trochu vážně...ať Tvé balíčky pro Sofinku jsou brzy minulostí a dárky jí můžeš předat osobně. Moc Ti to přeju, Jindra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Naposledy jsem jí viděla v únoru a přiznám se bez mučení, obě moje holky mi strašně chybí. Celé je to smutné, prý to rodiny tmelí, ale já mám ve svém okolí jiné názory.
      Prarodiče jsou ze strachu odstřiženi a spíše tou izolací a strachem trpí.
      Jenže když jsem v práci mezi stovkami lidí, jak mám tu rodinu tmelit, že ?

      Vymazat
  9. Simi, opět jsi mi potěšila. Ať už bratrem spisovatelem, tajnou masáží, ale nejvíc jsem se nachechtla při tvé lži. A kolik že je vnučce? Krásně kreslí, tak posílej balíčky dál.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, já fakt neumím lhát, vždycky jsem průhledná a to si myslím, že slovní zásoba mi nechybí.
      Sofince bude v září pět, tak jen doufám, že se do té doby stihneme vidět. :-(

      Vymazat
  10. Simi, umím si představit život v předklonu, taky jsem tak několik dnů chodila, stačilo se ohnout k botám a bylo to. Stalo se mi to před Velikonocemi, takže jsem se kurýrovala sama doma a až v úterý jsem volala k Mudr. pro recept. Naštěstí vyzkoušená léčba zabrala a u můžu fungovat. Zase jsi mi prodloužila život, nejvíc jsem se nasmála jak jsi líčila setkání se drbnou. Možná do dneška pátrá jaký sběr se v koronavirové době koná.;-)
    Sofinka krásně maluje. Já si objednala u našich dětí obrázky, ale nevím, jestli se nějakých dočkám.
    Měj pěknou neděli. Růža

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je skutečně zoufalé, když se člověku přihodí taková situace a zůstane bez pomoci.
      Jezdit na pohotovost je také východisko, ale pouze v krajní mezi. To jsem si nechávala na skutečně horší časy.
      Obrázky mi přišly s rouškami, šije mi je dcera, já jsem takový neumětel šicí. :-)

      Vymazat
  11. Blondýnko, ty už dávno spisovatel jsi. Díky za další zajímavý článek. Sofinka krásně kreslí. Měj klidnou a pohodovou neděli a raději nelži. Já to taky neumím :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. My průhlední lidé máme prostě průšvih a když už z nás něco vypadne, je to skutečná perla.
      Měla bych se zamyslet, třeba je to signál z hůry, mám něco začít sbírat !
      Jen né průšvihy, na ty jsem specialista. :-)

      Vymazat
  12. Dobrý den milé blogerky a blondýnko,velice jste mě pobavila s nakupováním v papírnictví,já to měla podobné v galanterii,šla jsem pro látky na tvoření u pokladny měli již nějaké nastříhané tak jsem jeden kousek chytla do ruky a už to bylo:"Na ty látky nám neshejte,když nemáte rukavice",musím podotknout,že ani dezinfekce není tak čistá jako mé ruce,protože po každém dotyku něčeho venku ji hned liju na obě dlaně,ale pani prodavačky při střihání taky neměly rukavice,v tu chvíli jsem si připadala jako vyvrhel...takže mnoho sil,trpělivosti a hlavně lásky Vám všem Alča

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak konkrétně u látek mi to přijde jako totální ptákovina a přes čáru.
      Vždyť si každý stejně látku vypere a přežehlí.
      A jako vyvrhel si nepřipadejte, naprosto zbytečně, někdy lidská hloupost nemá šanci přeskočit o patník dál, i když žijeme v době koronaviru, nemá smysl ze sebe dělat přecitlivělou trubku. Zdravý rozum a dezinfekce, co víc si přát.
      I vám hodně trpělivosti a sil.

      Vymazat
  13. Jo, žijem v covidismu, kdo by řekl, že zas v obchodě budou chybět některé potraviny, bude zakázáno vycestovat a lidi se budou navzájem udávat. Je to zvláštní doba, někteří lidi se pěkně vyloupli a jsou zlí - vyhlížet z balkonu a volat na souseda, že nemá roušku? A taková ilegální masáž? A když k tomu máš ještě ruce od smůly, jsi úplně nahraná!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. K neuvěření, udává se jako za totáče a že o tom něco vím, udal mne i můj vlastní otec. Šéf kriminálky nestačil valit oči. Takže by mne vlastně nemělo nic překvapit, nu, stejně vždy čumím s otevřenou hubou :-)

      Vymazat
  14. Simi, Božu chápu, znám pár puberťáků, kteří stojí za to a pravidelně telefonem kontroluji jejich rodiče, zda ještě žijí a mají všech pět pohromadě.
    Tebe taky chápu, o svá záda se bojím. Roky chodím cvičit 2x týdně, snažím se sice i doma, ale...
    A k papírnictví - je vidět, že ani jedna z prodavaček prostě nemá zahradu!
    Měj hezkou neděli! Helena

    PS: krásný obrázek, předpokládám, že tam si ty, Sofinka a tvé kočky... Máš moc hezkou mašli!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kdepak ... to je Sofinka s maminkou a nejsou to kočky, ale psi.
      Kdyby to Sofinka slyšela, měla bys obrovský problém, ona miluje psi.
      Nedávno jim pes umřel, ona to neví a čeká, až Artík přijede z psího tábora.

      Vymazat
  15. Simi, ty jsi úžasná spisovatelka, Tvé řádky se vždy čtou jedním dechem. Dnes jsem se opět zasmála. Jo, doba je těžká, hlavně pro rodiny s dětmi, rodičům tuto situaci vůbec nezávidím. Sofinka krásně kreslí, určitě jsi na obrázku ty a ona, obě s čelenkou s motýlky.
    Přeji pohodovou neděli, konečně zapršelo. :o) Pa D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já měla dceru hodnou a šikovnou, takže bychom to asi doma dali, jen s těma dnešními dětmi je to maličko jinak. Žijí jinak, baví se jinak a koníčky mají jiné, nezávidím, vůbec a představa, že vypadnou až v září, no kalamita.
      U nás pršelo celou noc, díky bohu za to, mohlo ještě pár dní, vůbec by to nevadilo.

      Vymazat
  16. Simonko, to je úžasný článek. Krásně jsem si početla i odreagovala se a za to ti moc děkuji. My jsme včera za hezkého slunečného dne vyrazili zase na procházku kolem města. Nemohli jsme se nabažit sluníčka a tak z krátké procházky bylo na konec celých 11 km. Potkávali jsme samé mladé lidičky, protože my už patříme do té ohrožené skupiny, tak se asi divili, co v tom lese asi děláme. Ale kde jinde načerpat energii než v přírodě? Vitamin D je ze sluníčka a nechci do sebe cpát Vigantol a jiné chemické přípravky, když pohyb na sluníčku je daleko lepší a přirozenější. Doma za zavřenými okny ho nenačerpáme. Z televizních vysílání mám spíše deprese než aby mě povzbudily, na společné zahradě zrovna pracují sousedi se synem (pendlerem), a tak tam půjdu, až tam nikdo nebude...tak co nám zbylo, než vyrazit do lesů a k vodě. Procházka byla perfektní, i když jsme domů přišli docela vyčerpaní a po rychlé sprše a promazání nohou jsme skončili příjemně unavení rovnou v pelíšku... Přeji Ti krásnou a pohodovou neděli.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Určitě se nedivili, jsme všichni lidé a je jedno, zda mladí, či staří.
      Všichni trpíme izolací, všichni potřebujeme ven.
      Myslím, že takové sluníčko je pro tělo a duši daleko přínosnější než nějaká chemie v tabletce. A doma za oknem člověk fakt být nemůže, to je o psychiku a co si budeme povídat, v zdravém těle, zdravý duch.

      Vymazat
  17. Ještě jako nezletilec jsem býval na lhaní skoro přeborník, ale to období mi paradoxně lhaní tak znechutilo, že se k tomu nějak ne a ne vrátit. Ale pro podobné případy náhlého a nečekaného přistižení mám jednu metodu, která dokáže získat krátký čas na rozmyšlení: Říkávám totiž s trochu vyčítavou dikcí překvapivou větu: "No to je dost, že jdete!" Není to lež a zároveň to většinou druhou stranu přiměje chvilku přemýšlet nad úplně jinými věcmi, než měla původně v úmyslu :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Obdivuji bystré reakce, když někdo zareaguje okamžitě, střelhbitě, má o starost méně. A je to třeba v mizerných situacích, vygradovaných třeba konfliktem, buď flafnu jako kamna a nebo naopak čumím jako puk.
      Asi k tobě půjdu do školy na přiučenou :-)

      Vymazat
  18. Lituju všechny rodiče dětí a výrostků zvláště. Jsem ráda, že jsem v důchodu a mám soběstačná, samostatná, již vyrostlá vnoučata. Nemusím už chodit ani se psem. Starám se jen o sebe a své dva chlapy v domácnosti. Ale to otevřené papírnictví závidím. u nás je také to kreativní a vnučka si tam přesně den před uzavřením škol vybrala hromadu věcí. Ona měla tenkrát nařízené ředitelské volno až do odvolání, kvůli řešení její šikany a tak přijely s dcerou k nám. Snad si toho ke tvoření nabrala hodně. Já už po jenom divném drobounkém a neviditelném úrazu, kdy mi hrozila i gangréna beru na všechnu zahradničinu rukavice. Ale to není ono, tak je často zapomínám někde ležet. a když jedu ze zahrady, tak také jako čuně, i když se prosím myji. :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já také bez problémů používám rukavice, nemám ruce jako čuně, jenže při zaštipování jsou ty rukavice za pár minut úplně od smůly a ten textil se všude lepí, holá ruka vydrží déle a bohužel pak vypadá jako prase nemyté. Je to podobné jako když se rážejí ořechy a loupou.
      Já jí ob týden posílám balíčky právě s tvořením, protože už jsou doma šest neděl a na vesnici nemají šanci cokoliv sehnat. Jen jsem tentokrát nejvíc zabodovala s čelenkou.

      Vymazat
  19. Simi, taky mám jednoho takového mimoně doma. Dcera (gympl) tak moc chce do školy, protože by toho měla polovinu než teď. Syn (druhý stupeň) by nejradši šel až někdy kolem vánoc. Já bych ho poslala zítra. Je to náročné a bojím se, že zdivočí. Jo, bojovat musíme na všech frontách.
    Pěkný večer.
    Jitka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No právě, náš Vojta chodí do takového toho gymnázia pro nadané děti, tam ho nejen zaměstnají, zabaví, ale hlavně nemá čas na ptákoviny.
      No a nyní se úplně utrhl z řetězu, stávkuje, nebaví ho studovat doma čumí furt do počítače, nechce chodit ani ven.
      Tak jsem zvědavá, co bráchovi odpoví. Prý odpoví vždy.
      A vám držím palce, nemáte to vůbec, ale vůbec jednoduché!!

      Vymazat
  20. Děti odrostlé, vnoučata malá, nezávidím rodičům co mají školáky, středoškoláky. Tak si tady tvořím úkoly pro ty moje Myši a oni za ně jsou rádi. Dokážu si představit radost Soptíčka, když dojde balík. Obrázek je moc hezký, šikulka. Měj se co možná nejlépe v této době. U nás pršelo, zahrada jásá, já též. J.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ten balíček jí skutečně vždy udělá radost a tipuji si, co jí potěší nejvíc.
      Pokaždé je to něco jiného a nikdy se netrefím :-)
      Také u nás pršelo, ale je to zoufale málo, potřebovalo by víc.

      Vymazat
  21. Kdo by myslel na uvěřitelné výmluvy, když mu právě spravili záda! To jsou myšlenky úplně někde jinde. A skoro by mě zajímalo, co se o tobě teď bude vykládat, že jsi tam dělala :-D Mohlo by to být i zajímavé :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mám jednu nevýhodu, lidé mne znají a jsem vděčným terčem pomluv.
      Naposledy jsem byla lesba, tak třeba jsem byla na tajném lesbickém randěti :-)

      Vymazat
  22. My doma říkáme:
    Lež, máš krátký nohy...:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. U nás doma hned přiletěla jedna přes držku.
      Nemám ráda lež, mám dlouhé nohy, jestli to nebude tím :-)

      Vymazat
  23. Simi, opět jsem si báječně početla a přiznám se, že se usmívám. :-D
    Dcera je doma na homeoffice a s ní dvě puberťačky. Sice té mladší je teprve 11 let, ale mlátí to s ní víc, než s tou starší. Dnes má dcera narozeniny a já jí po telefonu, mimo jiné popřála i hodně děti. Jen vzdychla a uchechtla se.
    Potkat největší drbnu a vejít do obchodu s rukama od smůly také nemá chybu. Já si jednou obarvila ruce ořechy, i přes gumové rukavice. Byla jsem tehdy na druhém břehu, kdy se na mně podezíravě dívali zákazníci, kteří přišli platit za opravu auta, či za nějaké zboží. V pokladně seděla špindíra, která ve volných chvílích pilníkem na nehty obrušovala kůži rukou a doma se myla za pomoci kyseliny citronové. Vše bylo marné. :-D

    OdpovědětVymazat
  24. Vím, co obnáší práce ve školství. Nechci být škodolibá, ale doufám, že si rodiče uvědomí, jak obtížná je práce učitele. Rodiče šílí ze svých dítek, a to mají vesměs jen dvě. Učitel se musí postarat o pětadvacet, leckde i třicet dětí. A "zklidňující" prostředky veškeré žádné!
    Simi, báááječně jsem si početla! Rozsekala mě věta 'V celé provozovně jsem já a pět prodavaček.' To znám! A když jsem vyžadovala balík, který jsem měla 14 dní předem objednaný, tak se na mě vrhly jako saně, že nemají vůbec čas, nevědí kam dřív skočit, nejsem ohleduplná, a v téhle hrozné době já něco chci.
    Přeji příjemné jarní dníky. Opatruj se!🧡🌞

    OdpovědětVymazat
  25. Tak Simonko, vidím, že ti vnouče také strašně chybí. My je máme od sebe pár kilometrů a ze střechy bychom viděli jejich domek.
    Dnes jsem měl telefonický "brífink" s mou diabetičkou a opět mě důrazně varovala před jakýmikoli kontakty s okolním světem. Tak mi tady zbyla jen moje lásenka - manželka.

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.