Jak šel rohlík do světa ....

Jmenuji se rohlík. Rohlík tukový.

Ten, kdo mne poprvé vložil do rozehřáté pece, byl vídeňský pekař Peter Wendler. 

Vítězství nad Osmanskou říší, kdy Turci obléhali Vídeň a ta statečně útok odrazila, bylo třeba oslavit.

Dostal jsem tvar půlměsíce, což je symbol islámu a šoupli mne do pece.  Psal se rok 1683.

Já, rohlík současný, bývám pečený především z pšeničné mouky, soli, droždí, sladového výtažku, vody a margarínu.

Často se na mne snáší kritika propagátorů zdravé výživy, mám prý prázdnou energii. 

Jsem energeticky bohatý, ale neobsahuji vitamíny, bílkoviny a stavební látky.
Když jsem křupavý a čerstvý, jsem blaho v ústech a rozhodně by se na mne nemělo zapomínat jako na součást pestré stravy.

Byl jsem namíchán průmyslově ve velké pekárně, promixován  a na pásu mne vytvarovali a zavěsili do kynárny. Zde jsem si pěkně kynul, odpočíval a ještě mne vlažili a moc pěkně posypali.

V peci jsem si s ostatními kamarády krásně poležel než jsem měl správnou barvu, zchladili mne  a vsypali do transportních beden.

Ráno si mne u výdejového okénka převzal malý muž, který provozuje menší obchůdek uprostřed sídliště. 

Na rukou měl špinavé rukavice, ve kterých pracují na zahradách zahradníci nebo na stavbách dělníci. Žádné takové krásně bílé, se kterými jsem se setkal v pekárně.

Muž mne vložil do kufru auta mezi pytle s bramborami, přepravkami s pivem a vůbec se mi tam nelíbilo. Špína a zbytky od předešlých nákupů, fuj, tady to ani nevoní.

Já jsem rohlík bílý uprostřed černočerné tmy.

Ani nevím jak, měl jsem raději zavřené oči, ležím v přepravce i s ostatními kamarády na holém chodníku před večerkou. Chodí tudy stovky lidí, desítky psů zde očůrávají a nechráněný, nezabalený tu ležím a je mi smutno.

Probrala mne až ženská s blonďatou hlavou. Vztekala se, že tu tak ležím na holém chodníku.

A ten pán se špinavými rukavicemi jí s úsměvem odpověděl ... JÁ NEROZUMĚLA.

V době, kdy celý den funíme do roušek, ruce máme rozedřené od mýdla a vyschlé od dezinfekce, častěji si pereme oblečení, dezinfikujeme kliky a celé domácnosti, bychom my všichni měli rozvážit, kde nakupujeme. Třeba jen ten jediný rohlík, který pro nás může mít fatální následky.

Dívejte se kolem sebe, zvažte, zda si můžete dovolit donést domů časovanou bombu.

Naše společnost vždy měřila dvojím metrem, co jeden živnostník nesměl, ten druhý prosperoval bez vážných zásahů veterinární a hygienické správy. 

Nelze všechny strkat do jednoho pytle, brojit proti zavedenému a málo kontrolovanému ze strany státní, ale je v našich silách nakupovat v zařízeních, která jsou striktně nucena k plošné dezinfekci, dodržují standardy bezpečného nákupu a chrání naše zdraví.

Jsem rohlík. Rád bych byl součástí vašeho nákupního košíku.

Chtěl bych křupat, chtěl bych dělat radost a nechtěl bych vám ublížit.

Dobrou chuť !

/  jsem rohlík tukový, vyrobila mne Podpěrova pekárna s tradicí od roku 1949 /