ŽENÁM ...

  "  Žena, která si ostříhala vlasy, je připravená na to změnit celý svět. "
                                                                                             Coco Chanel

Píše se rok 1985. Čerstvá, krásná absolventka zdravotní školy cítila, že svou výjimečnost musí nutně něčím podtrhnout. Plakala má generálka / rozuměj tím nejmilejší maminu /, otec zapil panákem koňaku. Po celé hlavě jsem měla jeden centimetr vlasového porostu.
V této době s ježkem na hlavě chodili chráněnci Ústavu sociální péče, aby jim po hlavě nepochodovaly zástupy hnid a vší. Též kriminálníci při nástupu do výkonu ve vazební věznici.
A já. Otáčeli se za mnou mladí, otáčeli se za mnou staří.
S výrazem absolutního šoku mne na koronární jednotce vítala má primářka. A řešila nejen můj krimi vzhled, ale i skutečnost, jak si připevním sesterský čepec.
Ještě toho dne, odpoledne zasedala mimořádně svolaná závodní rada ROH, aby situaci vyřešila.
Předseda rady navrhoval připevnit čepec gumičkou nebo tkaničkou, záhy naznačil  řešení, že si povinnou součást sesterského kroje budu lepit páskou. Proti této možnosti se zásadně postavila dermatoložka s tvrzením, že při zapaření podbradku si vypěstuji dermatitis.
Po několika hodinách se komise usnesla, že dostanu papír na hlavu.
Znění textu, které mne omlouvalo z mladické nerozvážnosti, mi jako první zdravotní setře v severočeském krajském městě  Ústí nad Labem dovolilo sloužit na oddělení bez čepce.
Než mi vlasy dorostou.

"  Elegantně vztyčená cigareta u kavárenského stolku dělá korpulentní ženy štíhlejšími. "
                                                                                                                       Václav Kubín 

Vášeň šílená, nezměrná a spalující, tak můj život ovlivnila cigareta.
Tenká bílá trubička naplněná voňavým tabákem, labužnický nádech, rakovinný výdech.
Kudy jsem chodila, tudy jsem kouřila. Milovala jsem zasněně sedět, pít kávu a kouřit a kouřit a kouřit jako tovární komín.
První cestu letadlem jsem neřešila, že spadneme, že se utopíme v moři, rozsekáme na kusy ve vysokých horách. Mou mysl jednoznačně blokovala skutečnost, jak já a můj závislý mozek přežijeme let bez kouření.
Dvě hodiny před odbavením jsem nervózně poskakovala po letišti, nikoliv z prvního letu, ale v rámci abstinenčních příznaků. Zapadla jsem do první letištní kavárny a objednala si kávu.
Jedna cigareta, druhá, třetí, čtvrtá, pátá. Během malého šálku černého moku jsem do plic pod tlakem rvala vražedný nikotin. Hlava mi rotovala kolem osy jako kedlubna.
Do letadla jsem nastupovala zhulená doslova a do písmene.
Vypila jsem nejdražší kávu svého života za 189 korun českých. / před 25 lety i dnes pěkná raketa /

"  Nejsilnější zbraní žen je jejich slabost ."
                                   Napoleon Bonaparte

Miluji cesty po zemi, kterou blahodárně protéká veletok Nil.
Horké dny ve stínu luxorských monumentů, vdechuji do svého nitra historii, ztrácím se v bozích a toužím své tělo utápět v potu či ve vlnách slaného moře.
Těším se na návštěvu Káhiry a národního muzea. Poprvé, podruhé, potřetí.
Dívám se na posmrtnou zlatou masku vladaře Tutanchamona a v břiše sebou střeva hází ze strany na stranu. Střevní kličky bublají, poskakují a bude nejvyšší čas se poohlédnout po toaletě.
Přízemí, plno. Zkusím to o patro výš. Zde je fronta jako na banány za totáče.
Zkusím to o patro výš. Zpomaluji a půlkami si jistím krok. Zpevňuji svaly, přesto cítím, že to každou chvilku pustím. Má páteř dosahuje maximálního narovnání, jdu jako pravítko.
U dveří stojí příslušník policie a samopalem určuje počet lidí, který vstoupí dál.
Potím se, jsem bledá a anglicky prosím, ruce prosí a policista kývá hlavou, že musím do fronty.
Břichem projede další peristaltická vlna a já zařvu jako tur :  " Pusť mne nebo se poseru ! "
Rozestupuje se ulička a já se samopalem v zádech vidím konečně světlo na konci tunelu, záchodovou mísu.
Zbytek nádherné expozice jsem si prohlédla naostro, protože čest spodního prádla jsem neuhájila.
Ale od té doby vím, že se domluvím po celém světě česky.

" Archeolog je ideální manžel. Čím je jeho žena starší, tím je pro něj zajímavější. "
                                                                                                           Agatha Christie

Za okny hustě sněžení. Meluzína škrabe svými nehty o dřevěný rám. Noc je mladá a na obloze vyskakují první hvězdy, aby provázely poutníky po cestě životem.
V krbu praská a plamínky tančí.
Ležím spoře oděná, peřina hřeje a kapička parfému smyslně volá. Milý se naklání, zorničky očí probleskují přes přivřená víčka, dva čertíci tančí. Posečkej milá, hodím si sprchu a v mžiku mne tu máš.
Natěšená, sladce nabuzená, v teple a přítmí pokoje čekám.
Chrrrrr, chrrrrr, mlask. Probouzí mne zachrápaní, které zaburácí z mého hrdla, z koutku mi teče slina.
Ležím na zádech, chrápu jako medvěd. Fuj.
Rozhlížím se po místnosti, kde mám milého ? Sedí ve svitu televizní obrazovky a hltá obsah.
Běží krásná zrzavá a smyslná Gábina, střílí a zase běží. Milý sleduje každý její pohyb, každé gesto a na mne se dívá takovým tím chápajícím pohledem. Kouzlo okamžiku se rozplynulo.
Nemám ráda biatlon. Nesnáším zrzavé ženské.
Počkej, Gábino, taky budeš jednou chrápat !!

Milé ženy, přeji vám vše krásné, vše nádherné.
Hýčkejte v sobě bohyni, která i přes své chyby dokáže přitáhnout lačné oko každého muže, prosazujte svou výjimečnost, nebojte se položit sebe i svou čest na oltář neřesti a  nezapomeňte zůstat své .... vaše blondýna.