sobota 21. března 2020

Holka od vody ...



Vodou objímaná, vodou pohlazená 
Od prvních okamžiků, kdy se zamilovaně spojila otcova spermie s matčiným vajíčkem a má velikost se jevila dostatečná, začala jsem na placentě surfovat plodovou vodou. 
Narozením do tohoto světa jsem od rána do noci vyřvávala v nízkých tóninách, vysoko jsem ladila, když mléka prs vydal méně. Vyklidněné, spokojené dítě se usmívalo pouze z plastové vaničky, kde si ráchalo ve vodě nohy, ruce a celé droboučké tělo. 
Na břehu řeky Moravy jsem dlouhé hodiny sedávala s promodralými ústy, s kyblíčkem plným vody jsem obcházela kamenitý sráz a spokojeně se vracela do náruče toku. Vnímala jsem mezi malými prstíky sílu, hleděla jsem do průzračných kapek v záři slunce.
Plout s hladinou jsem se naučila podstatně dříve než vrstevníci. Vklouznout pod hladinu a s otevřenýma očima sledovat ten úplně jiný svět nebo jen tak ležet na vodě. Pozorovat modrou oblohu se žlutým kolečkem za zpěvu ptáků.
Plavat, rozrážet tempy hladinu, kopat nohama nebo nabídnout celému tělu tenkou linii mezi vzduchem a životadárnou kapalinou je pro mne přirozenější než chůze po zemském povrchu. Nic nebolí, nic netlačí, všechny strasti se rozpustí ve vteřině jako smetanové eskymo bez ledu.
Ani ruce žhavého milence nedokáží pohladit, vzrušit  či nabudit. Ta vteřina, kdy tělo přijme každým pórem, každým milimetrem kůže vodu, je neopakovatelná.
Vodou fascinovaná
Jako zemský, vnímavý typ, nacházím jistotu a klid ve všem, nač si mohu sáhnout. S vodou vybočuji a sudičky mi do vínku tuto, možná rozmařilost, přisoudily na celý život a uvnitř mi jí hýčkaly.
Oheň sleduji s respektem, bojím se ho a přijímám ho jako nutnost pro lidskou obživu. U krbu či táboráku sedávám v úctyhodné vzdálenosti. Vzduch okysličuje mé receptory, když se ho nedostává, ovládne mne panika, tápu, dusím se. Zem, černá či hnědá, od prvního zeleného klíčku až po žlutý klas, voní chlebem, voní životem.
Pro své žití potřebuji všechny tyto elementy, jen jedním jsem až zvráceně přitahována, fascinována, vodou.
V době největších povodní jsem stála na kopci. Pod vodní hladinou se schovávalo celé údolí, rozpínavě, invazivně pohlcované vodou. Apokalypsa a přitom nejsilnější z emocí, které jsem kdy za svůj život do svého nitra přijala. Mísil se ve mně strach, bolest, slzy stékaly po tváři, ale nutno přiznat, byla jsem omráčená, vzrušená a silně fascinovaná.
Lidé kolem se báli, já se bála a přesto jsem obdivovala, jako silou se přírodní živel hnal údolím.
Vodě věnováno
Od malé trepetilky, sedící u řeky,  přes dospívající holčinu, která se nebála přeplavat řeku Labe tam a zpátky. Po mladou ženu, která během těhotenství nikde jinde nevnímala tak intenzívně své dítě a jeho pohyby, jako když plavala. Mé obrovské břicho přitahováno zemskou gravitací se pod vodní hladinou i s malým špuntem nadnášelo s takovou lehkostí, nelze zapomenout.
Až po zralou ženu, která si pořídila kus země a začala vnímat přírodu a dar vody úplně, ale úplně jinak. Se samozřejmostí jsem  ráno vstávala a večer usínala, z každého kohoutku teče průzračná tekutina, je jí dostatek a o hospodaření nemohla být řeč. 
Dostala jsem přes prsty, přehodnotila a hlavně nastavila ten žebříček jinak. 
Učím se žít s pokorou a když mé oči atakují celý den oblohu, zda vypustí pár kapek, stává se ze mne vděčný strávník života.
Jsem vodou objímaná, hlazená, jsem vodou fascinovaná a vodě věnuji toto malé a komorní povídání.
V současné situaci, kdy všichni nelibě neseme vztyčený ukazováček paní přírody, kdy bojujeme sami se sebou, zítra bychom neměli a nesmíme zapomenout na Světový den vody.
Protože, co si budeme povídat, ta krásná, rozmařilá a přenádherná dáma, s námi pomalu ztrácí trpělivost ...
















53 komentářů:

  1. Jak bych vodu nemilovala, když jsem vodní znamení. Vana s horkou vodou je moje, po posteli, druhé nejmilejší místo. Bazén v létě je mým druhým domovem a jsem schopná na lehátku plovoucím po jeho hladině usnout stejně rychle jak v té posteli. Vodou se nechávám hýčkat kdykoli to jde a stejně jako tebe mne fascinuje a přitahuje. Vlastně i s těmi potopněmi to máme stejné, taky jsem naprosto fascinovaná sledovala jak voda stoupá, a se slzami na tváři sledovala záběry mé milované Prahy jak jí postupně voda uchvacuje do své moci. Dodnes když přestupuju na Florenci v metru, nechápu kolik vlastně té vody muselo být když dokázala zatopit až po ulici tak hlubokou a rozsáhlou prostoru.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já nejsem vodní znamení, jsem Kozoroh a přesně platí, že tyhle rčení jsou vypozorovaná, ale v mnoha případech nesouhlasí.
      Nejsem typický představitel tohoto znamení, měla by být pro mne nejdůležitější zem, ale celoživotně tomu tak není.
      Přiznám se, že když jsem se zvráceně dívala na tu zkázu, sama jsem si tuto úchylku pojmenovala fascinace Hitlerem, ale za život jsem naštěstí zjistila, že tímto trpí více lidí. Díky bohu, jen málokdo to řekne otevřeně, že.

      Vymazat
  2. Já miluju pozorování vody ve všech variantách, ale jiné formy soužití mezi námi moc nefungují. Jako neplavec, nelyžař, nebruslař a neveslař opravdu nejsem prototypem zvířetníkových Ryb :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem Kozoroh, který má preferovat zem. Takže ve znameních to určitě nebude.
      Má kamarádka se na stará kolena začala učit plavat, říkala, že to byl jeden z nejkrásnějších pocitů, položit se na hladinu, takže nikdy není pozdě. :-)

      Vymazat
  3. Milé vodní povídání i obrázkování :).
    Jako vodní znamení jsem asi atypický případ, vodu mám ráda, ale musí mít minimálně teplotu mého těla, chladnější snesu už jen na pití. Za to miluju, když se na vodu můžu dívat nebo jí poslouchat :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsi na tom shodně s mojí dcerou, ta také ráda teplou vodu, je to dané i tím, že je extrémně štíhlá.
      Též miluji hlas vody, jezírko mám a nyní buduji potok.

      Vymazat
  4. Simonko, krásně jsi to pojednala, jen podotknu, že moje dcera taky plakala, když jsme ji, jako miminko, vyndali večer z vaničky.Je ve znamení Ryb.
    Zdravím Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem velice netypický Kozoroh, nespadá v mnoha ohledech, spíše mne více odhadují a vystihují asijská znamení, mají je propracovanější.
      Ono miminka všeobecně nacházejí uklidnění v nahotě, když je odkurtuješ z plen a oblečení, uvolní se a když se přidá teploučká voda, je to nirvána a svoboda zároveň.

      Vymazat
  5. Celý život žiji u vody, pod naší zahradou protéká řeka Cidlina. Mám vodu ráda, ráda si zaplavu, ale tak jako ty se vodou fascinovaná necítím. Vždycky si ale ráda tvoje milé a zajímavé povídání přečtu a prohlédnu krásné snímečky.:-)
    Přeji klidný víkend.:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V pravdě, když někomu stojí dům u řeky a občas se bojí vody v domě, je to přítěž.
      I pojišťovny z toho nejsou odvázané. Voda nešetří naše hmotné statky, to je pak ta fascinace okrajovou záležitostí, když třeba plave obývák.

      Vymazat
  6. Nádherné vyznání vodě a jako bonus úžasné fotky. :-D
    Ač narozená ve Lvu, což je je ohnivé znamení, jsem vodou také fascinována. Od těch nejmenších potůčků, které si teprve hledají cestičku, přes klidné široké toky řek až k nedozírné hladině moří. To se nikdy neomrzí. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Fotky vznikaly právě jako bonus, který nám příroda nabídne a naservíruje. Už se těším na ty ranní chvíle, kdy v rose až po kolena vzniká kapka za kapkou, potěšení srdce i duše. Můj soused se vždy směje, když celá mokrá obcházím zahradu. :-)
      A třeba tu z Benátek jsem dala jako vzpomínku a obrovské přání, aby se zase vrátily ty krásné chvíle v kanálech nebo na gondolách !!!

      Vymazat
  7. Ten slastný pocit být ponořený po krk v horké vaně, až se udělají na prstech obláčky už asi nezažiju. Mám sice vanový zvedák, ale na něm jen sedím a vody mám tak akorák po "karla". :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ty kluku jeden, zaplatil jsi šílenou daň. Na druhou stranu, je dobře, že alespoň takhle, bývá to daleko horší, díky bohu !

      Vymazat
  8. Simi, mám ráda vodu v přírodě - potůčky, řeky, rybníky, jezera, vodopády... vždycky mne potěší, když je na svých toulkách míjím. A taky v posledních letech koukám vděčně k obloze, když nám dá přiměřený příděl vláhy.
    Hezké dny

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mění se chápaní a vztah lidí k vodě a to je správná cesta.
      Když lidé nadávají, že zase prší, mne neuslyšíš. S vodou je spjatý celý náš život a konkrétně v přírodě je to ohromná deviza, kterou jako ty je třeba vnímat a podporovat. Takový lesní vodopád v horkém létě, luxusní osvěžení těla i ducha.

      Vymazat
  9. Krásné vodní vyznání a nádherné fotky. Je to tak, voda je tu pro nás a my pro ni. Jen na to celkem zapomínáme, jako na spoustu dalších důležitých věcí.
    Díky za připomenutí.
    Pěkný večer.
    Jitka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V posledních letech, když vody ve volné přírodě ubývá, lidé si tu ztrátu uvědomují.
      Tam, kde dříve poskakoval potůček, je suché koryto a ten pohled je smutný.
      Měli bychom si vody více vážit, aby naše vnoučata zažívala stejné pocity u řeky, rybníka nebo moře. Kyblíček člověk koupí, ale čistou vodu v řece třeba v minulém roce, problém. Bylo jí tak zoufale málo, že jsme s tím kyblíčkem mohli se Sofinkou do poloviny Labe.

      Vymazat
  10. Moc krásné, Simi! A ty fotky... Taky mám moc ráda vodu. Koukat se na moře a poslouchat ho vydržím opravdu hodiny...
    Přeji pokud možno hezké dny, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ze vzpomínek mnozí z nás žijí, čerpají a když mají problém, vytáhnou jako z videotéky. Západy či východy u řeky, rybníka nebo moře, každý zapíše, zakreslí a zbytek život vzpomínají. Co ti, kteří nemají uloženo, to musí být smutný a neradostný život. A myslím, že právě tu vodu lze poslouchat všude, jen chtít. :-)

      Vymazat
  11. Simčo, krásné vyznání a úžasné fotky. Vodu mám také ráda, miluji řeku Vydru a procházky kolem vodních toků i vodních hladin. A tato místa bývají většinou i hodně fotogenická, takže je o radost postaráno.
    Kochám se tvými fotkami, jsou plné slunce, klidu a pohody. V těchto chvílích tak potřebné pohlazení po duši. Děkuji za něj. D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Voda, slunce, modré nebe a dívat se hlavně kolem sebe. Nasávat nikoliv do sebe, i když taková sklenička šampusu také není k zahození, když člověk fixuje pěkný západ slunce, horší je, když intenzívně pokračuje do východu :-)

      Vymazat
  12. Simi, krásné vyznání vodě. Zase jsem se přesvědčila, jak umíš úžasně vyjádřit své pocity.
    Ráda vodu pozoruji, sleduji, jak se v přírodě objevují nové rybníky. A v posledních letech moc ráda poslouchám šumění deště, který přináší zemi vláhu a život. Na druhou stranu se vody bojím, neumím moc dobře plavat a když jsem viděla záběry z povodní, šel mi mráz po zádech.
    Děkuji za krásné fotografie, je to pohlazení duše.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Celý život se učíme, když tedy chceme, pojmenovat a zároveň vyjádřit své pocity.
      Přichází s věkem, se zráním. Ve dvaceti je to jiné než v padesáti, rozměr vjemů se zvětšuje, když potom člověk touží.
      Když ve třiceti běžíš s nákupní taškou a uřvaným děckem, řeka ti určitě nešumí, za to migréna určitě. Nyní je čas pustit si do těla plnou dávku emocí a v klidu a míru :-)

      Vymazat
  13. Ne, že bych vodu neměla ráda. Ale nejsem až takový vodní živel. Myslela jsem si, že se budu bát na otevřeném moři a zatím jsem chytla mořskou nemoc. Fascinoval mě podmořský svět. Ale přitom se bojím koupat v českém rybníčku, aby mě čirou náhodou nesežrala nějaká rybička... (◔‿◔)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já se toho pocitu, co je pode mnou nebojím, ale bývá opravdu někdy svazující.
      Možná i pro to mám ráda potápění, abych si s jistotou a brýlemi na tváři ujasnila, s kým se potkám. :-)
      Potápění na korálech je luxusní záležitost, bouchalo mi tak mohutně srdce, že jsem se bála, že mi vyletí z hrudníku :-) :-)

      Vymazat
  14. Simi, krásně napsané a doplněné krásnými fotkami. to je jako pohlazení. Děkuji.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nemůžu dostat krásnější odezvu než tvé řádky.
      Děkuji a zdravím tam k vám, na kotáry.

      Vymazat
  15. Znamením jsem Ryba. Vodu mám ráda, plavat mne otec naučil ještě dřív,nežli jsem začala chodit do školy. Potůčky,rybníky, řeka, moře mne oslovují. I kaluž, ve které je možné zahlédnout zrcadlící se obraz, jen tak neminu. Piju ráda ,,obyčejnou vodu" Snažím se jí neplýtvat. Ale ! Plavu ráda, ovšem jen když je voda pode mnou. Potápění není nic pro mne. Vodu mám ráda teplou, hřejivou... v tomto ohledu jsem taková Ryba Neryba.
    Neděli ve zdraví, Simi!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, zapomněla jsem správně napsat, není na žízeň nic úžasnějšího než orosená sklenice vody. Já piju a hodně, s vodou na rozdíl od jiných nemám problém, někteří právě vodou jako nápojem pohrdají.

      Vymazat
  16. Blondýnko, ty jsi spisovatelka. Napiš knihu. Zdravou neděli.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Asi nenapíšu, je to nelehký úkol.
      Spisovatelů a spisovatelek je mnoho, trh je přesycený, knihy přetékají z regálů a lidé nemají čas tolik číst.
      Navíc svými články oslovím určitý okruh lidí, pro jiné je to určitě brak.
      A já ráda odvádím kvalitní práci, asi bych neuměla vstřebat neúspěch :-)

      Vymazat
  17. Máš nádherný psací dar)))))
    Láska k vodě je i moje. A poznávám cestovatelská fota.
    Poklidné dny přeji.Eva

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vypadá to, že nějakou dobu budeme žít pouze z těch fotografií, že jsme docestovali, měla jsem na letošní rok naplánovaná úžasná místa, bojím se, že svět nyní na cestování bude hodně dlouho nebezpečný.

      Vymazat
  18. Fotky jsou nádherné a naprosto úžasné!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, ale voda je fotogenická, mnohdy se sama nabízí, tak proč to neuchopit, že :-)

      Vymazat
  19. Já mám vodu také velice rád, se syny (tehdy 13 a 11 let) jsme jednou v Chorvatsku plavali na ostrov vzdálený mezi 1 a 2 km, staršího syna, přestože závodně plaval, to nebavilo a v polovině se vrátil, my jsme však cíle dosáhli, dotkli se břehu a hned zase plavali zpět.
    Ještě horší než vzdálenost bylo, že tudy proplouvaly velké výletní lodi, naštěstí nás jejich kapitáni viděli a zdálky troubili.
    Choť se mnou kromě důrazné přednášky hodně dlouho nepromluvila.
    Jenže dnes jsem četl, že hranice budou zavřené snad 2 roky a na větší výlety můžeme zapomenout.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Něco podobného si pamatuji z dětství, byli jsme s otcem v bulharském Kitenu a on se atlet také někam vydal. Vrátil se skoro večer, totálně vyčerpaný, divím se, že ho neklepla pepka. Po dosažení cíle totiž dostal obrovské křeče do nohou a musel vyčkat než se organismus srovná.
      Já jsem na palici, měla jsem v květnu projíždět starou Anglii a na podzim Sicílii, tak jsem zvědavá, jak ty hranice budou dlouho držet.
      Četla jsem dnes článek, že toto vyjádření profesora Prymuly bylo silně za hranou a měl by se ovládat a neděsit lidi těmito prohlášeními, která jsou výhledově velice předčasná.

      Vymazat
  20. Díky za potěchu oka,připomenutí letních pohlazení slanou i sladkou vodou. Milé!
    Zprávy si zakážu a budu číst tebe :o)
    Klidné dny přeji. J.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Musíme si dávky zpráv upravovat, slyšela jsem psychologa, který se zásadně postavil proti neustálému sledování aktualit, není to pro psychiku dobré.
      Já se přiznám, že si během dne poslechnu rádio a večer televizní noviny a úplně mi to stačí.
      I já přeju klidné a pozitivní dny.

      Vymazat
  21. To je moc krásné vyznání :-) Snad se najde podobně zamilovaných lidí dost na to, abychom se k vodě výhledově začali chovat alespoň o trochu lépe. Protože to, co s ní děláme teď, je prostě hrozné.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zdravý rozum nám velí se začít o vodě bavit, šetřit s ní a vracet jí do přírody, jinak další generace zešílí. Souhlasím, chováme se špatně, ale i mne probudila teprve zkušenost, přišlo to přirozeně, cítím to.

      Vymazat
  22. Já vodu milovala jako dítě a taky jsem se ráchala dokud se mi neklepala brada anebo mě někdo vytáhl ven. Nevadila mi ani studená voda v řece. V Itálii jsem se zhýčkala a lezu do vody jen když je hezky teplá. Setkala jsem se se spoustou Italů starší a střední generace, kteří vůbec neumí plavat! Teď se pořádají kurzy v plavání,ale ne všichni tam jdou, maminky mají strach že se nastydnou, neusuší si dobře vlasy apod. Když jsem měla kluky na základce, z celé třídy se na plavání přihlásili čtyři...
    Jedna dobrá zpráva - díky zákazu cestování je v Benátkách tak čistá voda, že jsou v moři u mola opět vidět ryby! 😉

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zdravím do milované Itálie !!!
      Celkem mne neudivuje, že se italské dámy bojí o účes, co kdyby jim fakt ty jejich nádherné vlasy neproschly :-)
      Zprávy o Benátkách se šíří, ale nepravdivé. Někdo nafotil u Sardinie delfíny a labutě a tvrdil, že jsou to snímky z Benátek. Pořád ještě žijí idioti, které baví roznášet mezi lidmi debility.
      U nás plánují nechat zavřené hranice mnoho měsíců, takže Sicílie nebude. Škoda, ale musíme být rozumní.

      Vymazat
  23. Jako holka jsem milovala vodu i v podobě ledu. Teď už se koupu většinou ve vaně a na led už nechodím hodně dávno. Déšť už mi nevadí, naopak jsem za něj ráda. A taky mám moc ráda koukání do ohně na chatě, do ohníčku nebo do kamen na praskající větve ☺☺☺

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Také jsem moc ráda bruslila, byla to taková zimní klasika, no dnes se už bojím zlomené nohy.
      Také jsem se naučila radovat z deště, to mi dřív moc nešlo, dnes se chovám ke každé srážce přívětivě a radostně.

      Vymazat
  24. Krásné fotografie a povídání. Také máme rádi vodu. A bojácná dcera jen ve vodě se cítila sebejistě, a tak se rychle naučila plavat. A často myslím na to, jak na prázdninách u babičky jsme vodu nosili z obecní studny. Nebylo to to snadné otočení kohoutkem, a člověk pak přemýšlel, na co vodu použije, když ji musel přinést... Možná to potřebujeme uvědomit si, že všechno není samozřejmost.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Také si pamatuji časy na Moravě, kdy voda z kohoutku netekla, byla ve studené síni v nádobách a byla chladivě lahodná. A než se do té síně natahala, byla to skutečně dřina, takže přesně jak píšeš, člověk hodně vážil, jak jí použít.

      Vymazat
  25. Potěšily mne ty labutě. Ale nejvíc se mi líbí leknín.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je rok labutě, je třeba kolem sebe šířit tuto skutečnost.
      Leknínu si velice považuji, měla jsem ho nádherně kvetoucí, bohatý a skvostný.
      Bohužel rostoucí kapři ho celý i s kořeny sežraly, zkoušela jsem ještě několikrát vysadit a vždy to skončilo stejně ... na hladině plaval výsadbový košík bez rostliny. Takže tato fotografie je velice cenná !

      Vymazat
  26. Také mám ráda vodu a pohledy na ni, ale jen tu, která neškodí...Ráda chodím po nábřeží v Děčíně podél řeky Labe, když se tam dostaneme, nebo podél Ploučnice, ale teď nikam nejezdíme, tak mi zbývá náš Pstružný potok, Mandava nebo rybníky...Krásný den Simon.

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.