středa 27. února 2019

Únor v kostce ....



Prý jeden z nejméně atraktivních měsíců v roce začal přívaly sněhu, které potěšily duše malých i velkých bez rozdílu, lyžařů, bruslařů. Nějak jsme zapomněli, jak úžasné je i ve městě, když napadne sníh. Obrovské vločky, bílé závěje, tolik romantických fotek jako letos jsem dlouho neviděla.
A jak končí ?  Dnes padaly teplotní rekordy, ve slunečních paprscích se třepetali motýli / skutečně,  nepožila jsem  /, o včelách létajících nad záhony ani nemluvě a jako totální chaos vnímám opalujícího se slimáka, který si na lupení pěkně slintal.
Lidová pranostika praví ...  Co si únor zazelená - březen si hájí. Co si duben zazelená - květen mu to spálí. A že se zelená. Polovina skalniček raší, plaménky obrážejí. Já jako obrovský milovník travin se 60 kousky na zahradě, jsem musela začít rychle se střihem, některé hodně rané odrůdy již mají 10 cm nové výhony. Abych nestříhala do nového pletiva rostlin, bylo třeba hodně rychle omlazovat a stříhat. Kdo otálí, nemusí, již nyní zelenající nové výhony vydrží i mráz. 
Nedostala jsem stavební povolení, né, že bych jako na základce zlobila, ale nevyhovuji  s projektem stavebnímu úřadu. Rok běhaní po úřadech, žebrání, hromada peněz, ještě víc nervů a všechno špatně.
Přiznám se, že mi myšlenky nahrávaly a nutily mne vše vzdát, jenže to bych to místo nesměla milovat, to by to místo na mne nesmělo celý život čekat. Nesměla bych zde dřít jako Bulhar, sázet každou rostlinu, travinu, květinu. Když člověk někde nechá srdce, nemůže utéct.
A tak jedeme další kolo stavebního řízení, přátelé, já to postavím. Věří tomu málokdo, já to skutečně postavím.
Už dva měsíce vím, jaké je to, když do rodiny přijde nemoc. Vážná, žádná rýmička, žádný kašlík.
Nejdřív omráčí tělo i mysl šok, šílený, nepopsatelný šok. Tečou slzy a s nimi se řeší ta otázka proč ?
Proč má hodná, báječná ženská, která nechlastá, nekouří a žije zdravě, ve svém ňadru nádor.
Daleko větší šílenství nastane, když se čeká na diagnostiku, to vše kolem se stává  srandovním, malicherným a změní se úhel pohledu úplně na celý život. 
Naše docela malá, maličkatá rodina se semkla a ukázala, že krev není voda, že spolu dokážeme možné křížené s nemožným, my všichni vyhrajeme, zvítězíme a jak jedna skvělá kamarádka říká ... natřeme prdel té devítihlavé sani.
Starost, strach o lidský život mi přivřel oči a jedno si skutečně neodpustím. Přehlédla jsem, nevěnovala jsem patřičnou pozornost a nebo jsem byla zavřená ve skleněné kouli a nedokázala jsem ven, nafackovala bych si ! Kočičák Míša, věčný parťák u každé blbosti trpěl a já přehlédla příznaky onemocnění. Pár minut před dvanáctou, ale povedlo se. Stokrát jsem se té němé tváři omluvila, cítím zodpovědnost za jeho stav a ještě dlouho si budu sypat popel na hlavu po kýblech.
Sypáním bych rozhodně potěšila malého Soptíčka, který za každým druhým slovem říká, že je přeci veliká. Děsím se, když poprvé řekne, že se těší na občanku. Bože, proč všichni tak spěcháme ?
Od malička toužíme být velikými, nu a pro samý kvapík zběsile stárneme.
Veliký Soptíček zažil svůj první karneval a pak týden chodil pouze po špičkách jako baletka. V zimní obuvi, opět v rytmu vánočních koled, poměrně humorné číslo a tak jsem upekla vánoční banánky, aby to bylo v jednom konceptu. Když blázinec, tak pořádný.
Na jedno jsem nesmírně pyšná, začala lyžovat. Já nemehlo, nelyžař a loser zimních sportů, jsem uronila slzu, když jsem viděla  první sjezd své vnučky na lyžích. Ta radost z jízdy, sněhu, ze života, co víc si přát?
Krátký únor  utekl zase jako voda, kavárensky jsem se realizovala, povalečství bývá v zimních měsících tak úžasné, káva, zákusky, pohárky, miluji tu atmosféru. Je báječné, že se nestydím za fakt, že proválené odpoledne v příjemném prostředí není ztráta času, kdy společnost lehce ševelí, servírky decentně odnáší nádobí a káva skáče na stůl sama. Inu, s jarními měsíci vše dostane řád ...
Loučím se v měsícem, který mi přinesl mnoho bolesti, probdělých nocí, ale i naděje, radosti a poznání, že rodina má skutečný význam, když je objímající, milující a všudypřítomná.
Nadevírám pomaloučku, polehoučku měsíci, který má přinést jaro. Jak to pojmout, když venku to už jarně voní, ptáci zpívají, motýli létají ?  Necháme se překvapit ...







43 komentářů:

  1. Simonko, moc ti přeji, aby ty kancelářské krysy projekt schválily.
    Hezké vykročení do března. Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. bude to běh na skutečně dlouhou trať a nějak se to prostě musí vydržet...

      Vymazat
  2. Je až neuvěřitelné, jak jeden krátký měsíc, od kterého se neočekává nic víc, než že nás nenásilně a pomalu přenese do jara, může zamíchat kartami. Míchá kartami na stavebním úřadě a co hůř, míchá těmi zdravotními. Věřím, stejně jako Ty Simčo, že nadcházející měsíce nakonec rozdají ty karty, které vyhrávají. Držím palce a nespílej si kvůli Míšovi. Ty jsi v tu danou chvíli dělala vše tak, jak jsi uměla nejlépe. A on to ví.
    Jindra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Život se s tím nemazlí, přesně jak píšeš, stavební povolení není důležité, bez toho přežiju, ale bez osoby tak blízké, tak niterně spojené se mnou, to nikoliv.
      Míšovi se omluvám ještě třikrát denně.

      Vymazat
  3. Simi, ten čas utíká čím dál rychleji, což? Držím palce, ať druhý pokus na stavební úřadě projde. A pěkné vykročení do března

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Utíká a je to dané tím, že už máme spočteno.
      Za mlada to člověk neprožívá, spěchá, nyní to už prožívá a stejně nezpomalí!

      Vymazat
  4. Simčo na Míšu jsem si nejednou vzpomněla, jak chudák válčí se svým zdravím a jsem ráda, že se uzdravuje. Držím pěsti ať to s povolením vyjde, Ty se nedáš, Ty to dáš. Březen ať je příznivější nejen pro zdraví a vyřizování na úřadech :-) Zdravím z kotáru a myslím na Tebe :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Míša se hodně zlepšil, paní doktorka ho pochválila a já se snažím mu dopřát, aby načerpal hodně sil a mohl zase lumpačit.
      Zdravím na kotáry.

      Vymazat
  5. Každý měsíc přinese něco jiného. Některý přinese víc starostí nežli jiný. O některá překvapení není co stát. Ale musí se věřit,že v dalších měsících velká naděje vyplázne na to překvapení jazyk.
    Že to povolení k vytoužené stavbě dostaneš, je mi jasné. Uděláš pro to všechno.Ale k vzteku to je, to věřím. Chvíle se Sofinkou Tě nabijí a Ty to prostě dáš!
    Měj se hezky!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vše člověk vyřeší, vše, jen to zdraví je na daleko vyšším levelu a tam se musí bojovat, napnout všechny síly a bojovat !!!

      Vymazat
  6. Únor je nejen nejméně atraktivní měsíc, ale i nejzáludnější. Ne nadarmo mu Indiáni říkají Měsíc smrti. Asi na tom něco bude, protože za únor opět odešlo spoustu osobností (tedy Pomejeho neberu jako osobnost) Pro mne býval těšením se na narozky, ale teď už se na ně netěším ani náhodou. Takže za mě bych ho klidně úplně vyškrtla. Jediná úleva je, že je nejkratší... hele ty to dáš, ty tu administrativní mašinérii pokoříš a svého vysněného sídla se dočkáš!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Byla jsem na tom jako ty, nesnášela jsem zimní měsíce a pak jsem si uvědomila, že život tak letí, že si toto nemohu dovolit.
      Mám život ráda a chci ho žít, naučila jsem si ho užívat i v zimě, sice to drhlo, ale jsem na sebe pyšná. Žiju i v zimě, nepřežívám.

      Vymazat
  7. V tomto nejkratším měsíci si toho zažila Simi až neuvěřitelně mnoho. Od radosti ke starosti se tvá životní houpačka komíhala sem a tam. Jsi určitě silná žena, ale klidně breč, vztekej se, uvolni emoce, protože strach o blízké či milovaného zvířete je stravující. Máš naštěstí silnou "nabíječku" energie, Soptíčka. Děti to dokáží nejlépe.
    A stavební povolení získáš, tomu fakt věřím. Přeci ti úřad nemůže vyjít vstříc okamžitě, copak tohle jde? Musí hledat a hledat, až na nějaký nedostatek prostě přijde. Vždyť kvůli tomu tam úředník je. Sám se bojí, aby něco neporušil a nepřišel o židli.
    Na zahradě jsem ještě nestříhala, u nás je sice ještě i zamrzlá půda, ale místy už slunce dělá divy. Tak mám v plánu první zahradní práce.
    Přeji ti krásné dny, co to jenom půjde.
    Ála

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je znát, že jsi žena znalá života !!! skutečně čekat, že dostanu něco na první dobrou, bylo z mé strany naivní.
      Náš stavební úřad má tolik dveří a za těmi sedí tolik lidí, že nechápu, jak tohle všechno uživíme ???

      Vymazat
  8. Simi, i když si toho zažila v únoru hodně, je mi jasné že nemoc skoro vše zastínila. Když si o tom psala poprvé, šla jsem za dva dny na mamologii. Co ti mám povídat, tak hodně jsem se už dlouho nebála... Ale dobrý a pevně věřím, že to i u vás vybojujete. Ta podpora nejbližších je hrozně důležitá!
    Držte se a mějte hezký březen, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem šla dva týdny po první biopsii a celé vyšetření jsem probrečela, narazila jsem tam na tak empatickou ženskou, že jsem hned napsala na ní pochvalu, byla neskutečná !
      Jsem ráda za každou pozitivní zprávu, těší mne, že zdraví není lhostejné !

      Vymazat
  9. Vidím že ses srazila s administrativním oslem, musíš vydržet, dcera mé
    sestřenice se takhle trápila asi rok kvůli pozemku pro koně, pak se změnilo vedení úřadu a najednou šlo všechno!
    Se zdravím je to horší, ale dnes se díky prevenci nádory v prsou léčí úspěšně. A co se týče kočiček, mají přece sedm životů :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. odpověď se ukázala pod !!! jiným článkem ... google je v pubertě !

      Vymazat
  10. Vím, že to postavíš. Proč je u nás taková byrokracie? Pro mě je konec února vysvobozením z ukončených inventur, vypisování nesmyslných statistických výkazu a všech ostatních blbostí. Svrbí mě ruce, potřebuji se hrabat v hlíně, sázet. Hezké březnové dny a přeji zdraví, zdraví a zase zdraví.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem se hrabala, hrabala a hrabala.
      A Pavlí, přesně to mne nabudilo, abych nepolevila, abych se do toho prostě opřela a vydržela. Kdybych k té půdě neměla vztah, peču na to :)
      I můj pan účetní se netváří nijak šťastně, čím to asi bude ???

      Vymazat
  11. ¨Držím pěsti, aby byl březen lepší, co se týká zdraví i jednání s úřady. Věřím, že chatičku postavíš i když to možná bude trvat déle než bys chtěla.
    Věřím, že díky prevenci se hodně nádorů objeví včas a léčba je úspěšná. Letos mě také čeká pravidelné vyšetření na mamografu.
    A Míšovi přeji hodně zdravíčka, on se na Tebe určitě nezlobí. Růža

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. On se nezlobí, ale já sama na sebe strašně a bylo mi ho líto.
      Budu se snažit to napravit, aby byl jen a jen v pohodě a moc děkuji !!!

      Vymazat
  12. To je hodně smutných zpráv najednou. Únor pro tebe musel být vpravdě šílený a to je mi moc líto. Držím ale palce se vším - zdravím i nemocí zvířat i lidí, stavěním, bolestí i radostí. Ať jaro přinese lepší, daleko lepší zprávy!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bylo to smutné, vyčerpávající, ale tam na konci je hodně sluníčka, hodně pohody a jen je třeba tam doběhnout, překonat překážky a radovat se.
      Zní to fádně, jako trošku ojeté klišé, ale když vyloučili metastázy, rozsvítilo se sluníčko, veliké, krásné a žluté !!!

      Vymazat
  13. No jo, není každý den či měsíc posvícení. Ale je jen na nás, jak se k tomu postavíme. Držím pěstí, ať vše dobře dopadne!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. K takové diagnóze se staví poměrně blbě, to mi věř, ale snažili jsme se všichni

      Vymazat
  14. Možná za tím stavebním povolení stojí i některý ze sousedů. Stačí prý jeden, který nesouhlasí a dál se nic neřeší, stavba nepovolena. Dneska jsme také byli na zahradě trochu řezat stromy, už se opravduz probouzí, ale čekám, že sníh ještě bude. Sjezdové vybavení je docela drahé, moje vnučka také lyžuje, já ji vždy sleduju na internetu přes kamery, které ny velkých sjezdovkách bývají. Ale kamera to zrovna švenkne jinam a já nevidím nic. :-D A už je v tom věku, když dárek k něčemu = nejlépe peníze a většinou jde vše do lyž. vybavení. Ale umí nakupovat i přes aplikaci v mobilu a podařilo se jí koupit skoro nové lyže za 300,- i když jejich hodnota šla do několika tisíců.
    když si rodina pomáhá, je to to největší štěstí. Držím palečky kamarádce i kocourkovi.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kdepak, všech 40 sousedů podepsalo, bohužel zamítavé stanovisko přišlo z územního plánování, o to větší poser.
      Dnes je každý sport drahý, vyzývají ke sportovním aktivitám a pro rodinu je to zátěž jako prase.
      Kdyby kamarádka, je to rodina, Maruško.
      Ale děkuji moc, vše je na dobré cestě.

      Vymazat
  15. Simi, na tak krátký měsíc, tolik špatných zpráv. No, snad jako rodina vše společně zvládnete, držím pěsti. A také věřím, že do země jednou kopneš, ty se jen tak nevzdáváš. No, snad už je Míšovi lépe. A baletka i lyžařka Soptíček je skvělá, věřím, že z ní máš radost.
    Měj krásný březen. D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Míšovi je už lépe, včera se večer všichni porvali, tak to vidím jako skvělou prognózu :) :)

      Vymazat
  16. Na konci ledna jsem na bruslích brázdila zamrzlé slepé rameno řeky Moravy, na konci února jsem chodila po zahrádce a dívala se, co bude potřeba udělat... Jo, čas plyne, a my ho nezastavíme, můžeme se s ním jen vézt. A kočičákovi ať už je jenom líp, to mu přeje i celá moje smečka. Kamarádka loni takové štěstí s kočkou neměla, pak si vyčítala, že si drobných náznaků nevšimla... najednou kočka přestala jíst a bylo hotovo :-/ V deset večer ubrečený telefonát z veteriny a já šla na zahradu kopat jámu, protože kamarádka na bytě neměla kočičku kam uložit. V životě se stávají různé věci. Ale jinak se mi ten únor zdál takový nemastný neslaný.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pro smutek člověk nevidí, neslyší a pak jen hasí požáry.
      Paní doktorka nás pochválila, já se snažím ho dát do kondice, třikrát denně ho krmím a myslím, že to nejhorší máme za sebou. Už bych to nechtěla opakovat.

      Vymazat
  17. Prevence ... to je to slovo, které dneska skutečně funguje. Je nesmírně důležitá a pokud na ní člověk nekašle, má ohromnou šanci na úplné uzdravení, díky bohu !

    OdpovědětVymazat
  18. Krátký měsíc, ale dokázal přinést spoustu negativních zpráv. Věřím, že se všechno obrátí a výsledky budou v pořádku, a to jak ty zdravotní, tak od stavebního úřadu.
    Sofinka je na těch lyžích jako profík. Že by další Ester? ☺☺☺

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já to beru, že když bude spokojená na svahu, klidně :)

      Vymazat
  19. Soptíček je frajerka na lyžích. Je bezva, když se takhle malé děti vedou ke sportování :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Také tomu moc fandím, protože se v dospělosti nebude bát jako já.

      Vymazat
  20. Skoro mi to vyrazilo dych a stracam slova. Ale uz to moze byt len lepsie - jar je tu! Drz sa, bojuj. Mam podobne sracky za sebou, pomoze len dufat a nevzdat sa. To za ziadnu cenu!
    Vsetko najlepsie Vam vsetkym...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Můj nejmilejší panovníku, skláním před tvou moudrostí a mnohokrát děkuji, už vím, proč jsi takový king.

      Vymazat
  21. Simi, měla jsi a máš zátěže až až. Drž se! Přeji zdravíčko v rodině a Míšovi. Kamarádka měla podobnou diagnozu, je to 12 let zpět a dobré. Jinak jsi fakt dobrá babička, věnuješ se své "již velké" vnučce.Tvá mozaika fotek se mni vždycky moc líbí. :-)

    OdpovědětVymazat
  22. Jsou lidé, kteří se stavebním povolením nezatěžují, postaví a teprve potom přijdou své dílo zlegalizovat. A když se to podpoří nějakým "všimným", musí to vyjít, bylo by přece škoda bořit novou věc.

    Únor také nemiluju a jsem rád, že ho máme za sebou.

    OdpovědětVymazat
  23. Nejlepší je ten odpočívající kocůr. Z toho si vezmi příklad. Není nad to si správně vychutnat relax.

    OdpovědětVymazat
  24. Simi, děkuji za pěkný článek. Různorodý, jaký je život. Přeji všem jarní naději do dalších už jasnějších dnů, i když zrovna teď je zamračeno a pršlavo. Jenže - padá voda a ta je pro život nás i přírody potřebná. Přeji ti co nejlepší březen :-)

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.