neděle 3. února 2019

O ÚSMĚVU SLUNÍČKOVÉHO TOMÁŠE ...



Už příchod k automobilu naznačil, že to bude dlouhý a vyčerpávající den.
Za stěračem ležel žlutý lístek od měšťáků. Parkuji jako blondýna, tedy špatně. V době, kdy jsem se nastěhovala, měla auto každá padesátá rodina a na parkovišti si děti hrály na honěnou.
Dnes má každá rodina tři auta a zaparkovat, znamená být hrdinou.
Výstraha, že jsem hňup tedy existuje, večer se k ní postavím čelem.
Řítím se vozem na Prahu, ve velkých naleštěných autech sedí malí muži, tyhle napoleonské komplexy mne nesmírně baví a když přidají na rychlosti, aby všem ukázali,  že nejen Jarda Jágr má doma zlato. Oni si ještě k tomu leští zlatou ebenovou tyč, mistr zlatou hokejku.
Já ve svém drobném korejském voze, když přijíždím ku velkoměstu, vyzní celá situace, že jsem právě dorazila na unavené koze.
Unavená korejská koza má ovšem výhodu, všude s ní zaparkuji. Skoro všude ! Ten rozměr  mého automobilu se jeví skladně a úsporně.  V místě dojezdu vyskladním všechna napěchovaná žebradla, v noci jsem vařila silní kuřecí bujón, nudle jsem neválela, dala jsem přednost válení u poslední série Hry o trůny.
Kuře na paprice s noky jsem naládovala spolu s pudinkovým štrůdlem  do objemného zavazadla a vyrazila zachraňovat chřipkovou domácnost své dcery. Všimli jste si, že v momentu největšího zatížení, obtěžkání, potřebujete potáhnout kalhoty, z podprsenky se derou ňadra a zákonitě si rozbijete ústa o obrubník ? 
I teta Jaruna z maloměsta ví, že slušivá zástěra, barevný šátek není frajeřina.
Zauvažuji, zda supermoderní slimky nezaměním za apartní a pohodlné tepláky. Gumu vytáhnu pod bradu, pohodlí a zase pohodlí. / tepláková sousprava, kule dej si doprava, tepláků král ... /
Po uvítacím ceremoniálu jsem sbalila natěšeného Soptíčka a vyrazili jsme spolu za kulturou.
Naučila jsem svou vnučku žvýkat žvýkací gumy a toto má povoleno pouze se mnou. 
Způsobně a kultivovaně si sedla ve vlaku, nožky krásně k sobě, úsměv a plátek žvýkačky do úst.
To potěšení, ta radost z balíčku za dvacet korun, nepopsatelný zážitek, mlaská tak vydatně, tak věrohodně, tak nahlas, že dáma naproti s knihou v ruce, intelektuálka jedna, protáčí oči v sloup.
Můj malý dobytek si jako bonus začne honit v nose holoubky, jak něžně deklaruje. Jako delikatesu si je sází do úst. Mezi prsty je uhněte do kuličky. 
Mlask, holoubek, mlask, holub jako Brno, mlask. Proč se z roztomilé princezny stane takové nekultivované čuně, fuj ?
Vcházíme do místnosti plné motýlů, moje vnučka spíše než třepetání jemných motýlích křídel sleduje v obrovském zrcadle svou siluetu, je spokojená a když si opět začne větrat svůj holubník, nechápu, proč jsem zde platila to vstupné ? Mohla si dělat potěšení doma a zadarmo.
Sedáme si do obrovského kolotoče, do kočáru pro Popelky. Hned za mnou sedí na velkém koni další statečná babička se svou vnučkou. 
Cink, cink a jedeme. Náš kočár začal rotovat kolem své osy, zrychluje. Ve stejném tempu se řítí koně za mnou a naše pohledy, naše zoufalé pohledy se spojují jako proletáři všech zemí. Cink, cink. Slézám z kočáru, klepou se mi nohy, žaludek mám v krku. Proč tu mají tak přetopeno, tak vypadá energetická krize ?
Slézá dáma vedle z koně, rozbije si slušně řečeno hubu neb zapomene včas vyndat nohu dolů. Klepe se víc než já. Naše vnučky jsou nadšené. 
Cink, cink, už nikdy víc.
Čas oběda se nachýlil. Zda pozřu netuším, ten kolotoč fakt rotoval hodně zhusta, zkusím to.
Do místnosti vchází sluníčkový Tomáš Klus se stejně sluníčkovou manželkou Tamarou a jejich dětmi. Jsem vyvalená, překvapená, domnívala jsem se, že snídá astrální rosu, v poledne medituje a k večeři si krájí a maže na chléb tmu, ve které prý týden hledal podstavu svého bytí. 
Sedíme každý u svého stolu, pijeme jemně perlivou vodu Rajec, jíme pizzu a dýcháme stejný vzduch.
Jen Soptíček si prostě s Klusovic dětmi hrát v koutku nebude a nebude. Za to se oddaně zapojí do záchrany nejmenší Klusovic princezny, kterou pak tátovi odvádíme ke stolu. 
Asi tušila, že jsem prima babka, bohužel já nepiju ranní rosu, asi by nám to spolu při snídani drhlo.
Odcházíme spolu pohromadě, jedna veliká skupina dětí. Sluníčkový král se ohlédne, rozloučí  se a jeho oči se střetnou s těmi mými. Oba víme, oba tušíme, děti jsou radost, že, Tomáši ?
Domů se vracíme kolem místního kačáku, krmíme jako o život vyhladovělé kačeny. 
Únor zebe, zalézá za nehty.
Kultura byla, zvířata byla, vytvořili jsme několik nových výkresů, náš sníh má bílou vatovou podobu, je třeba si pomoci, když venku nic nepadá.
Posbírám kastroly, pekáče, natáhnu si tepláky a cestou kolem Řípu valím na služebnu, vyřídit ten žlutý lístek za stěračem.
Ujela jsem dvěstěpadesát kilometrů a s občanským průkazem si sedám na služebně. Budeme projednávat můj trestný čin. Mají tu teplo. Mají tu přetopeno. 
Dostala jsem zabrat, padá na mne únava.
Nehádám se, nepřu se, chce se mi spát.  Kdyby tu měli rozestálo, nebránila bych se. Spánku.
Abych neusnula, zafixuji se na obočí příslušníka, který mi sděluje paragraf, za paragrafem.
Ty kluku jeden, ty bys měl mít na to tvé obočí zbrojní pas, říkám si v duchu. A už se vidím, jak mu s pinzetou trhám ty třícentmetrové chlupy, fuj, to jsou kůly, co mu trčí z obličeje.
Slyšíte, říkám, máte to za 100 korun, slyšíte ?
No jasně, slyším, mám mu navrhnout, že mu s tím obočím pomůžu ? Nechám to na příště.
Je pozdní večer, je první únor, já vím, první máj byl zněl lépe.
Hledám své místo na parkovišti, nenacházím. Odjíždím rotovat po přilehlých parkovištích a ve zpětném zrcátku vidím rozsvícené oči sluníčkového Tomáše, bože to byl zas den ...



/ jeden z mála okamžiků, kdy lovkyně zacílila na motýly, nikoliv na holuby /

37 komentářů:

  1. No vidíš, aspoň něco bylo v tom zataženém dni sluníčkového. Mě názory Tomáše nějak nevadí, má kolikrát kluk sakra pravdu a je to můj člověk protože stejně jako já nazývá Babiše tím, co opravdu ve skutečnosti je.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Netvrdím, že mne politická scéna v našem státě nezajímá, je důležité mít názor.
      Ovšem vzdala jsem se rozčilování a respektuji, co jsme si zvolili.

      Vymazat
  2. Holuby z nosu nééé, já jím...! Ale se mnou je problém, já jím skoro pořád, a když nejím, tak spím....:)

    OdpovědětVymazat
  3. Takový den se vším všudy, ale hlavně s milovanou vnučičkou :-).
    Měj se hezky!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Takové sny nabíjí, jsou plné humoru a estrády, škoda, že já se pak moc nesměju :)

      Vymazat
  4. Názory sluníčkového Tomáše neznám. Doufám, že jsem o něco nepřišla.
    Malé lovkyni to moc sluší. Lovce holoubků máme také, je to asi oblíbená činnost všech dětí.;-) V pátek jsme byli s tchánem u zubaře. Před námi byla v ordinaci holčička s maminkou. Když vyšly do čekárny, tak holčička šup prst do nosu a pak do pusy.
    Přeji hezké odpoledne.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Osobně, nevím, zda přišla či nikoliv, je to umělec, který svou tvorbou hovoří do stavu naší politické scény, není mu lhostejná.

      Vymazat
  5. Noha zapomenutá v třmenech způsobila újmu i nejednomu bohatýru.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Boahatýrka - babička nevypadala, že by si to chtěla v budoucnu zopakovat !

      Vymazat
  6. Hezký příběh, pobavil mě. Hlavně, že pokuta byla jen za sto! A co se týká sluníčkového Tomáše, tak je mi ho v podstatě líto. Nechat se na týden zavřít do tmy, to udělá fakt už jen zoufalec. Hlavně, aby se našel, má tu tři děti.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mnoho lidí hledá svou cestu, zda ve tmě či světle, je to jedno. Je mi to příjemnější než rezignovaně sedět a čumět.
      Mám kamarádku a ta se někam propadá, rochní se v tom, nepracuje na sobě. Sama víš, že od určitého věku je nezbytné pro ženskou s apatií a stereotypem bojovat, je to zoufalé a občas mi přijde, že se spolu můžeme bavit jen o nemocech. A to je tak deprimující, kdyby jí pomohla ta tma, cokoliv.

      Vymazat
  7. Ten příměr "malý muž-velké auto" znám z práce. Jeden kolega (odhadem 165 cm) si vždy koupí limuzínu, peníze na novou nemá, tak ojetou - měl Mercedes, pak BMW a uvažoval o Audi. Manželka se ale postavila proti, že už konečně chce nové auto a koupili si Škodu Roomster. Jenže automobilka Roomster nedávno jako nepovedený typ vyřadila z výrobního programu a manželka je zase nespokojená. Možná ještě dojde na ojeté Audi :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tyhle mindráky jsou a budou aktuální, zajímalo by mne, zda v historii si tito muži pořizovali větší koně :) :)

      Vymazat
  8. Lepší holub v puse než vrabec na střeše? :o)
    Zase parádní článek, díky :)
    Petra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak z tohoto úhlu pohledu jistě, jenže občas se to fakt nehodí :(
      Já bych se pak propadlo, spousta distinguovaných na to nemá žaludek a je jim úplně jedno, že se jedná o dítě.

      Vymazat
  9. Simi, ty nezklameš! Bavila jsem se!
    Ta fotka je kouzelná!
    Hezký večer přeji, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sofinku ta motýlí křídla moc nefascinovala, bála se.
      Tento úlovek byl u motýla jediný.

      Vymazat
  10. Blondýnko, krásný den plný zážitků. Pobavila jsem se, díky. Měj pěkný den.

    OdpovědětVymazat
  11. Den jak malovaný. Sofinčina záliba v lovení holubů mě dostává do kolen. Jak my tu říkáme, je to sado aji maso...:-):-):-):-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já si pamatuji, že když se byla malá, moravská babička vždy říkala ...netahééé ty šušně :)

      Vymazat
  12. Moc hezký článek :-) Astrální rosa mě rozesmála :-D Tak nějak člověk občas přemýšlí o lidech, které obdivuje - a pak se třeba diví, že umějí říct sprosté slovo nebo že taky obědvají. Ne že bych to neznala :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Čekala bych tohoto umělce kdekoliv, ale zrovna tahle pizzérie, no tak tam fakt ne.
      Často čítám o jeho alternativním způsobu života, ovšem i meditující umělec si musí nacpat pupík a pizza mu evidentně chutná.

      Vymazat
  13. Tak to jsi měla pěkně nadupaný den, ale s vnučkou krásně strávený. No já sluníčkovému Tomáši docela dobře rozumím, obdivuji jeho odvahu se takto vydat všanc našemu rybníku.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Má maminka říkala, kdo se bojí, sere v síni, ona mezi tyto nepatří.

      Vymazat
  14. Simi (jupííí snad je oslovení dobře? :-)
    tvůj popis hlídací babičky je jako vždy božíííí.
    Ovšem tentokrát to rozsekla věta:
    "Mohla si dělat potěšení doma a zadarmo."
    Svatá pravda!
    K lovení holubů nebylo třeba jezdit do botanické zahrady! :-)))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Cukříku, víš, že já ta oslovení neberu vážně.
      Shodneme se, že malé děti prostě mají své mantinely, oni si je z hola vesela staví, jak potřebuji a my občas jen staticky stojíme a čumíme. Ale není nuda.

      Vymazat
  15. Ještě dotaz.
    Slyšela jsem názor, že když dítě (možná i dospělý) jí své vlastní holuby z nosu, že posiluje imunitu a není tak často nemocný.
    Můžeš vlastně zodpovědně říct jestli je to pravda?
    U vaší Sofie by to šlo uvést na pravou míru. :-)

    OdpovědětVymazat
  16. Já se přiznám, že jsem tento názor několikrát slyšela a jeho vědeckou podstatu nějak netuším, nevím.
    Nepátrala jsem, ale bohužel v případě mé vnučky to bylo neskutečně nechutné,v jednom momentu dokáže být kolosální prasátko, fuj.

    OdpovědětVymazat
  17. Hodně hektická neděle, ale spokojená vnučka za to určitě stojí.
    Naši dceru lov na holuby odnaučil strýc. Stačilo říct: Až narazíš na naftu, řekni přinesu si kýbl a už byl pokoj. Co zabralo nevím, náraz do čehosi nebo kýbl? ☺☺☺

    OdpovědětVymazat
  18. No tak to byl zase nářez. Já mám pocit, že Ty si prostě nemůžeš výlet užít jen tak v klidu, bez komplikací, bez prstů v nose a holubů v puse...:-)).
    Jindra

    OdpovědětVymazat
  19. Haha, děti a holoubci:D. A to sexy obočí, nevím co je horší:D. Ale 100,-, to ještě jde, mě nedávno přišla pokuta za 600,- ale to byla rychlost, takže dobře mi tak:D.

    Tvému blogu dávám odběr a budu se sem ráda vracet, stejně tak ráda tě přivítám i u sebe na blogu:

    ByGabra

    Měj se krásně!

    OdpovědětVymazat
  20. Teda, zase se mi zlepšila nálada, čtu už podruhé, neb v mobilu mám něco nedotažené do konce a nejde mi psát komentáře. Ale zase vím, že čekání na metro je příjemnější s okem na tlf, než čučet na některé spolucestující, stačí, že je cítím.
    Měj hezké dny, jo a 100,- je přijatelný, co...

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.