úterý 5. února 2019

ŠTĚSTÍM POLÍBENÁ ...



Za oknem sněží. Hustě. Obrovské vločky za silného větru narážejí do okenní tabule.
Zima, po které touží děti. Řidiči se děsí a důchodci se bojí vystrčit jen nos.
Odstrojuji vánoční stromeček a vlastně se mi vůbec nechce.
Byt je pak nahatý, strohý a nesvítí, netřpytí se.
Zvoní zvonek. 
Crrrrr. Znova. Někdo se nevybíravě opírá o zvonek.
Proboha, copak hoří ?
Crrrrr, úderně se rozléhá po bytě, mám puštěnou Lásku nebeskou a tenhle akord v ní 
špatně zní. 
Otevírám zvědavě okno a tam stojí on.
" Dobrý den, jste Simona Doležalová ? "  táže se muž v černém stejnokroji Městské policie.
Vyděšeně vyhrknu   "  Ano ".
" Oblékněte se, půjdete s námi "  odpovídá muž zákona a křiví ústa.
Chvatně se oblékám a hlavou mi letí. Zase jsem špatně zaparkovala ?
Někdo z rodiny havaroval ?  Stalo se něco horšího ? 
Vykradli nám obchod ? Podpálil mi někdo na zahradě chatu ?
Tisíc otázek a žádná odpověď.
Srdce mi bouchá jako o závod a šíleně se bojím. Proč by si pro mne jinak chodili v neděli večer ?
Stala se nějaká tragédie.
Před domem čeká skoro dvoumetrový chlap, černý mundúr podtrhuje jeho důležitost.
Měří si mne od hlavy k patě, svým zrakem bere míru na vězeňské tepláky.
Odvádí mne k autu a soused Sviták se za oknem dusí plátkem chleba, jak volá na ženu.
" Přišli si pro Doležalku, dělej, dělej ... ". 
/ každý dům má svou Kelišovou, u nás ji zastupuje soused Sviták /
Ve vozidle s obrovským  Pomáhat a chránit sedí další, snad ještě větší chlap.
Ten se na mne směje, tak fajn, třeba se budu taky smát, honí se mi hlavou.
" Paní Doležalová, copak jste dělala před třemi hodinami ? "
" Nakupovala v Bille. "
" Výtečně  a dál  "  dotazuje se a zase se usmívá.
"  Nakoupila jsem, telefonovala jsem s Padesátkou /  Míšo, promiň, v jednu chvíli jsem si myslela, že jsi se na mne domluvila /, dělala jsem zelný salát s červenou řepou a odstrojuji  stromeček . "
" Výborně a dál "  nenechá se odradit mým proslovem strážce zákona.
Dál fakt netuším, začínám se obávat, že jsem se stala součástí buď skryté kamery nebo nějakého nejapného žertu.
Na dotaz, zda mi nic nechybí, vyhrknu jako kulomet negativní odpověď.
Muž si sahá do náprsní kapsy a s hurónským smíchem vytahuje mou peněženku.
Tu, kterou jsem po zaplacení nákupu nechala bezprizorně ležet na pokladně.
A odešla bez ní domů.  / obrovskou bonboniéru si zaslouží i slečna na pokladně /
Chce se mi omdlít, umřít.
" Nechybí vám něco z obsahu ? "
Nechybí. Už nechybí.
Mám občanský průkaz, řidičský průkaz, malý technický průkaz, útržek o platbě povinného pojištění, průkaz pojištěnce, platební karty do dvou peněžních ústavů,  útržek nové dálniční známky, je zde i celá hotovost. 
A také stvrzenka za zaplacení pokuty pro nevhodné parkování.
Vlastním vše, abych zůstala právoplatným členem naší společnosti.
Celé odpoledne jsem si žila spokojeně bez dokladů. Ach jo.
Ztráta všech průkazů by ze mne udělala duševního invalidu, se strachem o budoucnost.
A toho lítání po úřadech, vysvětlování.
Moje díky a radost byla nehraná, nefalšovaná a kdyby se soused Sviták nedíval, olíbala bych je oba.
Strážce pořádku a klidu. A zákona, že.
Tu první únorovou neděli jsem byla nejbohatší ženskou pod sluncem, byla jsem políbená štěstím a ten nade mnou se fakt nadřel. 
Jo a už vím, že pomáhat a chránit není klišé ... tedy samozřejmě, pokud mi pánové zase nevyšvihnou pokutu za špatné parkování .....




60 komentářů:

  1. Parádní počteníčko Simi . První moment jsem se opravdu hrozně lekla co se stalo.
    Na štěstí vše dobře dopadlo a Ty máš celý obsah peněženky.
    Milá Doležalko, příště schovej jako první peněženku.
    Simi, měj se krásně a jsem moc ráda, že je vše v pohodě.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Můj ohromný problém je roztěkanost a špatná koncentrace, tudíž pro začátk musím sebou nosit mozek, Doležalko :)

      Vymazat
  2. V tu chvíli bych oželela i hotovost (byť teda nerada), ale to běhání po všech úřadech se žádostmi a nekonečným čekáním, to by byl fakt děs běs. Pozitivní zjištění, že jsou mezi námi ještě i slušní lidé, ten je k nezaplacení. Zdravím ☺☺☺

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Osobně mne peníze netankovaly, přesně, hlavně ty doklady.
      Mému zeťákovi se stalo to samé, o peněženku přišel a ještě ten den mu peněžní ústav oznamoval, že se na něj někdo snažil uzavřít úvěr.

      Vymazat
  3. Simčo, trochu ve mně hrklo, co se mohlo stát, ale naštěstí vše dobře dopadlo, ...jako v pohádce. :o) Jako v Lásce nebeské. :o)
    To by jsi zítra nechápala, kde jsi peněženku mohla nechat a to by bylo přemýšlení a hledání ... (Jako u nás doma, kdy hledá hlavně syn, ale vždy najde.)
    Přeji krásný a už klidný večer. D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je hledám stále něco, jsem specialista na klíče, peněženka to byla poprvé!

      Vymazat
  4. Simčo, šťastný konec, tak to je super. Na začátku jsem si myslela, že se stalo něco nepěkného....
    Paní pokladní je dobrá duše, ušetřila ti spoustu starostí.... Kéž by bylo víc takových lidí 😉
    Měj prima dny. Petra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky jsem se strašně bála, ale večer jsem usínala s blaženým pocitem, že svět fakt ještě funguje a slušní lidé v něm.

      Vymazat
  5. Fakt mne zahřálo u srdce, že existují stále v této době slušní lidé, mám vždy ohromnou radost, i když se mne příběh netýká. Dobře to dopadlo Simčo, kéž by to bylo tak vždy. Přemítám, zda jsem někdy něco ztratila či někde v obchodě zapomněla. Ale ano, ano. V jednom krámku s kamarádkou jsem si potřebovala jen tak "oměřit" svetřík a bylo nutné použít obě ruce. Pověsila jsem igelitku s nákupem k ramínkům a jala poměřovat. Nepasovalo, šly jsme raději na oběd. A když si kráčím z pizzerie, přišlo mi, že mám nějaké holé ruce. Sakra, kde mám tu igelitku?? Pádila jsem do krámku, na stojanu již nebyla, ale nedalo mi to a jen tak ledabyle jsem se zeptala u pokladny. Ty jo, byla tam :o))) schovaná a čekala až si vzpomenu.
    Měj se hezky.
    Ála

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tvůj výraz OMĚŘIT je božský, nemá chybu.
      Jsem ráda, že je nás víc, jen netuším, zda lidé všude jsou slušní.
      Pokud se to stane u nás v obchodě, považuji to za samozřejmost, ztracené věci předávám měšťákům.

      Vymazat
  6. Když jsem začala číst článek, tak jsem se lekla, že se něco stalo. A ta úleva, že stále existují poctiví lidé. Slečna pokladní Tě ušetřila běhání po úřadech.
    Měla jsi strážce pořádku olíbat, to by sousedovi možná i zaskočilo.;-)
    Přeji hezké dny.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Naší barákovou Kelišovou jen tak něco neskolí, on je nesmírně trvanlivý, ale o barák se stará skvěle, všechna čest.

      Vymazat
  7. Moc ti to na té fotce sluší! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem hlavně měla problém s fotografem, z této strany jsem víc fotogenická :)

      Vymazat
  8. Začátek nervy drásající, ale říkala jsem si, že kdyby se stalo fakt něco vážného, neřešili by to měšťáci...Každopádně jsem ráda, že na konci článku jsem mohla vydechnout. Vždycky mám radost, když se najde člověk, který nalezenou věc vrátí. Nám před lety vykradli na Americe auto a mě neštvala ani tak ta ztráta hotovosti, ani to, že jsem zbytek dovolené běhala po úřadech, ale to, že jsou lidi tak hnusný.
    P.S. Bylo to čtivý a napínavý:-).
    Jindra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. mnohokrát se stane, že státní policie požádá městskou, jako v případě před osmi lety, kdy nám na silvestra vysklili výlohu a pro nás si při´jeli měšťáci, takže ono je to občas na vážkách.
      Pro mne to bylo taky napínavýýýýý !

      Vymazat
  9. Zdá se, že dávný břitký kritik ve mně zesnul věkem, protože čím jsem starší, tím radši mám dobré konce. Dokonce i ty, které nastanou ještě před začátkem :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, ten víkend jsem měla ve hvězdách psáno, že vše bude jako ve sladkém románu, pozitivní a příjemné, nakonec to pocukrovalo i čtenáře tím pozitivním ! :)

      Vymazat
  10. Simčo, nejdříve jsem myslela, že je to sen, mívám totiž takové sny :-)
    Bylo to napínavé a početla jsem si, jako obvykle. Zdravím,cérko ze zasněžených kotárů :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já raději méně napínavé, dcérko, pohlaď za mne kožušky !

      Vymazat
  11. Mila Simi, vesmir s pani prodavackou spojili sve sily a svet byl zase v poradku��.. co mi ale vrta hlavou, proc ti to predavali venku? Kdyz jeden prislusnik uz stal u tvych dveri.. lenka kočka ps. Nebo jsem neco nepochopila?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji prodavačce, vesmíru a městské policii.
      V paneláku mám já své vstupní dveře do bytu a pak do domu. Jeden muž stál u vstupních dveří do domu a když si pozorně přečteš, ten mne odvedl k vozu, kde už čekal druhý, který se stále usmíval. Jak jinak by se dusil u okna můj soused, kdybychom toto činili u mých dveří ?

      Vymazat
    2. ... a krom jiného se domnívám, že si mne pánové chtěli náležitě vychutnat a také jsem jim musela podepsat protokol, který měli v autě. Správně se to musí na služebně a nechtěli mne tam tahat, na druhou stranu také nechtěli, aby to nestandardní jednání někdo nenapráskal, tak jsme si zalezli do auta.
      a já si s dvěma šikovnými chlapy ráda zalezu do auta :) :)

      Vymazat
  12. Dekuji, pozorneji precteno.. prvni info pres okno, dalsi dil venku. Ja jednou probuzena mp ve 2 v noci, muz zapomnel zavrit okenko u auta.. dalsi zkusenost, kdy jsem ve 4 rano stala v obchode s rozbitou vylohou a klepala se jak ratlik do 8, kdy dorazil sklenar.. brrr.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kočičková, nejsi z obchodu ??? :)
      Já jsem jedno trávila silvestra v obchodě, dva idioti se porvali, vysklili obrovskou výlohu a sežeň někoho na silvestra ve 20hodin, když jsou všichni na káry. Nepomohli ani hasiči, až lešenářskými trubkami a lešením jsme to jistili, na výlohu jsme sehnali sklenářství 3.ledna... ráda na to vzpomínám.

      Vymazat
  13. Tak já za bolšána takový štěstí neměla. Někdo mi tenkrát seknul šrajtofli v Máji. Jenže tenkrát to bylo bezbolestné. Moc si nepomohl protože jsem tam měla jen asi stováka a o platebních kartách a osobních dokladech v jejich velikosti jsme si tak akorát mohli nechat zdát.... tudíž nebylo nutno oblejzat všechny možné instituce a žádat o nové doklady totožnosti a karty k útratám.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vlastně to byla doba úžasná, s velkou červenou občankou se mohlo chodit v kapse a fakt nikoho netankovala :)

      Vymazat
  14. Ale jo, nesmíme propadat pesimismu, i takoví lidé jsou mezi námi!!!
    Simi, moc ti to přeji, dceři někdo peněženku ukradl z kabelky, byl to horor poshánět všechny ty důležitosti znovu a nebylo to levné...
    Měj hezký den, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já nepropadám pesimismu, na mém pracovišti jsme vždy všechno také vrátili, vlastně by mne nic jiného nenapadlo.
      Jsem šťastná, že jsem nemusela nic takového nacvičovat, je to hodně nepříjemné.

      Vymazat
  15. Simčo, tak to se ti vážně poštěstilo :-) Ale je pravda, že se ještě hodný lidi najdou...co já už dohledávala ztracených věcí po vlaku :-)) Mě byla naposled ukradena kabelka u domečku, to jsem tu ještě nebydlela...asi tuším kdo to byl...Přeji Ti i nadále samé štěstí :-))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No tak to je na poblití, když ještě znáš člověka, který měl tu drzost tě okrást a pak ti koukat do očí, blbě mne vychovali, fakt.

      Vymazat
  16. Blondýnko, stalo se mi něco podobného, ale mě si skutečně odvezli večer na služebnu k výslechu. Ale jako svědka. Aniž jsem to věděla, byla jsem obětí trestného činu zneužití dat. Měj hezký den a to je krásný příběh.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to je kapitola sama o sobě hodně náročná, data jsou totiž hodně ceněný artikl, mnohokrát právě jejich zneužití člověk dokáže podcenit.

      Vymazat
  17. Polovičák by řekl, že jsi doslova prdeloklikařka. Je fajn, že vše dobře dopadlo, i když si ani neměla tušení o tom, že se něco děje :D. Ještě to s námi na tom světě není tak zlé :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Z PRDELE KLIKU ... přesně.
      Cítím to podobně a vím, byla jsem štěstím políbená.

      Vymazat
  18. Dobří lidé ještě žijí.
    Můj docela slušný foťák mi při odskočení za keřík vypadl z kabely (měla jsem ji plnou, nezapnutou). Bylo to v noci při cestě ke švagrové na noc z třídního srazu. A přišla jsem na to až doma tj ve městě jiném. Poctivý nálezce foťák odevzdal na MěÚ a jelikož po mém zavolání švagrová vyvinula pátrací iniciativu, tak se foťák zase do mých rukou dostal. :-)
    Měj se hezky!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to by se ti jedno vyčůraní pěkně prodražilo, ale když člověk musí, tak musí.
      Souhlasím, je to v lidech a o lidech, měli jsme obě fakt kliku.

      Vymazat
  19. Simi, mám podobný příběh a taky jsem byla na pokraji infarktu. Tenkrát byla v hlavní roli moje máma a kabelka, co ji nechala na lavičce u nákupního centra. Historka je to komplikovanější než tvoje, ale taky s dobrým koncem - zapomenutá kabelka se vrátila majitelce. A mně to potvrdilo, že pořád je ještě dost slušných lidi.
    A co soused Sviták - vyfabuloval si nějakou pěknou story a tys přišla do řecí :-D?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Naše Keliška je vlastně k nezaplacení, díky tomu nám nikdo nikdy nevykradl byty, sklepy, protože Sviták je v důchodu a nic mu neuteče ...doslova ...NIC !!!

      Vymazat
  20. Počkajte prosím. Sugr, na ktorej fotke? S tým policajtom u semafóru? Tam by mala potom blondýna málo zdvihutú sukňu, tak neviem...To sa mi viac páči tá tetovaná fotka.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Drahý, oceňuji, že jsi všímavý a zastal jsi se své věrné poddaně nepoddajné ... za to tě nikdy nepřestanu milovat, jsi mé sluníčko !

      Vymazat
  21. Tak to jsi měla fakt obrovské štěstí na lidi - slečnu od kasy i ty měšťáky. A takhle by to mělo být. Bohužel, můj muž je dost neopatrný, tak už ho dvakrát okradli. Že přišel o dost peněz ho tak nebolelo, jako obíhání všech institucí - nový OP, řidičský průkaz i mezinárodní, zbrojní pas, karty...Já snad trpím paranoiou, protože si stále držím kabelku rukou na břiše a i se rozhlížím kolem sebe, bohužel, doba je taková. Hezké dny. A na sousedy mám štěstí, nikde poblíž nemám žádnou "Kelišku".

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem nekoncentrovaný chaotik, mám v hlavě mnohdy nasráno, myslím na spoustu věcí najednou, dělám spoustu věcí na jednou a pak je blízko k průšvihu.
      Během jednoho týdne jsem vyhodila klíče od auta do popelnice a před měsícem mi je přinesl výše zmiňovaný soused Sviták - Keliš, ztratila jsem je u baráku !
      Jsem tragická, šílená, netuším, zda tohle jde změnit, možná kladivem po hlavě.

      Vymazat
    2. Já myslím, že to tak špatné s tebou není. Jsi velice schopná ženská - podnikáš, máš výstavní chatu, jezírko, zahradu, jsi skvělá babička, navíc supr baba, co má vůli být pěkně štíhlá, cestuješ, píšeš zajímavý blog, chovatelka micinek, pěstitelka nádherných orchideí, určitě zručná řidička, fotografka, umíš si ze sebe udělat legraci...

      Vymazat
    3. Pavlo, já jsem se v životě naučila jedno, víc mne potěší pochvala od ženy než od muže, protože ženy všeobecně s rozdáváním pochval jiným ženám nechvátají.
      My dvě se už maličko známe, nejsme holky medové, že :) :)
      Děkuji, každé slovo, které jsem napsala do předcházejícího komentáře je poplatné, jsem fakt na pěst. Zachránila by mne míra koncentrace, ale já vůbec netuším, jak na to.

      Vymazat
  22. Dobří lidé ještě nevymřeli. :-)

    OdpovědětVymazat
  23. Ten kámen, který ti spadl ze srdce, musel zatřást nejen celým tím autem, ale snad celým městem! Vždycky, když nemůžu nahmátnout peněženku na první dobrou, ve mně hrozně hrkne. Naštěstí to nikdy v nedávné době nebylo oprávněně :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ta úleva, ještě dlouho budu vidět, jak muž zákona vytahuje moji portmonku ze své náprsní kapsy, pocit čistě krystalické substance štěstí !

      Vymazat
  24. Měla jsi opravdu hodně štěstí! Já peněženku jednou ztratila a taky se mi pokusili sebrat kabelku z košíku na kole. Měla jsem jí tak dobře zaháknutou že od toho upustili. Moje kamarádka našla peněženku s doklady a hodne penezi - opravdu hodně. Odevzdali, paní si pro ní hned přiběhla a sotva poděkovala :-(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Koupila jsem obrovskou bonboniéru a šla jsem poděkovat.

      Vymazat
  25. Neviem, kedy sa vypravím zase do zemí českých, viem, že hyniem nedočkavosťou, aby som tam už bol na bielm koni alebo aspoň pešo,neviem kedy, viem len, že horím túžbou, ktorá ma spaľuje...(už konečne vybral desiatky?), srdce moje!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Panovník na bílém koni !!! ... nevyřčený sen každé poddané, přesně o tom jsou desátky ...

      Vymazat
  26. Teda já si oddechla, konec dobrý, všechno dobré. Ještě, že si byla v nevědomí. kelišová přišla o odjezd s houkačkou :o)
    Měj se hezky. J.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kelišová včera večer sypala schody a týden to vydržela se nezeptat ... tak jsem mu to chudákovi konečně nahlásila :)

      Vymazat
  27. Jak si chudák soused vysvětlil tak rychlý návrat? Snad se mu z přemýšlení hlava nerozkočila :-).

    Mně se jednou, když jsem se vracel s několika zavazadly ze služební cesty, podařilo příruční tašku s doklady a klíči nechat v autobuse. Přišel jsem na to asi po čtvrt hodině na místě, kde jsem měl přestupovat. Hned jsem jel zpátky, ale autobus tam už nebyl. Naštěstí nejel dál, ale v Brně končil. Na informacích mě odkázali na odstavné parkoviště, kde byla i jakási kancelář dispečerů (nebo čeho) a tam poctivý řidič mou tašku odevzdal.
    Kdyby ji někdo našel a ponechal si ji, mohl podle dokladů zjistit adresu, klíči si odemknout a vzít si, co by mu bylo libo.

    OdpovědětVymazat
  28. Neboj se, na vysvětlení situace dlouho nečekal :)
    Též jsi byl štěstím políbený, protože ty jsi ještě ke všemu přidal i adresu s klíči. Stejně jako v mém případě se ten tvůj hodně nadřel, veliké štěstí na lidi !

    OdpovědětVymazat
  29. Teda, ty máš ale kus štěstí. Ještě že tak. Tohle pomáhat a chránit by se mi taky líbilo. I když při odchodu z bytu bych se asi prodělala strachy.....:-):-):-):-)
    Chudobka 1970

    OdpovědětVymazat
  30. Tedá, až teď si to čtu. Mě podezřívat, ty paranoidní Blondýno...!
    já nechala peněženku v pekařství Kabát, taky mi ji donesli policajti...a taky velcí a pěkní...:)

    OdpovědětVymazat
  31. Jejda, Simi, to byl hezký příběh! A já ho málem přeskočila! Eště jednu... (pohádku).... :-)

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.