pátek 15. února 2019

DOPIS BEZ ZNÁMKY ...


Má,

tento dopis Ti píšu už čtyři týdny.
Kdybych s každým úvodem měla začínat na papír, ležela by kolem mne hromada papíru.
Klávesnice si s tokem myšlenek poradí. Roztřídí to důležité, to malicherné, sny, bludy.
Ono, co si my dvě budeme vykládat, nějaký pátek se známe, tykáme si, jsme propojené neviditelným předivem vztahů.
Stála jsem za oknem, když jsem tě na vlastní oči viděla poprvé. Seskočila jsi z motorky rozmazlence rozmazleného, sundala si helmu a do slunce vypadla kaskáda tvých hustých černých vlasů. Tmavě hnědé, čokoládové oči nervozně těkaly po úplně novém teritoriu, kartáče tvých hustých řas, které ti mimochodem závidím ještě dnes, jemně stíraly nervozitu, kterou jsem z tebe cítila.
A zbytečně, viď ... netrvalo dlouho a už jsi seděla u nás v kuchyni a ládovala se skvělým rizotem mého australského přítele. Učily jsme se spolu na maturitu.
Já internu milovala, ty jsi měla v krvi chirurgii. Renální selhání, Bechtěrevova nemoc, plicní nedostatečnost, infarkt myokardu. Jo, přesně si vybavuji, že jsi místo biflování toužila vypadnout a být se svým milým. Trhali jste maliny nezralé, měli rty sladké, bláznivě opatlané, svět vám ležel u nohou. A ta maturita, tak ta se v září také podařila.
Narodil se váš prvorozený, mohla bys sedět slavným jako předloha. Kojící Madona.
Zdravá, silná, krásná. Pohled na tebe s novorozencem v náručí uklidňoval, žádný chaos. Žádná nervozita. Maminka se synem šířící atmosféru jako v reklamě na Nutrilon. / těch peněz co ti uteklo, viď, na reklamních spotech bys trhla pěknou raketu na spokojené stáří /
Poslechni, váš svatební den, to byl pošmak. Srpen jako ze žurnálu, horko, že se nedalo dýchat, natož vstupovat do svazku manželského. Nejvíc tuhle skutečnost prožíval váš syn, který se mi několikrát tak posral. Nejde to napsat slušně, ale my dvě si na nic nemusíme hrát.
Měl posraný i to svoje dětský kvádro, pak mi utekl do křoví, kde jsem ho zpoza trnů rvala ven.
On řval, já řvala a do toho jsi vešla svatebním špalírem ty. V bílých šatech, učesaná jako celebrita, do dneška jsi mi neřekla, jak jsi to udělala, že jsi nevypadala jako spařené prase. Jako jediná.
A vůbec na tobě nebylo znát, že se ti rozpadla svatební kytice, horkem. Nejsi ty kouzelnice ?
Každý druhý týden v únoru ti večer píšu a přeju šťastnou cestu do porodnice. Přišel mezi nás tvůj druhorozený. Malý elfík s ušima jako plácačky, rychlý, hyperaktivní. Roste jako z vody, dnes je to fešák. Tuším, že ten tě stál spoustu sil.
Malý génius, který jako trn v tučné zadnici vytáčel kantorky, které si s jeho nadáním nevěděly rady.
Pamatuji si, jak jsi se rvala jako lvice se školským úřadem, ředitelkou, inspektory. Těch slz, co proteklo tvýma očima, té bolesti, která tě týrala z nepochopení tvého dítěte. Obdivovala jsem tvou neochvějnou sílu, která tě hnala v boji za spravedlnost. Věř mi, nevím, jestli bych to dala ?
Má,
od toho tvého telefonátu, už nic nebude jako dřív.
Jedna jediná, malá, nenápadná tečka na monitoru ultrazvukového zařízení. Právě ta tečka rozhodla.
Když jdu já na prevenci, klepu se jako ratlík. Strachem.
Vůbec si nedokážu představit, když pak právě ta tečka udělá ze života paseku. A ty tam tu tečku máš.
Dva týdny čekání, zda je tečka maligní či benigní, to je hnus, viď ?
Ráno vstaneš, jsi veselá, směješ se. Někdo ti pak na monitoru ukáže tečku. Nejíš, nespíš, šíleně se bojíš, co bude s tebou, s tvými láskami, s tvým životem. Jedna tečka rozhodne o bytí či nebytí.
Chodit za tebou do nemocnice, smát se, dělat humor. Hmmm, to bylo jediné, co jsem ti mohla nabídnout. Jojo, já to umím " rozsvítit ".
A pak jsem dlouze seděla na parkovišti, hlavu opřenou o volant, tekly mi slzy a moje duše byla tak zoufale vyšťavená, bolavá. A co jsi musela prožívat ty ? Dva týdny očistce.
Slovo rakovina se nevyslovuje, říkáme mu malý, kouzelný, útulný. Je to jako u Harryho Pottera, žádný pán zla, žádné označení pro jednu malou, trapnou a bohužel významnou tečku.
Naše humorné průpovídky jsou hodně drsné, včetně těch o nových prsních implantátech, o prsních rekonstrukcích, po kterých jsem toužila já ! Tak proč, kurňa, ty budeš zase o prsa vepředu ??
Před měsícem jsem seděla u stromku, který jsi zdobila, obžírala tvoje cukroví, nasávala to, čemu se říká rodinná pohoda. Těšila jsem se na dárky od tebe, protože ty je umíš nejlépe vybrat a nádherně zabalit. Tak se koukej snažit, moc se s tou tečkou necrcat, já se na příští vánoce nemůžu dočkat.
Píši ti dopis bez známky, ale s nadějí.
My všichni to dáme, ty to dáš, protože tečky jsou v lidských životech od toho, abychom je řádně vygumovali, vyretušovali a to slunce v nás, mohlo zase ven.
Drž se, myslím na tebe, jsem s tebou.
Tvá ...

PS : Vím, jak miluješ moře, slunce, teplo ....




49 komentářů:

  1. Co k tomu dodat?...UFFF...
    Držím pěsti, všechny ♥♥♥
    Radka

    OdpovědětVymazat
  2. No..... nevím, co napsat....
    Držím palce. Moc je držím....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vím, na to se špatně reaguje, já se srovnávám dnes a denně.

      Vymazat
  3. Odpovědi
    1. U takové diagnozy je každá pozitivní reakce do plusu, děkuji.

      Vymazat
  4. U nás se drží malíčky. Tak je držím vší silou, jak to jen jde.
    Tvůj dopis ve mně vyvolal bolestnou vzpomínku na moji bývalou exkolegyni-kamarádku. Nepomohly malíčky celého světa.Bylo jí 47 roků. Nejsou to zrovna optimistické věty ode mně. Ale to jen moje já zareagovalo. Věřím v dobrý konec,léčebné postupy jdou dopředu a dávají těm zrádným tečkám na frak.
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, lékařská věda naštěstí skutečně hodně pokročila, má vynikajícího operatéra.

      Vymazat
  5. Mě opustila před 5 lety, ale přišla pozdě. Věřím, že malá tečka bude úspěšně vyléčena, přeji vše dobré. Zdenka "ren"

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. My všichni doufáme, že přišla včas, je to má nejbližší rodina.

      Vymazat
  6. Nevím co na tohle říct.....přeji jen a jen to dobré!!!

    OdpovědětVymazat
  7. Těžko hledám slova, tak jen držím pěsti.Růža

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Co slova, ale jak to zasáhne celou rodinu, všechny.
      Děkuji

      Vymazat
    2. Simonko, mám s takovou situací osobní zkušenost. Před lety onemocněla moje sestra a nález byl rozsáhlý, nedalo se operovat, měla rakovinu děložního hrdla. Její diagnozu jsem se dozvěděla dříve než ona. A primář oddělení mi řekl, že prognózy nedělá. Stále slyším jeho slova. Tehdy měla 13 letého syna. Byla to další rána v naší rodině, necelé dva roky po smrti naší maminky a našeho syna. Nevěděla jsem jak to říci otci, měl ji z nás tří dětí nejradši.Následovala série ozařování a ona to dala. Proto vím, jak se těžko hledají slova.

      Vymazat
  8. Tento příběh tu už před pár dny na malou chvilku byl, takže vím, že ho píšeš dlouho. Nedivím se. Je těžké o tom mluvit a je těžké najít správná slova. Držím pěstičky a věřím. D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pokud se jedná o nejbližší, je to poser první třídy, nikdy naše rodina nebude jako dřív, ale je veliká šance na vyléčení. Děkuji

      Vymazat
  9. Nevím, co napsat. Přesně tohle jsem řešila před Vánocemi s mojí nejlepší kamarádkou. Po večerech jsem brečela, protože jsem zoufala, kdybych ji neměla. Nakonec vše dobře dopadlo, nic se nepotvrdilo. Věřím, že ten zápal plic jsem měla z toho stresu. Moc držím palce, aby bylo vše v pořádku, jako u mé kamarádky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pavlo, u nás je bohužel diagnoza potvrzená, už jsme byli i ohledně termínu operace, má vynikajícího operatéra. Pravděpodobnost vyléčení je obrovská a tak se jako rodina skutečně snažíme, co to dá, můj synovec je ještě malý, mámu potřebuje.

      Vymazat
  10. Budu na Vás myslet a přeji jen to nej! jinak máte moc hezký blog :-) ráda se zase přijdu podívat

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mnohokrát děkuji, jen mne mrzí, že jsi poprvé přišla za smutných událostí, příště snad bude veseleji.

      Vymazat
  11. Život je někdy pes, mám v okolí dva příběhy zrovna s touhle blbou tečkou, dopadly dobře. Moc držím palce a věřím, že tak dopadne i ten tebou popsaný. Moc zdravím

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Naděje na uzdravení je obrovská, díky bohu a lékařům.

      Vymazat
  12. Takový dopis s nadějí musí být léčivý. Tak ať vyléčí....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Snažím se být oporou, skutečnou, velikou, jen občas musím vypustit to nahromaděné, protože i já jsem někdy plná strachu.

      Vymazat
  13. Takový článek se samozřejmě těžko píše i komentuje. Nezbývá než zkoušet se pokorně přimluvit u těch, co mají naději v referátu. Každopádně moc držím palce, ať všechno dopadne dobře.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jednoznačně nejtěžší, co jsem kdy psala, co se mi honilo hlavou.
      Možná je to pro někoho nevkusné, bohužel život si nebere servítky, musíme se naučit přijímat v životech to méně příjemné.
      Děkuji, vážím si tvých slov.

      Vymazat
  14. Blondýnko, tady neumím nic říct, slova útěchy se hledají těžko, ale naděje zbývá pořád a víra, že bude zase líp. Držím palce.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mnohokrát děkuji, naděje na úplné uzdravení je obrovská, lékařská věda se skutečně snaží a já děkuji, skutečně.

      Vymazat
  15. Tohle je tak nádherné vyznání přátelství.... ale ty taková vyznání skvěle umíš. A i to dodá člověku spoustu sil k boji.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsme rodina, malá, ale jsme a právě v těchto chvílích si musíme stát po boku a držet společný krok, jen tak nebude jeden z nás pozadu. My chceme být spolu a žádná tečka nám to nezkazí.

      Vymazat
  16. Milá Simi, kdysi jsem četla takový příměr, kdy rodiče očekávají narození zdravého miminka a narodí se děťátko nemocné -- jakoby jste letěli do Paříže a přistáli v Holandsku, nikomu a ničemu nerozumíte a nevíte proč. Já bych tuhle tečku přirovnala jako když se chystáte k moři na dovolenou, vybavíte se plavkami a sandálky a najednou je před vámi osmitisícovka, kterou musíte zdolat. Jste v šoku, nepřipravení.. ale musíte, takže jdete nahoru, chvíli s Vámi jde šerpa, a jde se vám hezky, pak ale zjistíte že se musíte vrátit a že místo je jen pro jednoho.. a jdete a funíte, chvílemi to vzdáváte, ale pak se zase objeví schůdná stezka a ten pravý šerpa přispěchá s něčím dobrým, nebo chvíli poponese.. A pak už jste nahoře.. Víte, že ten svět už znáte z odvrácené strany, víte, že jste zvítězili.. nebo taky ne. Vím, že ty jsi ten pravý , silný šerpa, na kterého je spoleh a hlavně je s ním sranda. Který nebude dávat rady typu, tak si něco hezkého kup, udělej si radost, nebo jsi silná, když zrovna drhneš ten kopec držkou.. a potřebuješ pohladit a zvednout. Tak Ti šerpo děkuju za to těžké téma a přeju Ti lehký náklad a hodně sil.. Lenka kočka pac a pusu, mňaaaau

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Víš, kočičková,
      těžká témata k životu patří.
      Mnohokrát jsem se zde setkala s názory, že můj život je kouzelný, nádherný a vyvolává závist. Co mne ale stál námahy, aby takový byl, inu to už je vedlejší.
      A přesně, žádná reakce, když je to poser, ticho.
      Tato témata k životu patří, jsou stejně jako voda, chléb a vzduch pro naše žití důležitá.
      Mnohokrát děkuji za slova, která si budu už dokonce života pamatovat, skutečně !

      Vymazat
  17. Ach Simi, nemohla jsem napsat komentář po přečtení, slzely mi oči. To jsou hodně těžké chvíle pro každého a nikdo je nechce prožít. Ale stává se. Bohužel. Domnívám se, že mnohdy je důležité více objetí a silné stisknutí beze slov. Ten druhý pochopí, že mu budeme dodávat sílu co jenom půjde, že budeme podpírat a zvedat, že budeme hladit a konejšit, utírat slzy, že budeme naslouchat a chápat bolest, že budeme držet za ruce...
    Přeji moře sil.
    Ála

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Každý tyto okamžiky prožívá dle svého naturelu a ten je nesmírně důležitý.
      Musí být člověk taktní, musí chodit po špičkách a nebo podle potřeby také důrazný, je to běh na dlouhou trasu a hlavně musí být cílová meta doběhnuta !

      Vymazat
  18. Ani nevím, co napsat, protože tuto situaci dobře znám. Snad jen potvrdím to, že když fungují kolem blízcí, bojuje se lépe. Držte se. Marcela

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Všichni se snažíme, co síly, srdce a vše k uzdravení potřebuje.
      A mnohokrát děkuji.

      Vymazat
  19. Tečka na monitoru, s tou se důvěrně znám. Vím, jak je tvé kamarádce. Vím, jak moc tě teď potřebuje. Projde si peklem. Nefalšovaným. Držím pěsti, aby se z toho dostala co nejlíp. Nebude to snadné. Ale bude mít vedle sebe tebe a to je výhra v loterii života:-)
    Chudobka 1970

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Má nás všechny a my se snažíme, aby nebyla sama. Jenže co si budeme povídat, ve své hlavě jsi sám a je to boj. A ty o něm něco víš !

      Vymazat
  20. No, co říct... Někdy nám život připraví noční můru, kterou žijeme i za slunečných dní.
    Tvá podpora, Simi, je opravdu velmi cenná!
    Držte se! Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nikdy si hloubku člověk neuvědomí, dokud s ho netýká. Soucítí, sdílí, ale jak se to pak dotkne rodiny, je to úplně jiný level.
      Mnohokrát děkuji.

      Vymazat
  21. Na výsledky zavolejte v pátek. A já to v práci prošvihla. Však kdyby něco, tak mi pošlou avizo. Přišla jsem z práce a ve schránce bylo avizo, abych přišla v úterý. Strašný víkend a sestřička v telefonu strašně hodná, konejšivá, utěšitelka.....
    Držím place, vím, co prožíváte.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně, víkendy by se měly zrušit, když je člověk nemocný, navíc když zůstane bez informací a nebo se spoustou otazníků, na které nejsou odpovědi.
      Maruško, děkuji.

      Vymazat
  22. Ajaj, tohle je moc těžká situace. Když slunného a energického člověka najednou skolí takováhle choroba, je to hrozné. Ale věřím, že tahle bitva půjde vybojovat vítězně - a moc k tomu držím palce!

    OdpovědětVymazat
  23. Držím pěsti. Je milé, když to umíš ,,rozsvítit", pro blízké, pro sebe...

    OdpovědětVymazat
  24. Toto pondělí jsem byl na pohřbu ženě, se kterou jsme několikrát byli na turistickém výletu a na lyžařských zájezdech. Také to začalo tečkou, ozařováním, zdánlivým vyléčením, pokračovalo návratem dalších teček, dalším trápením a definitivním koncem.

    Snad to dopadne lépe.

    OdpovědětVymazat
  25. Bude to dobré, prostě bude. Napsala jsi to hezky. Zdravim a objímám vás obě.Verka

    OdpovědětVymazat
  26. Je nás tady spousta, co jsme s vámi oběma. Držíme palce a přejeme si, aby ta tečka zmizela.
    A ona zmizí, musí, prostě musí. A budete se spolu zase koupat v moři a ucítíte teplý písek a slunce nad hlavou a budete spolu, věřím tomu.

    OdpovědětVymazat
  27. Určite to dobre dopadne. Príbeh je veľmi pekne napísaný a ilustračná fotka je krásna.

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.