čtvrtek 22. února 2018

Čas malin nezralých...

Máte můj obdiv ... tak nějak začínala informační třídní schůzka v první třídě. Ve vteřině se mé sebevědomí katapultovalo až k nebeské bráně. Paní učitelka mne požádala, zda bych mohla vydržet do konce, moc ráda by si se mnou popovídala blíže.
Když všichni rodiče i těch nejvíc zlobivých žáků odešli, zůstali jsme spolu mezi čtyřma očima, vlastně né, ještě přihlížel Vašík Havel z prezidentského obrázku.
Kantorka si sundala brýle a zasněně pravila .... jak to všechno zvládáte ? Rodinu, dítě, práci, domácnost a ještě zpívat, koncertovat, to musí být tak vyčerpávající ??
S výrazem raněné laně jsem nechápavě kývala hlavou, jaké koncerty, jaké zpívání, jaké cestování ?
Moje dcera se domnívala, že jsem Marie Fredriksson ze skupiny Roxette a tak každému na počkání vykládala, že její maminka je zpěvačka, co zpívá a koncertuje v televizi.

Lehnout, ano, je po obědě a moje holčička už přivírá očka. Napěchuji automatickou pračku pěkně na vyvářku i s předpírkou a jdu si také hodit šlofíčka.
Probouzí mne rázné zvonění, někdo mlátí pěstmi do dveří, někdo do těch dveří dokonce kope. Rozespalá otevírám a rozzuřená sousedka na mne křičí : Ty krávo, vytopila jsi mě, zabiju tě. A odchází.
V koupelně zjišťuji, že můj poklad nejmilejší, moje láska nejkrásnější / rozuměj tímto mou tříletou holčičku / odtokovou hadici nacpala do kočičího záchodku a přísavku připevnila na střechu. Celý vyvářkový cyklus vytekl mimo vanu.
Jdu prosit o patro níž o odpuštění. V obývacím pokoji sousedům bublá strop jako na tureckém Pamukkale, ze stropu se kouří. Vše je nacucané, vše plave a vše doutná. Apokalypsa.
Sousedka pije z flašky rum a podává mi ho. Stáváme se kamarádkami na život, na smrt a když jsou záplavy, my dvě se smějeme.

Ách jo, zase ta neděle. Připravuji si věci na pondělí na ráno a chci si vyměnit náušnice, ženská jedna parádivá..
Otevírám šperkovnici a rychle zavírám. Otevírám a zase zavírám. Jsem ve svém bytě ? Jsem u nás doma ?
Mlha přede mnou, mlha za mnou..
Osmělím se a otevřu svou šperkovnici dokořán. Uprostřed leží nádherný prsten se zeleným kamenem, dva obrovské prsteny s červenými kameny a pak několik přepychových celozlatých kousků. Do mé šperkovnice se narodilo 7 nových, kouzelných prstenů.
Maminko, máš radost ? Gábinky maminka má doma hodně parády a tak já jsem jí donesla mojí Bárbínku a ona ti donesla něco pro radost. Maminko, já tě mám ráda.

Došlo mléko a droždí. Oblékám se a nechávám moji dceru v péči babičky / rozuměj v péči generálky /, která na potkání prohlašuje, že je babka chňapka a babka na baterky.
Po návratu ze samoobsluhy se mi naskýtá pohled pro bohy. Uprostřed postele leží moje mamka na zádech a hlasitě chrápe.
Na obličeji, dekoltu a ramenou má zhruba centimetrovou vrstvu krému od Oriflame. Kolem celého těla má úhledně rozložené dranžírovací, vykošťovací a šálovací nože ve všech velikostech, nechybí ruční sekáček na kotlety, nůžky na drůbež, palička na maso a celý příborník. / řeznická generace nevymře ani po meči, ani po přeslici /
Při vstupu do místnosti moje dcera dolešťuje plosky nohou mojí mamky švédskou kosmetikou na opary opět ve vrstvě nemalé. Babička spokojeně spí, chrápání rezonuje celou místností jako v kotci hnědých medvědů brtníků a kolem sebe má připraveno vše k úspěšnému šavlovému tanci od Arama Chačaturjana.

Íá, íá, íá, já jsem osel. Žehlím a přemýšlím, co k obědu. Moje sluníčko se vrátilo z venku a s úsměvem mi hlásí, že si nasbíralo spoustu krásných černých korálků. To je dobře.
Chci položit na stůl čerstvě vyžehlený ubrus, ale ... korálky, desítky, hodně desítek nám běhá po stole. Proboha!
Co to je ? Maminko, to jsou " autobusy ".
Korálky moje holčička sbírala včera, předevčírem. Korálky nám běhají v koši na prádlo, ve skříni, ve stolku u postele.
Mému dítěti září oči, nasbíralo nám domů stovky korálků, které mají nožičky, pěkně běhají po bytě.
Konec entomologa v naší rodině, každý den u dveří celní a devizová kontrola včetně osobní prohlídky, protože korálky se dají schovat i do kalhotek !


31 komentářů:

  1. Koukám, že jste měly doma veselo      Hlavně, že si dokážeš vzpomenout....taky už jsem něco v paměti vyštrachala,ale tak krásně napsat bych to neuměla

    OdpovědětVymazat
  2. Při čtení se usmívám a vzpomínám, co dokázaly moje děti. :- Asi to bude v mnoha rodinách podobné. Mezi excelentní čísla patřilo to, kdy můj tehdy čtyřletý synek sebral babičce ze stolu pětistovku z právě převzatého a hlavně neuloženého důchodu a koupil za ní od sousedovic holky, která byla o něco starší, otakárka fenyklového. Máti to brala sportovně, otakárek uletěl a já šla diplomaticky vyjednávat k sousedům.

    OdpovědětVymazat
  3. Taky máš můj obdiv. Já bych k práci a k blogu to koncertování fakt nedal!

    OdpovědětVymazat
  4. Moc jsem se nasmála. Snad ani nevím, u kterého písmena víc. Snad k "D" mám podobnou příhodu. Když mladší šestiletá dcerka zůstala v nemocnici se slepákem, byla jsem tam s ní. Hned druhý den volali z práce a tak jsme se prohodili s mužem. Jen dcerka byla smutná, že si s ní nehrál a nevěnoval se jí, celý den prospal!

    OdpovědětVymazat
  5. Možná si se Sofinkou i něco podobného zopakuješ . Co Ty víš, jestli si taky nezdřímneš a

    OdpovědětVymazat
  6. Simi, pěkné počteníčko   Pobavila jsem se   U nás se sbíraly kamínky, hezky do kyblíčku a ten se vysypal uprostřed obýváku

    OdpovědětVymazat
  7. Moc jsem se pobavila, děti mají úžasnou fantazii a maminka to umí hezky podat

    OdpovědětVymazat
  8. Sifonová láhev v pozadí. Tu už jsem dlouho neviděl.

    OdpovědětVymazat
  9. Jůůů, Simi, někde mám fotečku synka ve stejném panenkovém kočárku

    OdpovědětVymazat
  10. Mne to připomnělo, jak jsem přinesl domů jesterku. Dal jsem ji do supliku, tam ale nezustala...no bylo coro..n

    OdpovědětVymazat
  11. Ta prťavka je fakt správná. Čertoviny jí koukaly z očí. Šťastné to dítě...

    OdpovědětVymazat
  12. Krásné zážitky, nejvíce mě dostalo to s těmi šperky

    OdpovědětVymazat
  13. Kouzelné perličky ze života. Někdy je to na mrtvici, ale zas je aspoň na co vzpomínat.   

    OdpovědětVymazat
  14. On by byl ten život tak nudný (a vzpomínky naprosto o ničem), kdyby ty děti "nezlobily"

    OdpovědětVymazat
  15. Tady se někdo opravdu nenudil! A jak to všechno zvládáš - ještě s tím zpěvem a koncertováním?

    OdpovědětVymazat
  16. Simi, tak to jsem dnes potřebovala. Smála jsem se u každého odstavce, u některého dokonce nahlas. Jo, dětičky ..., ale zase je na co vzpomínat. D.

    OdpovědětVymazat
  17. [3]: Koncertování bys nedal? Ale dal! Vsadím se, že i ty dovedeš občas hrát na nervy.

    OdpovědětVymazat
  18. Někdy to bylo s dětičkama na nervy, někdy přímo o nervy, ale dneska bychom neměli na co vzpomínat a s odstupem času se tomu dokonce i zasmějeme Fotka je super, obě si to náramně užíváte   

    OdpovědětVymazat
  19. Jo jo, krásně vzpomínáš Blondýnko, pobavila jsem se. Jo s dětmi je legrace. Hezký večer.

    OdpovědětVymazat
  20. [1]: Právě o vzpomínkách to je, vykopat, oprášit a zeštábnit

    OdpovědětVymazat
  21. [8]: Jo, dneska je to soda stream a bombička je trochu větší       

    OdpovědětVymazat
  22. [14]: Moje Verunka nezlobila, byla proti Soptíčkovi zlatá, zrovna tento týden při krmení vnučky, což probíhalo jako krmení vepřů, hodně nahlas jsem říkala, že děkuji bohu na stomilionkrát za tak hodné dítě     

    OdpovědětVymazat
  23. Kdysi v paneláku se mi stala s pračkou ta samá věc. Dcera když se koupala mi vyhodila hadici od pračky z vany a ta se uhnízdila pod vanou kde byl beton. A já nic netuš taky dala vyvářecí, čili nejvíc vody obsahující program. Ta záludnost byla v tom  že já neviděla nikde žádnou vodu, která by byla tam kde vůbec být nemá, ale poznaly to všechny byty pod námi. Naštěstí i na smůlu byl pod námi prázdný byt, voda která do něj z pračky vytekla pěkně protekla koupelnou a po křivé podlaze stekla do předsíně a odtud do el. rozvodů které se jak známo s vodou nesnášejí. A tak v sobotu před polednem byla půlka baráku bez elektriky.Nikdy se nikdo nedozvěděl (naštěstí) že jsem to způsobila já, připsalo se to tomu, že asi praskla voda v tom bytě kde nikdo nebydlel jen tam docházeli na kontrolu a oni to dali dohromady. Už proto, že já měla v koupelně sucho když to byli u mne kontrolovat, všechno totiž proteklo tím betonem pod vanou a tím pádem nebylo nikde nic vidět.

    OdpovědětVymazat
  24. Simi, měla jsi stejně bujný život, máš na co vzpomínat. Za tvoje šťavnaté vzpomínání tě zařazuji do výběru TT Mládí. Zůstaň mladá i dál

    OdpovědětVymazat
  25. [24]: Tehdy to asi bylo k pláči, dnes je to napínavé počtení. Nedávno jsme sekali elektriku a vstup i vývod vody od pračky nám přikurtovali napevno. Teď co to čtu, jsem ráda

    OdpovědětVymazat
  26. Pěkné zážitky, k pousmání, chi chi.

    OdpovědětVymazat
  27. Moc krásně jsi to napsala! A moc dobře, že jsi to napsala. To až začne Soptíček projevovat výrazněji své geny, tak aby tvůj poklad nejmilejší věděl, po kom to má .

    OdpovědětVymazat
  28. Krásně sepsané vzpomínky...

    OdpovědětVymazat
  29. Tak tohle je opět za sto bodů!!! No, myslím, že se má dcerka na co těšit. Myslím, že geny se nezapřou.

    OdpovědětVymazat
  30. Dcerka nebyla žádný sobec, když mohla obětovat panenku Barbie, aby udělala mamce radost.

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.