Běžec ...

Dnem svého narození jsem se postavila k silné, bílé startovací čáře.

Důkladně jsem si uvolnila svaly, vyklepala lýtka, zahřála svalovou soustavu.

Povytáhla trenýrky, upravila tílko a svázala vlasy.

Běžeckým botám jsem přitáhla tkaničky.

Stáli jsme tam všichni a na signál jsme vyrazili.

Předběhla jsem rodiče, bratra, soudružky učitelky.

Předběhla jsem soudružky družinářky, kamarády, přátele, milence.

Utekla jsem manželovi, dítěti, příteli, kolegům.

Nejdříve o jedno, pak o druhé, o třetí kolo.

Když jsme se míjeli, někdy jsme se usmáli, popovídali, pomilovali, pohádali.

Nesnášela jsem líné, pomalé lidi, lidi bez náboje, bez nasazení.

Osud mi jich jako zkoušku nadělil vrchovatě.

Ve svém běžeckém průkazu jsem měla napsáno : Má energii jaderného reaktoru.

Běžecký ovál se ze dne na den zvětšil, narostl do gigantických rozměrů.

Začaly mne tlačit boty, rozpadlo se tílko, trenýrky nedržely.

Na trati jsem se přestávala potkávat se svými nejmilejšími.

Na zádech přibývala závaží, zátěže, bolesti, chmury. Běžela jsem už sama.

Vyhořela jsem.

Doběhla jsem.

Abych se mohla postavit znovu na start, musela jsem se znova narodit.

Učila jsem se spát, jíst, umývat, oblékat.

Stavěla jsem se na nohy, učila jsem se chodit.

Poprvé jsem do života pouštěla odpočinek, flákání, zevlování, ovalovaní.

Zrodil se kavárenský povaleč, občasný loser.

Rozmanitost lidských povah a rysů mne už neobtěžovala, dívala jsem se i z druhé strany.

Poprvé jsem uchopila skutečnost, že nemůžeme všichni běžet stejným tempem.

Ve svém běžeckém průkazu jsem měla napsáno : Může vyběhnout, se svou energií umí nakládat.

Běžím.

Mé dráhy změnily povrchy. Střídají se čtyři roční období.

Dokáži běžet v týmu, občas zaběhnu časovku, dokáži běžet štafetu.

Štafetový kolík již předávám z ruky do ruky, odnaučila jsem se ho po druhém běžci házet.

Čas, zkušenosti, věk, stárnutí otupily ostré hrany.

Snažím se s lidmi potkávat, běžet ve stejném čase i na stejné trati.

Pokouším se být tolerantní, pokouším se přijímat lidi s jiným nastavením.

Nechci běhat sama, chci běžet se svými láskami, se svými milými.

Jen svým protivníkům mohu ukázat záda, nezáleží mi na nich.

S těmi se míjet mohu, nic si nedlužíme.

Dostala jsem do vínku nastavení, nebojuji s ním, už jsem ho přijala.

Jsou dny, kdy se běžecké trénování zvrtne, kdy naberu závratnou rychlost. Běžím s větrem o závod.

A pak se ráda vracím, kam patřím.

Mezi ostatní běžce.

Ve svém běžeckém průkazu mám napsáno : Když se vám zase začnu vzdalovat, houkněte, já ráda zpomalím.

Já už to totiž umím.