pondělí 5. února 2018

Pěna dní...

Mám ráda výzvy, mám ráda pnutí, které mne vždy při takovém aktu prostoupí.
Tentokrát se jedná o formát sdělení velice populární a čtivý, je to týdeník.
Mistrem slova a krátkého sdělení je Henrieta a já její výzvu přijímám a pokusím se jí naplnit, seč mi síly, svaly a dobrá nálada budou sloužit.


  • Pondělí 29.1. 2018 HOREČKA SOBOTNÍ NOCI
Poprvé po týdnu sama řídím auto, poprvé bez doprovodu. Jsem týden po operaci, žiju, nic mne nebolí.
Modré nebe prostupují paprsky slunce a já cítím, že bych chtěla letět.
Neletím, naopak, prošlápla jsem své první letošní hovno. Poskakuji po trávníku a smrdím.
Nesmím páchnout, jdu na kontrolu k lékaři.
Na dotaz, jak se mi daří, musím odpovědět pravdu. V sobotu v noci jsem měla vysokou horečku.
Paní doktorka si povzdychne s konstatováním, že přesně ví, koho jsem volila.
Diagnóza zní : viróza.

  • Úterý 30.1. 2018 VÝBUCH ETNY
Šmajdám po chodbě, táhnu nohu jako Jeoffrey de Peyrac, chybí jen jizva.
Moji podřízení kolem mne chodí soucitně, potichu našlapují, nezatěžují ani mojí hlavu, ani moji nohu.
Tančíme kolem sebe takový nějaký zvláštní taneček.
Nikdo není ve své kůži, znají mne jako temperamentní šéfovou, spravedlivou babu, co pochválí i spravedlivě naloží.
Do momentu než najdu průser první třídy. Řvu, řvu jako lev, bože, kdy se u nás dělá takový šlendrián ?
Kdy se odvádí tak mizerná a odfušovaná práce ? No holky moje, co to znamená ?
Vzduch se vyčistil, sopka vybouchla a podle úsměvů na tvářích všichni vědí, jo, jsem zpátky.
Mají zpátky šéfovou a letošní udílení Oskarů za sebou.

  • Středa 31.1 2018 SOPTÍČEK
Zvoní telefon, cinká viber a pouštím si videohovor.
Moje dcera se ještě usmívá v pyžamu, Soptíček se usmívá v pyžamu a já jsem taky v pyžamu.
Srkám první ranní kávu, když v tom se ozve : " Babiško, pšijeď, pšijeď, babiškoooo "
Mám v očích slzy, kutálejí se jako hrášek po mém nočním mundúru.
Nenávidím vzdálenost, která nás dělí, nesnáším ty kilometry, které nám brání.
Jak bych jí objímala, jak bych s ní tančila, jak bych jí dala vyznamenání naší Loupáčkové republiky.
Místo toho líbám displej mého mobilu a proklínám stovky kilometrů.
Chtěla bych být blízko ní, chtěla bych jí právě teď objímat, já bych toho chtěla...

  • Čtvrtek 1. 2. 2018 SORRY JAKO
Tento týden je jako ze žurnálu. Sluníčko svítí od rána do večera, lidé se na sebe i usmívají.
Usmívá se na mne i asi tak devítiletá holčička.
Na parkovišti mne způsobně osloví, zda vím, kolik je hodin.
Je právě 15:25 .
Otočí se a utíká. A co poděkovat ?
Jééé, sorry jako !

  • Pátek 2.2 2018 MUDR. KATEŘINA CAJTHAMLOVÁ
Na drzovku, na férovku, kdyby přišla k nám domů, nevyhodila by vůbec nic.
Za pět let zdravého životního stylu jsem se hodně naučila. Umím hřešit, umím si dá do trumpety.
Ale už umím naskočit do toho vlaku, který se po mém razantním váhovém úbytku rozjel.
Jen kdyby ta zdravá výživa nebyla tak těžká. Metráky zeleniny, metráky ovoce.
A stále mi to stejně skvostně chutná, on mi totiž chutná ten život bez pneumatik.
Jste to, co jíte ...svatá pravda, paní doktorko Kateřino !

  • Sobota 3.2. 2018 DRAHÝ MŮJ
Jak se ti stydím psát ... já ti už nepíšu
jak ti říct, že mě zbytečně máš rád ....fakt už zbytečně.
Drahý můj, ty jsi skutečně myslel, že jsem taková hlupačka ?
Bez rozloučení, bez jediného řádku, bez jediného slova jsi odešel z mého života.
Dva roky jsi dělat mrtvého brouka a leštil jsi si svůj vůz a svoje ego.
Drahý můj, jak já jsem tě milovala, jak já bojovala, trápila se a brečela.
Odpustila jsem ti poprvé, podruhé, potřetí.
Není mi tě líto, své šance jsi roztočil v ruletě života a já bez nostalgie říkám.
Sbohem.

  • Neděle 4.2. 2018 PTÁČEK
Můj soused praví : " Staráš se o ty ptáky jako o vlastní "
Dostávají pravidelně. Ani já tak často nedostávám, chtěl bych být tvůj ptáček "
Odpovídám : " To nepůjde, chodila jsem s tvojí ženou do školky "
Vesele se usměje a odchází.
Můj soused se jmenuje Vlasta Ptáček.






CO MI TÝDEN DAL .... spoustu slunce, zpívající ptáčky a vzletný pocit, že jsem ve skvělé kondici. Plánovali jsme aktivity na jaro a léto, ochutnala jsem famózní kuřecí karí a jednu radu na závěr, pokud chcete skutečně naštvat své nepřející okolí, dejte na odiv svou pohodu, klid a nadhled, tím protivníka nejvíce raníte.
Jo a běžím si vsadit, to prošlápnuté ...
CO MI TÝDEN VZAL ... především si vzal kus tmy a prodloužil nádherně den / zlaté Hromnice /. Odpadly mi stehy a já konečně mohu chodit jako člověk.
Končí má týdenní zkušenost s novým formátem, nebylo vůbec špatné se pozastavit a užít si den zas trochu jinak.
Krásný týden přeje blondýna.

28 komentářů:

  1. Že já ten tvůj týdeník četla, než jsem zveřejnila svůj        Prostě zase krása a skvěle, tak určitě jsem s nikým nechtěla soupeřit, protože vím, že na vás nemám, ale byla to fajn výzva a naštěstí se ten týden i trochu něco dělo    Krásný nový týden )

    OdpovědětVymazat
  2. Krásně jsem si u tebe početla a přeju ti, aby i další týdny, které budou následovat, byly prozářeny sluncem.

    OdpovědětVymazat
  3. Vůbec se ti nedivím, že tak proklínáš tu vzdálenost. Já si už teď nedovedu představit že bych měla holky někde daleko. Ono stačí to dojíždění do Prahy za mamkou. Ne že by dvě hodiny byly nějak dlouho, ale spíš ty šílený proježděný a prožraný peníze. Pěkný a čtivý přehled

    OdpovědětVymazat
  4. Cérko, jak já Tě ráda čtu ... Zdravím z kotárů

    OdpovědětVymazat
  5. Dnes ode mne máš všech pět celých hvězdiček. Výborný nápad - kdysi jsem něco podobného psávala, občas je mi líto, že jsem z toho odešla.

    OdpovědětVymazat
  6. Moc dobře se čteš, ale to už víš

    OdpovědětVymazat
  7. Moc pěkně sepsáno. Tvoje psaní má šmrnc a velmi pěkně se mi to čte. Jo, ti Ptáčci...

    OdpovědětVymazat
  8. Super týdeník, máš pravdu, že Henrieta je mistrem slova. Hezký týden jsi měla, přeji ty další minimálně tak pěkné, ale raději ještě lepší

    OdpovědětVymazat
  9. Blondýnko, díky, početla jsem si. No já jsem si ten formát taky užila, ale myslím, že deník je mi bližší. Měj se krásně.

    OdpovědětVymazat
  10. To s tím ptáčkem mě rozsekalo   

    OdpovědětVymazat
  11. Napiš text na blues - to by ti šlo    všechno koření na něj máš...

    OdpovědětVymazat
  12. mně vždycky přijde že máš strašně moc nápadníků ale nikdy ne takového toho správného s kterým by to stálo za to zkusit..

    OdpovědětVymazat
  13. Štěstí v mém životě5. února 2018 16:50

    Týdeník se povedl, mám ráda když mi něčí text rozzáří úsměv na tváři a stalo se. I já se přidala k Výzvě Henriety, ale přiznávám, že shrnutí každého dne mi moc nejde :o)), zůstanu u náhodného výběru.

    OdpovědětVymazat
  14. Takovéhle rekapitulace miluju, za pár let to bude úžasná vzpomínka na ty prchavé chvilky...

    OdpovědětVymazat
  15. Pěkné počteníčko ten Tvůj týdeník.

    OdpovědětVymazat
  16. Děkuji. Věděla jsem, že nezklameš, že Tvůj týden bude výživný a že se u něj pobavím. A...Bavím se! Škodolibě u vyšlápnutého exkrementu, s otevřenou pusou u výbuchu Etny. Tohle já neumím.... Dojetí a lítost mne přepadá nad vědomím, že jsou i babičky, které nemají svá vnoučátka téměř ,,přes ulici" jako já, a chvilky s nimi jsou jim vzácností.

    OdpovědětVymazat
  17. Simčo, ta vzdálenost je fakt strašná. Když chceš pohladit Soptíčka a ona je tak daleko... Ještě, že existují mobily a videohovory a jiné vymoženosti. Že se s malou alespoň takto můžete vidět. Týden jsi sepsala skvěle, početla jsem si i pobavila se. A přeji Ti výhru, tak snad sis vsadila. :o)

    OdpovědětVymazat
  18. Hezky jsi ten týden "sesumírovala"   Zábavné i dojemné čtení Soptíček je sice daleko, ale vidím že už balí kufr

    OdpovědětVymazat
  19. Simčo, jak jinak, než zase parádní článek Těch vitamínů je docela dost, nevím jestli by se moje tělíčko neopupínkovalo, já raději s mírou   

    OdpovědětVymazat
  20. Ty se umíš krásně podělit o svou radost ze života Díky. Já na zdravou stravu a vitamíny přešel nedávno,až když jsem zavřel firmu.Před tím to bylo kafe,kafe,kafe,kafe, večeře.

    OdpovědětVymazat
  21. Bavím se tu už několikátý večer, zamilovala se do Tvých tráv na zahradě a už taky hledala, zda by některé rostly i tady v té mé mokřině na zahradě. Týdeník skvělý a Soptíček-to mne dojalo. Já mám vnučku ještě dál..ale je to složité. To by bylo psaní na román. Henrietě díky za to, že svou výzvou spojila další blogy a to je skvělé. Stejně jako ten Tvůj vtipně napsaný týdeník! Já ho tak vtipný zdaleka nemám... Moc zdravím Marcela

    OdpovědětVymazat
  22. MNOHOKRÁT BYCH CHTĚLA VŠEM PODĚKOVAT ZA SLOVA MILÁ A JÁ JSEM RÁDA, ŽE JSEM DO VÝZVY ŠLA, POMOHLA MI SE ZASTAVIT NAD KAŽDÝM DNEM, COŽ V BĚŽNÉM ŽIVOTĚ NEDĚLÁM, NEDĚLA JSEM A VLASTNĚ NENÍ VŮBEC ŠPATNÉ ZAPŘEMÝŠLET, CO DEN NADĚLIL, CO SEBRAL.

    OdpovědětVymazat
  23. Ten malý vrabčáček v tom krmítku se semínky, sedící v kufříku se mi líbí nejvíc!

    OdpovědětVymazat
  24. Tak nejdřív jdu poděkovat za návštěvu na mém blogu, protože až začnu chválit a tiše obdivovat tvé vtipné, trefné a přímočaré glosy, mohla bych zapomenout.

    OdpovědětVymazat
  25. Jednou jsem zahlédl MUDr. Kateřinu Cajthamlovou v puštěné televizi a zdálo se mně, že by sama potřebovala nějakou dietu, kolik přibrala.

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.