Pěna dní...

Mám ráda výzvy, mám ráda pnutí, které mne vždy při takovém aktu prostoupí.

Tentokrát se jedná o formát sdělení velice populární a čtivý, je to týdeník.

Mistrem slova a krátkého sdělení je Henrieta a já její výzvu přijímám a pokusím se jí naplnit, seč mi síly, svaly a dobrá nálada budou sloužit.

• Pondělí 29.1. 2018 HOREČKA SOBOTNÍ NOCI

Poprvé po týdnu sama řídím auto, poprvé bez doprovodu. Jsem týden po operaci, žiju, nic mne nebolí.

Modré nebe prostupují paprsky slunce a já cítím, že bych chtěla letět.

Neletím, naopak, prošlápla jsem své první letošní hovno. Poskakuji po trávníku a smrdím.

Nesmím páchnout, jdu na kontrolu k lékaři.

Na dotaz, jak se mi daří, musím odpovědět pravdu. V sobotu v noci jsem měla vysokou horečku.

Paní doktorka si povzdychne s konstatováním, že přesně ví, koho jsem volila.

Diagnóza zní : viróza.

• Úterý 30.1. 2018 VÝBUCH ETNY

Šmajdám po chodbě, táhnu nohu jako Jeoffrey de Peyrac, chybí jen jizva.

Moji podřízení kolem mne chodí soucitně, potichu našlapují, nezatěžují ani mojí hlavu, ani moji nohu.

Tančíme kolem sebe takový nějaký zvláštní taneček.

Nikdo není ve své kůži, znají mne jako temperamentní šéfovou, spravedlivou babu, co pochválí i spravedlivě naloží.

Do momentu než najdu průser první třídy. Řvu, řvu jako lev, bože, kdy se u nás dělá takový šlendrián ?

Kdy se odvádí tak mizerná a odfušovaná práce ? No holky moje, co to znamená ?

Vzduch se vyčistil, sopka vybouchla a podle úsměvů na tvářích všichni vědí, jo, jsem zpátky.

Mají zpátky šéfovou a letošní udílení Oskarů za sebou.

• Středa 31.1 2018 SOPTÍČEK

Zvoní telefon, cinká viber a pouštím si videohovor.

Moje dcera se ještě usmívá v pyžamu, Soptíček se usmívá v pyžamu a já jsem taky v pyžamu.

Srkám první ranní kávu, když v tom se ozve : " Babiško, pšijeď, pšijeď, babiškoooo "

Mám v očích slzy, kutálejí se jako hrášek po mém nočním mundúru.

Nenávidím vzdálenost, která nás dělí, nesnáším ty kilometry, které nám brání.

Jak bych jí objímala, jak bych s ní tančila, jak bych jí dala vyznamenání naší Loupáčkové republiky.

Místo toho líbám displej mého mobilu a proklínám stovky kilometrů.

Chtěla bych být blízko ní, chtěla bych jí právě teď objímat, já bych toho chtěla...

• Čtvrtek 1. 2. 2018 SORRY JAKO

Tento týden je jako ze žurnálu. Sluníčko svítí od rána do večera, lidé se na sebe i usmívají.

Usmívá se na mne i asi tak devítiletá holčička.

Na parkovišti mne způsobně osloví, zda vím, kolik je hodin.

Je právě 15:25 .

Otočí se a utíká. A co poděkovat ?

Jééé, sorry jako !

• Pátek 2.2 2018 MUDR. KATEŘINA CAJTHAMLOVÁ

Na drzovku, na férovku, kdyby přišla k nám domů, nevyhodila by vůbec nic.

Za pět let zdravého životního stylu jsem se hodně naučila. Umím hřešit, umím si dá do trumpety.

Ale už umím naskočit do toho vlaku, který se po mém razantním váhovém úbytku rozjel.

Jen kdyby ta zdravá výživa nebyla tak těžká. Metráky zeleniny, metráky ovoce.

A stále mi to stejně skvostně chutná, on mi totiž chutná ten život bez pneumatik.

Jste to, co jíte ...svatá pravda, paní doktorko Kateřino !

• Sobota 3.2. 2018 DRAHÝ MŮJ

Jak se ti stydím psát ... já ti už nepíšu

jak ti říct, že mě zbytečně máš rád ....fakt už zbytečně.

Drahý můj, ty jsi skutečně myslel, že jsem taková hlupačka ?

Bez rozloučení, bez jediného řádku, bez jediného slova jsi odešel z mého života.

Dva roky jsi dělat mrtvého brouka a leštil jsi si svůj vůz a svoje ego.

Drahý můj, jak já jsem tě milovala, jak já bojovala, trápila se a brečela.

Odpustila jsem ti poprvé, podruhé, potřetí.

Není mi tě líto, své šance jsi roztočil v ruletě života a já bez nostalgie říkám.

Sbohem.

• Neděle 4.2. 2018 PTÁČEK

Můj soused praví : " Staráš se o ty ptáky jako o vlastní "

Dostávají pravidelně. Ani já tak často nedostávám, chtěl bych být tvůj ptáček "

Odpovídám : " To nepůjde, chodila jsem s tvojí ženou do školky "

Vesele se usměje a odchází.

Můj soused se jmenuje Vlasta Ptáček.

CO MI TÝDEN DAL .... spoustu slunce, zpívající ptáčky a vzletný pocit, že jsem ve skvělé kondici. Plánovali jsme aktivity na jaro a léto, ochutnala jsem famózní kuřecí karí a jednu radu na závěr, pokud chcete skutečně naštvat své nepřející okolí, dejte na odiv svou pohodu, klid a nadhled, tím protivníka nejvíce raníte.

Jo a běžím si vsadit, to prošlápnuté ...

CO MI TÝDEN VZAL ... především si vzal kus tmy a prodloužil nádherně den / zlaté Hromnice /. Odpadly mi stehy a já konečně mohu chodit jako člověk.

Končí má týdenní zkušenost s novým formátem, nebylo vůbec špatné se pozastavit a užít si den zas trochu jinak.

Krásný týden přeje blondýna.