Vánoční koleda ....

Krouží, poletuje, snaží se nás omámit, zahnat do rohu, vtáhnout a nepustit. Duch vánoc.

Nemohla jsem začít divadelní sezónu, letos tedy hodně pozdě, stylověji.

Dlouhé týdny nás masírují média, obchodníci, všudypřítomné reklamy, rozsvícené stromky, kouličky, kam se podíváš a já jdu do divadla na hru s vánoční tématikou. Ale proč vlastně né ?

Vražte do díže muzikál, divadlo a koncert a vznikne kouzelné představení v divadle STUDIO DVA.

Na motivy proslulé povídky Charlese Dickense tu ansámbl nastudoval něco nevšedního, něco tak přitažlivého jako je VÁNOČNÍ KOLEDA, která diváka nasměruje do vánočního Londýna první poloviny 19.století .

Anglický spisovatel Charles Dickens vypodobnil hlavního hrdinu Scrooega jako mrzouta, osamělého mamonáře, nelidu, necitu, člověka hrubě vyřazeného ze společnosti pro svou vášeň a lásku k penězům.

Během jedné noci mu pošle tři duchy vánoc. První duch, duch minulých vánoc, ho vezme do dětství a probudí v něm něžnou, dávno zasunutou stránku lidského vnímání. Druhý duch, duch současných vánoc, v lakomci vydoluje díky pohledu na šťastné lidi, zodpovědnost vůči blízkým. Třetí duch, duch budoucích vánoc Scroogovi naznačí vizi, jak dopadne, pokud zásadně nezmění své chování k lidem ve svém okolí. Je zde mnoho poplatných poselství i pro současnost.

Psát recenze, čtivé recenze umí málokdo a já se vždy při předání dalším řídím emocemi, vnímáním, prožitkem.

Všichni herci byli skvělí, ale hlavní hrdina Ebenezer Scrooege v mistrovském podání Karla Rodena se mi zapsal do srdce a tam už zůstane do konce mých dní.

Zbožňuji herectví pana Rodena, herce úsporných gest, jenž úžasnou a kultivovanou mimikou rozehraje part zážitku, navíc patří mezi hereckou elitu, která neplní trapné bulvární stránky, protože to nemá zapotřebí. Obrovské charizma, když tento muž vstoupí na pódium / ach, vzdychla jsem tak hlasitě, že dáma přede mnou hodila po mně odjištěný granát /, jeho aura prostoupí všemi a už nikdy, skutečně nikdy diváka nepustí. Hlas mužný, přívětivý, v polohách laskavých, ale i alarmujících.

Věřila jsem mu všechno, věty, slova, gesta, slzy, úsměvy, ale i bolesti, křivdy.

Karle, já tě prostě miluju, já tě prostě žeru. / miluju tě od doby, kdy jsi fenomenálně podal excentrického, šíleného, geniálního Jana Saudka tak věrohodně, že jsem tobě, introvertovi, věřila i ta objímající obrovská ňadra /.

Měli jsme jako diváci štěstí, byli jsme součástí 100. reprízy tohoto nastudování. Divadlo Studio Dva má skvělou a neopakovatelnou atmosféru díky pódiu, nad nímž se v patře střídají zpěváci, herci a hraje celý orchestr, prostor není nijak veliký a každý divák se tak stává součástí, semele ho to a nepustí, nemá šanci... i když !!! vedle nás seděl ignorant v teplácích, jehož nechalo tak výjimečné nastudování chladného, tak nějak bez emocí.

Vážení, milí, blogoví přátelé, znáte mě, víte, že blondýna je nepřeberná studnice emocí a přesně tak nějak na vás vyvalila svůj zážitek. Zítra rozsvítíme první svíčku adventního věnce a já bych si přála, aby i mě navštívil duch vánoc a poprvé za celé své dlouhé žití by mne naučil vánoce milovat, ctít to, co jsem nedostala do vínku, to co mě nikdo nenaučil a to co mi chybí v současném prožívání těchto dní. Klid, mír a pohodu přeji.