V posteli s Řepkou...

Vánoční reklamy. Když moje milá generálka brečela u vánočních reklam, já protáčela oči v sloup. Čas se s emocemi sešel a já brečím u reklamy na mobil, na colu, no a když Ivan Trojan rotuje s opicí po oběžné dráze, pláču, že ten mobil nedostanu já.

Expert na vánoční výzdobu. Míša letošní adventní čas prožil velice plodně. Po nocích intenzívně rozebral adventní věnec, větvičky natahal do vany, výzdobu rozcupoval, svíčkám okousal knoty. Každé ráno mě přišel do postele budit plný flitrů, zlatých a stříbrných cetek a na Štědrý den jsem se probudila s větvičkou u hlavy. Mám zapsanou veterinární pohotovost, protože expert na vánoční výzdobu má stříbrné exkrementy s červenými flitry.

S Řepkou v posteli. Mám ráda autobiografické knihy, mám ráda knihy o slavných, o celebritách. No a když je napíší vlastní rukou a krví, bonus navíc. Utichl ten vánoční kvas, to bublání, trhání a škubání papírů. Ticho a v tom tichu listuji a začítám se do knihy fotbalového bouřliváka. Máme mnoho společného, jsme jiní než se chováme, pod slupkou je to jinak.

Energie vánočního stolu. Cukroví, káva, cukroví, salát, klobása, kuba, řízky. Přítel mé dcery mi nabízí pivo. Hlavou letí kalorická tabulka, svědomí pláče, neneé....nedám si, protože já si dám ještě dva nebo raději tři další řízky.

Ladné křivky. Přijíždím na semafor. Vedle mě cyklista. Rozjíždí se a mně se před předním sklem naskytne neuvěřitelně sexy zadnička, pevná jako skála, ladně se pohupuje ze strany na stranu. No fuj, bylo to o fous, nevešla jsem se do silnice. Ale ten zadeček byl, mmmmh.

Éterické oleje / stromkové/. Byla jsem letos rozhodnutá, že budeme mít v obýváku normální stromek. Nemáme, nikoho z rodiny jsem nepřekvapila, ani přátelé se nediví. Letošní se jmenuje Oskar, je to šlechtěná borovice s šesti botanickými názvy a za měsíc povalí na zahradu za svými kolegy z vánoc minulých, kterým se daří skvostně, prostě já ty vánoční stromky miluju. / a všechni mají svá jména /

Vánoce se Soptíčkem. Cynicky jsem deklarovala, kudy jsem chodila, že vánoce jsou na pytel, opruz a jsem mimo. Byl to hrubý omyl, protože děti dokáží neskutečné. Zastaví čas, zastaví myšlenky a dají nám poznat, že pro některé momenty stojí za to žít.

Ách měla bych zvolat. Dostala jsem nákladný dárek, který rozsvítí úsměv na tváři každé ženy. A s ním přišla zásadní otázka. Mohu ulehat vedle dědečka, ke kterému vůbec nic necítím ? Po zbytek života mi nebude nic chybět, jen láska.

Nemohu. Třikrát škoda, ale já pořád naivně věřím.

Na zádech. Můj zeť mě přesvědčil, že Přemek Podlaha byl břídil a Ládík Hruška neumí ani zatlouct hřebík. Tento kutilský počin jsem viděla poprvé a vyrazil mi dech. Vleže, na zádech, s vyvaleným a plným pupíkem přišroubovával kolejnici.

Fotografii nemohu dodat, protože tato metoda " šroubování na zádech " bude předmětem patentového úřadu.

Já si stříkla do trenek a směju se ještě nyní.

O snech. Ve snu jsem mluvila se svým tatérem, neseděl mu můj motiv. Ráno mi na Pinterestu přistála nástěnka a po dvou letech tápání mám jasno. Nejenže mám motiv, já přesně vím, že toto chci po zbytek svého žití míti vymalováno na svém těle. Sedmá kérka.

Cesta v polích. Před večeří jsme šli na procházku. Cesta za vsí mezi lány polností bez veřejného osvětlení mi dala neuvěřitelnou podívanou. Na Štědrý den se svou rodinou a nad hlavou nebe plné zářivých hvězd. Jedna hvězda vedle druhé svítily, zářily a provázely malý srpeček měsíce. Romantika jako prase, kterou rušila čelovka mého zetě, jinak bychom skončili všichni v místním kravíně.

Emoce. Krát krásné vánoce. Jojo, jdu vařit než se přižene lavina hostí...