Variace na adventní čas...

Když se tento týden hlasovalo o téma týdne, moc jsem si přála něco vánočního, něco odlehčeného než se v adventní čase babrat se životem " Na hraně " / já totiž celý život surfuju na hraně / a tak si zvolím adekvátní označení, nastíním variaci, jak si jedna blondýna žije před návštěvou pana Ježíška.

- moc jsem chtěla být krásná blondýna a tak jsem navštívila svého lazebníka, aby mi na hlavě vytvořil stylově bílou, ať ladím na Štědrý den se sněhovou pokrývkou. Po skoro čtyřech hodinách intenzivního barvení a přelivu jsem domů odcházela s modro - zelenou hlavou. A to jsem si přála nebýt, skutečně nebýt tolik výrazná a konečně splynout s davem.

Zářím, zářím modře, zářím i zeleně. Po příchodu domů jsem si bytelně umývala hodinu hlavu a barva se drží jako hovno košile / říkala moje nebožka generálka /. Letos jsem nebrečela, protože to samé se mi stalo už minulý rok.

Neradujte se z předpovědi počasí, nečekejte sníh, letos letí zelená, budou pučet stromy.

Celé to cítím NA HRANĚ.

- když mi napsala jedinou větu, oči se mi zalily slzami. Je nemocná, je nemocná hodně. Někomu by tato diagnóza rozklepala kolena, jí rozklepala, jí rozhodila. Je v těch nejkrásnějších ženských letech, kdy slastně nadechujete, jste volní, můžete začít konečně žít, protože netáhnete jho osudu matky, ženy, dcery, milenky.

Vím, že je to rozená bojovnice, vím, že je silná a vím, že tu kurvu převlečenou za kamarádku přepere, zadupe a bude zase zdravá. Milá, držím ti palce, nejsi sama !

Celé to cítím NA*RANĚ.

- slavili jsme se Soptíčkem Mikuláše. V italské restauraci jsme si dali minestrone, hříbkové rizoto a smetanovou pizzu / rozuměj, já prostě mám tu italskou kuchyni nejraději /, jo, narvali jsme si pupíky pěkně. Mašinkou se jezdilo několikrát, pak jsme jeli " kabinkou " / pro neznalce kabinková lanová dráha na Větruš /, koupili jsme pandu, kterou už má Soptíček doma, s bublifukem jsme vytáčeli závistivého souseda za záclonou, protože on nechápe, k prosinci taková nepředloženost, je třeba se chovat korektně. Ovšem, když se Soptíček zakousl do vánočního cukroví, největší preference získaly banánky, podíval se na mne a řekl : " Mhhhh, slaďoučké , babičko " , roztekla jsem se blahem jako máslo první jakosti.

Celá se cítím NAHRANĚ / nebo jsem nahraná ? /

- chtěla bych zažít tu kýčovitou vánoční atmosféru. Za oknem sníh, hromada sněhu, v krbu praskají polena a já jako diva ležím na kožešině se svým milým. Místo toho se maskuji / nejen kvůli hlavě , tedy barvě vlasů /, chodím kanálovou soustavou, protože si mou maličkost vyhlédl o 25 cm menší Milda, který obdivuje moji šíji a pokud tak nečiní, obdivuje nějakou nálevnu ve městě. Všichni nezadaní pro tento rok jsou už zabalení do úhledných balíčků a zasíláni PPL, já mám trpaslíka Mildu a čekám, kdy dorazí Rejpal, Štístko, Kejchal, Prófa.

Celé to cítím NAHRANĚ, NA*RANĚ A JÁ JSEM NAHRANÁ.

Tak nějak se omlouvám všem, které jsem zklamala a nevyšvihla jsem důležitou filozofickou úvahu, já to prostě v době adventu nechci hrotit, chci své emoce nechat juchat, skákat, rozjímat, votom to je.

Zdraví vás bývalá blondýna, která mapovala, kdy je svátek svatého Patrik, protože by se svou zelenou hlavou sklidila zasloužený potlesk a v davu by se konečně ztratila...