sobota 30. prosince 2017

Rok na lavičce...

... za pár hodin definitivně odejde rok 2017. Jaký byl, co přinesl, co odnesl.
Život je jako kopec, někdy strmý, někdy příkrý, jindy plný nástrah, pokušení. Cesta na vrchol toho kopce se může jemně vinout, klikatit nebo se zadýcháme víc než je zdrávo. Součástí toho kopce by měly být lavičky, kde se posadíme, zastavíme a nabereme síly na další cestu k vrcholu.
Tento rok vnímám jako lavičkovou přestávku, kdy jsem potřebovala nabrat energii, maličko najít i sama sebe.
Celý svůj život jezdím na dovolené s rodinou, mužem, dítětem, přáteli. Vybírám většinou místa podle jiných, podle kolektivu.
Já sama za sebe jsem se nikdy nerozhodla, až letos poprvé. Po zralé úvaze a tak trochu výzvě, zda to dám, pořídila jsem si výlet do Říma a vyrazila jsem. Sama za sebe, sama za člověka, sama úplně poprvé, sama se svým rozhodnutím.
Po počáteční nejistotě jsem pochopila a poznala, že dokážu být sama se sebou, nelpět na přítomnosti blízké osoby a celé to zvládnout. Navíc se úžasně bavit v kolektivu naprosto cizích lidí a poznat jedno z nejkrásnějších měst světa, Řím.
Tato zkouška, být sám se sebou, mě v životě posunula dál jako člověka a jsem za to velice ráda.


Když mi někdo přeje hodně zdraví, mnohokrát poděkuji a velice si toho vážím.
Po pěti letech jsem letos poprvé stoupla na váhu. Zásadně se nevážím, protože to není dobré pro mou psychiku, v momentě, kdy mi začne pnout oblečení, zpomalím, ale skutečně moje stravovací návyky jsou zajeté.
Na váze jsem po pěti letech našla stejné číslo, krásných 69 kg / z původních 110 kg / a míry mám na všech partiích naprosto stejné. Jsem šťastná žena, která našla cestu z prasečího chlívku a může si dopřát i lidské velikosti v obchodě s oblečením, nikoliv jateční.
Bohužel s cévami už to tak slavné není a tak mi za tři týdny pan doktor laserovým vláknem ukončí trápení a nejistotu, prostě operaci se nevyhnu.
Soptíček, to je láska, neuvěřitelná studnice poznání, že se člověk může stále a pořád každý týden zamilovávat. Krásně mluví, maluje, strašně ráda zpívá a tančí / nezapře, že děda je rocker /. Máme spolu kouzelné zážitky, jen mě nesmírně bolí, že nás dělí stovky kilometrů a vídáme se méně než jiná vnoučátka s babičkami. / i když já se velice snažím a jezdím a jezdím, protože tyhle chvíle formují náš vztah /.


Kdykoliv tam vejdu, vždy mě obejme neuvěřitelná energie. Ať stresem lezu po zdi nebo mám splín, má zahrada mě obtočí, pohladí, vtáhne a nepustí. Toto místo mi bylo tam nahoře přidělené, zakódované a už mě nepustí.
Půl roku řeším stavební povolení, povolení památkářů a krajinářů. Každý mi říká, ať si najdu něco jiného.
Nejde to. Budu se rvát jako lev a v tom novém roce tu chajdu postavím, i kdybych měla jet na Hrad.
Mé ryby mají nové jezírko, tak se jim tam sex líbí, že to není jezírko, ale množírna. Měla jsem kliku na zdatné řemeslníky a podařil se mi velkolepě vyřešit kompost, zbourat starou technickou budovu a celou jí odvozit a zpevnit svah, že ani nájezdem prasat nepovolil. Byl to krásný a plodný zahradníčkův rok mezi travinami a kapradím.


Rok na lavičce, ano byl zvláště klidný, bez velkých emocí, i když zde na blogu se emocemi, odchody, vítacími akcemi s vavřínovými větvičkami skutečně nešetřilo. Osobně jsem tím velice trpěla, protože to zde mám ráda, je to můj blogový přístav, jistota a ta se mi nechtěla měnit. Neházela jsem flintu do obilí, naopak do toho obilí bych s chutí pár takových štváčů poslala. Jsem moc ráda, že blog ustál nepřízeň, na titulce se objevují krásné články, krásné blogy.



To byl rok jedné blondýny, utekl jako voda. Vykoupala se v moři, vykoupala se ve vlastním potu, užila si nádherné chvíle s vnučkou a dcerou. Rodina, přátelé, kamarádi, ta správná lidská slova, náruč, láska, pochopení a zjištění, že člověk, když chce, dokáže být sám sobě přítelem, ale musí k tomu dospět, musí dozrát.
Zavírám pomyslné dveře roku 2017 a vyhlížím ten nový. S nadějí, s očekáváním, má to být rok LÁSKY.
Přeji vám všem úspěšný rok a pokud posedíte na lavičce stejně jako já letos, nebojte se, načerpáte sílu k další cestě životem. Krásný rok přeje blondýna.

54 komentářů:

  1. Já vím, stále se opakuji.....prostě nádhera, krásně jsi ten rok zrekapitulovala     

    OdpovědětVymazat
  2. Obdivuji bojovného ducha

    OdpovědětVymazat
  3. Blondýnko, taky jsem letos strávila život na lavičce, krásný příměr, u mě platí letos téměř doslova a ne z vlastního rozhodnutí. I Tobě šťastné vykročení do nového roku.

    OdpovědětVymazat
  4. Krásná bilance roku...přeji ti ať v té příští je zahrnutá i ta láska s velkým L 😍  Hodně štěstí, radosti a zdraví do nového roku a držím palce pro operaci!

    OdpovědětVymazat
  5. Nemám ráda rekapitulace,a tak se sama za sebe nikdy neohlížím. Povětšinou není za čím. Nicméně tvoje ohlédnutí mne docela vzalo u srdce. Píšeš krásně a dokážeš navlékat slova jak korálky do náhrdelníku který je pak ozdobou blogu.cz. Sedm let věřím při každém přípitku že ten další rok bude už konečně lepší. Není. Takže jsem ráda, že alespoň těm mejm mláďatům to vychází...

    OdpovědětVymazat
  6. Jak rok lásky? Tlusťjoch sliboval rok kachny!:) Tak jako tak, ať se vydaří ;)

    OdpovědětVymazat
  7. [5]:Jééééééééé, já takhle už dvacet let říkám, že ten nový rok nemůže být horší, než ten, co končí - vždycky se ukázalo, že může. A vždycky jsem ho přesto ustála. Takže přeju, aby se to už konečně stalo - aby ten 2018 byl pro Vás lepší!

    OdpovědětVymazat
  8. Staci napsat,ze smekam?Staci,vid,rozumime si.Jen to nej do roku 18 preje Zdenka

    OdpovědětVymazat
  9. Soptíček je nádherný. Zahrada krásná Ty jsi dobrá že si držíš takovou linii.

    OdpovědětVymazat
  10. [8]:On to člověk prostě ustát musí. Buď, anebo skončit v blázinci. No tenhle rok bude zas osmičkový a to vždy byl rok přelomový. Tak o první "zlepšení" se nám postaralo už EU s jejím novým zákonem o nakládání s osobními daty. Což je zas další rána do vazu pro drobné živnostníky. A pokuty za nedodržení naprosto likvidační. Takže si pak říkej že to bude lepší!   

    OdpovědětVymazat
  11. [6]: Kachna je přeci taky láska, hlavně ta pečená...

    OdpovědětVymazat
  12. [10]: Já mám také radši sudé roky...

    OdpovědětVymazat
  13. [13]:Já ti nějak nevím, sudý, lichý, blbý každý ... Ale tak trochu si říkám, že bylo sedm let chudých a sedm let bohatých. Sedm ran Egyptských. Tož se ukáže, jestli ta bible má nebo nemá pravdu!   

    OdpovědětVymazat
  14. [14]: Já, co jsem se rozvedla, tak mám celkem dobré roky, nerada bych byla nevděčná a zakřikla to.

    OdpovědětVymazat
  15. [15]:Snažím se vytěsňovat, někdy to jde dobře, někdy to je horší.Tak k tomu abych měla ráda Bobuli se nemusím naštěstí nutit, bohužel jakkoli se věnovat přátelům je pro mne těžké, ne že bych nechtěla, ale všichni zůstali v Praze a navíc jsou neskutečně časově vytížení. Když už bilancuju, tak spíš nad fotkama a připomínám si tak ten rok.

    OdpovědětVymazat
  16. [16]: Mám (kromě Soňi) všechny přátele v Praze, ale i tak je těžké se sejít. Pravidelně držíme prosinec. Vnučku bohužel nemám. Dětem se věnuju i přes jejich odpor, tak jsem to myslela, jsou velké...

    OdpovědětVymazat
  17. [17]:Jasně, tak to oni se spíš věnují mě. Tedy dcera, má pořád o nás strach. Byť se jí snažím vysvětlit, že má už svou rodinu kterou se má obírat a nás nechat, stejně se stará pořád

    OdpovědětVymazat
  18. Občas je dobré najít si tu správnou lavičku, kde člověk nejen nabere síly, ale dojde k poznání, že se dá vše zvládnout. Navíc se z té lavičky krásně ohlíží za tím, co bylo a přemýšlí nad tím, co bude.

    OdpovědětVymazat
  19. [18]:Hele jestli to nepřehánějí, tak je to hezké. Já jsem zase dětičkám (2 x 33, jednou 38 let) připomněla, že až bude vítězit Alzheimer, tak ať mě srazí z toho Koldomu ( a ukázala jsem jim, kde mají telefon na správce Koldomu, který je pustí na střechu)...   

    OdpovědětVymazat
  20. HOLKY MOJE...víte co mě strašně mrzí, že když si tu tak pěkně povídáte a mě to těší, JÁ BYCH VÁM K TOMU NATOČILA NĚJAKÝ CHLEBÍČEK, OTEVŘELA ŠAMPÍČKO A PUSTILA NĚJAKOU SUPER HUDBU...ŠKODA ŽE TO NEJDE, FAKT, ABY JSTE SE CÍTILY U TOHO BILANCOVÁNÍ LÉPE, MÁM JAKO HOSTITEL MEZERY   

    OdpovědětVymazat
  21. [20]:Ty, někdy nevím kdo je matka a kdo dcera . Synkovi to je tak nějak šumák, vždycky byl takovej individualista co se týče projevu citů. (Po mě, já se to naučila ke své škodě strašně pozdě) S Alzheimrem bych si to momentálně strašně ráda rozdala na pěsti, usmyslel se dostat mojí maminku. Bohužel on vítězí....

    OdpovědětVymazat
  22. Simi, moc krásně jsi to sepsala. Nazvala bych to jako WendyW - jak korálky na šňůrce navlečené. Občas člověk musí zkusit něco nového a tím povyroste. Já ještě do ciziny nejela sama, ale myslím, že velkou startovní čáru mi udělala první dovolená v cizině ve skupině 9 neznámých lidí (jen jednu známou jsem měla, ale nikdy jsem s ní nikde dosud nebyla). Jinak mám s kým jezdit, tak toho využívám, i když každý rok je to jiná kombinace, to je na tom také pěkné. Vnučku zatím nemám, ani zahrádku. Každý má něco, nikdo nemůže mít všechno. Já jsem za každý rok vděčná. Vždy se najde hodně, zač je třeba děkovat, že se povedlo.

    OdpovědětVymazat
  23. Přirovnání s kopcem a lavičkami se mi líbí. U sebe asi nic jiného než knihy bilancovat nebudu, ale tady alespoň podotknu, že je to docela trefné i u nás. Po životní bouřlivé změně v roce 2016, byl ten letošní rok tu svižný, tu lavičkový, ale celkově spíše klidný.

    OdpovědětVymazat
  24. Blondi, moc bych si v příštím roce time-out na lavičce přála Asi marně.

    OdpovědětVymazat
  25. Blondi, máš to výborně srovnané a žiješ. Tebe by měli dávat dnešním ženám jako tabletku na život, tak jako se mužům dávají modré tabletky. Celý rok jsi nám zde čeřila stojaté vody a za to máš můj dík. Ať se ti daří (i líp) v celém dalším roce 2018! Plápolej dál, zažehuješ dobré city a pocity i u druhých. Díky!

    OdpovědětVymazat
  26. [26]: Kachňátka...? Tak to bude lásky úplně nejvíc hned, jak dorostou do pekáče...

    OdpovědětVymazat
  27. [28]: Koukám, že si za svým gurmánským zážitkem stojíš.

    OdpovědětVymazat
  28. [30]: Hele, jestli se jedná o kachnu novinářskou, tak by tvůj gurmánský požitek byl neodpustitelným hříchem! Co pak ty časopisy, AHA?!

    OdpovědětVymazat
  29. [32]: Já taky ne, přemýšlela jsem při psaní, jestli jsem se vůbec strefila.

    OdpovědětVymazat
  30. Simčo, krásně zhodnocený odcházející rok. Do toho nového přeji vykročení tou správnou nohou, pevné nervy při boji s úřady a hlavně zdraví. Moc zdravím, jsem ráda, že jsem si Tě našla     

    OdpovědětVymazat
  31. Moc pěkné a obsažné shrnutí celého roku. Myslím, že máš být na co hrdá, i když - jak říkáš - jen sedíš na lavičce . Tak ať za to ten příští rok stojí a naše láska ke kachnám má prostor se řádně rozvinout .

    OdpovědětVymazat
  32. Tak to vidíš, sepsala jsi všechno podstatné a jak se to krásně vešlo, co?

    OdpovědětVymazat
  33. Že si pořád udržuješ váhu ti závidím , jak to děláš ?

    OdpovědětVymazat
  34. Já měla také lavičkový rok. Začala jsem s rozběhem, ještě v lednu došly síly, a tak jsem se holt posadila a seděla, a málem vyseděla důlek - nebo kuře... Ale už se zas blíží nový rok, tak si říkám, jen hezky zpolehoučku, beze spěchu, s ladností a krásou - ať si ho vychutnám se vším všudy. A tobě přeji to samé. Ať příští rok protančíš .-)

    OdpovědětVymazat
  35. Krásná bilance Simonko. Blahopřeji k postavě a hlavně ti přeji, aby operace byla úspěšná a mohla se dál radovat ze života. Ty to umíš, ty umíš život nasávat, vnímat, užívat si ho v jakékoli podobě. Tvá zahradě je veledílo, které nepřestanu obdivovat. našla sis nádherné místo a uměla sis ho zvelebit.

    OdpovědětVymazat
  36. Hezké shrnutí Tvého účinkování v zatím ještě tomto roce. Nový rok vyhlížíš s nadějemi. Vůbec nepochybuji, že některé se Ti splní, protože jsou o Tobě o Tvém přístupu k životu. A že něco nevyjde, s tím člověk počítat musí. Ale naděje umírá poslední . Tak ať Ti toho v novém roce vyjde co nejvíc!

    OdpovědětVymazat
  37. [40]: Nejdřív láska - a pak nová kachna.

    OdpovědětVymazat
  38. Simčo, pořád Ti píšu jak Tě obdivuju, hold si šikovná cérka z Moravy, kterou přestěhovali jinam Přeju  Ti i v dalším roce hodně inspirace na blogu a hlavně v životě Krásné chvilky se Soptíčkem a s rodinou na zahradě i jinde Taky trochu té lásky, bez ní to není ono a hlavně ať si brzy v pořádku po operaci a aby dopadlo všechno OK To Ti přeje cérka z valašských kotárů

    OdpovědětVymazat
  39. [44]: Souhlasím s tebou Mrtvá duše!

    OdpovědětVymazat
  40. Hrozně ráda bych měla zahradu na to stejný jako ty, ale to bychom museli bydlet sami

    OdpovědětVymazat
  41. Simčo, krásně jsem si početla. Netušila jsem , že máš Soptíčka takto daleko, protože jsem o ní hodně četla a v hodně příspěvcích ji zahlédla. Přeji Ti do nového roku pevné zdraví a spoustu láskyplného setkávání s Těmi nejbližšími. Ti jsou v životě nejdůležitější.

    OdpovědětVymazat
  42. Beallaro, mé přání do nového roku je v článku P.F. 2018. Lépe to říct neumím. Zmínila ses, že jdeš hned na začátku nového roku na operaci. Upřímně ti přeji, ať dobře dopadne a rychle se vrátíš ke svým četným aktivitám.

    OdpovědětVymazat
  43. Ze 110 na 69? Ty bys mohla vystupovat v reklamách na hubnutí.

    OdpovědětVymazat
  44. Krásný sesumírování, takový plný něhy a nefalšovaného štěstí .

    OdpovědětVymazat
  45. Simonko, prožila jsi úžasný rok a věřím, že i ten letošní bude stejně tak báječný a užiješ si ho stejně jako ten loňský, ba třeba i ještě víc!

    OdpovědětVymazat
  46. Krásný rok jsi prožila a já věřím, že bude pro tebe stejně krásný i ten rok 2018.

    OdpovědětVymazat
  47. Každopádně fotky nádherny...

    OdpovědětVymazat
  48. Pohodový, šťastný, láskyplný, prostě krásný soupis loňského roku. Je mi tu u tebe krasně. Děkuji Simi

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.