Tohle není můj hlas...

Komu patří ten hlas .... EDITH PIAF

Celé dětství mě provázel její hlas z vinylových desek, oba rodiče ji měli pod kůží. A když něco posloucháte pořád, stane se to vaší součástí. Edith, v jejím hlase je všechno, bolest, utrpení, láska, zrada, nepochopení. To, co ze sebe jiní potí, ona díky svému životu dokázala vyjevit tak emotivně, tak pravdivě.

Během jedné písně propadáte beznaději, aby jste v další sloce vylétli k nebi jako vrabčák, tak lehce, tak hravě. A pak zase padáte střemhlav, padáte do bahna, do bolesti.

Edith je pro mě synonymum emocí, obrovských emocí. Patří k Francii, její hudba mi evokuje ve vzpomínkách procházky po Avenue des Champs - Élysées, dokážu s ní plakat, stejně tak se smát, mít husí kůži a zároveň závrať plnou štěstí.

Komu patří ten hlas...FRANTIŠEK FILIPOVSKÝ

Před mnoha a mnoha lety nám v televizi běžely tři kanály, no a když na nich omylem přistál film z cizí produkce, jo, tak to byl velký svátek. A když se jednalo o francouzský film, o film s četníky ...no jo, Louis de Funés.

Vzpomínám na ty komedie s lehkou nostalgií, ale co skutečně nelze zapomenout, je hlas pana Františka Filipovského. Já jsem ho jako herce nevyhledávala, ovšem když daboval, byl to koncert. Neuvěřitelný koncert, domnívám se, že ten francouzský herec by byl " poloviční ", kdyby ho mluvil někdo jiný.

Temperament, šílená rychlost, ztřeštěnost, bláznovství a to celé sečteno a podtrženo jedním nezaměnitelným hlasem.

Né nadarmo se rozdávají ceny Františka Filipovského za umění dabingu, protože co si budeme povídat, na hlase to skutečně stojí a padá, hlas může roli povýšit nebo znehodnotit.

Komu patří ten hlas ..... AXL ROSE

Jsem stará, stařičká rocková babička. A on je americký hard rockový zpěvák skupiny Guns N´ Roses.

Miluju hudbu a nejvíc pořádnou rockovou vypalovačku, při které se otáčejí panenky v sloup a druhý den se vracejí do očního důlku. Běsní, šílí, devastuje, křičí, ale i neuvěřitelně zpívá, jeho hlas je boží, je rockový. Vydřený, vymakaný, vyfetovaný, vyhulený, ale nezaměnitelný a když si sedne ke klavíru a vyšvihne November rain, mám mě celou i s navijákem.

Komu patří ten hlas ... BLONDÝNĚ

Téma týdne mi nahrálo ... Tohle není můj hlas. Když jsem se poprvé slyšela ze záznamu, lekla jsem se. Já jsem se lekla svého hlasu. Je jiný, vůbec se ke mně nehodí a já se sama slyším odlišně. Můj hlas reprodukovaný mi zní velice zvláštně a nemohu se s ním ztotožnit. Je daleko výše položený / a to nejsem hysterka, fakt néé /, je mi nesympatický a chtěla bych ho vyměnit. A to díky pracovnímu nasazení používám telefon a jeho služby hodně často. Chudáci ti na druhé straně.

Takže já mám svůj hlas a ten druhý patří BLONDÝNĚ ...