Stále touží, stále sní...

Za stolkem sedí tři ženy. Tmavovláska, zrzečka, blondýna.

Jejich věk je stále střední, jejich tužby stále mladé.

Už nemusí domů spěchat podepsat úkoly, připravit svačiny. Netlačí je čas.

Jsou dámami svého času a přesto jim ta opuštěná hnízda někdy drtí chlopeň víc než si dokáží přiznat.

Tmavovláska bude slavit výročí, nádherné dvouleté výročí.

Vzala si fešáckého chlapa, pečlivého, usměvavého, pracovitého.

Půl roku po svatbě a hlavně po společném sestěhování se začal měnit v despotu.

Přesný příchod ze zaměstnání. Pedantsky uklizená domácnost, boty se zarovnanými špičkami, prádlo v komíncích.

Vše v řadě, vše podle pravítka. Hlavně dodržovat režim, dodržovat řád.

Schůzka s přáteli, které zná celý svůj život, se mění v medové lázně, kde teče med proudem.

Doma chlad, milování bez vášně, jen z povinnosti.

Když manžel odjede na pracovní turnus žije a dýchá svobodně. Když se vrací, umírá v ní všechno.

Láska, ženství, radost.

Zrzečka je vdaná přes třicet let.

Žije v krásném, malém domečku s kouzelnou zahradou.

Domácnost jako z cukru, nikde žádné smítko, nikde žádná šmouha. Ve špajzu naskládané stovky zavařenin, marmelád.

Peněz málo díky neschopnému manželovi, jehož podnikání je monkey business.

Žijí vedle sebe, nikoliv spolu. Nemilují se, netouží po sobě.

Domácnost dvou kamarádů bez benefitů. Když přijedou děti, hrají kino.

Život na maloměstě pod škraboškou přetvářky. Nemá kam jít, i když touží zpřetrhat všechna pojítka.

Blondýna je sama rok. Přítel zaháčkovaný v minulém životě neschopen opustit jho svého osudu.

Rozvedený, ale stále se závazky. Se směšnými, trapnými závazky.

Když do pekla, tak na mladém oři. Mladý oř je ženat.

Co chlap, to zbabělec. Jeden se závazky, druhý bez, výsledek na zvracení.

Blondýna je nezávislá, je úspěšná, je chytrá. Má skvělé přátele, má úžasné zázemí.

Cestuje, poznává. Jásá, směje se a přesto se cítí mezi lidmi a s lidmi zoufale osamělá.

Je sama se sebou, rozumí si, chápe se, přesto má potřebu sdílet.

Děsí se zklamání, děsí se bolesti.

Už ví, proč nemá ráda vánoce. Chybí tam mužská dlaň, která něžně drtí tajně ukradené vanilkové rohlíčky.

Chybí tam lžíce, která dokáže sníst půlku lavoru bramborového salátu a pak dostat žlučníkový záchvat.

Tři ženy, tři životy.

Vstávají od stolu, obejmou se, líbnou se na tvář.

Tmavovláska pod vějířkem svých řas tajně zahání slzu, děsí se, zda ručníky v koupelně mají štábní kulturu.

Zrzečka slibuje blondýně, že si sbalí kufry, už po tisící.

Blondýna si na benzínové pumpě zamyšleně prohlíží ruku muže u vedlejšího stojanu. Má rád vanilkové rohlíčky ?

Každá jiná, každá svá, přesto stále touží, přesto stále sní....