...nikoliv u Kolína, ale u jednoho stolu, v jedné ordinaci a v rozpětí 19 let.
Píše se rok 1998
Moje dolní končetiny vykazovaly problém.
Otoky, bolesti, křeče, nepěkné provazce modrých uzlů, říká se tomu lidově KŘEČÁKY.
Přes protekci, jak jinak, jsem se dostala k největšímu krajskému odborníkovi.
Jo, byl vyhlášený.
Za stolem seděl celkem pěkný, štíhlý, urostlý mužský. Arogance by se dala porcovat a prodávat.
Přezíravý pohled, dorazil sám veliký Bůh v instatní podobě.
Když takovému " velikému " člověku svěřujete svoje nohy, máte přitom sevřené půlky.
Operace se vydařila, nadčlověk arogantní sfoukl obě nohy naráz.
Odcházela jsem, spíše lezla jsem nadšená domů, měla obě nohy u sebe.
Jo a víte, zač této zhmotnělé esenci arogance vděčím nejvíc ?
Přestala jsem z hodiny na hodinu kouřit.
On mi totiž pan doktor neřekl ani to základní a už vůbec, kdy si jako silný kuřák mohu blafnout.
A já se tak šíleně bála, že jsem si už nikdy neblafla.
Píše se rok 2017
Moje dolní končetiny vykazují problém.
Vše se opakuje, jen můj problém začíná v tříslech a to fakt bolí.
Je jiná doba, jiné možnosti.
Bez protekce, hezky za pěkný ranec za vyhlášeným profesorem. Bohužel na laserové řešení je pozdě, musí se podvazovat, musí se řezat. A hezky se vrátit za svým operatérem.
A tak se vracím do stejné ordinace.
Za stolem seděl oteklý, tlustý, zavalitý mužský. Naše arogance nám po skoro dvaceti letech svůj objem znásobila.
Náš Bůh je primář a už je i ředitel celé planety.
Když vstává, funí jako čuník, když usedá, odfukuje jako traktůrek.
Po prázdninách se sejdeme na jednom sále.
No nemám já to štěstí, dvakrát v životě potkat zhmotnění sídla božstva, zhmotnění Olympu.
Jsem připravená, chci si donést domů obě nohy, jen nevím, co si ze strachu zakážu tentokrát.
A nebo dovolím.
Třeba začnu běhat půlmaraton, pěstovat konopí, zatoužím po tmavém muži, přestanu se umývat a budu lesana, vezmu si domů tři uprchlíky nebo se přivážu k jaderné elektrárně.
To vše má ve své moci velký operatér.
A co vím já...zůstanu BLONDÝNA.
Tak už vím, proč furt kouřím - mě nikdy žádnej doktor nevyděsil. Spíš jsem děsila já ty, kteří se nechovali podle mého...( a to v době tzv. bezplatné, i v této době houby platné...)
OdpovědětVymazatTak velké plus má ten Bůh za to, že jsi díky němu přestala kouřit Jinak jsem ráda, že jsem relativně zdravá a taky bych se přimlouvala za to abys zůstala blondýna No zkusit tmavého taky dobrý nápad
OdpovědětVymazatTady si člověk uvědomí, jak je rád, když je zdráv. Ale myslím, že křečáky jsou dědičné. Znám štíhlé postarší nekuřačky, které se s tím taky potýkají roky, jejich matky to taky mají a nic moc s tím udělat nemohou, jen ty operace.
OdpovědětVymazatZdraví si člověk nekoupí. Prostě to tak je.
OdpovědětVymazatVtip je úžasný!
OdpovědětVymazatMilá Bloncko, díky za moc pěkný článek. Schrašťuju si ho pro Ježurku. Souhlasíš? Ta se zasměje! Díky a zůstaň tak příjemně psavou Blondýnou
OdpovědětVymazatJe to taková pitomá a bolestivá nemoc,a je dědičná.Moji prarodiče z obou stran,moji oba rodiče...Bohužel,já tím trpím celá léta(nekouřím).Otec mých dětí je má taky, všechny moje děti taky.
OdpovědětVymazatPřeji ať má doktor ty samé šikovné ručičky a vše se zvládne!
OdpovědětVymazatKonopí pěstují muži šikmoocí...
OdpovědětVymazatTakže tě bude operovat prase zkřížené s traktorem? A není to nakažlivý? Abys po operaci nezačla místo chození jezdit!
OdpovědětVymazatMoc pěkný článek, přeji ať se všechno zvládne, tak jak má.
OdpovědětVymazat[11]: To jsem já.
OdpovědětVymazat[11]:
OdpovědětVymazatPočteníčko to je pěkné, ale ta realita je už trochu horší. Ale určitě obě nožky domů doneseš a v pořádku.
OdpovědětVymazatMůj tatínek se na křečaky operoval 2x a taky nikdy nekouřil. Takže jako vždy je všechno relativní i když je samozřejmě lepší nekouřit. Tentokrát si dopřej nějakou odměnu Do Itálie už pojedeš s novými krásnými nohami?
OdpovědětVymazat[1]:Ty jsi totiž nepotkala Boha, kdybys ho potkala, už by jsi nevěděla co s penězi
OdpovědětVymazatCérko, ať všechno dopadne výborně, ať si v pohodě a zase v pořádku
OdpovědětVymazatArogance sem, arogance tam, hlavně aby všechno dopadlo na výbornou. Budu na tebe myslet
OdpovědětVymazatArogantní "božský" doktor mě vytočil před pár lety při příjmu na operaci žlučníku. Sestra mě přivedla na oddělení kde seděl od pohledu nafrněnej doktor. Když nás uviděl, prohlásil: "A to je zase CO?!" Sestřička na mě zaskočeně mrkla co já na to. Pípla jsem, že snad KDO! A už jsme se neměli rádi. Po prohlídce mě dokonce chtěl poslat domů, že ty šutry zas nejsou tak hrozně velké. Naštěstí o tom nerozhodoval sám a nakonec to dobře dopadlo. A to jsem si prosím platila samostatný pokoj
OdpovědětVymazatOpatrné dlouhodobé mechanické vibrace, a zvýšené dávky vitaminu C / 500 mg denně /. Je to nestandartní postup, ale většinou to za pár měsíců zmizí i bez chirurgie.
OdpovědětVymazatAť ti operace zase dobře dopadne. nemusíš si nic slibovat, nic měnit, nic odříkat. Hlavně zůstaň blondýnou a raduj se......
OdpovědětVymazatPředevším mě uklidnilo, že zůstáváš blondýna....
OdpovědětVymazat