neděle 23. července 2017

Jedna věta..

Přečetla jsem tento týden mnoho článku TT. Nad mnoha jsem se zamýšlela.
Domnívala jsem se, že bych neměnila, ale přišla jsem na skutečnost, kdy jsem si sama pro sebe řekla ANO, MĚLO TO BÝT JINAK.

Jaro 1969
Můj otec byl letecký major, výsadkář. Svou práci miloval. Dělala ho šťastným, jak se dnes říká, našel se v ní.
Byl členem Komunistické strany Československa.
Po leteckém výsadku v Prešově se konala mimořádná stranická schůze.
Otec unavený, vystresovaný po náročném výsadku, vyřkl památnou větu.
Větu, která změnila zásadně život mnoha lidem.
Větu, která se táhla jako smrad našimi životy.
Zněla " NESOUHLASÍM S PŘÍCHODEM SOVĚTSKÝCH VOJSK DO OLOMOUCE "
Peklo, které následovalo ,nikdy nevyváží , zda to bylo hrdinské či nikoliv.
Otec nebyl odbojář, nebyl chartista. Byl pouze nespokojen s ruskou armádou.
Nechápal, nesnášel jejich nadřazené, povýšené chování na letištích.
Aroganci, roztahovačnost, mizernou morálku.

Byl na hodinu odejit ze zaměstnání. Byl vyloučen z KSČ.
A musel do tří dnů opustit státní, služební byt.
A kam? Kam se ženou, kam s dítětem, kam s rodinou.
Stěhovali jsme se jako vandráci na sever.

Moje maminka byla holka krev a mlíko, holka z Moravy.
Z kraje, kde jsou všechny dveře otevřeny, kde se nezamyká.
Kde panuje smích, dobrá nálada, otevřenost, láska a pospolitost.
Byla přesazena na sever. Na sever, kde se lidé uzavírají, kde se nestarají, co ten druhý.
Byla přesazena a nikdy si nezvykla. Srdce jí bolestivě táhlo domů, za svými , za rodinou.
Otec nastoupil jako dělník do ztužovny tuků.
Prodělal několik infarktů. Vnitřně shořel.Cítil se nepochopený, degradovaný.

Jedna věta, vyřčená v afektu. Vyřčená pod tlakem.
Už spolu nikdy nebyli šťastní, přestali se milovat, žili vedle sebe.
Máma se uzavřela, obklopila prací, povinnostmi. Byla tak sevřená sama v sobě, že lásku dávat neuměla.
Měla jí v sobě mnoho, jen srdce okorovalo.
Otec si vybudoval svůj svět. A kde jsme byly my, děti ?
Žily jsme vedle nich.
Když totiž není šťastný rodič, není šťastné dítě.
Oba už došli nebeského klidu.
Já bych si velice přála, aby tato věta nebyla nikdy vyřčena.
Měla bych šťastné rodiče a byla bych šťastným dítětem.
Všichni jsme totiž zaplatili obrovskou daň...


31 komentářů:

  1. Jsi první, kde čtu, že by něco chtěla změnit. Taky bych měla velký důvod něco změnit ve svém životě, ale bála bych se, že pos..pokazím něco jinýho, něco, co bylo dobrý.

    OdpovědětVymazat
  2. [1]: Optimistka každým coulem...

    OdpovědětVymazat
  3. Každý asi známe nějakou rodinnou "špatnou větu". Po ní se hrne neštěstí na lidi. Ale dala jsi nakonec krásný obrázek "rodinného hnízda". Všichni bychom rádi něco změnili, ale přimlouvala bych se, aby to bylo zaměřené do budoucnosti. Vlastní, rodinné - jak kdo umíme. Neměli jste to lehké - slova mají velkou moc...

    OdpovědětVymazat
  4. [5]: Celý Blog.cz se mění a spěšně míří "ústy" tam, kam ho táhne gravitace, takže i TT je v souladu, [4]: říká realistka (vyluštěním tajenky je slovo držkopád).

    OdpovědětVymazat
  5. Simčo, když si člověk uvědomí,jak jedna věta dokázala zadupat jednu rodinu včetně dětí, je to dost děsivé. Určitě takových rodin bylo více a o to je to horší Taková situace rodinu buď stmelí nebo nastoupí výčitky a nespokojenost. Nevím, jestli bych byla dostatečně silná situaci přijmout, je to hodně těžké

    OdpovědětVymazat
  6. [5]: Tam byl problém následný, můj otec nebyl chartista, nebyl odbojář. Byl to komunista, který byl naštvaný, že rusáci dělají na letišti bordel.

    OdpovědětVymazat
  7. [6]:Slova, věty...mají obrovskou důležitost v našich životech a ano, tato měla nebývalý přesah.

    OdpovědětVymazat
  8. [8]: Naivně se domnívám, že kdyby třeba moje maminka mohla zůstat na Moravě, byla by šťastná a spokojená ženská, která by uměla milovat.

    OdpovědětVymazat
  9. Možná ano, možná ne. Možná by se užíral vnitřně za to, že svůj nesouhlas neřekl... Je to hodně smutný příběh...

    OdpovědětVymazat
  10. Páni... Tohle byla šílená doba v každém ohledu. Že jedna věta změní tak mnoho, to už se dneska i těžko představuje.

    OdpovědětVymazat
  11. Člověk musí chránit hlavně sám sebe - napadá mě. Je to smutný příběh.

    OdpovědětVymazat
  12. Podobné věty se říkaly často, ale ne na stranických schůzích Kdyby se v životě mohlo všechno dělat dvakrát.. A čím jsem starší, tím víc si uvědomuju jak důležité je pro nás to, co jsme prožili v dětství. Někdy bohudík, jindy bohužel..

    OdpovědětVymazat
  13. Jen kvůli politickému přesvědčení mít zničený život, musela to být hrozná doba

    OdpovědětVymazat
  14. Vážně to v té době nebylo jednoduché....Jsem moc ráda za své šťastné dětství....

    OdpovědětVymazat
  15. [13]: Neužíral, víc se užíral dopadem na rodinu a to ho úplně semlelo

    OdpovědětVymazat
  16. clovek musi byt halt zakerny zbabelec, drzat hubu a (roz)krok!

    OdpovědětVymazat
  17. [20]: Dnes rozkrok vládne , jako dříve KSČ

    OdpovědětVymazat
  18. Možná jsem citlivka, ale rozplakala jsi mě. Tenkrát názor zatočil s mnoha osudy.

    OdpovědětVymazat
  19. Můj táta tuhle větu zřejmě neřekl. Ba byl v takové té "normalizační" komisi, co na začátku 70. let "prověřovala" koho z KSČ vyhodit...Byl v ní celé jedno dopoledne, protože odmítl vyhodit lidi, kteří neudělali nic jiného, než že "řekli tuhle větu"...určitě víš, jak to myslím.

    OdpovědětVymazat
  20. Je to smutný, ale tenkrát to tak prostě řekl, protože chtěl.

    OdpovědětVymazat
  21. Strašné, co dokáže jedna věta, vyřčené slovo. Kolik utrpení a bolesti to způsobí. Jenže kdyby .....

    OdpovědětVymazat
  22. Bohužel, já jsem ho chtěla psát taky, třikrát přepisovala a nakonec jsem to nestihla dopsat tak aby mě to uspokojovalo na zveřejnění.

    OdpovědětVymazat
  23. Zaprvé moc děkuji ke gratulaci... A za druhé.. No.. Co k tomu říct.. ..Z tvého vyprávění mě až mrazí a jsem z toho moc smutný... .. Je mi moc líto, že jsi neměla šťastné dětství.. to, že už to pak nikdy nebylo jako dřív.. a může za to pouze pár slov.. Jako nějaká tíha na srdci, nemocná duše.. .. Opravdu nehezká to doba, žádná svoboda projevu..

    OdpovědětVymazat
  24. [23]: Normalizační komise, to byla taky pěkná sračka, kolika lidem zničila živobytí, životy, na kolika lidech zanechala nevratné stopy.

    OdpovědětVymazat
  25. [26]: Velice těžké a napsat to bylo ještě těžší

    OdpovědětVymazat
  26. Je to lidská tragédie a dnes se dá s jistotou předpokládat, že ti, kteří otci takto zničili život, pokud žijí, sami vstup vojsk a "internacionální pomoc" odsuzují.

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.