pátek 28. července 2017

Je to o nás...

Píše se rok 2011

Zakládám svůj blog a nemám vůbec, ale vůbec tušení, co to obnáší.
Nevím, kdo je hlavní koordinátor, nevím, k čemu je hlavní stránka, k čemu je slide.
Že existuje nějaké počítadlo návštěvnosti mě ani trochu nezajímá.
Největší radost mám, když přijdou lidé, zastaví se, nechají komentář.
Lidé, kteří si mezi sebou vymýšlejí soutěže, kteří si mezi sebou vyměňují výrobky, kytičky, prostě si mezi sebou dělají radost.
Ráda chodím na blogy velikánů, těch profláknutých a poctivě čtu, přihlížím a snažím se pochytit.
A tvoří se skutečná přátelství i mimo blog.
Že to není fráze jsem si uvědomila, když jsem blog nemohla vést, bylo mi neskutečně mizerně a ti skalní mě dlouho podporovali v soukromé poště.
Blogování bylo v té době inspirativní, přátelské, učilo mne přijímat kritiku a bylo tvůrčí, hodně tvůrčí.

Píše se rok 2017

Můj blog stále běží. Už vím, co to obnáší.
Vymyslet téma, vymyslet článek, být poutavý, být zábavný a nebýt levný, je dřina.
Nevím, kdo je hlavní koordninátor a stále mi je lhostejný.
Už vím, co je hlavní stránka, už vím, k čemu je slide.
Kdykoliv zde mám článek, cítím nevraživost, cítím nedoceněnost jiných a v komentářích jsem se dočetla, že jsem si články přihlásila sama. Smutné, nestojím o slávu, která pálí a tíží. / navíc...toto není sláva, sláva je být zdravý a spokojený v osobním životě /
Lidé si už soutěže moc nevymýšlejí.
Pořád ráda chodím na blogy velikánů, bohužel jich mnoho odešlo.
Blogování je pro mě stále inspirativní, přátelské, ale především je to relax, odpočinek a ventilátor všedního života, všedního dne.

Blog.cz je o nás. Nedělá ho koordinátor, nedělá ho hlavní stránka, ale my všichni blogeři.
Bude to znít jako klišé, já si ho mohu dovolit, jsem blondýna, ale stále sem ráda chodím, stále ráda píši ptákoviny nebo zamyšlení. Daleko více než článek na titulce by mě potěšil komentář od lidí, kteří odešli, kteří mi chybí.
Víc než číslo na počítadle mě potěší, když vím, že některý z blogerů přežil svou operaci ve zdraví, že se někdo stal babičkou či dědečkem a nebo někdo našel ztracenou lásku, tyhle osudy, tohle vše dělá blog.
Možná to bude pro mnoho lidí naivní názor, přesto si za ní stojím a přimlouvám se ...Jaké si to uděláme, takové to budeme mít.

Vaše blondýna.


44 komentářů:

  1. Vždy je tady inspirativní(a úsměvné)povídání

    OdpovědětVymazat
  2. Souhlasím s Tebou. (Bodejť by ne, taky jsem bloncka. )

    OdpovědětVymazat
  3. Zatím jsem tady v tom světě blogů  ta nová začínající. Nešla jsem do toho s nějakou velkou představou o tom, čím chci zaujmout.Spíš jsem to chtěla zkusit.

    OdpovědětVymazat
  4. A proto všechno mám upřímně ráda tvůj blog. Pro jeho lidskost.

    OdpovědětVymazat
  5. [3]: Přesně: Baví mě to..! A je to můj deník.

    OdpovědětVymazat
  6. Tak třeba já jsem Ti články na slide přála...a za odměnu jsem tam pak byla taky...

    OdpovědětVymazat
  7. Blondí, ty moje velikánko, to i špatný koordinátor pozná, že máš kvalitní články

    OdpovědětVymazat
  8. Ahoj Simi, napsala jsi to moc pěkně

    OdpovědětVymazat
  9. Safra, mam emotivní ráno a článek jsem probrecela...

    OdpovědětVymazat
  10. Zajímavé porovnání v rozmezí docela dlouhého času. Jsem i po osmi a půl roce vlastního blogování přesvědčený, že blog musí především přinášet radost autorovi samotnému; když nepřináší, pozná se to. Ne slávu, ne peníze, ne ocenění. Je to především nástroj ke generování vlastní radosti, radosti, která se nedá nikým ukrást a která neubývá, když si z ní někdo další nabere. A teprve pak může - vzácně a nikoli nezbytně - přijít i něco dalšího. Držím moc palce, ať je té radosti co nejvíc .

    OdpovědětVymazat
  11. Zajímavé - bloncky obvykle hodně zajímavě píšou. Dnes je to moc pěkné vyznání blogování, je to tak. Je to relax, je to vzdělávání, je to drbna, je to prostě dost důležitá součást ženina života. K tobě moc ráda chodím a VŽDYCKY si zde počtu, většinou zde jsou moji známí a milí blogeři. Je to o nás - o tobě a dalších, kteří blogují. Nakonec - výčet tvých oblíbených stránek o tom svědčí

    OdpovědětVymazat
  12. Cérko, moc děkuju, že Tě v roce 2011 napadla myšlenka založit blog Bylo by škoda, tohle nečíst Príma víkendové dny a zdravím z kotárů   

    OdpovědětVymazat
  13. Máš moc hezké stránky a dokážeš psát zajímavě. Chodím sem denně a nikdy jsem se nenudila     Pokračuj tak dál, sobě i nám pro radost!

    OdpovědětVymazat
  14. Možná to bude troufalé, ale budu napíšu Ti ahoj.

    OdpovědětVymazat
  15. S blogem jsem začala tak nějak náhodou, ani vlastně nevím, co bylo tím impulsem. Čím jsem tu déle, tím víc se stávám závislou na virtuálních přátelích ke kterým musím každý den nahlédnout a sama jsem moc ráda za jejich komentáře. Na chatě mám občas problém s připojením, a to jsem fakt nervní jako sáňky v létě. Není to koníček, ale pořádný kůň   

    OdpovědětVymazat
  16. Na jednu stranu souhlasím, na druhou, technické problémy, spamy, reklamy a nekvalitní a neautorský obsah, který se mnohdy dostane na titulku, s tím my, blogeři, nehneme.

    OdpovědětVymazat
  17. P.S. A víš co by ti řekli ve tvé oblíbené Itálii? "GRAZIE DI ESISTERE!!"Překlad jistě netřeba...

    OdpovědětVymazat
  18. [17]: I této stránce blogování rozumím.

    OdpovědětVymazat
  19. Doufám, že tento blog bude fungovat ještě hodně dlouho! A moc se mi líbí, že píšeš takhle od srdce a upřímně

    OdpovědětVymazat
  20. [19]: Doktorečka? To je jak čičorečka. Ani už nevím, že jsem ti tak dobře poradila.  Tak se tu chechtám. A při tom ti držím palce. Některý tvý články mi fakt přijdou, jak z knihy (či by se do knihy někdy mohly dostat).

    OdpovědětVymazat
  21. [1]: Však i tvoje komentáře jsou inspirativní, děkuji za přání

    OdpovědětVymazat
  22. [8]: Blondííí, stejně mi dlužíš za autorská práva nejméně k jedné básni, nejméně          a určitě jich bylo víc

    OdpovědětVymazat
  23. [23]: Jéje, nezapomněla, bloncka jedna     

    OdpovědětVymazat
  24. [21]: Doktorečko jsem ti říkala už od začátku, zní to uchu příjemně

    OdpovědětVymazat
  25. [24]: A ty si pak kupuješ ty bakelitový kabelky        za společný honorář     

    OdpovědětVymazat
  26. [26]: Tak jo, tak teda jo, jsem mrcha a dneska jsem tě vykradla zase!       

    OdpovědětVymazat
  27. [25]: Jen poznámka: neznámá přezdívka s běžným jménem bez blogu nebo mailové adresy s negativím obsahem je pro mě totéž, co anonym.

    OdpovědětVymazat
  28. Simi, já jsem v roce 2011 ani nevěděla, že nějaké blogy existují. Přivedla mně k němu náhoda, v cukrárně jsem si vybrala obraz (z výstavy), který jsem si koupila. Dostala jsem k němu vizitku autorky. Tam jsem objevila její blog, přes ten jsem se dostala na další a další. Dva roky jsem, celkem pravidelně, četla pár oblíbených. Pak jsem si řekla, že bych měla snad i já co nabídnout a zkusila jsem to. Ráda fotím a vypadá to, že se fotky líbí. Ale takhle krásně psát neumím. Dodnes nevím, co je slide ani koordinátor a nechápu, kam by sis měla články přihlásit sama. Také jsem blondýna. :o) Ale vím, že na mé oblíbené blogy chodím stále a spoustu jich přibylo, patří mezi ně i Tvůj. No a závistiví a mstiví lidé se najdou všude.

    OdpovědětVymazat
  29. Pročítám si tu komentáře a zjišťuji, že ani nevím, co je titulka a tím pádem o co jde. No, až tu budu déle, tak snad porozumím.

    OdpovědětVymazat
  30. Však já vím, že máš zase pravdu

    OdpovědětVymazat
  31. [27]: Nepokradeš, Kelišová   

    OdpovědětVymazat
  32. Já mám svůj blog spíše jako deníček    a jsem ráda, že ke mně pár lidí chodí    Ale ty, ty už jsi prostě vyšší level a všechny pocty si zasloužíš      a jen tak dál a nenech se otrávit závistivci       

    OdpovědětVymazat
  33. [31]: Milý klasiku, než jsem se osmělila k tobě přidat komentář, asi desetkrát jsem ho vymazala, obrovský respekt

    OdpovědětVymazat
  34. [35]:... a stále, věčně a neustále dělám chyby MĚ a MNĚ      , NEMOHLA BYCH BÝT HLAVNÍ ADMIN, byla by to šílená ostuda   

    OdpovědětVymazat
  35. [34]: Zdendííííku, jednou se mi už stalo, že jsem seděla před PC a měla jsem tam na odkliknutí Smazat celý blog.

    OdpovědětVymazat
  36. Ano, celý Blog.cz dělají blogeři, ale ti blogeři si funkční technické zázemí nezajistí :) Blog.cz jde do kytek, ale ne kvůli blogerům, ale kvůli tomu, že se ten server rozpadá zevnitř - ale ne co se týká článků a blogerů, ale co se týká služeb a spolehlivosti :)

    OdpovědětVymazat
  37. Simčo, děkuji za vysvětlení. :o)

    OdpovědětVymazat
  38. [38]: Opět budu opakovat, pokud jsem měla technické problémy, změnila jsem prohlížeč a problémy zmizely.

    OdpovědětVymazat
  39. Napsala jsi to moc hezky. Já jsem začala fungovat jako webařka, což je v podstatě totéž jen na jiné doméně už v roce 2005. Tam jsem našla desítky spřízněných duší, které jsem pak našla i na blog.cz. Kdysi jsem našla spoustu přátel na lide.cz, kam sice už nechodím, když se z onoho místa stala seznamka. Ale na tamní veřejné diskuzi jsem poznala lidi, kteří zasáhli do mého života velmi citelně. Když jsem se pak s mnohými setkala, měla jsem pocit, že se známe odjakživa. A vůbec mne nepřekvapilo zjištění, že jsou to oni, ti, které znám z nějakých diskuzí. nepřekvapilo mne to, nečekala jsem nic jiného. Z vyjadřování v článcích už člověka také poznáte. A poznala jsem jednoho, který by se rozdal, který pomáhá na všechny strany a to i materiálně. Sama jsem se zúčastnila jedné pomoci postižené ženě v zapadlém domečku. Onen muž totiž potřeboval někoho v její blízkosti, kdo by poštou převzal na sebe počítač, oživil ho, doručil někam do zapadlého koutu. To zajistil můj syn a já jsem přidala monitor. Díky tomuto činu člověka, kterého znám jen na internetu, jsem poznala onu ženu, se kterou jsme chodili všichni na jednu diskuzi na lide.cz.  A tak vím, že za počítačem v tom imaginárním světě nejsou jen gauneři, ale spousta krásných lidí, kterým mohu věřit.

    OdpovědětVymazat
  40. Taktéž jsem začal v roce 2011 a to jsem ani neměl páru o tom, že bych zde mohl za pár let najít milé lidičky, kteří se na blogu dělí vlastně o část svého života - o své vzpomínky, zážitky či různé nápady a myšlenky, což je krásné... Opravdu moc povedený článek, skvěle napsáno.

    OdpovědětVymazat
  41. Čtenář má na výběr, když už chce něco číst, buď chodit na idnes a zatínat ruku v pěst, jak ho zprávy zase naštvou, nebo chodit na blog a nechat na sebe působit uvolněné blogery, kteří se dělí o své příběhy a zkušenosti. Nejlepší na tom (alespoň podle mě) je, že se v některých věcech sám nacházím - ten chlap si neuklidil, na světě by po mě zůstalo mnoho neuspořádaných věcí, atd... Ve zprávách o Babišovi se moc nenacházím

    OdpovědětVymazat
  42. Zajímavé, já mám blog také od r. 2011, ale tvůj blog znám jen asi rok, v něm ses výrazně zapsala do povědomí a já jsem si ho postupně také oblíbil, píšeš lehce a s vtipem.

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.