Rok nálezů a ztrát..

...za pár hodin definitivně odejde rok 2016. Jaký byl ? Jak změnil mě, jak změnil můj život...byl to ROK NÁLEZŮ A ZTRÁT.

Mám tendence si pojmenovávat vše kolem sebe, lidi, stromy, ale i situace a stejně tak dokážu vyhodnotit i pojmenovat uplynulých 365 dní.

Pro mě absolutně nejbolestivější byl odchod přítele, takřka osudového muže z mého života. Odešel a udělal radikální řez, neunesl ztrátu zaměstnání, vypjatou situace v jeho původní rodině, rozloučil se nádherným dopisem a od té doby nevím, kde je, jak žije, zda žije. Musela jsem bolestivě respektovat jeho rozhodnutí, i když náš vztah nebyl procházka růžovým sadem, ale také řádná italská domácnost, měl můj přítel obrovskou devizu proti jiným mužům, dokázal mě zkrotit, dokázal ukočírovat můj temperament třeba jen na chvíli, dokázal mě zklidnit.

V momentě, když jsem si myslela, že už hůř nemůže být...a bylo. Po 25letech v oboru se nám do cesty postavila velice silná konkurenční firma za účelem nás zlikvidovat. Můj obchodní a pracovní partner se sesypal jako domeček z karet a já jsem zůstala na firmu i život sama. Bylo to šílené, ale... ani jeden zaměstnanec naší firmy nebyl krácen finančně, nikoho jsme nemuseli propustit a dneska mohu hrdě říct, ustáli jsme to .

....zdraví...vždy, když slyším u gratulací...hlavně TO ZDRAVÍ...uvědomím si, že díky bohu slouží. Tak nerada chodím po doktorech, až běda. Na jaře mi moje paní doktorka zubní předělávala celé patro, byla jsem dlouhé tři měsíce jen na mixované tekuté stravě, ale přátelé...za ten dar, že máte plnou hubu zubů na pevno a nemusíte nic večer dávat do hrnečku, tak za to to fakt stálo.

Ťukám, hlasitě mlátím na dřevo, jsem zdravá jako tuřín a když slyším větu... jste to, co jíte... já jsem toho důkazem a vždy se pod to podepíšu, jasně hřeším, jsem jen člověk, ale už se dokážu fakt slušně kontrolovat.

Náš Soptíček...kapitola sama o sobě, začíná víc a víc objevovat svět, dokazovat, že je osobnost....za ten rok, kdy jsem chovala malé miminko, je to neuvěřitelné. Běhá po bytě, nejraději huláká do telefonu, moc ráda si maluje, skládá duplo a miluje medvídky. Je neuvěřitelně živá, temperamentní, ale i vnímavá...no prostě je nejkrásnější a nejlepší...to přeci říkají všechny babičky nebo nééé ?

....v tomto roce jsem se vrátila po delší pauze do blogového světa. Odešla jsem z blogu nejen z osobních důvodů, ale i těch " tvůrčích ". Víte, říká se tomuto světu útěk z reality, ale není to tak úplně pravda. Mnoho blogerek mi zůstalo i po odchodu z blogu, mnoho mě drželo díky osobním kontaktům nad vodou krásnými slovy, když jsem ryla držkou brázdu, byli tu opravdoví lidé, na tu podporu nikdy nezapomenu a MOCKRÁT DĚKUJI.

Blog je jiný, jsou zde jiní lidé, někteří přišli, jiní odešli, přišly i problémy kvůli postojům, kvůli názorům...ale stejně, jsme zde dobrovolně, nikdo nás nenutí...

Je potřeba mít přátele nejen blogové, ale hlavně parťáky pro život, pro ten reálný. A zde mi ten nahoře skutečně nadělil v míře hojné, když vás životem provázejí teplá a hřejivá lidská srdíčka, máte vyhráno nad každým průserem.

....za tento pohled šel bych světa kraj...nemohu a nedokážu se nabažit tohoto pohledu, fascinuje mě stále a asi nikdy nepovolí. Prožívala jsem svou druhou zahrádkářskou sezonu, nadřela jsem se neuvěřitelně, natahala jsem doslova tuny, přesadila a udělala vše dle svého...ale ráno když jdu ranní rosou, svítí sluníčko a já s kávičkou v pyžamu procházím zahradu, jsem šťastná jako blecha. Zahrada mi dala poznání, že jsem a budu tvůrčí člověk, musím makat, pak mě život naplňuje.

Bojovala jsem s mizernými řemeslníky, s odfláknutou prací, sháněla další úderníky, bojovala s faktem, že na ženu zadavatelku se dívají s despektem a velkým pohrdáním. Největší boj jsem zažila s jezírkem , kdy jsem do elektrického proudu pustila vodu...žiju...brečela jsem, smála se, mlátila hlavou do zdi...ale přesně vím, že je to to, co chci a cítím.

Do dalšího roku mám velkolepé plány, doufám, že narazím na trochu slušné řemeslníky...

...rok jedné typické blondýny...vykoupala jsem se v moři, vykoupala jsem se v slzách, přestal mě objímat milovaný muž, aby mě o to víc objímala náruč mé rodiny, náruč mých zlatých přátel. Moje zdraví mě obdarovalo vrchovatě energií, temperamentem, abych vydržela psychický nápor, když nás drtila konkurence nebo dvě stovky kilogramů vysypaných kamenů.

Zavírám pomyslně za sebou dveře roku 2016, roku ztrát a nálezů...vzhlížím k tomu novému v očekávání, co mi přinese...co přinese nám všem...