...adventní čas byl měl být časem rozjímání, vzpomínání, bilancování, měl by být příjemný, bez shonu a stresu, dnes to bude hlavně o přátelství...
Z hnízda mi vylétla dcera, vyčpěl mizerný vztah a já zůstala naprosto sama. Když někdo řekne, že nechápe ženy se syndromem opuštěného hnízda, je to vůl. Utápěla jsem se v depresích, pocit nepotřebnosti, osamělosti mě doslova zabíjel...no a co s tím, jak začít, kde začít....začala jsem na internetu. Našla jsem si cestovní agenturu, která pořádá pobyty pro single, pro lidi, kteří nemají s kým na dovolenou a vyrazila jsem.
Můj první víkendový zájezd pro nezadané byl na Vysočinu na kurz grafologie. Jela jsem se staženými půlkami mezi lidi, které jsem v životě neviděla, neznala. Spala jsem na pokoji s naprosto cizí ženou a přesto jsme si byli všichni nesmírně blízcí, měli jsme všichni stejnou startovací čáru, byli jsme sami a nechtěli jsme být sami. Prožila jsem nádherný víkend, další následoval na kurz jogy do Jeseníků a já věděla, že tohle dám, protože nás nezadaných bylo skutečně mnoho.
Od víkendů už bylo blízko vyrazit na dovolenou do zahraničí...cílová destinace Bulharsko. Sešla se nás tam neuvěřitelná parta lidí a prožili jsme úžasný, dokonalý týden. Když celý život jezdíte s chlapem a s děckem, nebo jenom s děckem...to když pak vyrazíte naprosto sám, má taková dovolená magický nádech, dokáže vás katapultovat až hodně blízko nebe.
Dovezla jsem si domů spoustu zážitků, spoustu fotek, pěkný zánět močového měchýře, hromadu vzpomínek ...ale hlavní přidanou hodnotou, takovým obrovským DPH se staly dvě skvělé ženské, které se staly úžasnými parťačkami pro život, získala jsem na pobytu pro nezadané místo chlapa dvě skvělé kamarádky.
Mám v srdci dvě kočky, dvě ženské s příběhy všedního života, píšeme si, voláme si, pravidelně se scházíme, obrážíme kavárny, divadla a je jedno, zda už nám do života vstoupil muž, máme se rády, máme potřebu se vídat, i když nás od sebe dělí stovky kilometrů.
A poučení....nikdy nebýt sám, družit se, družit se, protože boží mlýny jsou spravedlivé, když není pořádný chlap na skladě, pošle dvě přítelkyně...Verunko a Edíku...mám vás moc ráda.
Vánoce se blíží, vzpomeňte na všechny skutečné přátele, poseďte, popovídejte a hlavně dejte jim pocit, že jsou pro vás důležití, vrátí se vám to...tisíckrát...
Zlatý internet! A snaha už nebýt sám, vyplnit život lidským vztahem. Odvaha vykročit mezi lidi, čekat a dočkat se vstřícnosti a nových zážitků. Poznatky v pobytech to začíná a potom už nastupuje budování toho, co jsme našli mezi podobnými lidmi. Přeju ti to. Vím, jak člověk pookřeje, když shodí jho špatnýho vztahu. A dobrý vztah o to víc ocení, třeba s "kočkama". Přeji pěkné vánoce mezi dobrými lidmi
OdpovědětVymazatOno i to opuštěné hnízdo je k něčemu dobré
OdpovědětVymazatSimčo, je moc fajn, že jsi sebrala odvahu a na takovou dovolenou pro single jsi vyrazila, nejen, že sis to náramně užila, naučila se na víkendových kurzech něco nového, ale ještě jsi potkala super lidi, se kterými se potkáváš dodnes. :) To je moc fajn. Já jsem poslední 2 měsíce chodila do kurzu šití, taky jsem se dlouho rozmýšlela, vždycky jsem raději chodila někam s někým, nejsem moc samostatný typ. Jenže co jsme se přestěhovali do Jablonce, příliš lidí tu neznám, a tak mi nezbývalo, než se zkrátka na kurz přihlásit sama. A jsem ráda, že jsem to udělala, protože kurz byl skvělý a navíc jsem potkala 3 báječné ženské, se kterými si člověk skvěle popovídá, odreaguje se... :)
OdpovědětVymazatPěkně napsané, a obdivuji, že vyrazíš klíďo sama. Já bych to nedala. Držím palce, ať na tom příštím zájezdu kápneš na toho zaručeně pravého, nezadaného, když už kamarádky máš.
OdpovědětVymazatSimčo, to jsi odvaha, takhle vyrazit sama No a já, i když chlapa (naštěstí jen na navštěvování a výletování ) mám, s kámoškama je to po těch kavárnách kolikrát lepší Zrovna dnes jsem ho vzala do své oblíbené a s holkama jsem si to tam užila víc
OdpovědětVymazat[1]: Já mám velice kvalitní přátele, ty skutečné, kteří jsou oporou a mojí nedílnou součástí, ale všichni jsou prostě v páru, tudíž jsem lichá....no a co s tím ? Tak se člověk k tomu faktu musí postavit. Jsem moc ráda, že jsem tu odvahu našla, protože to za to skutečně stálo
OdpovědětVymazat[2]: To je sice pravda, ale nesmí to být na dlouho, já jsem nabušený extrovert, potřebuju k životu lidi
OdpovědětVymazat[3]: Jo, kočičko, život je boj a když se pak přesadí do nového prostředí, to je pak fičák.
OdpovědětVymazat[4]: A tak co člověku zbývá, mám úžasné přátele, dala bych za ně ruku do ohně, ale věčně spolu být nemůžeme a tak prostě toto logicky vyplynulo..kdybych se užírala doma, byla bych depresář první třídy a komu bych tím prospěla...nikomu a tak se musím snažit být v kolektivu.
OdpovědětVymazat[5]: Můj přítel byl velice tolerantní a neměl s tím problém, že jsem přes zimu kavárenský povaleč...já to prostě v zimě miluju...flákat se po kavárnách, kafíčkovat a vykecávat a občas i dortíčkovat, pohárkovat...no prostě žít
OdpovědětVymazatA já čekala něco o čičácích.
OdpovědětVymazatBlázínku, víš kolik chlupatých mám v srdci...zástupy
OdpovědětVymazatNevím, jestli bych vyrazila takhle sama, ale nakonec proč ne, jsou tam většinou všichni se stejným problémem, nechtějí být sami Díky tomu jsi získala dvě úžasné kamarádky, a to není opravdu málo
OdpovědětVymazatUpřímné přátelství mezi ženami je vzácné. Víc jak dvě pohromadě už je na pováženou
OdpovědětVymazatMoc ti to přeji Simonko. Když jedeš s rodinou nebo s manželem, či přítelem, tak jsi vlastně tak trochu svázaná v tom, že trávíš čas jen s nimi a poznat jiné lidi je tak trochu nemožné. Zvláště pak, když tě dítě potřebuje, nebo muž si tě přivlastňuje.
OdpovědětVymazatKdyž o tom přemýšlím, nikdy jsem nebyla tak dlouho bez nějakého chlapa, abych si mohla říkat single. I to opuštěné hnízdo mě minulo, neb mladí bydlí furt u nás v baráku
OdpovědětVymazatJá bych nikam nevyrazila sama zcela určitě, nejvýš tak na nákup.
OdpovědětVymazat[13]: Říká se, že člověk musí jít příležitostem naproti a tak jsem šla a díky bohu to vyšlo
OdpovědětVymazat[14]: Musím říct, že se mi v životě poštěstilo na ženy, mám kolem sebe skutečné přátele, nepočítám známé a kamarády, ty člověk nasbírá, přicházejí, odcházejí...ale životem mě provází skutečné klenoty a k těm jsem přidala tyhle dvě kočky
OdpovědětVymazat[16]: Jsi šťastná blondýna
OdpovědětVymazat[15]: Maruško, úplně přesně, tohle byla moje první dospělácká dovolená a neměla chybu
OdpovědětVymazat[17]: Haničko,
OdpovědětVymazatPod to bych se podepsala... Ono někdy stačí, že má člověk chuť si pořádně užít a ti správní lidé, kteří čas zpříjemní, se objeví... Když ale jdu někam s pocitem ach jo, jsem bez chlapa, to bude zas opruz, tak to také většinou je o sebelítosti a smutku.
OdpovědětVymazat[22]: Máš naprostou pravdu, Simi, a ty kilometry mají třeba taky něco do sebe.
OdpovědětVymazatTak to je pěkné. To mne nenapadlo, že jsou takové akce pro singly. Dobře děláš. Připomíná mi to mé Bulharsko vloni, kdy jsem jela (vlastně letěla) s 9 naprosto cizími lidmi, znala jsem tedy jednu, s kterou jsem nikdy na dovolené nebyla. Získala jsem skvělé přátele. Letos jsme byli spolu znovu, tentokrát jsem vzala i muže (a jiné taky) a bylo to bezva. Zrovna včera jsme měli s nimi po půl roce sraz, sice jsme za nimi jeli 20 km, ale bylo to krásné, milé. Jsem ráda, že jsem se do toho loni pustila.
OdpovědětVymazatNa single cestování není nic špatného. Já takhle sama projela plno míst. Nejdřív jsem se ptala kamarádek a pak i kolegyň z práce, buď neměly čas, peníze nebo se jim nechtělo. Řekla jsem si, že pojedu sama. Jednou jsem takhle vyrazila a od té doby to tak dělám, výjimečně s sebou někoho přiberu. Všichni se mi diví, ale já na tom nic divného nevidím. Seznámit se člověk totiž můžu kdykoliv s kýmkoliv, pokud tedy chce. Taky jsem si takhle dopisovala s jednou holčinou, co jsem potkala v Paříži, byla ze Slovenska, fajn holka.
OdpovědětVymazatMít přátele, to je panečku výhra za milion!
OdpovědětVymazat