...držím tě, nepustím tě / pokud pan Parkinson dovolí /, přibližuji tě ke rtů a v daném okamžiku do mozku vystřelila miliarda vjemů, protože ty tak nádherně voníš. Vkládám tě do úst a tvoje jemnost podpořená moučkovým cukrem s příměsí vanilky se rozplývá na jazyku, přivírám oči, abych si ten moment protáhla co nejdéle, abych si vychutnala ten příboj chuti a požitku...a tak se moje ústa potkala s jedním, pak druhým, pak třetím tvým kamarádem...dokázala bych tě sežrat CELÝ PLECH.
Víš, chlapče vanilkový, já se snažím zdravě žít, zdravě dýchat, já snažím umravňovat, ale tebe já si prostě neodpustím, nedokážu na tebe zapomenout. Na hodně zdravém webu jsem se dozvěděla, že tě mám, lásko moje, vyměnit za sušenou meruňku...nevyměním, jsem VĚRNÁ, nejsem ani kolem vánoc promiskuitní RAJDA, prostě já si tě DÁM.
Ale dozvěděla jsem se pár vychytávek, jak si tě mohu dopřát bez výčitek:
1. Když nikdo nevidí, že tě jím, nemá vanilkový rohlíček žádné kalorie.
2. Když sním vanilkový rohlíček rychle nebo s hlavou v lednici, v krabici, nemá žádné kalorie.
3. Když k vanilkovému rohlíčku piju lehkou kolu, vzájemně se vyruší.
Mnohokrát jsem se přistihla, jak jsem pyšná na tvůj původ, ty máš tak skvělý rodokmen, jsi takový maličkatý, docela maličkatý RAKUŠÁNEK, který se povaloval v cukrárnách a kavárnách Rakouska- Uherska, prý i monarchové si tě hýčkali v ústech, já se samozřejmě nedivím.
Kdo se diví, tak to je můj přes čtyři dekády rozcapený bratr, který byl tvou výrobou velice PŘEKVAPENÝ / to samozřejmě je překvapený jen člověk slabý duchem , že !!! / , já ti to povím, on ti totiž záviděl to poležení v jemňoučké peřince moučkového cukru a tu skutečnost, že moje ruka se polaská se všemi tvými kamarády, ach jo, nejraději by tě odbyl pocukrováním, to já nestrpím.
Drahý symbole vánoc, tímto bych ti chtěla poděkovat, že mi zdobíš stůl a děláš blaho v ústech , jsi tradiční a tradiční zůstaneš i za rok.
S láskou a úctou tvoje Simča.
Tak je to jasný, Simča teď pořád chodí s krabicí na hlavě! Chechtám se ti, páč si tě představuju.
OdpovědětVymazatTo je teda óda na rohlíčky No musím přiznat, že ty jsem roky nepekla , nikdo je nechtěl Ale loni jsem zkusila zdravou variantu a letos znovu, no já už tu klasiku nechci ani na vánoce Tak Simčo, přeji ti, ať tě nikdo nevidí
OdpovědětVymazatMňam, hned bych si jeden dala My letos nepeče vůbec nic. Vánoce doma příliš neprožíváme. Doufám, že snad u babičky ukradnu pár perníčku :)
OdpovědětVymazatTaké mám nejraději vanilkové rohlíčky, mám recept po babičce a kdybych nic jiného nepekla, rohlíčky budou. Manžel rád linecké, syn myslivecké knoflíky a dcera opilé cukroví (je bez cukru a s bílým vínem). Tak to málo, co se chystám letos péct, je jasná volba. ahoj Zuzana a napsala jsi to moc hezky
OdpovědětVymazatVidíš a já se zrovna chtěla zvednout, že se na ně vrhnu. Tedy, na tvoření. Ale od tvoření k ochutnání není daleko, jen jedno pečení
OdpovědětVymazatTak ten mám taky moc ráda
OdpovědětVymazatTo je opravdová láska... letos budu dělat jenom je.
OdpovědětVymazatSladké si odříkám, takže vyznám lásku hold na vánoce jinému.
OdpovědětVymazatRohlíčku voňavý,
OdpovědětVymazatHned bych si jeden rohlíček dala
OdpovědětVymazatJá už taky mám! Ale já bych tě hnala, jsem přísná, u nás se neujídá! Až na vánoce!
OdpovědětVymazatNěkdo složí Ódu na radost, někdo Ódu na rohlíček Máš naprostou pravdu, kdyby žádné cukroví nebylo, tak rohlíčky určitě budou. Taky chodím ochutnávat a je mi úplně fuk jestli mě někdo uvidí, jenom musím dát pozor, aby jich na ty svátky zbylo alespoň pár. I když, pár jsou dva, tak to by mohlo vyjít
OdpovědětVymazatTak jo, už je mám taky. A užírám
OdpovědětVymazatTo je tak krásný vyznání a nedivím se, že velebíš zrovna vanilkový rohlíček! Jako jediný cukroví je uznáváme všichni. Napsala jsi to sladce, až se sbíhají sliny. Nepeču nic, stejně mi sem přitlapkají nějaké od sousedy, která peče snad pro celou střední Evropu. Rohlíček si taky dopřeju.
OdpovědětVymazatJá si pamatuju, jak jsem byla malá a pomáhala jsem vždycky mamce v kuchyni, tak jsem nejradši měla vanilkové rohlíčky, když jsme je pekly. Pak jak jsem je obalovala v cukru, tak jsem vždycky schválně některé rozbila abych je mohla sníst.
OdpovědětVymazatTo je úžasné láskyplné vyznání, Simi.
OdpovědětVymazatJá vanilkové rohlíčky taky miluju, jsou u mne na prvním místě, ale má to jeden háček, jeden nikdy nestačí! I já bych dokázala sníst celý plech, tady rozhodně platí, že s jídlem roste chuť...
OdpovědětVymazatJo a moc hezká koláž...
OdpovědětVymazatVÁŽENÉ A MILÉ BLOGEREČKY,
OdpovědětVymazatMiluji vánoce...a to jsem prosím ateistka. Miluji je od dětství, pro jejich kouzlo.
OdpovědětVymazatahoj krásny blog práve teraz som si vytvorila moju novú stránku prosímťa pozri si ju
OdpovědětVymazatSušenou meruňku za rohlíček? To psal nějaký barbar!
OdpovědětVymazatVroucí to vyznání sladkému "rohlíčkovi".
OdpovědětVymazatSnad lépe se to nemohlo napsat :)
OdpovědětVymazatSimčo, já si myslím, že i když si myslíš, že Tě nikdo nevidí, že na Tebe kouká někdo z té Tvé smečky kočičí! Já se jich zeptám!
OdpovědětVymazatKrásný román s rohlíčkem, moc mě pobavil.
OdpovědětVymazatKrásná óda na vanilkový rohlíček. Je zvláštní, že tohle cukroví mne neosloví, i když mám ráda sladké. Mne někdy ten cukr na cukroví dusí.
OdpovědětVymazatTvoje vanilkorohlíčkové vyznání mě dostalo
OdpovědětVymazat