Jak zaseju, tak sklidím...

...můj kadeřník je buzík, je rom a je občas na pěst, má poměrně často premenstruační syndrom, jeho poslední teatrální výstupy mi z hlavy ...tedy z blondýny udělaly tmavomodro- zeleno na hlavě, budu to rozcházet ještě dlouho.

Vedli jsme dialog:

Já : ".... dnes jsem ve snu zase kouřila , po 18letech abstinence, já zase kouřila, bože, kdy to skončí "

On: " Ty vole, proč nekouříš ??? Nechápu, vypadáš dobře, žiješ dobře, zapal si "

Já : "... zbláznil jsi se, byla by to přeci škoda a těch peněz..."

On: " Miláčku, Ty jsi úplně blbý miláček...když máš chuť, tak si zapal, proč se tomu bráníš , blbost, miláčku ..."

Já : " Ty vole, JÁ TU CHCI BÝT DLOUHO "

...moje poslední věta na něj zapůsobila jako rána tyčí, málem mu to jeho cigáro vypadlo z huby / ano, když mi dělá hlavu, kouří /, ale vysvětlujte třicetiletému cápkovi, co ani já v tomto věku nechápala. Kouřila jsem 40cigaret denně, jedla jako prase, vypadala jako prase na zadních, pohyb na bodu mrazu, kávičky jsem nepočítala a občasné pivko také ne.

Strach, rodinná dispozice a nakupování v těhotenské modě mě donutilo k radikálnímu zhubnutí, k radikální změně životního stylu. Stal se ze mě trapák, který když je na dovolené, tak přemýšlí, zda si dá zmrzlinu nebo pivo, oboje prostě nejde.

Když někde sedíme na rautu nebo grilování, opět vyvstane otázka volby...chlast nebo dobré jídlo, oboje nemohu, nemám na to figuru. A tak jsem se naučila se omezovat...ale jasně, pohárek v kavárně nebo dobrý dortíček, jednou za čas, proč nééé.

Dělala jsem toto všechno pro sebe, ale až u mého kadeřníka jsem si uvědomila, že to dělám i pro svou budoucnost.

Jsme generace, která půjde do důchodu už skutečně pozdě a protože peníze kromě mě domů nikdo nenosí, musím se hodně snažit, abych i za patnáct či dvacet let byla hodně fit. Naše děti mají své životy a bojují své bitvy, no a nemohoucí rodič, tak ten na klidu rozhodně nepřidá.

JAK ZASEJU , TAK SKLIDÍM....no jo, ale já bych chtěla být ten produktivní důchodce, který se nebojí ráno vstát, že bude na obtíž. Díky životnímu stylu bych tu berličku na podpírání ráda posunula o pár let dál, jen záleží na to, jak moc se budu mít ráda a jak moc mě bude bavit ta pomyslná bitva dvou hemisfér...pivo nebo zmrzlina. Být šupr babča nebo ufňukaná, nešťastná a bolavá bábina...fakt asi záleží na každém z nás.

Krásnou druhou adventní neděli Vám všem, no já si jdu zavdat salátu, abych si připadala jako králíček Duracell, jen paličky u bubínku vyměním za mrkvičku ....