úterý 13. prosince 2016

Milý vanilkový rohlíčku...

...držím tě, nepustím tě / pokud pan Parkinson dovolí /, přibližuji tě ke rtů a v daném okamžiku do mozku vystřelila miliarda vjemů, protože ty tak nádherně voníš. Vkládám tě do úst a tvoje jemnost podpořená moučkovým cukrem s příměsí vanilky se rozplývá na jazyku, přivírám oči, abych si ten moment protáhla co nejdéle, abych si vychutnala ten příboj chuti a požitku...a tak se moje ústa potkala s jedním, pak druhým, pak třetím tvým kamarádem...dokázala bych tě sežrat CELÝ PLECH.
Víš, chlapče vanilkový, já se snažím zdravě žít, zdravě dýchat, já snažím umravňovat, ale tebe já si prostě neodpustím, nedokážu na tebe zapomenout. Na hodně zdravém webu jsem se dozvěděla, že tě mám, lásko moje, vyměnit za sušenou meruňku...nevyměním, jsem VĚRNÁ, nejsem ani kolem vánoc promiskuitní RAJDA, prostě já si tě DÁM.
Ale dozvěděla jsem se pár vychytávek, jak si tě mohu dopřát bez výčitek:
1. Když nikdo nevidí, že tě jím, nemá vanilkový rohlíček žádné kalorie.
2. Když sním vanilkový rohlíček rychle nebo s hlavou v lednici, v krabici, nemá žádné kalorie.
3. Když k vanilkovému rohlíčku piju lehkou kolu, vzájemně se vyruší.
Mnohokrát jsem se přistihla, jak jsem pyšná na tvůj původ, ty máš tak skvělý rodokmen, jsi takový maličkatý, docela maličkatý RAKUŠÁNEK, který se povaloval v cukrárnách a kavárnách Rakouska- Uherska, prý i monarchové si tě hýčkali v ústech, já se samozřejmě nedivím.
Kdo se diví, tak to je můj přes čtyři dekády rozcapený bratr, který byl tvou výrobou velice PŘEKVAPENÝ / to samozřejmě je překvapený jen člověk slabý duchem , že !!! / , já ti to povím, on ti totiž záviděl to poležení v jemňoučké peřince moučkového cukru a tu skutečnost, že moje ruka se polaská se všemi tvými kamarády, ach jo, nejraději by tě odbyl pocukrováním, to já nestrpím.
Drahý symbole vánoc, tímto bych ti chtěla poděkovat, že mi zdobíš stůl a děláš blaho v ústech , jsi tradiční a tradiční zůstaneš i za rok.
S láskou a úctou tvoje Simča.

28 komentářů:

  1. Tak je to jasný, Simča teď pořád chodí s krabicí na hlavě! Chechtám se ti, páč si tě představuju.

    OdpovědětVymazat
  2.      To je teda óda na rohlíčky    No musím přiznat, že ty jsem roky nepekla , nikdo je nechtěl Ale loni jsem zkusila zdravou variantu a letos znovu, no já už tu klasiku nechci ani na vánoce    Tak Simčo, přeji ti, ať tě nikdo nevidí     

    OdpovědětVymazat
  3. Mňam, hned bych si jeden dala My letos nepeče vůbec nic. Vánoce doma příliš neprožíváme. Doufám, že snad u babičky ukradnu pár perníčku :)

    OdpovědětVymazat
  4. Také mám nejraději vanilkové rohlíčky, mám recept po babičce a kdybych nic jiného nepekla, rohlíčky budou. Manžel rád linecké, syn myslivecké knoflíky a dcera opilé cukroví (je bez cukru a s bílým vínem). Tak to málo, co se chystám letos péct, je jasná volba. ahoj Zuzana a napsala jsi to moc hezky

    OdpovědětVymazat
  5. Vidíš a já se zrovna chtěla zvednout, že se na ně vrhnu. Tedy, na tvoření. Ale od tvoření k ochutnání není daleko, jen jedno pečení

    OdpovědětVymazat
  6. To je opravdová láska... letos budu dělat jenom je.

    OdpovědětVymazat
  7. Sladké si odříkám, takže vyznám lásku hold na vánoce jinému.

    OdpovědětVymazat
  8. Já už taky mám! Ale já bych tě hnala,  jsem přísná, u nás se neujídá!  Až na vánoce!

    OdpovědětVymazat
  9. Někdo složí Ódu na radost, někdo Ódu na rohlíček Máš naprostou pravdu, kdyby žádné cukroví nebylo, tak rohlíčky určitě budou. Taky chodím ochutnávat a je mi úplně fuk jestli mě někdo uvidí, jenom musím dát pozor, aby jich na ty svátky zbylo alespoň pár. I když, pár jsou dva, tak to by mohlo vyjít     

    OdpovědětVymazat
  10. Tak jo, už je mám taky. A užírám

    OdpovědětVymazat
  11. To je tak krásný vyznání a nedivím se, že velebíš zrovna vanilkový rohlíček! Jako jediný cukroví je uznáváme všichni. Napsala jsi to sladce, až se sbíhají sliny. Nepeču nic, stejně mi sem přitlapkají nějaké od sousedy, která peče snad pro celou střední Evropu. Rohlíček si taky dopřeju.

    OdpovědětVymazat
  12. Já si pamatuju, jak jsem byla malá a pomáhala jsem vždycky mamce v kuchyni, tak jsem nejradši měla vanilkové rohlíčky, když jsme je pekly. Pak jak jsem je obalovala v cukru, tak jsem vždycky schválně některé rozbila abych je mohla sníst.

    OdpovědětVymazat
  13. To je úžasné láskyplné vyznání, Simi.

    OdpovědětVymazat
  14. Já vanilkové rohlíčky taky miluju, jsou u mne na prvním místě, ale má to jeden háček, jeden nikdy nestačí! I já bych dokázala sníst celý plech, tady rozhodně platí, že s jídlem roste chuť...

    OdpovědětVymazat
  15. Miluji vánoce...a to jsem prosím ateistka. Miluji je od dětství, pro jejich kouzlo.

    OdpovědětVymazat
  16. ahoj krásny blog práve teraz som si vytvorila moju novú stránku prosímťa pozri si ju

    OdpovědětVymazat
  17. Sušenou meruňku za rohlíček? To psal nějaký barbar!

    OdpovědětVymazat
  18. Vroucí to vyznání sladkému "rohlíčkovi".

    OdpovědětVymazat
  19. Snad lépe se to nemohlo napsat :)

    OdpovědětVymazat
  20. Simčo, já si myslím, že i když si myslíš, že Tě nikdo nevidí, že na Tebe kouká někdo z té Tvé smečky kočičí! Já se jich zeptám!

    OdpovědětVymazat
  21. Krásný román s rohlíčkem, moc mě pobavil.

    OdpovědětVymazat
  22. Krásná óda na vanilkový rohlíček. Je zvláštní, že tohle cukroví mne neosloví, i když mám ráda sladké. Mne někdy ten cukr na cukroví dusí.

    OdpovědětVymazat
  23. Tvoje vanilkorohlíčkové vyznání mě dostalo     

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.