Vzdala to...

...v průběhu několika měsíců ke mě na blog začala chodit blogerka, maminka s dvěmi malými holčičkami, její blog byl osobitý, nový, plný nadšení a skvělých nápadů, někdy jsem koukala jako tele na nová vrata, jaké má báječné a neotřelé rady, které nenajdete ani u těch starších a zkušenějších.....pak se ze dne na den odmlčela, její blog už neexistuje a mě celkem mrzí, že to vzdala. Nevím, jestli osobní důvody, hodně práce v domácnosti kolem dětí, malý počet komentářů a nebo zklamání, že si od blogování slibovala něco víc a nezdařilo se....

Blogování je dnes hodně moderní forma komunikace, ovšem obnáší hodně straveného času u počítače, zpracování fotografií, přemýšlení o nových tématech, o nových směrech a hlavně o sdělení. Někdo má blog jako relax, někdo jako útěk ze samoty, někdo vypsání se z problémů, bolestí a nemocí, někdo jako prezentaci svých výrobků, výpěstků nebo jenom obyčejné buchty k nedělní kávě. Já mám tento komunikační most hodně ráda, ještě víc v případě kdy z blogera cítím určitý nadhled, možnost se zasmát třeba i sám sobě a nebát se toho a fantastické je, když z každého blogu na mě vykukuje osobitost, to co nemám já, ale někdo tam na druhé straně a mě to dokáže potěšit, povzbudit i spravit náladu. Nemám ráda kopírující se blogy bez nápadu, bez interesu a bez náboje. Když jsem objevovala blogový svět, hodně mě třeba oslovil blog Moniky " U nás na kopečku ", skvělé fotky, vynikající pojednání témat, o co horší bylo, když jsem začala narážet na její kopie, které vyznívaly vedle originálu hodně lacině. Dnes ještě raději chodím na blog jejího manžela, který otevírá vtipně mužský svět a pohled na život kolem nás, je to hodně osvěžující.

...vzdala to. Určitě měla svůj osobní důvod, který nedovolil popustit uzdu fantazii, krásným fotkám a parádním nápadům. A proto si vážím každého, kdo tu blogovou káru táhne dál, nebojí se, že komentářů bude skromně, že i názory budou odlišné a dává do toho kus svého já a svého srdce....