Soud lásky ....

Gabriela a Miroslav. Nebo Miroslav a Gabriela ?

Bim bam, bim bam, vyzvánějí svatební zvony. Gábina se uvnitř tetelí a laská si myšlenku na dlouhé obláčkové svatební šaty. Hlavně bílé.

Ve svůj první svatební den se natěsnala jen do šatů ve valérech slonové kosti a babička smutně pravila, že jsou nějaké zaprané. " Co zaprané, Gábinko, jsou takové oválené. "

Zažloutlý svatební mundúr, polámaná porozvodová duše.

Zaplašila mizernou vzpomínku a s nadějí hleděla v lepší zítřky.

Proti ní seděl takový fešný mužský a jak byl upravený. A jak vychovaný. 

Vždy vstal, když běžela čůrat. A ona nervózně čůrala celý večer.

U zrcadla si obtahovala konturu rtů, šťastně je špulila. Může mít vůbec takové štěstí ?

Nevadí mu ani můj Maxík, děti miluje. Co miluje, zbožňuje !

Oči najednou zastaví těkavý tanec, zadívají se do odrazu a smutně žalují : " Gábino, tobě chybí chlap, tobě chybí pořádný sex ? "

No jo, chybí.

Gábina loupe brambory. 

Na bramboráky, přidává hodně česneku a majoránky. Mireček to tak miluje.

On se narodil jako požitkář.

Cokoliv mu Gabča naservíruje, on děkuje, chválí a vždy se na ní tak krásně podívá.

Zamilovaně.

Pohladí jí jemně po tváři. Mireček tak krásně hladí a všude.

Při vzpomínce na včerejší noc se začervená, celý dům musel slyšet, jak dokáže ten kanec zahrát na strunu erotiky, srovnat brázdy dlouho neorané a neplodné půdy.

Jemně jí polaská hrot bradavky a v podbřišku se rozletí hejno motýlků. 

Doufám, že Maxík u té pohádky chvilku vydrží. Dlouhou chvilku.

Na světě je první připálený bramborák. A jeden rychlý, za to dokonalý orgasmus.

A motýlci plní nektaru.

Jeden veliký nákup. 

Ty prachy snad létají komínem. Zaplatit Maxíkovi kroužek, z tepláků vyrostl.

Jo a došly tablety do myčky.

Gábina smutně otáčí pětistovku. Do výplaty nevyjdu, zase si bude potupně půjčovat od babičky.

První měsíc Mireček poslal peníze mamince na Moravu, neměla na uhlí. 

Druhý měsíc mu nezaplatili za opravená auta a to pod nimi ležel v takové strašné zimě, že to chudák odstonal velikou rýmičkou a ještě větším kašlíkem.  

Určitě měl náběh na zápal plic, z postele vylezl až po třech týdnech. Slabý, úplně jako moucha.

Ale telecí ragú mu na tváři vykouzlilo úsměv, už to byl zase ten fešný a žhavý chlap.

Sedí nad rozlitou kávou, slzavé údolí přetéká, bude třeba tu kaskádu vypustit. S kým jiným než s kamarádkou. U silné černé kávy.

Bože, já jsem tak blbá. Já jsem tak hloupá a potáhne nudli až z Nuslí.

Vypráví, jak jednou přišla dřív domů, to ten premenstruační syndrom. Břicho jako sud a ta bolest.

Těšila se, jak si vezme tabletku a skočí pod peřinu.

Ale pod peřinou ležel vyděšený Mireček. 

Co dělá ráno v deset v posteli ? Proč není v práci ? Proč se tu válí ?

Poprvé za celé ty dlouhé měsíce z ní vypadlo to úlevné. Kdy jí konečně přispěje na domácnost ?

To se nestydí ? Živí ho ženská !

Má dluhy po rodině, vypomáhala i penzistka babička, vyprosila si půjčku.

Dluží, kam se podívá a muž jejího života nepřidal ani korunu.

Z koupelny zmizel kartáček, ze skříně oblečení a v bytě je ticho.

Mireček utekl jako malý kluk, kterému sebrali autíčko a bude si muset zase hledat jiné pole působnosti.

Bože, já jsem tak blbá.  "A ještě mi škube pravý oko " dusí se vzlyky Gábina.

A co na soud lásky ?

Jaký vysloví verdikt ? 

Pan přísedící pravil, že každý máme svou hrdost a ani studená ložnice není důvod ze sebe dělat vola.

Druhý přísedící tvrdě a bez kompromisu odsoudil příživníka takové kalibru a předsedkyně senátu musela být nestranná, z důvodu právní roviny a skutečnosti, že má právě v ložnici Jiříčka, který do bramboráku rád hodně chilli. Po něm je jako býk. Chudák, nezaplatili mu za zakázku.

P.S. ... a co na to babička ? Pro jedno kvítí slunce nesvítí. :-)