Mňoukání je jako masáž pro srdce ...
" Kdybychom všem, které potkáme, věnovali tolik láskyplné pozornosti jako naší nejmilejší kočce, tak by taky předli. "
Nevím, jestli je Edík můj nejmilejší, ale určitě je můj nejstarší. Když jsem si ho před dvanácti lety přivezla, nesla jsem v ruce malou, nešikovnou kuličku modrých chlupů.
Náš nejstarší se nenarodil jako atlet, v půl roce si při seskoku poranil páteř a tahal za sebou zadní.
Dva měsíce spal s námi v ložnici v přepravce, aby se eliminovalo další poranění. Věnovala jsem mu tolik pozornosti, že když se poprvé rozeběhl, vytryskly mi slzy.
Od té doby chodí po bytě seriózní, vždy připravený dozor, který pere, vaří, smaží. Vždy čeká u dveří, večer se mnou ulehá, ráno se mnou vstává.
Pokud měla Sportka při tahu dozor v podobě pana Talíře, já jsem pod neustálým drobnohledem pana Edy. Vlastně jen čekám, kdy za mne začne brát telefony a odpovídat na sms.
Minulý rok si Edík opět skočil, tentokrát si pohmoždil zažívací trakt. Je to hlava dubová, stále mu říkám, že šelma z něho nebude. Díky tomuto sportovnímu založení a zadku velikosti almary, dolet bývá bolestivější a já se jen modlím, s čím pojedeme příště :-)
Na veterinární klinice má Edík pověst zapšklého a nekomunikujícího, pouze s primářkou / je to moc pěkná ženská !!! / našli společnou řeč. Vrní si spolu.
Nikdo ji nechtěl, neměla správné modelkovské rozměry, aby se promenádovala na výstavách.
Od malička v sobě měla bázeň, strach a u misky byla první, bála se, aby na ni zbylo.
Naše druhá, už deset let mladá kočička Rozinka, díky věčné hladovosti a vyvaleným očím, nikdo neřekne jinak než slečna Farkašová.
Pokud se citáty a věty o kočkách vymýšlely a dávala se jim štábní kultura, tak přesně naše malá cikánečka je věrnou předlohou.
Přijde, jen když ona má náladu. Odejde, když jí se chce. Hladit se bude, jen když ona potřebuje, s dalšími kočkami nekomunikuje, přehlíží je a jako šedá eminence srovná zbytek kolektivu zasyčením tak mohutným, že nikdo nepochybuje, že ona je tou pravou.
Když v kočičím horoskopu rozdávali radost ze života, stál náš sedmiletý Míša první v řadě. Miluje život, miluje mouchy, není problém ho potkat s pavoukem v tlamičce, chrousty křupe jako popcorn..
Má nonstop skvělou náladu, kterou prezentuje naštěstí jako jediný pochodem po kuchyňské lince, kde tajně olizuje víčko od olivového oleje.
Zobe si sám ořechy, dýňová semínka a v době vánočního pečení jsem ho několikrát nachytala při kradení neupečeného cukroví, které vonělo po másle.
Kolem čtvrté ranní přichází do ložnice a jemně mne packou bez drápků plácá do obličeje. Bohužel, ještě se nenaučil rozlišovat pracovní týden a víkend :-)
A proč vlastně vzniklo dnešní pojednání ?
V létě jsem krmila u našeho domu krásnou bíločernou micku se zelenýma očima. Byla hladová, vystrašená, bála se i mého stínu.
Dnes jsem jí viděla uprostřed silnice přejetou a zamrzelo mne to.
Vyhasl jeden bezvýznamný zvířecí život. Škoda jen, že člověk, který se Zelenoočky zbavil, nepřišel na to, že kočka nejen krásně vrní, je to osobnost a naplňuje lidské bytí vrchovatě.
Mňoukání je jako masáž pro srdce, pro lidské srdce.
Které by mělo milovat bez výhrad, bez omylů a hlavně v dobrém i ve zlém.
Přeji tam za duhu hodně lásky, plné misky a fajn kamarády ...
Krásný článek plný lásky :-) Taky jsem člověk kočičí a moje nepočetná historie domácích mazlíčků tak čítá výhradně kočky. Není to tak dávno, co jsme s kamarádkami našly vyhozené kotě vprostřed polí, celé zmoklé a prokřehlé. Nechápu, proč to ti lidé dělají. Doufám, že náš plán vyšel a ve vesnici, kam jsme ho dovezly, se ho někdo ujal a dnes má misku plnou a kožíšek suchý :-)
OdpovědětVymazatPokud jsem žila s rodiči v baráku, byl vždy i pes.
VymazatAle svůj dospělý život mám čistě kočičí a jinak to asi nebude.
Nemohu se věnovat psímu mazlíčkovi a navíc venčení není sranda, nedopustím si pořizovat zvíře, které by trpělo.
Přeji malému kočičákovi hodné lidi a plnou misku.
Moc krásný článek a překrásné kočky. Jedna hezčí než druhá a paní majitelka jistě od nich milovaná.Já mám doma sice kocoura, ale je mu skoro 80 a nevrní blahem, ani když mu navařím to nejlepší. Už ho baví jen svírat volant a nebo koukat na F1.
OdpovědětVymazatSimi, u tebe být kočkou je fajn. Jiřina z N.
Tvůj kočičák je borec, že svižně ovládá volant a přeju mu mnoho let, které stráví za volantem a hlavně bez úrazu.
VymazatJistě, jsem milovaná, nejvíc v době krmení :-)
Přiznám se, že mám od dětství tak trochu z kočiček strach. Jsem spíše na ty pejsky, ale myslím, že radost nám dávají všichni naši domácí mazlíčci. Nikdo z rodiny neumí při návratu domů tak přivítat, jako naše Barunka i když se někdy jedná o pár minut. Také umí ráno budit páníčka, naštěstí si vybrala opravdu páníčka, panička totiž po ránu moc vstřícná není. Tvoje kočičí smečka je nádherná ☺☺☺
OdpovědětVymazatMám kamarádku, která otevřeně řekne, že kočky nemusí. A největší sranda je, že ony za ní doslova lezou, ona jim voní :-)))
VymazatRadost od zvířat je důležitá součást našich životů, rozumím i těm, kteří zcela zodpovědně zjistí, že zvíře je pro ně veliký závazek a soužití se vzdají.
A je to tak správně.
Moc smutný impuls k dojemnému lidskému vyznání. Všechny tři tvé kočičí kousky jsou nádherné, ale Edík, ten mi učaroval. Možná proto, že má stejné jméno, jaké měl můj polský prastrýček, sympatický pohledný elegán se smyslem pro humor, kterému nikdo neřekl jinak, než Edik.
OdpovědětVymazatJá mám všechny tři takové výprodejové kousky, které nikdo nechtěl. Není to o tom, že musím mít kočky s papíry, stejně krásné jsou i mouriny z ulice.
VymazatAno, Edík je sympatický, pohledný, ovšem velice seriózní, skutečně notářský dozor :-)))
Moc krásný a dojemný článek. Dokud jsme bydleli v domě u rodičů, tak jsme také vždycky kočičku měli, ale co bydlíme v paneláku, tak už ne. Chovala jsem papoušky, ale po tom ,co nám "odešel" Charlie" už manžel nechce doma nic , protože pak když to uhyne, tak to špatně neseme. Mám tedy pro radost aspoň ptáčky za oknem. Tvoji kočičí kamarádi jsou super přímo k pomazlení. Přeji Ti krásné a pohodové dny, plné kočičího spokojeného vrnění.
OdpovědětVymazatKdyž jsem minulý rok jezdila s Edíkem na veterinu a vypadalo to mizerně, také jsem se bála a také špatně nesu ztráty. Neumím se s nimi srovnat a trvá mi to velice dlouho než se srovnám. Takže rozumím, že manžel řekl ne.
VymazatTvoje fotky ptáčků jsou vždy tak krásné, už chápu, proč jsou vždy tak citlivě nafoceni.
Říká se, že kočka má devět životů, ale stejně se divím, že se při skoku mohl zranit, myslel jsem, že kočky se dokáží i ve vzduchu otočit tak, aby dopadly na čtyři. Jestli nebyl zamilovaný a nepřecenil své síly :).
OdpovědětVymazatEdík vždy spadl ze škrabadla. Minulý rok naposledy si asi nevyměřil trasu letu a zavalil si obrubu škrabadla do zažívacího traktu. Slezina mu putovala po břišní dutině.
VymazatZamilovaný je, do své misky a prdelmmá jako skříň, paní primářka ho hubuje :-))
Moc pěkný a citlivě napsaný článek. Moji rodiče si při čekání na první vnouče krátili čas chováním řady koček, které rozmazlovali, a já měl pak u jejich koček špatnou pověst "plukovníka", který jim při občasné dovolené právoplatných majitelů nastoloval vojenský režim, tzn. že nemohly všechno to, co chtěly. Velmi, ale velmi se kočky vždy těšily, až vypadnu a zavládnou zase pohodové časy :-).
OdpovědětVymazatA další plukovník, náš národ je má povinné :))))))
VymazatS kočkami je problém, ony si opravdu žijí svůj vlastní vesmír a věř, že si z tvého výcviku nedělaly žádné násilí.
To mi připomnělo, v létě u mě byla na návštěvě pořádkumilovná kamarádka a já se na počátku obávala, jak zvládne kočičí svět. Na konci pobytu už spolu s Míšou seděli a vůbec nevadil metrák chlupů, to vrnění a spokojenost vše smazaly.
Tak láskyplné čtení s tak smutným koncem...
OdpovědětVymazatVšem zvířátkům bych přála tolik lidské lásky, jako jí mají u tebe nebo u nás doma.
Simi, měj hezký den a pohlaď za mě své parťáky (když se tedy nechají :o))
Helena
Ale nechají :)))
VymazatŘíkám si to samé, lidská a zvířecí láska jde ruku v ruce.
To, co mi do nich vložíme, oni nám s vděčností vrací celý život, škoda, že to někteří necítí.
Simčo, díky za tenhle příspěvek! Kočky miluju, uklidňují mě, máme je doma snad od nepaměti a jak píšeš - co kočka, to osobnost. Možná proto je mám ráda, nenechají se zotročit. Nesnáším dávat povely, vychovávat někoho... možná proto u mě vždycky vítězily kočky a ne psi.
OdpovědětVymazatToničku (z kocoura Tondy se vyklubala holka) už máme 14 let, je to samorost, mazlivá, jen když chce ona. Dáma se vším všudy, když něco chce, vždycky na ní poznám, co to je. Už se známe, už si rozumíme.
A Max, náš sedmikilový briťák (zatím bez zranění :), plyšáček, miláček, hajzlíček... jé to jsem se rozpsala, zabrnkala jsi holt na mojí strunku.
Tví kočičí přátelé jsou super, jen se zabořit rukou do jejich kožíšků... to je tááák uklidňující!
Ano, Kačenko, ty jsi se dnes rozepsala a nejsi úsporná, což mne těší.
VymazatKdyž člověk píše o láskách nemá limit, viď. Taky to tak mám, jen já na rozdíl od tebe píšu a ty krásně fotíš !!!
Krásné kočičí, mazlivé vyprávění. Tvoje kočičí parta přímo vybízí k pohlazení, jsou nádherní a chápu, že je všechny miluješ. Jak už jsem mnohokrát psala jako alergik kočku mít nemůžu, ale nikdy nezapomenu na Matýska, který s námi krátce žil. Zpočátku mně asi bral jako ztracenou mámu a v noci mi cicmal krk. Pak jsem pojala podezření, že mi jeho chlupatá společnost asi nedělá dobře a musel spát jinde. Nakonec jsem mu našla nový domov, ale moc mě trápilo, že jsem ho musela dát pryč. V létě si naši mladí pořídili májovou kočičku Micku. Šikovné koťátko, vyklubal se z ní stromolezec a myšilov, bohužel začala běhat přes silnici a tak jen doufám, že neskončí jako kočička v Tvém příběhu. Jezdím k nim vyzbrojená sprejem na alergii a posledně jsem si jí užívala, když mi spala na klíně a pak mi jazýčkem jako struhadlo olizovala ruku. Zalíbil se ji můj muž, když může, tak se u něho uvelebí.
OdpovědětVymazatPosílám kočičí partě podrbání za ouškem a pohlazení.
Když jsme si dovezli Edíka, ještě ten den v autě začala dcera reagovat na jeho srst. Byla jsem z toho hotová, trápila se, že má problémy.
VymazatOna však odmítla Edíka vrátit zpátky a začala s alergií bojovat.
Našla si skvělého imunologa a alergologa, chodila na vakcíny a nakonec s tím žije dodnes. Je dokonce alergická i na psí srst a psa mají doma.
Odmítla se alergii poddat, nu, já s tím bojovala šíleně, ona né.
Chtěla žít se zvířaty a dodnes se s našimi kožíšky mucká a okamžitě kýchá :-)
Milá, Simonko, v očích mám vlhko. Je mi líto přejeté kočičky. O kočičím předení jsem nedávno četla článek. Hledala jsem na internetu něco o tom mojem úrazu a narazila na informaci, že si mám pořídit kočku. Prý si ji mám dát na břicho a hladit nebo přímo posadit na postižené místo a hojení bude urychleno. Možná jsem to už tady v komentářích někde psala, ale ve svém článku v první zmínce o mém úrazu určitě, že Mazlinka na zahradě okamžitě věděla, co se stalo. Také mi pacinkou bez drápků na ten kotník opatrně sahala.
OdpovědětVymazatMaruško, také jsem hodně četla o tom, že kočky přejímají naše bolesti.
VymazatA to je od nepaměti právě můj Edík, vždy, když mi bylo opravdu zcela, psychicky nebo fyzicky, spal mi celou noc na nohách. Třeba měsíc mi neslezl z nohou, dokonce jednou mi ležel na zádech.
V tomto věřím, že kočky přejímají z nás lidí zátěž.
Minulý rok byl na tom velice špatně, málem zemřel a už si nikdy na moje nohy nelehl, asi sám potřeboval tu energii, kterou mne roky dotoval.
Mnoho lidí řekne kategoricky Já můžu buď jen kočky, nebo jen psy. Kočky jsou takové a takové, nechci je. Psi jsou podlézaví, nemají hrdost, nechci je. My od odchodu z Prahy máme obojí a miluju bezvýhradně oboje chlupáče. A navíc, když pozoruju za ta léta tohle soužití psi a kočky na jednom hřišti, nevycházím z údivu nad tím kdo napsal takovou blbost, že kočky a psi se prostě nesnáší! Možná tím myslel kočky venkovní a venkovní psy, ale doma, i když přicházejí v různých obdobích jejich životů, jsou za pár dní nejlepší kamarádi a když někdo z nich odejde za Duhový most, truchlí s námi. Hledají a smutní. Nezapomenu na to, jak si všechny kočky sedly kolem mrtvého Baka I. a jemně do něj strkali čumáčkama a vyzývaly ho, ať už se neválí a jde si s nimi hrát. A přitom jim dokázal dávat pěkně na frak a v hrůze před silvestrovským ohňostrojem i jednoho z nich málem zakousnul. Ne, seděli u něj a snažily se ho probrat. Něco podobného jsem viděla i naproti u sousedů. Ti dva obr rafani tam taky nechtíc zahlušili jejich kočku a neskutečně dojemné bylo jak se jí snažili pak postavit na nohy, prostě jí rozhejbat aby se s ní dál mohli honit. Lidi by si měli pořizovat zvířata už jen z toho důvodu aby jim ona dávala lekce v lidskosti a lásce. Já když vidím na silnici sraženou kočku nebo psa, vždycky cítím, jak ve mě samotné jakoby kousek odumřel. Ostatní zvířata taky lituju, ale jen tihle si ze mě kus odnesou.
OdpovědětVymazatVendy, ty máš v sobě tolik lásky, už chápu tvá slova, že musíš být celý život zamilovaná !!
VymazatJá také nedělám žádná kategorická rozdílení, jen jsem soudná. Bojím se hadů, nebudu si je pořizovat. Ráda cestuju, ráda létám, co se psem ? Navíc ráno brzy stávám, kdo ho bude venčit ?
Večer přijdu po 14 hodinách domů a mám zase venčit ? Nereálné, navíc to cítím jako týrání.
Děkuji za tvůj nádherný komentář, moc.
Simi, krásné kočičí vyznání a nádherné fotky. Sametové čumáčky, hedvábná srst a měkký krok. A výraz spokojenosti doprovázený předením. 👍🐈💕 Mé srdce kočkomila jsi potěšila.
OdpovědětVymazatZelenoočky je mi moc líto, bohužel takhle končí hodně kočičích životů. Mezi ně patří i naši dva kocouři. Bydlet u hlavní silnice je riziko.
Měj hezký den a ty své tři plyšáčky ode mně pohlaď
Já jsem na jaře viděla rozjetou celou kočičí rodinu a musela jsem zastavit.
VymazatHrkly mi slzy a neviděla jsem na cestu.
Já se jednou rozbrečela nad malým mrtvým kotětem a hlavně nad zoufalou kočičí mámou. Když to píšu, derou se mi zase slzy do očí.😢
VymazatMnohokrát je to jen chvilka a ta je osudová.
VymazatViděla jsem v létě zoufalou ženskou, která zapomněla zavřít vrata, pes vyběhl a srazilo ho auto. A byla to jen chvilka nepozornosti. Bohužel s fatálním následkem.
Mamka měla kocourka a ten přišel jednoho dne velmi zraněný.Dala ho do kupy a od té doby byl jako psík. Všude s ní, všude za ní. Říkali jsme mu Guasimodo.Po tom zranění mu zůstala tlamička nakřivo.
OdpovědětVymazatSyn má kocoura Pepu, je to venkovní kocour. Sídlo má v létě nad letní kuchyní u komína, v zimě má vystlané bydlení slámou v garáži. Už je to starý pán. Ovšem v mládí dovedl být pěkně ostrý kocour. Ale stejně ho máme všichni rádi. Chvíli mu trvalo než mu došlo, že to štěně Bára mu časem ukáže kdo je pánem na zahradě. Bojovali spolu. No a když se z Báry stal velký pes a občas na milého Pepíčka udělala haf,haf, tak už to bylo jinak. Dnes je úsměvné, jak v šest večer oba svorně sedí vedle sebe venku a čekají až jim pán naloží do jejich misek.
Moje kamarádka nemá kočky ráda, dokonce se jí nelíbí vizuálně. Tomu nerozumím. Francouzské přísloví říká : Kočka je esencí krásy přírody.
Hezký den, Simi!
Hanka
Moje kamarádka také nemá ráda kočky a říká to narovinu. Prý od dětství a přiznala mi, že se jich bojí. Asi jí jako dítě nějakým způsobem ublížily a ona si to nese celým životem.
VymazatKdyž k nám přijde, Míša se z ní může zbláznit, pořád kolem ní leze, nabízí se a vnucuje a ona ho statečně hladí. :-)))
Haničko, děkuji za milý komentář, já ty vaše dva vidím, jak čekají na to jídlo a říkám si, svět je ještě pořád stejně krásný.
To je plyšák, dokážu si představit sedět v křesle a mít příjemné zahřívání co spokojeně přede. Bohužel, doma alergik. Posílám podrbání všem chlupáčům. Přeji plné misky od laskavé paničky, přesně jak píšeš, pořizuji si když vím, že jim dám tu správnou láskyplnou péči.
OdpovědětVymazatMoje dcera je alergik už 15 let, chodila na vakcíny a odmítla se s tím smířit, prostě s alergií bojuje a nepouští si ji do života, říká ona.
VymazatJá vím, že bych víc koček nezvládla a těm mým chci dát vše, co na stará kolena potřebují.
Simi, máš pěknou kočičí rodinku :)
OdpovědětVymazatAno, mám dva teplé bratry a jednu ušňafanou hysterku :-)))
VymazatMám rada psy i kočky , bez rozdílu . Pejska si půjčuji od kamarádky a kočiček už jsme měli několik. Pro všechny jsem byla kočičí máma, jen poslední je na chlapy :-) Musí se o ní starat manžel který původně tvrdil že je spíš na psy, ale už je naprosto ochočený. Povahově je stejná jako tvoje slečna Farkašová. Edík vypadá jako plyšák :-))
OdpovědětVymazatEdík je plyšák, má nadváhu, ale já jsem ráda, že žije a už tolik nezvrací.
VymazatTakže mu misku od tlamičky nekradu.
Kočičí holky jsou vnímavé, vědí, že chlap je chlap a ta péče bude dokonalá, že :-)
Krásné povídání o tvé kočičí rodince. A nádherné fotky, ... to jsou čumáčci.
OdpovědětVymazatSimi, přeji hezký večer. D.
... a těch chlupů, toho bordelu, stelivo v posteli, vyzvracené žrádlo v čerstvě povlečené posteli, ano, jsou to čumáčci :-)
VymazatChlupatí krasavci včetně paní Farkašové. Je to radost)))
OdpovědětVymazatSlečna Farkašová je anorektická hysterka, která šňafe od rána do večera, pak se přijde pomazlit a lehne si na vařící radiátor :-)
VymazatBlondýnko, dnes jsi mě naprosto rozněžnila. Nádherné fotky a krásní miláčkové. Mějte všichni dohromady pěkné dny.
OdpovědětVymazatCož absolutně není na závadu, protože být rozněžnělý ráno, znamená mít příjemný celý den a vaše miminko vám ho jistě zpestří.
VymazatKocůři si to dokážou vychutnat.
OdpovědětVymazatNarodili se, aby zdobili naše obývací pokoje :)))
VymazatKočky mám jako zvířata ráda, bohužel moje příběhy s nimi by mě vylíčily jako jejich nepřítele. A tak jen chválím příjemně se čtoucí článek
OdpovědětVymazatKrásné vyznání, vím, co to je, Náš Macík se dožil 20 let.
OdpovědětVymazatJe to prostě Tvoje věrná TROJKA. Kožíšky mají pečlivě opečovávané a jsou k pomuchlání. Je to už dávno, co jsem měla perského kocourka, ale dodnes na něj vzpomínám. Byl osobnost, ale za kousek dobrého jídla se nechal k lecčemu přemluvit:-).
OdpovědětVymazatTo se moc krásně četlo. Taky bych ráda měla kočky, ale manžel na ně má alergii.
OdpovědětVymazatChodíváme s dcerou aspoň do kočičí kavárny, je to pro mě opravdu relax...
Simonko, můj manžel, když někam přijedeme, má hned kočku kolem nohou, hrozně na něj letěj. A psi také. Já bych tomu dala vodu nebo něco do misky a trochu podrbat, ale jinak mám odstup. Ale líbí se mi! moc. Jiřina z N.
OdpovědětVymazatNejmilejší byl náš černý Mikeš. Vezli jsme si ho jako koťátko až z Jižních Čech. Spal mi na hrudi, vrněl a mé srdce bylo zdravé. Když jsem mu na lince krájel čerstvou makrelu, tak se chudák mohl zblázit ...
OdpovědětVymazatKrásně napsané, ze srdce. :)
OdpovědětVymazatZačátkem prázdnin jsem jednu přejetou kočičku pohřbila u nás na zahradě. Ležela na silnici dva dny, viděla jsem ji, když jsem vezla holky do práce. Čekala jsem, že ji bude někdo postrádat, že si ji bude chtít pohřbít, rozloučit se s ní, aspoň já bych chtěla. Po dvou dnech jsem to nevydržela, půjčila jsem si v prodejně krabici a rukavic a to co z krásné bílé kočky zbylo, jsem pohřbila. Nadávala jsem u toho jako pohan a taky jsem si pěkně pořvala.
Ach, to je příběh, děkuji Vám. Máte zlaté srdce a snad se jednou, možná v jiném světě, s tou bílou kočkou setkáte a bude Vám spokojeně vrnět na klíně.
VymazatL
Krásně jsi to sepsala. Je vidět, že kočky fakt miluješ. Naši mladí mají taky rádi kočky. Až budou bydlet ve svém, tak přesně vědí, jaké si pořídí. Jednu syn a jednu jeho slečna.
OdpovědětVymazatMůj šestiletý manžel mě opustil pro jinou dívku, protože ho obviňuji, že viděl jinou dívku, a od té doby se ho snažím získat zpět, ale on se ke mně odmítá vrátit, nereagoval na můj hovor ani e-mail a dokonce zrušte přátelství se mnou na obličeji a také mě přestaňte sledovat na IG a on mi řekl, že už se mnou a mými dvěma dětmi skončil, byl jsem opravdu zmatený, hledal jsem na internetu pomoc a viděl jsem svědectví o tom, jak kouzelníci Pomozte jim získat jejich ex zpět, takže jsem se rozhodl to zkusit, ale byl jsem ještě více zmatený kvůli mnoha svědectvím, která jsem viděl, ale moje mysl mi řekla, abych šel s DR SAGURU, protože jsem o něm provedl mnoho výzkumů a našel jsem nic špatného na něm, tak jsem ho kontaktoval a vysvětlil jsem mu své problémy a vrhl na mě kouzlo lásky a zaručil mi 7 dní, že se můj bývalý ke mně vrátí a k mému největšímu překvapení třetí den skvělý zázrak na mě spadl a můj bývalý se ke mně vrátil třetího dne a prosil mě o odpuštění DR SAGURU ty jsou jen ti nejlepší, budu i nadále zveřejňovat jeho jméno, protože je to můj Spasitel, nyní jsme jedna velká šťastná a jednotná rodina, pokud potřebujete jeho pomoc, můžete mu poslat e-mail, neztrácejte naději příliš brzy, kontaktujte ho, pokud potřebujete jeho pomoc můžete mu poslat e-mail @ drsagurusolutions@gmail.com pro snadnou a rychlou komunikaci můžete mu také zavolat nebo přidat do Whats-App s tímto číslem +12098373537
OdpovědětVymazatNaša Liši je presne ako Rozinka. Veľmi asertívna, niet pochýb, keď nemá náladu. Odkedy ale nemáme Kocúra, svet sa jej prevrátil naruby a viac k nám priľnula. Hlavne, nech všetci traja v zdraví prospievajú!
OdpovědětVymazatL