pondělí 8. června 2020

O matkách a dcerách ....



Scházíme lesem  a z voňavých smrkových větví dokapávají poslední zbytky deště. Na horské louce tančí kopretiny a ty jako o překot vyprávíš, jak jsi ve žlutých šatech seděla na podobné louce a já tě fotila. Ve vzpomínkách na naši první dovolenou máš zasunuté veledůležité promítání Maxipsa Fíka, já tvou první cestovatelskou horečku. Dávno jsem zapomněla na malou holčičku ve slaměném kloboučku, usmívám se, máš to uložené uvnitř. Kouzlo okamžiku hluboko v nás.

Spíš. Klidně ležíš na zádech, oddychuješ. Ve tmě vidím tvé jemné rysy  a vybavuje se mi naše první setkání. Také byla hluboká, studená noc. V náručí jsem držela malý uzlík, stejně jako já unavený, příchody na svět nejsou žádná sranda. Přetékala jsem štěstím, bála se nadechnout, aby se ten sen nerozplynul. Sen trvá už tři desítky let. Někdy k sobě máme blízko, jindy jsme si na míle vzdálené.
Uprostřed hluboké noci, za svitu hvězd vedle mne odpočíváš, nemohu, vlastně ani nechci usnout.
Bojím se, že mi už nikdy nebudeš blíž.

Šlapu do takového krpálu. Proč, proboha, všechny hrady staví na takových kopcích ? Bolí mne kyčel, koleno, je mi teplo, mám žízeň. Ty kolem mne poskakuješ jako kamzík. Vesele vyprávíš, směješ se, oči ti tančí, netáhneš za sebou ruksak se zvětralou minulostí a neděsíš se budoucnosti.
Snad poprvé si připouštím, že tam za rohem opruzuje staří a tvé mládí se mu okázale vysmívá.

Vkládám do úst teplý lívanec, zapíjím kávou, bože, jak já miluji  teplé snídaně. A když je připraví někdo skvěle a bez mé pomoci, duše mi blahem bublá. Jíš tak málo, kašleš na sebe a obě to víme.
Má malá výtka, tvá veliká opozice. Střapčíš se, stahuješ ústa do křečovitého půlměsíčku, okamžitě mezi nás postavíš val hodný velikosti husitského ležení. Bojuješ za své já, za svůj názor.
A víš, co je holčičko největší sranda ? Jednou, jednou si vzpomeneš a upřímně řekneš, ta máma měla pravdu. Protože právě pro tu se každý a hlavně každá, zlobí. :-)

Čteš si můj fejeton a docela vážně říkáš ... mami, napiš knížku, já ti jí budu ilustrovat. Je mi tak strašně líto, že jsem tak trapně racionální, že si nevěřím a nemám duši kumštýře.
Že nechodím s hlavou v oblacích, že se nespokojím s nektarem z lučních květů, že jsem tak připoprdle vážná. Závidím tobě  a tvému otci. Proto jsem jeho tolik milovala, proto tolik miluji tebe.
Závidím vám tu lehkost bytí, tu, kterou já v životě neměla a nikdy mít nebudu.

Já vážná, ty veselá. Já hod, ty čehý. Já zběsile zrychlená, ty vyklidněná. 
Vyčítám ti nezájem a nevnímám kolem sebe tenké předivo, které jako pavoučí síť kolem nás ovíjíš, abys daleko moudřeji než já, oprašovala a budovala náš vztah. 

Věnováno mé dceři.
Když už jsem ve svém věku začala věřit na Ježíška, ležela pod vánočním stromečkem obálka od mé dcery. Věnovala mi pobyt na horách pro nás dvě.
A já si na té malé  " škole v přírodě "  uvědomila, proč matky milují své dcery a ty jim to na oplátku vracejí vrchovatou měrou.  Jak moc mne mrzí, že jsem podobnou obálku nedala své matce, aby i ona věděla, jak moc jsem jí milovala.
Jo, ty vztahy matky a dcery a přitom stačí tak málo. Už jste dnes volaly své mámě ? ....




50 komentářů:

  1. Jsem moc šťastná, že mám také dcery. A dnešní psaní - krásné, mačkám slzu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak nějak jsem si dceru či dcery vždy přála, já bych to asi s těmi pindíky neuměla :-)

      Vymazat
  2. Simi, krásné vyznání!
    Mám tři dět, jednu dceru , pubertální, bojujeme spolu :-o
    Přesně jak píšeš, já zodpovědná, věčně nestíhající, ....ona nezodpovědná, flegmatik, pohodářka,...ale tím jak dospívá a já více naslouchám, než kritizuji, nacházíme k sobě cestu pomaličku, ale jistě :-)
    Teď by to ještě neocenila, ale věřím, že jednou i na tu malou školu v přírodě společně, jen my dvě, pojedeme!
    A se svojí maminkou si voláme skoro denně. Čím jsem starší, tím více jí přijímám takovou jaká je !
    A tu knížku napiš, i se svojí dcerou , já si jí rozhodně koupím :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nevím, zda vyznání, spíše pojednání o leckdy velice komplikovaných vztazích mezi matkami a dcerami.
      Každý vztah i ten problematický se vyvíjí a je to skutečně o přijímaní.Já to bohužel už s mámou nestihla a cítím to jako chybu, která nejde napravit.
      Vám přeji, aby se zadařilo !

      Vymazat
  3. Moc pěkné. Knížku bys vážně měla vydat, píšeš krásně a dokážeš do psaní dostat hodně emocí. Já mám s mámou takový zvláštní vztah, nikdy jsme si moc blízké nebyly a v mojí pubertě jsme se odcizily úplně (vygradovalo to tím, že jsem se od ní odstěhovala k mému otci, když už byli rozvedení). Poslední dobou k sobě tak nějak znovu hledáme vztah, taky je tam ten syn/vnuk... ale nevím. Je to složité. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Čím je člověk zralejší, tím se jeho pohled na vztahy mění a vyvíjí.
      Možná s mámou k sobě cestu najdete, každopádně to nevzdávej, tvůj syn babičky potřebuje, bez nich je život smutný.
      A ty budeš jednou mámu potřebovat, to mi věř.

      Vymazat
  4. Málokdy se najde den, abychom si s mamkou nezavolaly, není den, abych nemluvila se svou dcerou. Pubertu máme za sebou, menší rozepře se vždycky brzy rozplynou a zůstává to, co zůstat má. Nic nemá takovou hodnotu, jako vztahy s těmi nejbližšími...
    P.S.: Jednu knížku si zamlouvám! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. My jsme měly pubertu klidnou, vyrovnanou, spíše nám do vztahů hodně zasáhly poporodní hormonální změny, problémy u nich doma a společná řeč byla hodně skřípající.
      A takové školy v příroda jsou hodně očistné, pro mne poučné.
      Souhlasím, bez blízkých je člověk tak nějak poloviční.

      Vymazat
  5. Simi, já se také přidávám, aby jsi knížku napsala.
    Moje dcera byla úžasná, měly jsme skvělý vztah. Ovšem do doby, než začala žít se současným přítelem.:-(
    Přeji pohodový vstup do nového týdne.🌞

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Také jsme měly skvělý vztah a vše se diametrálně změnilo po narození vnučky.
      A nemohl za to jen partner mojí dcery, ale vlastně my všichni.
      Není to dokonalé a myslím, že to není ani potřeba, ale i já bych občas potřebovala pár po hubě, museli jsme všichni tři nějak na našich vztazích popracovat.
      Budu ti držet palce, musíte najít nějakou cestu nebo se utrápíš.

      Vymazat
  6. Simonko, krásné vyznání dceři. Až mi naskočila husí kůže.
    Já už té mojí zavolat nemůžu, je to už 24 let, kdy odešla a věř mi, že bych ji někdy moc potřebovala. Moc jsem ji milovala, byla pro mne to nejvíc a snad to i věděla. Mami, posílám tam někam nahoru pozdrav.
    P.S: Přimlouvám se za knihu. Růža

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Také bych ráda zavolala a také už nemám kam.
      Naše vztahy, ty typicky ženské byly v naší rodině vždy hodně komplikované a jsem ráda, že s dcerou to máme šanci nějak poladit, tu rodinu udržet pospolu.

      Vymazat
  7. Má dcera též třicetiletá, narodila se jako stará, důsledná, napominající. Jak často jsme v pubertě byly každá jinde, okořeněné odchodem jejího otce. Dnes, byť povahově stále stejná, máme k sobě blízko. Je to prima parťák na kafíčko, výlety. Včera když jsem jí předávala vnučku, pravila "mami, našla jsem krásnou restauraci, kam Tě vezmu". Je krásné mít děti, je těžké je vychovat, je krásné sklízet když se práce podaří. Krásné dny ve zdraví všem. JP

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A podstata celého je, že člověk získá pokoru, chce, aby své blízké neztratil a mohl s nimi procházet životem.
      Určitě je tam znát to zrání obou, mnoho žen z nějakého důvodu bojuje a místo sbližování je mezi nimi kráter. A někdy stačí jen držet pusu.

      Vymazat
  8. Přečetla jsem Simi jedním dechem, až mé oči zvlhly. Mít dceru jsem si kdysi moc přála, a
    tak jsem si postupně z porodnice odvezla se svým mužem tři syny jako buky. Každý je jiný, dávno mají své dospělácké životy a když mne občas obejmou, ztrácím se v jejich náručí jak nitka (i když tenká nejsem), city příliš najevo nedávají, ale v naši společnou lásku
    věřím.
    Tvá dcera má pravdu - napiš knížku!
    V sobotu jsem hleděla z Vaňova na střekovský hrad a myslela na tebe, z kterého koutu své zahrady na něj hledíš :-).
    Měj radostné dny.
    Ála

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na hrad se dívám přesně z druhého břehu, na celý Vaňov mám díky širokosti údolí skvělý pohled včetně Labe.
      Tři chlapi, to muselo být dřiny, nejen té porodní. Někdy je daleko větším projevem pohled nebo pohlazení než veliká gesta bez upřímnosti a jen z povinnosti.
      Já právě spíš na to první věřím, tam je té lásky víc. Skutečné.

      Vymazat
  9. Milé vyznání... :)
    S mámou mám krásný vztah, určitě tam jsou mantinely "Vocamcaď pocamcaď", ale narážíme na ně zřídkakdy.

    P.S: Jinak vždycky, když vidím spojení matka-dcera, vzpomenu si na dvě věci, reklamní slogan "Pevné zadky pro dcery i matky" a na tchyni se švagrovou alias "Matku s dcerou, co mě serou".

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kdykoliv píšeš o svém vztahu s mámou, já tam cítím strašně moc lásky, vzájemného pochopení, tam u vás to není strojené, ani z povinnosti.
      Děkuji za zdokonalení, vůbec tyhle slogany neznám, pobavily :-)

      Vymazat
    2. Také jsem je dosud neznala a pořádně překvapily.
      Janinka perlí.
      Máma a babka Jiřina z N.

      Vymazat
  10. Jak jsem psala: Chci knížku od tebe.
    Dceru jsem neměla, mám Lolču-huráááá a snachu, která mě za tu mámu bere jupíííí.
    A s mámou i volám čím dál častěji ( a to jsem s ní v mládí dost bojovala)))))
    Díky za krásné čtení.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tolikrát jsem četla, jak dcery s matkami v mládí bojovaly, aby se v dospělém věku stále častěji objímaly a chápaly. Asi to tak má být, věk obrousí každou ostrou hranu !

      Vymazat
    2. Pardon, ještě myšlenka, ne Teda moje. Dcery s matkami musí bojovat zkouší s nimi vztah sokyní. Možná na tom něco bude... U nás asi ano. Boj o otce, boj o to kdo může za jeho odchod já (matka) nebo on, dokonalý otec. Krásné dny.

      Vymazat
  11. Simi, pěkné čtení. Já mám s mámou fajn vztah (a ano - dneska jsem jí volala). Dceru nemám, ale vztah se synem (po pubertálních bojích) už řadu let taky fajn.
    Měj se krásně (a o té knize uvažuj ;-))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak už mohu popřát jen fajn snachu, která přinese do rodiny ženský element a třeba vnučku :-)

      Vymazat
  12. Blondýnko, krásné čtení. Jo volala jsem předevčírem... Měj pěkný den.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dokud jsem mohla, nevážila jsem si.
      Nyní bych tolik chtěla zvednou telefon, není kam volat, tak jen doufá, že si to stihneme všechno jednou vypovědět.

      Vymazat
  13. I já chci tvé texty pěkně pohromadě, v hezké knížce.
    Jsem vděčná, že mám dceru, a že je taková, jaká je - chytrá, paličatá, sebevědomá, cílevědomá, se srdcem na dlani.
    Mámě jsem volala včera navečer, trvalo to skoro hodinu, než mi to všechno vypověděla :o)
    Děkuji za krásný příspěvek a přeji hezký den, Simi! Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Také jsem si na škole v přírodě uvědomila, že má dcera je neuvěřitelný bojovník, silná osobnost a to jak se dere životem, je vlastně obdivuhodné.
      Tobě se ta paličatá a sebevědomá dcera v životě neztratí a bude se moc ráda vracet za mámou, která jí miluje bezvýhradnou láskou a o tom to skutečně je.

      Vymazat
  14. Těžké... Nejsem ani matka ani dcera. Ale i jako člověk vím, že s druhým člověkem to není vždycky lehký. Stejně jako s tím prvním :-).

    OdpovědětVymazat
  15. Chtěla jsem holčičku, byli to dva kluci. Měla jsem dvě snachy - jedna je již exsnacha. Vztah s nimi byl a je naprosto v pohodě. Jen s tou bývalou byl bližší, díky vnoučatům (starší syn děti nemá). Vidím kolem sebe a taky sama vím, že vztah matky a dcery je tak trochu jiný nežli s těmi syny. Nemyslím, že s těmi kluky je horší, jen je jiný. Není prostě holčičí.
    Taky jsem s mamkou trochu v určitém věku bojovala, ale náš vztah fungoval dobře. Tolikrát jsme se spolu nasmály. Ona spoustu věcí nechávala na mně. Nepoučovala mne, jen když jsem já chtěla, tak mi poradila.
    Už tady hodně roků není a stále mi chybí.
    Četla by se moc pěkně knížka od spisovatelky, která by mi nebyla úplně cizí.:-)
    Měj se hezky!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mnohokrát kolem sebe slýchám, že ty holčičí vztahy jsou lepší, ale já si to nemyslím. I kluci se maminkám svěřují, chodí za nimi možná častěji než holky.
      Třeba moje kamarádka měla se synem skutečně výjimečný vztah, mnohdy jsem říkala, že upřímnější než kdyby byl s holkou.

      Vymazat
  16. Ty že nemáš duši kumštýře? Ale kuš! To tvoje lehké, jiskrné ale i vážné psaní ti nesmírně závidím, já to umění nějak ztratila a stejně když jsem něco vypotila bylo to temné a smutné anebo rozvláčné jak Jirásek.Tvoje dcera měla pravdu, měla bys to co jsi doposud napsala vzít, naskládat za sebe a poslat na nějaké nakladatelství. Anebo Halině Pawlovské. Má pořad v rádiu kde čte takovéhle fejetonky a povídky od lidí kteří jí to pošlou. Pokaždé když to poslouchám myslím na tebe, že ty by ses tam náramně hodila... Bohužel až teď mi dochází co všechno jsem měla pro svou maminku udělat a neudělala a napravit už se to nedá. A ani zavolat se jí nedá, tam kde je nevedou žádné telefonní linky...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Když sedí moje dcera a já, přesně poznáš, kdo je umělec a kdo zaprdlý realista.
      A úplně stejné to ve spojení já a můj manžel.
      Oni oba létají a já držkou brázdím. Nemám v sobě bezstarostnost, oni se nebojí neúspěchu nebo se s ním lépe dokáží srovnat.
      Na kurzu tvůrčího psaní jsem poznala lidi, kteří i za cenu ztrapnění či jiného pokoření knihu sesmolí, jsou o to přesvědčeni. Třeba i já na tuhle loď přistoupím, zatím netuším, váhám.
      Mnohokrát jsem si na hřbitově uvědomila, že na rozepře jsou dva. Že za spoustou neshod je i má povaha, mnohokrát bych to chtěla změnit a ono to nejde.
      Mrzí mne, že máma už není, myslím, že nyní bychom si skutečně rozuměly.

      Vymazat
  17. Chceš to zcela upřímně? :-) Myslím, že tvoje šance na vydání knihy jsou daleko vyšší než ty moje - máš velmi solidní a oddanou čtenářskou základnu, jasně definovatelnou cílovou skupinu, která je z marketingového hlediska dost vděčná, a perfektně přístupný styl. Takže z čistě racionálního hlediska… není třeba váhat :-)
    Článek je moc krásný. Zrovna dneska mám v plánu volat :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je vidět, že máš již strategii nastudovanou.
      Přesně tohle mi říkal lektor tvůrčího psaní a ještě potom přidal, kde taková neúspěšná kniha končí.
      Vždy, když vstoupím do knihkupectví, okamžitě mi kolem hlavy začne řvát červená kontrolka, lze vůbec přispět do toho množství a neztratit se ? Lze vůbec uspět ?
      Když pak čtu články jiných, poskládaná písmenka do lehkého a vzdušného textu, zjistím, že tohle je to skvělé, správné a jedinečné, ale nenapsala jsem to bohužel já :-)

      Vymazat
  18. Simi, souhlasím se vším, co už bylo výše napsáno. Tvé články jsou tak čtivé ..., věřím, že stejně tak by byla čtivá i Tvá kniha. Ty jsi mistr slova, já mám problém, cokoli napsat. Divím se, že píši blog, ale ten je spíš o fotkách. :o)
    Máme stejně staré dcery, také si pamatuji ten malý uzlíček, který mi nad ránem přinesli ukázat. Těším se, až tento okamžik zažije i ona a ze mne udělá babičku. Zatím se ale nedaří. Ale stále věřím...
    Přeji krásné dny plné radosti z Tvých holčiček. D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dceři mé kamarádky se podařilo až poměrně později, ale hned dvakrát za sebou a teď je to teprve ten správný záhul. Dlouho nic a pak oba dva skoro naráz :-)
      Držím všechny palce, ať se na tu černobílou fotku co nejdřív díváte.

      Vymazat
  19. Simi, až jsem se stala maminkou, našla jsem cestu k té mé. Pochopila jsem ty její starosti, strach o nás i bolesti, které jsme jí způsobovali. Jsem ráda, že mně to došlo a snažím se mamky užít si co nejvíc, dokud to jde. Doufám, že i moje dcera pochopí.
    Měj se hezky. Jitka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Téma matky a dcery je věčné, ty třecí plochy bývají pro obě strany bolestivé, mnohdy skončí špatně a nevratně. Jako v mém případě, kdy jsme si to nestihly říct, urovnat, napravit a už po zbytek života budu žít s pachutí. Jak to všechno mělo být a nebylo.
      Gratuluji vám, že jste popracovaly a cestu našly, o tom ty naše ženské cesty také jsou, o nalezení, odpuštění a hlavně o lásce.

      Vymazat
  20. Jo, mimo téma, taky mi pokvetou kalokvěty, v každém květináči sice jeden květ, ale po roční přestávce zase....

    OdpovědětVymazat
  21. Chtěl bych zase věřit na Ježíška.

    OdpovědětVymazat
  22. Krásný článek. Nás osud dcerou neobdařil, ale třemi syny. Kluci jsou jiní. Nesvěřují se tak jako dívky...Někdy mi to chybí.

    OdpovědětVymazat
  23. Moc krásné :))....Ráda bych tě drahá Blondýnko pozvala na mé nové stránky tady na bloggeru: https://fixovaterapije.blogspot.com/ . Přestěhování se už bylo nevyhnutelné, protože Blog mi k tomuhle rozhodnutí vyloženě donutil.

    S pozdravem
    Leri

    OdpovědětVymazat
  24. Dojemné. A možná jsi mě k něčemu inspirovala .-) A článek na blog to určitě není. Děkuji ti moc! Zakopávám tu "válečnou sekyru" a vytahuji "lásku" .-) Díky, Simi

    OdpovědětVymazat
  25. Simi, to je tak krásné vyznání, že mi to vehnalo slzy do očí. 💔
    Za chvilku se má stavit dcera, tak jen doufám, že nebudu ještě naměkko.

    OdpovědětVymazat
  26. Jak ráda bych zavolala. Ale v jejích posledních letech jsme se viděly 4 x do týdne a volaly si kažý večer na dobrou noc a každé ráno si popřály do nového dne......Jednou jsem pozvala rodiče na koncert. Ani nevím, kdo z nás byl šťastnější. Oba rodiče milovali hudbu. Mně víc volá snacha než dcera nebo starší syn. Hezky jsi to napsala. Ale měkdo mi kdysi řekl, že když děti nevolají, je vidět, že jsou spokojené, že si nepotřebují naříkat a utíkat pod mámina křídla. Kéž by to tak bylo.....

    OdpovědětVymazat
  27. Jako bych slyšel a viděl mou manželku a mou dceru.
    Bohužel za rok a půl co jsem po komatu ležel jak lazar, tak se ani jednou nezeptala,jestli nepotřebujeme pomoct.

    OdpovědětVymazat
  28. My máme dva syny, ale můžu se do tvých pocitů vžít, protože máme 2 vnučky a příští týden budou mít čtyři roky. Jak ty si nás dovedou omotat kolem prstu! A už jsou také chytřejší než my, třeba jedna mně říkala: "Dědo, říkáš to špatně." :)

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.