Červen v kostce ...

Také vám ten měsíc sladkých, červených jahod protekl mezi prsty ?
Uvolnila jsem mysl i tělo, už si celý den nedezinfikuji ruce, zapomínám roušku a jsem to zase já.
Vždy, když jsem četla, že máme šanci díky koronavirové pandemii mnohé změnit, usmívala jsem se. Jsem skeptik, který tuší, že máme uvnitř již něco zahnízděné a to nezlomíme, nezměníme.
Přesvědčila jsem se na dětské pohotovosti, že empatie a slušné vystupování vyskočilo z kodexu pracovní náplně zdravotnického personálu a potápí se někde na dně  hluboké řeky.
Bez brýlí, bez šnorchlu, bez kyslíku.
Aby nekázala vodu a sama pila víno, rozloučila jsem se s adeptkou na novou pracovní pozici v mé firmě. Za hrubé porušení pracovní kázně byla odejita na hodinu.
A ptáte se proč ?
Otevřela si ústa na hodně starého člověka a tak nevybíravým způsobem. Lidství se nenosí, nepěstuje a jen se o něm mluví.
Má generálka vždy na takové situace říkala, jednou také budeš starý, stará !!
Měla bych poděkovat panu Ježíškovi za dárek, který jsem si mohla konečně vybrat. Cesta z města do hvozdů Krkonoš se nesla v uvolněném duchu a já si vychutnala čas se svou dcerou.
Když děti porodí děti, mají své rodiny a málo času.
Užila jsem si chvíle, kdy jsme mohly mluvit o životě, o snech, mužích, ženách. Snídaly jsme dvě hodiny, usrkávaly čaj, kávu.
Pomalu, polehoučku, po dlouhé době jsem vnímala, jak je naše dítě podobné svému otci, když mluví o umění, vlastní tvorbě, o uměleckém životě. / otec tělem i duší umělec /
Jak je naše dítě podobné mně, když se rozohní nad lidskou nespravedlností a jak rychle jí u zadku vzplane pěkně velká koudel. / matka cholerická hysterka tělem i duší /
Geny jsou geny.
Dětí a sladkého se nenabažím, to si ovšem nemyslí má vnučka. S vážným obličejem a vztyčeným ukazováčkem prohlásila ... Já už žádný dort nemůžu a jahodový vůbec.
Karanténní pečení se prostě projevilo a má Sofinka vše pečené sabotuje.
Započaly jsme sezónní putování po kavárnách, kde si malá drbnička střihne nohu přes nohu a s limonádou pozoruje cvrkot.
Už jí chybí školka a dětský kolektiv, přemoudřelá je až na půdu, včetně kritiky oblečení jiných holčiček i žen. Pokud se tedy nechystá zaujmout pozici módní kritičky po zesnulé  Františce Čížkové.
V minulém článku jsem zveřejnila čtyři měsíční zastavení u jezírka. V březnu jsem měla čas posedět s knihou, v červnu nestačím sekat trávu, mazat kolena a záda mastmi proti bolesti.
Díky skvělým podmínkám letos vše roste, bují a nůžky mají pré.
Před dvěma lety, jsem na popud dvou skvělých blogerů, Pavla a Vendy, započala s další vášní, s kaktusy. Mám pozemek celodenně pod palbou slunečních paprsků a vody v přírodě ubývá.
Pěstování zimovzdorných opuncií a kaktusů se jeví jako báječná alternativa do budoucích let.
Dočkala jsem se prvních květů, barevnost je fenomenální, krátkost květenství maličko pokulhává, ale dala jsem se do rozmnožování svých opuncií z řízků a již mám své vlastní výpěstky. Tudíž radost veliká, člověk musí poslouchat přírodu a našeptávače :-)
Takřka po roce se mi podařilo spojit vodní kaskádu s jezírkem, takže mám na zahradě malé Mumlavské vodopády, které nejvíce ocení ptactvo jako koupelnu k načechrání peříček a pěkné velké pítko.
Loučím se s měsícem, který rok půlí. Jak moc nás těch šest měsíců poznamenalo, nechám na každém z nás.
Zapomněla jsem na zvláštní pocity, strach, bolest z něčeho, co přišlo a svázalo nás. Je zase tak krásné volně žít, dýchat a užívat si slunce, vody a obyčejných lidských radostí. Sednout si do vlaku a dívat se na krajinu, dát si kávu a poklábosit s kámoškou.
Nadevírám novému měsíci, času dovolených, prázdnin a studeného sladkého melounu, zmrzlin a nanuků. Prožijte ho naplno, na plné pecky, jen tak vám plíce okysličí zdravé ovzduší, dostaví se kýžený pocit svobody a vzletu. Není nad to, když volně letíte nad krajinou jako pták, nic vás nebrzdí, nic vás netlumí. Nastavíte křídla slunci, proletíte mezi kapkami deště a pohovíte si na mracích z beránků.
Příjemný červenec přeje blondýna.