pátek 13. září 2019

Nadbytek z nás dělá dobytek ....


Ráno začíná smíchem, večer končí pláčem.
I tak nějak by se daly shrnout mé pocity, když jsem přijala jeden, jediný hovor.
Přijímám jich desítky za den, stovky za týden, tisíce za měsíc.
Obchodní, soukromé, příjemné, úsměvné, ale i ty, jenž vytočí, zaprudí.
Oč horší, oč alarmující je, když se na displeji objeví jméno, které není obvyklé.
Smířlivým, klidným a přesto výstražným hlasem požádá, aby jste se v rámci následného zdravotního stavu posadili. 
Je třeba přijímat mizerné zprávy vsedě ?
Zaručeně. 
Jedno jediné slovo a den má nový rozměr. Štěnice.
Stále dokola stejná věta, kterou reprodukuje mozek, chorý, unavený a špatně se orientující.
Že to není pravda ? Že je fór ? Sice blbý, všichni se mu zasmějeme.
Není, realita tvrdě napadá receptory zdravého úsudku, drbu se v hlavě, v podpaží, na zádech.
Tak rychle se slovo štěnice vsákne pod kůži. Tak rychle zaútočí.
Nevědomky a je tam.
Jedna jediná zeď nás dělí, je beton dostatečně silný ?
Pod obrazy, pod zrcadlem, ve švech sedací soupravy, ve švech postelí, v rozích, v tapetách.
Tam všude může být parta nových, krvežíznivých kamarádů. Tvoří kolonie, množí se rychleji a spolehlivěji než my, podřadní, my lidé.
Stává se ze mne štvanec ve vlastním bytě. S baterkou v ruce v noci svítím do rohů.
Noci milují rozvášnění milenci, noci jsou dostaveníčky malých tvorů, kteří z lidského těla sají krev i radost ze života.
Štítivě ulehám do své vlastní postele, vydezinfikované, vyprané doběla, čistě a stejně.
Myšlenky otrávené fotkami z internetu, nacucané zkušenostmi jiných.
Kde je chyba ? V každém bytě teče teplá, studená voda. Trubkami teče teplo.
Saponáty, mýdlo, pračka, koště, žehlička, myčka, vysavač a v příbytcích nám řádí štěnice.
Doba ledová, doba bronzová, doba prasečí.
To mne napadá, když mi po bytě chodí muž s rouškou na ústech.
Stříká na jednu, na druhou zeď a kolem mých očí se do vějířků vrásek vpíjí slza za slzou.
Další zeď, obývák, podlahy, rohy a zvláštní smrad.
Kočky natěsnané, vystrašené v jedné místnosti a s nimi myšlenky, mé, tak zoufale znásilněné.
Poslední roh, poslední stěna.
Jako z oparu slyším, máte naklizeno. To kdybyste jen tušila, co máte za zdí.
Duše bývalého zdravotníka je rozcupována, je na hadry. 
Vedlejší byt se hýbe, nájemníci doby prasečí se při sčítaní občanů mohou pochlubit dva plus tisíce.
Neplačte, to je dnes normální.
Dlouho slyším tuto větu ve svých uších, nedokážu se s ní sžít.
To jsme to dopracovali, to je to století rozmachu, sociálních sítí, objevů, umělé inteligence ?
Zprávu o objevení vody na jiné planetě sluneční soustavy jsem přijala chladně.
Na té naší jí máme dostatek, ba nadbytek a žijeme jako dobytek.
Děsí mne věty známých, do ušních bubínku odmítám přijmout slova, u nás je máme taky.
Paní Halina Pawlowská děkovala za každé nové ráno a já se k ní přidávám, pouze jsem to vyšperkovala. Díky za každé nové ráno, kdy nejsem ožraná, zatím.
Až opět přijde muž s rouškou na tváři, začne stříkat do rohů a s milým úsměvem prohodí, žádné hejno, budu fakt šťastná ?
Nevím, netuším. Víte, co máte za zdí .....



Moc se omlouvám, že dnešní článek postrádá humor a nadhled, hlavně se nedrbejte, na rukou, na tváři, ve vlasech .....

44 komentářů:

  1. No, už se drbu. Je to jako mor, stačí, když si v práci povídáme o tom, že se ve škole vyskytly vši a všichni se začnou drbat na hlavě...
    Je mi líto, že máš prasečí sousedy, u nás je to naštěstí v pohodě. Tedy až na kámošky rybenky... :)

    Přeji ti, ať brzy nastane doba bezštěnicová.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, souhlasím, v jednom okamžiku se řetězově začne drbat třeba deset lidí, je to těžce přenosné :-)

      Vymazat
  2. Blondýnko, přemýšlím, jestli vůbec vím, jak vypadají štěnice. Nikdy jsme je neměli, ale taky nemáme sousedy přilepené na naši zeď. U nás máme za to každou chvíli myš. Věčně otevřené dveře na zahradu a někdy i na dvůr přes garáž a naprosto netečnou Justýnu. Kde jsou ty doby, kdy je chytala a já hulákala, ano jsi šikovná, ale buď s nimi venku. Tak si možná řekla, tak já ti na to kašlu a chytat je prostě nebudu. Takže my to nemáme za zdí, ale přímo občas v ložnici a v noci je to pak rámus a ráno je chytá můj muž, když na to kašle Justýna.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nikdy mne nenapadlo se zabývat skutečností, jak asi štěnice vypadá.
      Přišlo mi, že tohle je otázka sociálně slabších lokalit, bohužel jsem v šoku zjistila, že je to běžná součást našich životů.
      Byl to pro mne obrovský šok, protože jsem doufala, že žiju v civilizované společnosti.
      Myši jsou fajn, stačí past a trochu dobroty, na štěnice to bohužel neplatí.

      Vymazat
  3. Tak to není nic příjemného, pokud se nezlepší svět za zdí, můžeš se s pánem s rouškou vídat velmi často. V tomhle si říkám Díky bohu za rodinný dům.... tedy dokud nepřijede nějaká návštěva se štěničkou v tašce ....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ano, mám nastudované, můžou se chytit ve vlaku, trolejbusu, metru, prostě můžeš si je přitáhnout domů jako dáreček a to mne skutečně děsí.

      Vymazat
  4. Asi jako patnáctiletá jsem se se štěnicemi nebo blechami :-) nevím co to bylo za havěť, potkala. Byli jsme na zájezdu s loutkovým a byli jsme do rána. Takové dřevěné budovy to byly. Poštípaná jsem byla děsně. Mamka doma hned řekla: štěnice nebo blechy. Ale domů jsem žádného návštěvníka nepřitáhla :-).
    Že je to velice nepříjemný pocit, to Ti tedy věřím.
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Blbě se žije, špatně ulehá, když nevíš, jestli ráno nebudeš celá ožraná.
      Pocit je to drastický, zdravotní sestry jsou na tom maličko hůř, hrabe jim z každé bakterie :-)

      Vymazat
  5. Aj to je nepříjemné. Naživo jsem nikdy štěnice nezahlédla a ani o to nestojím. Výhoda bydlení v domě vlastním - jak si uklidím a vyčistím, takové to mám. Protože nevím co s takovými sousedy dobytčími si pak počít!! Jak to řešit? Přes hygienu? Přes správce domu? V loňském roce náš vnuk z letního tábora přitáhl vši a my čtyři ženské vlasatice jsme je okamžitě čaply. Poprvé v životě jsem musela použít šampon na vši, a to několikrát. Já si tu hlavu máchala pořád, brr ještě se otřesu i nyní když to píšu!
    Kéž by si neměla takovéhle starosti Simi.
    Ála

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Toto se řeší po právní stránce velice mizerně, nedonutíš majitele bytu ani k návštěvě deratizace. Prostě naše legislativa na toto nemyslí, vše je otázkou pouze lidských vztahů
      A pak celý dům bohužel trpí kvůli dobytkům.
      Vši, bože, přitáhla jsem je z tábora a dodnes vzpomínám, jak mi máma rvala vlasy všiváčkem, jak to pálilo po aplikaci přípravku, brrr, nebrat !!

      Vymazat
  6. Štěnice se nastěhovali k mému synovi od sousedů. Dost dlouho trvalo než přišel na to, od čeho je poštípaný (původně jsme podezřívali komáry, pak alergii na rajčata). Vystříkali tenkrát celý barák a nevrátily se. Tak ať to dopadne stejně :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Také se dnes a denně modlím, že to stříkání pomůže, zbláznila bych se, nedokážu žít s představou, že po mé osobě něco v noci leze a saje krev, doslova mne ta představa deptá

      Vymazat
  7. Tak se štěnicí jsem se zatím nesetkala - aspoň myslím. Občas najdeme doma rybenku a na zdech domů se v létě vyhřívají salamandry - druh ještěrky. Občas nějaká zavítá, jsou užitečné protože se živí hmyzem ale snesu je tak do velikosti 5 cm. I netopýrek se nám usídlil ve váze na skříni a dva dny si tam spinkal. Vši se vyskytují ve školkách a školách, používají se preventivně speciální šampóny.
    Přeji ti, aby ses zbavila VŠECH nevítaných podnájemníků.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. JEÉÉÉÉ, zatím je nemám a pevně doufám, že ani mít ten hnus nebudu, fuj.

      Vymazat
  8. No nazdar:-(:-(Tak tady nezbývá než držet palce a doufat, že frajer v roušce zahnal všechny nezvané nájemníky od tebe do nenávratna...
    Chápu, musí to být strašná bezmoc.
    Věřím, že bude zase doma tak, jak jsi byla zvyklá.Držim vážně moc palce a přeji si...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pán v roušce v mém bytě naštěstí žádné podnájemníky nevyháněl, naštěstí to zůstalo za mými dveřmi a každý den se modlím, aby to tak zůstalo!
      Postřik byl pouze preventivní, zatím a modlím se, aby to tak zůstalo.

      Vymazat
  9. Bohužel jsem měla tu čest potkat se se štěnicemi nejen zvířecími, ale i lidskou-lidskými,
    jen tu technickou, odposlouchávací, jsme doma nikdy neměli. Držím palce ať se brzo díky mužům s rouškou těchto nevítaných spolunájemníků zbavíš. Já považuju už nyní za štěstí, že lze tuto tvou starost vyřešit.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak zatím jsem neměla čest ani s jednou sortou, slýchám, zatím pouze z doslechu, jak šílené je zbavit se těchto krvežíznivých parazitů a mnohdy to končí tím, že se musí vyhodit zařízení celé domácnosti.
      Máš pravdu, jde to řešit, ale velice obtížně a mnohdy je to otázka dlouhých měsíců i let.

      Vymazat
  10. Zatím jsem takový problém nemusela řešit a doufám, že to tak zůstane. Kdysi jsem musela odvšivit kluky, když si po prázdninách přinesli vši ze školy.
    Držím palce, ať muži s rouškami pomohou a ty nemusíš mít strach, co od sousedů za zdí přijde za nevítané návštěvníky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stříkalo se u mne pouze preventivně, za týden mne čeká další preventivní postřik, který si sama hradím, právě z důvodů, že nevěřím ničemu a nikomu. Možná je to schizofrenie, ale raději utratit 2000 než vyměnit zařízení celé domácnosti.

      Vymazat
  11. Nu, nic moc. Štěnice si se správnou stranou zdi svou malou hlavu moc neláme.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Správně, souhlasím a děsím se, jak často se to stává součástí dnešních domácností.
      V době mého mládí to byla nesmírná ostuda, věc velice výjimečná, dnes nikoliv.

      Vymazat
  12. Simi, strašná představa! Sestře v Ústí na Krásňáku taky přišli vyhrožovat, že je bude mít v bytě, neb ti nad ní v paneláku je mají. Od té doby jsem tam nebyla.
    U nás ve městě je prý mají někde také, v paneláku, ale naštěstí je to od nás kus cesty a v našem domě o 24 bytech nebyly zatím nikdy, nejsme panelák.
    Jak se ty potvory do bytu dostanou? blechy mívali lidi spíš na venkově, přesně si pamatuji jak jsme byla s miminem u známých v baráčku a domů jsme přinesla blechu, která mi mimino pokousala pod plínkou. červené kolečko a vpich uprostřed.( je to 49let )
    Nikdy už jsem k nim nešla. Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mám hodně nastudováno, můžeš si je přinést z vlaku, z metra, prostě z hromadné dopravy.Často si je vozí lidé z dovolené z postelí, pěkně ve svém kufru.
      Dále jsou hlavně samičky hodně zdatně, cítí lidskou krev i přes zeď. Za noc jsou schopné urazit až 30 m. Lezou stoupačkami, dírami kolem topení, přes dveře, prostě všude. V dnešní době jsou jimi zamořené paneláky, ubytovny, ale i luxusní bytečky. Strašný, co všechno říkali chlapi od deratizace.

      Vymazat
    2. No, nazdar! teď jsem ráda, že tu ústřední topení nemáme a že si topíme sami.Mít tady tu havěť - asi by mě kleplo.Díky sítím tu nemáme ani mouchy, ani komáry, občas se najde pavouček, když přinesu nějaké to roští do vázy z venku, ale to ho vystěhuji co nejdřív.
      Přeji ti, milá Simčo, abys nic takového už nezažila. Jiřina z N.

      Vymazat
  13. To je děsivé. Pod námi zemřel náhle asi 50 letý pán, ale byl to takový nepořádník. Vlastně tam chodil jen přespávat a byt je nyní prázdný. No, prázdný, kdoví, co tam všechno zanechal, kdoví, kdo tam nyní žije a v jakých koloniích. Byt vedle nás je také prázdný, ale tam žila dáma, která nechala celý byt perfektně zrekonstruovat, je nádherný a pak umřela. Tam snad nějaké ryziko nehrozí.....Ale jeden nikdy neví. Zeď nás neochrání, když máme v baráku stupačky, když v místnostech trubky topení vedou do vedlejšího bytu nebo nahoru... škvírka se vždycky najde. Přeju ti, aby ta deratizace pomohla.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mám obrovské štěstí, sdílíme jen zeď, naštěstí ani stoupačku, ani rozvody tepla.
      Díky bohu spad celý byt pod jinou stoupací soustavu. Samozřejmě, přelezou i přes okno i dveře, naštěstí a to se moc modlím, se tak ještě nestalo.

      Vymazat
  14. Se slovem "štěnice" jsem se setkal naštěstí snad jen jednou, a to když jsme poprvé vyjeli v devadesátém "nadýchat se čerstvého vzduchu svobody a demokracie" do kapitalistické ciziny. měli jsme být ubytováni v celken honosně vypadajícím hotelu v centru Vídně. Ocitli jsme se ve několikahvězdičkovém hotelu s onrovskou barevnou reklamou, zlatými lištami v recepci, a dokonce zlatými kohoutky na WC. Obdiv ke kapitalizmu rušil jen tmavý jugoslávec s nečistými nehty, který nám nutil zlaté krabičky s nějakým dosti divně páchnoucím práškem. Někteří již vytáhli šrajtofle, když jugoslávec pohrdlivě těm co to prej neznají vysvětlil, že je to ekologický prostředek proti štěnicím. Zdrhali jsme odtud klusem, šlapajíce po sobě, a on za námi volal do podzimního večera:

    Nehrajte si na pány. Nešikejte český bolševiken, še to tam u vás taky nemáte !!!

    Přespali jsem tehdy na nádraží, a dost hned první den vystřízlivěli...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A máme, můžeme se pyšnit tím, co bylo za bolševika jedinečné a měli snad jen romové nebo čuňata v lokalitách, kde nebyla voda.
      Dnes je tím prolezlý celý národ a nestydí se za to, milý N.

      Vymazat
  15. Můj příbuzný je dolarový milionář, který se rád ve svých sedumdesáti letech chlubí, "že volí piráty". Těším se až jednou po schůzce na Hradě budou hřebelcovat prořídlou hřívu Miloše Zmenana ocelovým kartáčem. Daleko horší než štěnice bude, až Vás jednou na ulici bude zkoušet somálský mohamedán s kalachem v ruce ze životopisu Proroka, a když ho budete chtít zahnat pepřákem, zatkne Vás česká policie, že se bráníte nedovoleným způsobem...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Též mne děsí, kolik je zde schopných mladých a tmavých hochů, paní Merklová to ale vidí jinak.

      Vymazat
    2. Pokud se má člověk bránit úspěšně proti mladým snědým a schopným hochům, použije tekutou střelu novamid, a míří ne do ksichtu, ale do rozkroku...

      Vymazat
    3. Je to radikální, ale i oni jsou radikální, když člověk prochází světové metropole, je to alarmující, u nás v Čechách nikoliv, o to hůř.

      Vymazat
    4. U nás v čechách je po třiceti letech této absurdní psychiatrické fantasmagorie spojené s totálním vykrádáním všeho východní rozvojová kapitalistická společnost, kde je dokonalý komunizmus pro horních deset tisíc, / každému podle jeho potřeb, a každý podle svých schopností / a kapitalizmus jako řemen pro ty ostatní. Potěmkinovy fasády naší východní vesnice fungují jen díky principu všeobecné milosrdné lži. Jistý pan Trocký tvrdil, že velkoburžoazie ani maloburžoazie nemá potřebný revoluční potenciál, a tak je v podstatě navěky odsouzena dělat absurdní sluhy své námezdné pracovní síle a proletariátu. Tvrzení připadá na první pohled nesprávné do té doby, než třeba v jednom případě klesne kupní síla proletariátu natolik, že není co prodávat, a na druhé straně se o podstatných nevýhodách příliš komerčního způsobu života můžeme přesvědčit, když náš mrakodrap zbavuje deratizační firma štěnic, které nám tam donesla ochranka od vchodu. Proletariát je dneska úmyslně rozmazlený k nevíře, a jeho nároky stále stoupají, což způsobuje dojem že sud střelného prachu na kterém sedíme a s požitkem kouříme doutník vydrží i to, když do něj pak z ekologických důvodů , či abychom nedělali nepořádek na ulici, vhodíme doutnající nedopalek.

      Vymazat
  16. Budu držet všechny palce, aby se tu havěť podařilo vyhubit. Problém budou ti sousedé, ti by zřejmě také potřebovali něčím nastříkat. Nic příjemného to teda není, vši jsou proti tomu celkem maličkost ☺

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Budu doufat, že jsem málo kompetentní pro návštěvu kolonií, o které nestojím.
      Vši jsou všude, rusáci také, štěnice standard, je z toho na blití, kam jsme to v době nadbytku dopracovali, fuj.

      Vymazat
  17. Před časem jsem na netu četla nějaký článek o tom,jak jsou štěnicemi zamořené hotely v Americe, včetně těch nejluxusnějších. Opakovaně prý to nechávají vystříkat,ale marně. A lidé si to v zavazadlech rozvážejí do svých domovů. Brrr. Jinak jako učitelka trnu několikrát do roka,když se ve škole objeví všivá vlna. Preventivně nasazuji psí šampon ( lidské už bývají často rezistentní) a objednávám se na barvení vlasů ( ty jim nechutnají) Ivča

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dnes večer byla na Primě reportáž, jak jsou štěnicemi zamořené záchranky v našem městě. Realita, která děsí a vyráží dech.
      Takže nejen popřát příjemný začátek školního roku a hlavně bez nadělení !!

      Vymazat
    2. Děkuji :-) Ivča

      Vymazat
  18. To je síla, ještěže nemáme žádné sousedy. .o) No, tak snad se podaří všechny zahubit a žádná potvora se u Tebe doma nebude chtít "ohřát". Sousedy a rodinu si člověk nevybírá, ale někdy je opravdu překvapující, kdo bydlí za zdí.
    Simčo, držím pěsti, ať je vše v pořádku. D.

    OdpovědětVymazat
  19. Je neuvěřitelné, v čem někteří lidé dokážou žít. Kdybychom žili každý ve své vlastní hermeticky uzavřené nádobě, mohlo by nám to být jedno. Ale takhle... by fakt nemělo.

    OdpovědětVymazat
  20. Mám úplně husí kůži! Jen ta představa mě fakt děsí!
    Doufám, že takhle starost brzo pomine.
    Hezké dny, Simi.
    Helena

    OdpovědětVymazat
  21. Měli jsme problémovou sousedku se šváby, ale my jsem Černý Most...:) Deratizér tu byl myslím dvakrát, švábi taky jen dva.

    OdpovědětVymazat
  22. Se štěnicemi máme osobní zkušenost. Kdysi jsem byl týden v Bukurešti, ubytování levné, abych ušetřil, ale cítil jsem, že něco nehraje, na rukou jsem měl hned druhý den puchýře a po nějaké době jsme doma zjistili, že nám po bytě běhají jacísi broučci a aktivní jsou hlavně večer. Zřejmě jsme si nějakou rodinku přivezl s sebou. Ty, co jsme viděli, jsme zabili, ale zůstávaly po nich krvavé fleky na povlečení, hlavně jich však rychle přibývalo.
    Museli jsme objednat specializovanou firmu, přišel muž, který se oblékl do jakéhosi skafandru a práškem postříkal celý byt s tím, že ho nesmíme utírat a zákrok se musí po několika týdnech opakovat. Naštěstí to pomohlo, štěnice zmizely, jen jsme byli o 7000 Kč chudší.

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.