Letní těleso ve tvaru krychle ...

... aneb kam se poděly měsíce v kostce.

Z blondýny se stal během letních měsíců Dutohlav.
Prázdno, vykukáno, spotřebováno, tvůrčí krize, témata bez ladu a skladu, lenost, zvětralost, opotřebování. To vše cítil Dutohlav. Posedával, polehával, lelkoval a do větru pouštěl své větry, laxně popíjel chlazené prosecco, ani hradní mluvčí nevzbuzoval tolik opovržení jako ten chasník, který se ubytoval v mém nitru.
Po tolika letech blogování jsem si jako blondýna nastavila nějakou laťku, pod ní se nelze nenápadně plazit. Odbývat čtenáře obrázky bez osobního ohodnocení, trapasů, kritiky i pochvaly, to prostě nefunguje. Už jsem jen čekala, kdy si mne na svůj pomyslný kobereček pozve blogový král a já budu koktat něco o oddanosti, lásce až za hrob.
Léto, to sladké, krásné a horké uteklo jako voda v naší řece a já se všem, které jsem ochudila o pomyslné odkrajování roku, omlouvám.
Dutohlava jsem vyhnala klackem o dům dál a blondýna je připravená podělit se, postěžovat si, potěšit se a hlavně, občas něco napsat.

Když mi kdysi, před lety má kamarádka říkala, že s vnoučaty na dovolenou nejezdí, nechápala jsem.
Já lačná po každém okamžiku s milovaným vnoučetem, jsem letošní léto přehodnotila a hlavně, omluvila jsem se. Kamarádce !
Uvědomila jsem si důležitou skutečnost, nejsem Soptíčkův rodič, ale prarodič. Tři týdny intenzivního zajišťování servisu, hlídání, stresu, obav, to vše mne utvrdilo ve faktu, tohle mám už za sebou.
Při pobytu u moře, kde děti tančily na diskotéce, jsem si připustila, že je to v mém životě už po druhé.
Jsem víc unavená, jsem podstatně starší, už mne to nerozněžňuje, místy mi to leze na mozek.
Dětský řev, skákání, dupání, jo, prostě už mi není dvacet, že ...
Soptíčka miluji, ničí zubní kartáčky stejně jako já, prudí stejně jako já, je svéhlavá jako já, čistí si zuby a chodí po bytě jako já, je uzurpátor jako já.
Takže budu ráda babičkou, budu ráda hlídačkou, ovšem již jako prarodič. Ten totiž potřebuje klid, pohodu a pořádnou rockovou nálož místo Šly panenky silnicí. A kdykoliv může zasalutovat a odjet !

Důležité je mít v životě šikovného milence, skvělého kamaráda, tichého pozorovatele vašeho zoufalství, nepřehlédnutelného manekýna, rodilého mluvčího a co potřebuje blondýna ?
Pana Lorence !!!
Od konce května stavím ploty, tarasy, terénní úpravy pozemku. Nespím, přežírám se, dožírám se, v noci se budím s tabulkou čokolády v ruce, pláču, věším se v lese, trávím se prášky, bude to dřina, mám jen živočišné uhlí.
Už vím, co je to stavět, už vím, co je to zažít skutečné budování. Už vím, že firma CS beton dělá nejdražší a nejnekvalitnější zboží, které permanentně reklamuji. Místo měsíce, mám firmu na pozemku už čtvrtý měsíc.
Děkuji bohu, děkuji náhodě, ale mám skutečného pana Lorence, které nejenže vše umí, ví, ale naštěstí celou firmu vede. Kdyby nebyl on, nebyla bych už ani já. Tak pracovitého, houževnatého člověka mi seslalo samo nebe. A tak budu mít konečně krásné ploty, branky, vrata, ale i potok.
A nyní doják největší .... MÁM STAVEBNÍ POVOLENÍ na přestavbu chalupy.
Po dvou letech otírání klik, ponižování, hromady peněz, mne čeká na stavebním úřadě papír a já mohu začít konečně stavět.
S panem Lorencem.

Den se krátí, světelná pohoda se úží, má jiný rozměr než dlouhé a vlahé letní měsíce.
Chodila jsem ranní rosou, plosky nohou vnímaly zem do morku kostí. Při ranním rozbřesku jsem za plotem, svým novým plotem, viděla stádo dvaceti krásných srnek.
Ochutnala jsem nemravně drahé šumivé víno, ale i obyčejnou vychlazenou sodovku z vody potoka, obé bystřilo mé smysly, jen rána byla po požití rozdílná.
Poznala jsem dvě životní bojovnice s nemocí, dvě blogerky, před kterými smekám.
Jiřinko, Věrko, bylo mi ctí vás obě poznat, budete mi navždy vzorem, protože když nejde o život, jde fakt o .....
A tak se loučím s létem, nadevírám měsícům, na které se těším. Otevřu konečně nějakou knihu, podívám se do kina, posbírám nějaký ten kaštan, pustím si film, u kterého jsem třikrát v létě usnula.
Odpovím na desítky emailů, okomentuji vaše blogy, přečtu si postřehy, prohlédnu krásné fotografie.
Loučí se Dutohlav, těší se na vás vaše blondýna.