pátek 30. srpna 2019

Femme fatale ...


Po očku jsem sledovala své spolužačky, které se ladně pohybovaly jako víly při scénickém tanci.
Vlasy jemně zapletené do drdůlku s pramínky kolem tváří.
Já se narodila jako hrom do police, celá taková hřmotná, hlasitá, celoživotně vyzobaná u pánského kadeřníka. Trikot se mi zařezával do půlek, dětské proporce lehce předimenzované. Dívky tři mravenčí do strany, já jeden sloní na opačnou stranu.
O velký sen, stát se jemnou tanečnicí, skoro vílou, mne připravila paní učitelka Kůrková.
Přívětivě mne na chodbě pohladila a poradila, ať to zkusím jinde.
Co třeba hod kriketovým míčkem, skok do dálky nebo vrh koulí ?
Představa trenek a tílka se od hedvábného, skoro éterického tanečního úboru hodně vzdaloval.
Ženskost, krásu, ladnost, mít na těle třpytkami posetý šifón, nikoliv trencle a modřiny z doskoku mimo pískoviště, což se mi mimochodem také povedlo.
Zrála jsem jako žena a uvnitř jsem toužila být osudovou, nezapomenutelnou, obalenou do niterné nebeské krásy, utkané při měsíčku. Pohledem drsného kritika jsem obdivovala dámy, které i při výrazně nadbytečných kilogramech vpluly ulicí v dlouhých, po paty sahajících šatech.
Nu což, vůbec nevadí, že vypadají jako pochodující kvadrát či malý stan pro dva.
Uviděla jsem je. Visely na ramínku a prosily :  " Buď konečně víla, kup si nás " .
A tak jsem si poprvé v životě koupila dlouhé, převelice dlouhé, lehoučké šatičky jako sen.
Nejdřív jsem se chodila na ně dívat do skříně, nějaký čas mi do premiéry trvalo, než jsem zlomila tvrzení tělocvikářky, že já svými sloními úkroky svět nezbořím.
Vydala jsem se do víru velkoměsta a nesla se jako pávice, kolem těla mi překrásně vlál hedvábný materiál.
První depka nastala ve vlaku. Stále jsem rovnala šaty zepředu, pak zezadu, přehazovala jednu nohu, pak druhou, až to vypadalo, že mám Tourretův syndrom. To, že potřebuju čůrat, jsem si odmítla připustit. Malý, špinavý, nechutný prostor, jak se tam vejdu ?
Za stanicí Praha - Holešovice jsem už měla mžitky před očima a chvatně vyrazila na toaletu. Šaty jsem si držela u pasu, ovšem při mytí jsem zapomněla, že si ještě kus držím.
Na hedvábí jsem si flákla toaletní mýdlo. Chtěla jsem zemřít na místě, infarkt né a né přijít.
Slunce na Kampě, vítr cuchající ofinu a šaty příjemně objímají tělo, co víc si přát ?
U stolku ve Werichově vile, při rytmech prvorepublikového swingu, jsem na sebe utrousila i proslazený štrůdl, jehož jablka s rozinkami vytvořily na šatech další, celkem nechutný flek.
Jak to dělají všechny ty nadpozemské bohyně ? No jistě, nejezdí vlakem, nežerou štrůdl.
Nechodí nakupovat do marketů, protože snídají ranní rosu a k večeři si zazpívají.
Oběd vynechají, přejídat se, není IN.
S půlkou melounu, dvěma igelitkami a zpocená jako čuně, jsem zdolávala schody před barákem.
Do osudové ženy jsem měla daleko.
A přeci ... dvěma skoky a stál přede dveřmi. Sousedovic panáček ve věku mé dcery mi dvorně otevřel jedny dveře, pak druhé dveře a galantně mne pustil před sebe.
Procedil mezi zuby, že mi to fakt sekne.
Pcha, kam se poděly fleky ? Kam se poděla opatlanost, ocintanost ? Jsem konečně bohyně !
Pocit femma fatale trval přesně tři vteřiny. Na fakt, že když se jde do schodů, je třeba si dlouhé šaty přidržet, tak na ten jsem zapomněla. Nezkušená.
Přišlápla jsem si přední část šatů a pak následovala lavina událostí mizerného skeče.
První letěla vzduchem půlka melounu, která se rozprskla po chodbě. Ucha obou igelitových tašek se utrhla, jak příznačné, že ?
Jogurty, olivy, jablka, poskakovaly vesele po schodech.
Chytající balanc, ale také jablka, rajčata, okurky a knackebrot, jsem rychlým krokem došlápla zbytek hedvábné látky a ve vteřině jsem ležela pouze v bílých krajkových kalhotkách, jak široká, tak dlouhá.
A s vystrčeným zadkem, jak jinak.
Chodbu jsem uklízela zhruba hodinu a v teplákové soupravě.
Milá paní Eliško Balzerová, v jednom svém skvělém filmu, jste pronesla památnou větu.
To, že jsem podcenila hrubě IQ svojí frndy, jsem si uvědomila, když jsem stírala meloun i v přízemí.
Slibuji, že až odstraním z hedvábného materiálu mýdlo, štrůdl a rybičkovou pomazánku, olivy, meloun, budu se natřásat a koketně usmívat na hochy starší, tak kolem těch pětatřiceti  :-) ....


 

23 komentářů:

  1. Simi, ty mi dáváš, chechtám se, až mi tečou slzy. Už dlouho jsem se nezasmála, ale tu chvíli bych zažít nechtěla. Živě si vše představuji a pořád se směji. Není lehké být víla, co? Já chtěla být princezna ...
    Měj krásný víkend. D.

    OdpovědětVymazat
  2. Simi, pobavilas. A protože smmích prodlužuje život, tak jsi mi ho prodloužila...

    OdpovědětVymazat
  3. Co s bohyněmi bez rybičkové pomazánky? :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Blondýnko, opět jsem se pobavila a díky za zpříjemnění ranní kávy. Měj se hezky.

    OdpovědětVymazat
  5. Víla by nás určitě tak nepobavila. Díky za krásné ráno.:-)

    OdpovědětVymazat
  6. Pobavila jsi mne !
    Měj krásný den!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
  7. Bože na nebi! Tak tohle mi celé léto chybělo! Díky Bohyně za ty slzy smíchu, které se mi válí po tváři! Já už dávno vím, že pokusy dělat ze sebe femme fatale jsou u mě zbytečné. Není nad pohodlné kalhoty nebo strečovou sukni s tričkem, a boty bez podpatků.
    Jindra

    OdpovědětVymazat
  8. Simi, pobavila jsi mě parádně, ale musím říct, že onu chvíli bych zažít teda nechtěla.
    Na šaty nebo sukni se musí dát pozor i při vystupování třeba z autobusu.
    Simi, měj se krásně, přeji pěkný víkend a bacha na dlouhé šatičky Doležalko!

    OdpovědětVymazat
  9. Princezno v hedvábí, pobavila jsi mě, ani nevíš jak :D. Vzpomněla jsem si na kolegu, který, když mě viděl přicházet do práce v krásné dlouhé růžové sukni konstatoval, že vypadám jako víla. Ta pýcha trvala taky jen pár vteřin, než jsme si sukni sešlápla na schodech :D.

    OdpovědětVymazat
  10. Smích neškodí, poslední dobou ho moc není, ale teď jsem se fakt bavila, díky ☺☺☺

    OdpovědětVymazat
  11. Milá zlatá, vím že škodolibost je ohavná, ale strašně si mě tím článkem pobavila a aspoň na chvíli dala zapomenout na smutek který se mě tak nějak od včera drží. 👌👏

    OdpovědětVymazat
  12. S melounem jsou vždycky trable. I po něm.

    OdpovědětVymazat
  13. Cizí neštěstí potěší...Promiň Simi, ale asi se budu ještě dlouho smát... Jsi príma ženská, dokážeš se povznést nad svoje trable a to je super :-)

    OdpovědětVymazat
  14. Simi, ty mne prostě bavíš. Dokážeš si ze sebe dělat legraci, pohromu pozvednout na humorný zážitek, to každý nedokáže :o). A mezi námi děvčaty - ráda bych ty šaty shlédla, dáš fotku? Nikdy jsem si dlouhé letní šaty či sukni nekoupila (a asi ani nekoupím, nerada bych se někde válela), mé oblíbené vysoké podpatky srážím na mini podpatky, protože vrávorající šedesátka již na pohled není nic moc...
    Ráda se směji a u tebe si toho opravdu užívám, děkuji ti!
    Ála

    OdpovědětVymazat
  15. Opět skvělý článek, zasmála jsem se moc! Takový incident přece pobaví, když v těch šatech nejsi ty! :-)))
    Též se přimlouvám za fotografii osudného hábitu :-)

    OdpovědětVymazat
  16. Co dodat? Prostě učůrávám smíchy.:-D

    OdpovědětVymazat
  17. DOVOLÍM SI TENTOKRÁT ODPOVĚDĚT A PODĚKOVAT ZA VAŠE KOMENTÁŘE VŠEM NAJEDNOU.
    SPOLEČNÝ JMENOVATEL, ŽE JSTE SE POBAVILI, MNE POTĚŠIL.
    NEBERU SE VÁŽNĚ, DOVOLIL MI TO NADHLED A URČITÁ ŽIVOTNÍ ZKUŠENOST. VŽDY TOMU TAK NEBYLO A JÁ BYLA ZAŽRANÁ SAMA DO SEBE. TRPĚLA JSEM SVOU NEDOKONALOSTÍ, KTEROU V SOUČASNOSTI DOKÁŽI ZÚROČIT, UŽ SE JÍ DOKÁŽI POSTAVIT.
    FOTOGRAFII DODÁM, JEDU NA DOVOLENOU, KDE NEBUDU NOSIT NÁKUPY A TAK MOŽNÁ VZNIKNE PROSTOR, BÝT BOHYNÍ :-)

    OdpovědětVymazat
  18. Tahle historka je jak z nějakého filmu :-D Dlouhé šaty a sukně jsou každopádně logisticky velmi náročné. Ale učení, jak píšeš, zase bývá velice rychlé :-D

    OdpovědětVymazat
  19. Nádherný příběh, krásné tvé psaní, obdivuji ženy, které se mohou vyvíjet jen tak, jak si samy přejí. :-)

    OdpovědětVymazat
  20. Já etérickou vílu vzdala už asi tak v deseti letech. Duši romantickou mám, ale nějak mně nikdy neslušely volánky a už na základce jsem pochopila, že víc než jako víla, se cítím dobře spíš s klukama na stromě , ušmudlaná od třešní. Jo a mmch...včera jsem sebou flákla na schodech, naštěstí jsem měla nákup čistě z drogerie, takže konec dobrý...až na modrá kolena. Doufám, že máš prima dovolenou.

    OdpovědětVymazat
  21. Jak ráda si k tobě chodím počíst. Díky. J.

    OdpovědětVymazat
  22. Tak dobre som sa už dlho pri čítaní nepobavil. Skvelé!

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.