Ekolog tělem i duší ....

Zjevem budí dojem, že právě vylezl ze seníku.

Neupravené vlasy, vous volající po údržbě, zuby po láskyplných rukách dentální hygienistky.

Za extrémně štíhlou postavou roky bez masa, uzeniny a masných výrobků.

Ke snídani obilné klíčky, ke svačině avokádo rozmíchané s medem a ořechy.

Na oběd tempeh s pohankou a do večera jen ovoce.

Jako daň za takové menu občas nemůže do práce, protože půl dne tráví na toaletě.

To celé prolévané čaji matcha, zelenými, bílými, bylinkovými směsicemi.

Káva pouze zrnková, podávaná a zavíčkovaná v zavařovací sklenici.
Jedinou neřestí se v jeho ruce jeví balená cigareta.

Projev geniálního přírodovědce, který dokáže rostliny polí, zahrad i remízků v českém i latinském názvosloví. Hmyz, zvířata i oblaka v tom samém, možná i meziplanetárním jazykem.

Motýl letící nad trávníkem během vteřiny projde díky lehce sykavkami ovlivněným přízvukem, všemi stádii vývoje a obyčejný člověk si při slovech tohoto muže přijde jako zavrtaný v hedvábném kokonu nevědomí. Nebo možná blb na druhou ?

Své tělo omývá pouze studenou, v létě ledovou vodou. Obléká se do recyklovaných materiálů, vodu v plastu by nikdy nekoupil, co generace po nás ?

Svým synovcům recituje Máchův Máj a kupuje jim dřevěné vláčky, mašinky a autíčka, jen musí být bez nátěru. Přírodní, natural až do morku kosti.

Skoro čtyři měsíce se dívám na tohoto svérázného podivína, který nejen slušně pozdraví, vždy se přidá s přáním pěkného dne. 

Pohladí okem nějakou mou rostlinu na skalce a přidá dlouhý seznam nalezišť včetně půdních profilů.

Jeho nedbalý zjev pro mnohé osina, pro mne vždy ohňostroj znalostí a moudra.

Sleduje kam šlápne, zachraňuje každou rostlinu a s úsměvem nesmělého inteligenta, říká, že by ho práce v tovární hale zabila. I když je studovaný, dělá práce podřadné, dělnické.

Potřebuje být celý rok venku, celý rok v souladu s oblohou, sluncem, ptáky.

To je on, ekolog tělem i duší, bytost jemná, horoskopy řízená a lehce ovlivněná vesmírem.

Pracuje na mém pozemku, na mé zahradě. 

Vídám ho každý den a v hlavě mne napadne, že už chybí jen víla Amálka, motýl Emanuel a jsme tam všichni.

A přesto mne tento muž zklamal, degradoval se v mých očích na úplné, ale úplné hovádko.

Každý den docházím na stavbu, jednak na kontrolu odvedené práce, k řešení dokupu materiálu, výměně názorů, připomínek, tak trochu policista v sukni.

Po doplnění stavebního deníku jsem se otočila k lesu a málem omdlela.

Dotyčný, výše zmiňovaný ekolog právě dokouřil svou cigaretu a oharek odhodil do lesa.

Do toho lesa, ve kterém mám půl své chaty, ale opomenu hmotné statky.

Tam, kde se za okny pasou mufloni, stáda krásných laní, srnek, poskakují veverky, kuny, na jaře kvetou záhony bílých sněženek, dravci zde okusují své oběti, divočáci ryjí do vlahé půdy z listí a jehličí.

Kolik bylo již psáno o zhýralém lidském jednání, které díky jedné vteřině napáchalo škody na přírodě, na majetku, na lidských životech, na zvířecím osídlení. 

Záběry v televizních šotech, kdy hasiči leckdy marně bojovali s požárem, mi svírají tělo i myšlenky.

Nejsem ekologicky zdatná, jím maso, umývám se v teplé vodě, ráda shopuji a stále za sebou bohužel nechávám ekologickou stopu v podobě svého smrdícího auta.

Občas se stydím, když kolem sebe vídám lidi, kteří asketicky zvládnou žít v souladu s přírodou, s planetou. Bojují za modré nebe, hnízdiště ptáků, migraci žab a v jednom okamžiku hodí vajgl do suchého lesa.

Chtělo by se říci, třeba pochybení, první ?  První, sté, nepodstatné, protože každé mohlo a může skočit fatálně, katastrofou.

Na patře mi zůstala pachuť zklamání, mísí se s šokem a něčím, co neumím pojmenovat.
Nejen básníci přicházejí o iluze ...