sobota 12. května 2018

O pranýři vlastních myšlenek ...

aneb jak jsem sama sebe překvapila ...
Mám už poměrně odžito, nečekám, spíše přijímám.
Do Madridu jsem odjela za poznáním, za odpočinkem a kdo pracuje s lidmi, ten pochopí, já utekla od lidí.
Měla jsem v plánu nasávat památky, čerpat z myšlenek a idejí jiných.
Prohlédnout si obrazy velkého El Greca, obejít El Escorial, dát si kávičku v Toledu.
Nu a k velkému překvapení jsem si nastavila zrcadlo, naleštila ho vlastním potem.
A tak jsem se ocitla před nádhernou stavbou z rudých malých cihliček, kde se uprostřed zabíjí zvířata.
Zabíjí se tu zvířata pro zábavu.

Co tu machruje ? Nabízí se odpověď, vždyť denně čtvrt století ukrajuje ze zvířecích mrtvol a slušně jí to živí.
Svatá pravda. Otupěla jsem, přesto když se na ty tuny masa dívám, občas mne obejde stín smrti.
Mám okamžiky, kdy mi ty hromady mrtvých zvířat dělají šoufl.
Jsem asi jediný řezník široko daleko, který neměl vepřové maso v puse asi čtyři roky, jitrnice, jelita nejí a
z ovaru by se osypal.
Na malá selátka, čerstvě poražená se vůbec nedívám. Že by citlivka ?
Přehání ? Je otrlá ? Nikoliv, jen přijímá život, jak leží, jak běží.

Stojím před arénou, stojím před budovou, kde krásným býkům dávají sbohem a kupuji si lístek.
Hodinu před začátkem se mi nervozitou štosuje žaludek.
Mám zmatek sama ze sebe, nechápu, jak dám skutečnost, že se zde budou zabíjet zvířata.

Vstupuji do pravé španělské koridy. Ozařuje mne slunce, vtahuje mne atmosféra.
Kolem mne tisíce lidí, mnoho národností.
Nastupují toreádoři, přijíždí statní muži na koních.
Stojí mi všechny chlupy na těle, mám sevřené útroby a v jediné vteřině splývám s davem.
Splývám s atmosférou, jsem vtažena.
Moje emoce se perou jen malou chvilku, vyhrává dav, jsem omámena přítomností.
Divadlo života a smrti.
Tleskám krásným mužům, kteří tančí s muletou, jejich vypracovaným tělům.
Vše má svůj řád, úroveň a není to pouze krvelačná podívaná.
Kontroverzní tradice, která vyvolává extázi, davové šílenství.

Stála jsem na pranýři svých myšlenek. Lynčovala jsem sama sebe. Tolik protichůdných emocí.
Jak budu žít s faktem, že jsem tleskala tak pokleslé zábavě ?
Budu.
Pro všechny pohoršené, zhnusené, chápu vás.
Také se mi příčí zabíjení.
Přesto jsem vděčná, na vlastní kůži jsem poznala, co dokáže dav, co dokáže s lidským potenciálem šílenství, extáze, nadšení.
Zkušenost, které nelituji, posílila mne a znova bych jí zopakovala. Je totiž nepřenosná.




42 komentářů:

  1. Nie, túto zábavu by som nezvládla.

    OdpovědětVymazat
  2. Na koridě jsem byla v roce 1991 ve Španělsku. Byl to neopakovatelný zážitek. Pocity jsem měla také rozporuplné a protichůdné, ale jsem moc ráda, že jsem to zažila.

    OdpovědětVymazat
  3. Simi, ale ono to je stejné, jako když stojíš před povodní, fascinována, přestože víš, že to je živel, který ničí.

    OdpovědětVymazat
  4. Asi bych taky zašla a podlehla, rozumím tomu.

    OdpovědětVymazat
  5. [2]: To bych asi nesrovnávala, běhání před býky je opravdu zábava pro debily...

    OdpovědětVymazat
  6. [6]: Chápem ľudskú zvedavosť, ale proste neznášam akékoľvek týranie zvierat... a ešte keď  sa na tom zarábajú ťažké prachy. Existujú aj psie zápasy, kohútie zápasy, no fuj. Uznávam len rôzne preteky, z ktorých majú zábavu aj tie zvieratá... aj keď, aj to môže byť diskutabilné. Bohvie, čo by nám o tom povedali tie zvieratá, keby vedeli rozprávať. Niekedy stačí pohľad do ich očí.

    OdpovědětVymazat
  7. [5]: Asi by som, prisámvačku, držala palce tomu býkovi a nie toreadorovi

    OdpovědětVymazat
  8. Asi bych to také nedala.

    OdpovědětVymazat
  9. Nikdy jsem nepřemýšlela jestli takovou podívanou zažít nebo ne. Myslím, že bych se bez toho zážitku klidně obešla.

    OdpovědětVymazat
  10. Stejně jsem ráda, že jsi ten poznatek do článku dala. Je to jejich tradice a přesně, tahák pro turisty. Asi bych nezašla.

    OdpovědětVymazat
  11. [13]: FOtky jsou moje.

    OdpovědětVymazat
  12. Rozumím ti, také bych se potácela a vím, co způsobí masa lidí. Ale já bych na koridu nešla. Vědomě se vyhýbám jakémukoli násilí na zvířatech, oči zavírám, odmítám. Ale je to zkušenost, to ano...

    OdpovědětVymazat
  13. Ono to musi mít .něco do sebe, když se to tam po staleti drží...ale u nás bych to rozhodně nezavadel...myslim, že to EU neúspěšně zkoušela zrušit i ve Spanelsku

    OdpovědětVymazat
  14. Asi bych sice na takové představení nešel, protože bych měl potíž s tím ho prožívat emociálně v souladu s davem, to mi není moc vlastní. Ale nijak koridu neodsuzuji ani nepovažuji za morálně nepřijatelnou.

    OdpovědětVymazat
  15. Rozumím tvým pocitům i podlehnutí davu. To je prostě téměř nevyhnutelné. Já bych tam ale nemohla. Ani bych tam nevstoupila.  Jsem masožravec a ve skrytu duše doufám, že to, co mám na talíři nebylo vykoupeno zbytečným trápením. Ale aréna je něco jiného. Tam o utrpení jde. Boj na život a na smrt pro zábavu lidí. S tím nemohu nikdy souhlasit. Zabít pro nasycení,  kvůli hladu, to je přírodní zákonitost. Ale pro zábavu, adrenalin.....? To ne.

    OdpovědětVymazat
  16. Je pravda, že při vyslovení Španělsko se korida člověku v mysli vybaví. Patří ke koloritu této země. Ale já za sebe bych si tento zážitek nechala ujít.

    OdpovědětVymazat
  17. Nemyslím si, že by zrovna současná korida byla o utrpení a zabíjení... Oštěpy se zabodávají do "tukového hrbu" na hřbetě; a nejspíš ani žádný býk v aréně neuhynul.

    OdpovědětVymazat
  18. Ty jsi prostě jižanský typ Já bych ale na koridu nešla, byla jsem kdysi dávno na zabíjačce a stačilo mi to

    OdpovědětVymazat
  19. [20]: Tak tohle bych tedy zrovna asi neřekla. Ono asi tomu býkovi jen tak šimrají kůži že z něj lije krev, honí ho z místa namísto a on stále a vytrvale krvácí až vykrvácí nebo ho milostivě toreador zabije ranou z milosti. Takže to není smrt? To je tedy co?

    OdpovědětVymazat
  20. Jseš jak moje Láska století. Jeho otec byl taky řezník a on do mala nejí maso. Nicméně dlabe vesele salámy, klobásy apod. Díky tomu už si dvakrát vyžral rakovinu. Já bych to taky nedala, masového šílenství se totiž bojím, protože to z lidí dělá nemyslící a nebezpečné tvory. Pár lidem se to v dějinách podařilo a myslím, že to nebyly ty světlé stránky světových dějin.... a taky to možná začalo nevinně návštěvou koridy či jiné obdobné zábavy.

    OdpovědětVymazat
  21. [22]: Přiznávám, že koridu na živo jsem nikdy neviděla - takže: kolik in natura v koridě zabitých býků jste viděla vy?

    OdpovědětVymazat
  22. [24]:Naživo taky ne, ale stačí se podívat na dokumenty o koridě. A rozhodně to není o tom, že býk vesele odhopká zpátky na zelené pastviny, to je evidentní ....

    OdpovědětVymazat
  23. [25]: Evidentně jsem viděla jiné dokumenty, než Vy. Ale to jsem už zjistila: ani dokumentům se zrovna nedá věřit.

    OdpovědětVymazat
  24. Samozřejmě na všechny komentaře večer odpovím... během mé návštěvy zemřelo pět býků.

    OdpovědětVymazat
  25. Není mnoho lidí, kteří umějí chodit s vlastní kůží na trh. Ty mezi ně patříš. Máš můj obdiv.

    OdpovědětVymazat
  26. Asi bych si lístek nekoupila, mám problém i se zabitím mouchy .

    OdpovědětVymazat
  27. Simi, neodsuzuji. Emoce tam musejí být na koridě vytočené na maximum. Sama jsem nezažila, nevím, jak bych reagovala...

    OdpovědětVymazat
  28. To tedy musel být velmi zajímavý zážitek. Byť s něčím takovým nesouhlasím, úplně chápu ty vyšroubované emoce a intenzitu vlastně pozitivního zážitku. Zbývá pak už jen otázka, jestli by něčeho podobného nešlo dosáhnout i poněkud méně násilným způsobem - ale tradice je tradice.

    OdpovědětVymazat
  29. Blondýno, tak tuhle zábavu jsem nikdy nechápala a asi nepochopím....stejně jako různé jiné tradice "házení rajčaty", či sypání obilí do moře, když tolik lidí hladoví....

    OdpovědětVymazat
  30. Konečně mám zase počítač. Jak vidím, nezahálela jsi ani o dovolené. Krásně jsi popsala své pocity. Já arénu nedala. Ale co je dav, jsem si vyzkoušela už jako školačka. Měli jsme cvičení CO, šli z kopce od Matěje na Jenerálku. Dostala jsem nápad. "Máme utíkat", vykřikla jsem a začala běžet. V tu chvíli se řítila z kopce celá škola včetně soudružek učitelek. Nakonec se ani nikdo nezeptal, čí to byl šílený nápad.

    OdpovědětVymazat
  31. Řekneme - je to jejich tradice. Ano, je, ale tý druhý strany se nikdo neptal. Ušlechtilý to není. V dřívějších stoletích se to dalo pochopit. To lidi dělali kdeco, ale do dnešní společnosti podle mě podobný věci prostě nepatří. Pomalu se lidi bouří proti cirkusům (jen ať, jedině dobře), ale tohle budeme uznávat jako vznešenou tradici? Chlapa, co zabije býka, který útočí jen proto, že je vyděšenej až hrůza, považovat za hrdinu? Ale fuj.

    OdpovědětVymazat
  32. Asi bych se také nechala zlákat...zvědavost je silný tahač....Je to zážitek na celý život. Od nepaměti člověk zápasil se zvířetem, aby se najedl, aby přežil. Dneska jsou býčí zápasy jedněmi odsuzovány, jinými vyhledávány.....Asi bych také řvala, tajila dech, nahlas vydechovala.....Ti muži musí být obratní, a svého zvířecího nepřítele znát dokonale. Ale asi by mi to stačilo jednou.

    OdpovědětVymazat
  33. Blondýnko, myslím, že chápu všechny tvoje rozporuplné pocity, ale dav je mocná síla. Myslím, že málokdo odolá. Měj se krásně.

    OdpovědětVymazat
  34. Diváci na býčích zápasech jsou lidé, kteří by chtěli být stateční, ale nejsou...

    OdpovědětVymazat
  35. [40]: Ještě větší hrdinství je býti anonymní, já své názory a postoje prezentuji otevřeně a neschovávám se !!!

    OdpovědětVymazat
  36. Anonymita na internetu je snad ještě větší fantasmagorie než hrdinové v ochozech španělské koridy. Je to paradoxní, ale v těchto případech jsou skuteční hrdinové ne nahoře, ale dole...

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.