Květen v kostce...

... měsíc lásky, hubičkování, láskování, randění, měsíc azalek, rododendronů, měsíc zahradnické a kutilské invaze v zahradnictvích, hobby marketech. Všichni sází, zdobí, keříky rajčat se prsí na záhoncích, truhlíky na okenních parapetech přetékají kaskádami květů, do naší přírody naskákaly svilušky, mšice / ty ve velkém / a není problém se setkat s klíšťaty.

I já jsem POPRVÉ v životě našla své klíště / Olda Kaiser to nebyl /, jsem z toho značně zklamaná, protože jsem se vždy a všude kafrala, že mé osobě nic takového nehrozí. Mám dar, že nechutnám ani komárům, ani klíšťatům. Má krev skupiny A je nechává chladnými.

Až letos, komické je, že tento první příživník se přisál na můj zadek, sklidila jsem potlesk, že i to klíště ví, kudy ...tak tudy !

Mám další cestovatelský zářez - Madrid, plný emocí, plný úžasného hardcore. Pojala jsem tento zájezd úplně jinak. Žádné galerie, ale přísun energie. Nejdříve jsem se nechala unášet dokonalou historií, cesta na El Escorial / královské hrobky španělských dynastií, neskutečná krása, která se nesmí fotit / , do Toleda, ze kterého minulost nestačila díky pokroku utéct, kde zůstal punc dávna, kdy má člověk pocit, že středověk neskončil, středověk trvá.

Napumpovala jsem do své jižanské krve nový kyslík, zažila jsem pravou španělskou koridu a velice komorní vystoupení flamenca / zaslouží si samostatný článek /. Madrid mne povozil na ocasu minulosti a dal mi několik neočekávaných emocí, za které mu srdečně děkuji.

Na zahradě je vše o měsíc dopředu a stav trávníku odpovídá zhruba konci srpna, přelomu září. Má chata u lesa, kde je mnoho jehličnanů, se obalila do žluta, může za to pylová invaze těchto stromů. Poprvé v životě jsem viděla žluté smrky.

Kosáčci si udělali z jezírka koupaliště a to co předvádějí na náplavce, lepší jak dvacet televizních seriálů.

Po osmi měsících stresu, depresí, nespaní stále nemám stavební firmu, která by se ujala stavby nového sezónního bydlení.

Vždy někdo přijede, zasněně si sedne, vypije kávu, řekne : Bože tady je kouzelně, ale stavět tu nebudeme. Je to moc složité. Toto místo miluji, je osudové, tudíž mi nezbývá než se zatnout a vydržet.

Po pěti měsících stresu, depresí, nespaní jsem sehnala firmu, která celý pozemek oplotí. Zde slavím úspěch nevšední, z deseti firem se jedna chytla a práci nezrušila, škoda, že jsem 99% abstinent, zlila bych se jako carský důstojník.

A poučení ... vždy to není o penězích, je to lidech, o překonání překážek.

Přátelé, kamarádi, v mém případě možná i o prvním infarktu, ale mám moravskou krev, já to dám, jednou budu stát před novým barákem.

Můj milovaný Soptíček roste jako z vody, líbí se mu dvakrát týdně ve školce a zahrnuje mne příběhy, škoda jen, že někdy nerozumím. Ale když mi to zopakuje, tak snad se japonština poddá.

Nepokrytě závidím všem, kteří mají svá vnoučata blízko a mohou k nim kdykoliv. Vzdálenost je neuvěřitelná kurva a já trpím jako pes u boudy bez vody a bez žrádla. Kdybych neřídila, byla by to duševní kalamita, právě to auto mi zkracuje tu srdeční vzdálenost. Soptíček je láska, Soptíček je životabudič.

Loučím se s měsícem, který rozhodně zvedne vyúčtování vody v příštím roce. / zalévání zahrady je denním chlebem /Mávám měsíci, ve kterém jsem se ujistila, že zloději nechodí po horách, ale odrbávají a hoblují i staré známé, právě běžím k právníkům, protože z toho bude jedno hodně dlouhé a nepříjemné soudní popotahování.

S úsměvem na tváři a pocitem štěstí jsem v květnu líbla a poblahopřála mému synovci k maturitě a když mi vyprávěl zážitky ze svého dne, okamžitě se mi vybavila ta moje, ten den, kdy jsem si připadala jako mistr světa a život se právě otevřel a vcucl mne do svého víru.

Těším se na červen, vyrazíme do světa za dovolenou, vyrazíme se rekreovat do českých luhů a hájů. Nadevírám měsíci novému a přeji nám méně spařené půlky, bez klíšťat, bez škůdců a bez domácích úkolů, bez poznámek ve škole a s pusou plnou jahod.

Krásný červen přeji všem !

OTÁZKA MĚSÍCE ?

Mám ráda tu naši maličkou zemičku a z lásky k ní jsem se mnohokrát vyznala. I cestou z letadla ji nelze přehlédnout.

Je totiž celá žlutá. Všechny okolní státy jsou pestrobarevné, jen Česko se zahalilo do žluté.

No a když si pak člověk jako já jde koupit pravé české jahody, zaplatí za ně 129 kg za kilo.

Skutečně jsme to tak chtěli, skutečně nás to dělá šťastnými, že české zemědelství umírá a u nás to vypadá jako bojiště pro čmeláčky ?

Bonus na závěr ....trochu sněhu libo ?