... aneb dejte mi pár facek, až přijdu zase s dobrým nápadem.
Absolutně nejhorší je, když se žena, potažmo blondýna v nejproduktivnějším přechodovém věku rozhodne,
že natrhne stáří prdel a začne se realizovat.
Když na můj blog chodilo celkem 23 lidí za měsíc, neměla jsem celkem potřebu se rozvíjet.
Když se počet maličko vylepšil, dostala blondýna další ze skvělých nápadů a přihlásila se na Kurz kreativního psaní.
Mé ambice byly nízké, hodně pod úroveň, ale na toto zjištění jsem přišla až záhy.
Blondýna se toužila zlepšit ve skladbě věty, hledat a spojovat slova, tvořit kouzelná souvětí.
Vše lehce, vše nejlépe v době záruky a rychle. Tykat si se slovesem, neopakovat sloveso v textu milionkrát, pomilovat se s českým jazykem a pak to bravurně spojit do úhledného, přijatelného a lákavého textu.
V den konání jsem vstala ve skvělé formě. Naleštila jsem si tělo, nikoliv ebenovou tyč.
Ošplíchala kožní póry milovaným Chanelem a stála u zrcadla a zvažovala, zda novou podprsenku ?
Ano nebo nééé ? Né, ta nová tlačí a měla by špatný vliv na mé myšlenky a převratnou tvorbu. / pro nechápající ... nemám mozek v podprsence, ale každá žena mi potvrdí, když tlačí podprsenka, hlava bere jen tento vjem, na ostatní není místo /
Blondýna dorazila do Pražského kreativního centra a již ve dveřích cítila, že tento kurz není jen o psaní, ale je to sjezd mezigalaktických sdružení mimozemšťanů.
Při úvodním představování jsem si byla naprosto jistá, jsem jediná, která nepíše miliardu textu do šuplíku, nemám rozpracovaný román O rytířích, jsem jediná hlupaňa, která píše jen blog. Trabant mezi samými mercedesy.
Popelka mezi samými carevnami.
Nu což, sním svačinu, vypiju kávičku a buď se to podá nebo odejdu.
Dívám se kolem sebe, pozoruji kolektiv, nasávám atmosféru ambiciozních spisovatelů, protože je jich plná místnost.
A že je to materiál velkého a nepřekonatelného formátu :
- Barbínka, celá v růžovém, s řasami až u obočí, vše růžové, vše cukrouškově růžovoučké, mňamky.. halenka, kabelka, botičky, šálička. Píše rozsáhlý román a když napíše text plný cukrkandlu, mám slepené i mozkové závity.
- Studentka žurnalistiky úderně celý den buší do klávesnice, nervozně ladí kurzor ve vteřinových hmatech, při pohledu na ní se obávám, že dostanu, co nevidět epileptický záchvat.
- Psychoterapeutka, které tikají obě oči, klepe se jí na střídačku levá či pravá noha, když hovoří, protáčí v afektu tak silně bulvy v očím důlku, že se bojím, že podtlak rozmlátí okenní tabulky.
- Krásná, dlouhovlasá brunetka vážící třicet kilo i s notesem, kam si zapisuje črty, které ještě nikdy a nikomu nepřečetla a jak sama tuší, ani nepřečte. / rozuměj, píše, ale zásadně nezveřejňuje text, nikdy a nikomu /
- Šmrncovní penzistka, které bude 80 let, miluje zemní plyn, miluje povídání o zemním plynu a každou třetí větu ukončí slovem Plyn. / Maličko podezřívám Innogy, že svého agenta implantovali do kurzu kreativity /
Babička neměla chybu, kurz nedokončila první, po obědě si dala pivo a během hodiny byla zlitá jako carský důstojník.
Když odcházela, nezapomněla se rozloučit a zdůraznit, že za vším hledej plyn.
Po polední pauze se tato věta blondýně okamžitě vyjevila. K obědu jsem si dala šišky s mákem, které spisovatelské střevo naplnily až po okraj, takže po zbytek kurzu jsem se kreativně vlnila, jsem se potila, potichoučku popoprdávala, měla zimnici, protáčela panenky, neb jsem se oprávněně domnívala, že šišky s mákem z mého zažívání udělaly Waterloo.
Bože, jak já se těšila domů.
Sečteno a podtrženo : NEBUDU SPISOVATEL
- protože se mám ráda, protože si věřím, jen tam, kde mě mají rádi
- protože nemám šuplík, do kterého bych psala
- protože než se trápit u textu, raději budu okopávat brambory
- protože si na novou podprsenku vydělám jinak, jak bestsellerem
- protože bych měla při sepisování větší deprese než Michal Viewegh
- protože nechci, aby mi tikalo oko, aby mi škubala noha, abych se celá třásla, že nenapíšu nic kloudného
- protože už budu psát stejně po zbytek svého žití ... pro radost, pro zvláštní pocit naplnění, pro úžasnou lehkost bytí.
Jo a navíc je dobré mít spotřebu plynu pod kontrolou a jako spisovatelka se blondýna spíše podobala kanonýru Jabůrkovi než Dostojevskému ...
Blondýnko, myslím, že žádný kurz psaní nepotřebuješ. Vždycky se u čtení tvých příspěvků pobavím nebo se ráda dozvím něco nového. Živě jsem si představovala další účastnice kurzu. A ty šišky s mákem měly raketový účinek, na mně působí mák až druhý den.
OdpovědětVymazatPiš jak píšeš, dá se to číst a něco nám to zajímavého dá. Jsem mezi těmi, kdo rádi ošoupávají práh tvýho blogu, protože svižné psaní mám ráda. Nemusí být o něčem, může být zhusta i o ničem, jen se to musí dát číst. Bez tiků
OdpovědětVymazatNení třeba kurzů,vlastní hlava Ti stačí.
OdpovědětVymazatJá jsem si říkala, že to takhle nějak dopadne, už když jsem prve četla, že se na nějaký takový kurz chystáš :)
OdpovědětVymazatjá ti říkala, že jestli něco nepotřebuješ, tak je to kurs kreativního psaní. Páč kreativní jsi neuvěřitelně. (Mně věř, však víš - mám FŽ UK... .) Ale vážně - píšeš báječně a těžko bys hledala kurs, který by Tvoji kreativitě mohl něco nabídnout. (Jo, to gramatika - ta by se dala zlepšit. .)
OdpovědětVymazatHemingway psal prý vestoje, tak proč ty bys nemohla psát při okopávání brambor?
OdpovědětVymazatSkvělé, lehoučké, vtipné. Sečteno podtrženo: podívej se, jakým přínosem byla i jediná návštěva kursu.
OdpovědětVymazatA ono je lepší nejít na kurz a psát si jak chceme
OdpovědětVymazatKdyž už nic, dala jsi vydělat alespoň majiteli kurzu na živobytí. Možná mám špatný pohled na věc, ale moc tady těm kurzům nevěřím. To je samý kurz osobního rozvoje, konec prokrastinace, kreativní čmárání a kdoví co všechno. Stojí to často hromadu peněz a zázraky se nedějí (což člověk nečeká, ale když to popisu kurzu slibují...)
OdpovědětVymazatNemyslím, že bych prahla po nové Babičce či po Třech sestrách, na tvůj blog se chodím ráda pobavit, pokoukat a přečíst vtipné články, a to mi dáváš vrchovatě Ostatně babička jseš úžasná, třeba to jednou všechno sepíše Soptíček, geny jsou přece jenom geny a ne kostka ledu, která roztaje a zmizí
OdpovědětVymazatJá jsem si zrovna v pondělí na Tebe vzpomněla, chtěla jsem se na ten kurz zeptat, jestli to bylo k něčemu. Kdysi dávno jsem dostala pozvánku od jedné spisovatelky (o které jsem v životě neslyšela)...byla jsem dost nedůvěřivá, a jak koukám, tak právem...
OdpovědětVymazatNo kdyz oni i ti skutecni spisovatele obvykle tyto kurzy neabsolvovali..n
OdpovědětVymazatKdysi jsem vedl zajímavou debatu s několika lidmi, kteří takovými kurzy doslova žili, byli schopni několik dní řešit, jak má vypadat první věta jejich románu, protože nebude-li tato rozhodující věta dokonalá, nemá ani cenu psát dál. Díky těmto lidem jsem dokonce paradoxně dostal jakousi cenu za povídku jen proto, že jsem se pokusil jim natruc v jediné krátké povídce popřít všechna pravidla, která si oni přinesli z kurzu zapsaná s vykřičníky jako neporušitelná.
OdpovědětVymazatMám velké obavy, že na takovém kurzu by jen zkazili tvůj osobitý styl a to by byla velká, převeliká škoda!
OdpovědětVymazat[1]: Vždy je co zlepšovat, ale šišky s mákem si už nikdy nedám, pokud budu muset mezi lidi
OdpovědětVymazatuprimne slzy dojatia. Chechotom som zobudil moje dvorne damy a v palaci vypukol poplach, ze som v poslednom tazeni, pricom otazka nasledovnika je nevyriesena!
OdpovědětVymazat[8]: No i to je názor
OdpovědětVymazat[6]: skusil som a bol som rad, ked som si zse sadol!
OdpovědětVymazatSimčo, myslím, že ty žádný kurz psaní nepotřebuješ. U tvých příspěvků mám záruku, že mě vždycky pohladí a navíc pobaví. Hele, občas se zasměju nahlas.... vyprsknu smíchy. Mně se tvé články líbí moc.
OdpovědětVymazatMým dojmem a názorem je, že sama bys mohla takové kurzy pořádat. Tvoje psaní je skvělé a když jsem k tobě poprvé zavítala, dva dny jsem se při svém datlování svíjela závistí, jak je možné, že někdo může tak skvěle psát. Ale takových blogů je víc a tak trpím někdy jak zvíře, když se v jeden den sejdou články Petra, Míši a tvůj....
OdpovědětVymazatBlondýnko, zbytečná skromnost. Píšeš zajímavě. Měj se krásně.
OdpovědětVymazatJak už bylo v prvním komentáři - ty kurz psaní opravdu, ale opravdu nepotřebuješ! Prostě piš dál a i tvoji autobiografickou knížku (a Padesátky taky)bych si určitě koupila. Prostě, buď někdo psát umí nebo ne. Jsi ten první případ. Krásné dny.
OdpovědětVymazatTo, jak píšeš, je Ti prostě dáno.
OdpovědětVymazatNa tenhle článek jsem se fakt těšila, ale musím říct, že jsem co do obsahu kurzu byla hodně naivní Škoda, že to byl tak traumatický zážitek - přinejmenším je z toho ale vtipný článek A je dobře, že nemáš šuplík, blog je mnohem, mnohem lepší!
OdpovědětVymazatTobě ty kurzy netřeba,
OdpovědětVymazatPodle mého byť skromného úsudku kurz nepotřebuješ! Kdybys vydala knihu sestavenou z tvého povídání na blogu ráda bych si jí koupila Jak někde vidím nápis "kreativní" jsem podezíravá - většinou se jedná o něco už známého ale vysunutého trochu mimo. Mám zkušenost třeba s vařením) Kreativní jsou hlavně řeči toho, kdo kurz pořádá za účelem vytřískat ze všeho co nejvíc peněz.
OdpovědětVymazat[16]: Abych jen nehaněl: Před mnoha lety jsem se zúčastnil pozoruhodného workshopu v rámci soutěže jednoho literárního festivalu. Výborný lektor (sám ovšem nikoli spisovatel, ale literární kritik, historik a pedagog) pracoval cca dvě hodiny s kraťoučkou povídkou jednoho ze soutěžících (ne proto, aby dílko ztepal, ale aby na něm všem ukázal možnosti použité metody práce). Probíral text ze všech stran, ze všech úhlů pohledu, zkoušel, co na vyznění změní pouhá drobná změna slovosledu, co všechno lze vypustit jako zbytečnou slovní vatu (a kdy může mít tahle vata svůj dobrý účel), kdy má opakování slov účel a kdy působí hloupě, jak jde maličkou úpravou úplně změnit emoci, kterou věta ve čtenáři vyvolá, jak jdou vymyslet čtyři absolutně odlišné konce, z nichž každý zanechá čtenáře v úplně jiném rozpoložení. Vlastně na místě stvořil spoustu variant té povídky. Neříkal, která varianta je dobrá a která je špatná, ale u každého kroku říkal přesně, proč ho zkouší a čeho tím chce dosáhnout. Neříkal posluchačům, jak se má psát, ale ukazoval, jak subtilní věcí je emoce v napsaném textu a že záleží vždycky jen a jen na autorovi, jak tenhle svůj koktejl obsahu, formy a jazykových prostředků namíchá, a jak může procházet spletí různých slepých uliček, do kterých se logicky při svém hledání dostává. A co bylo nejdůležitější - ukázal, že každý se sám nad svým textem takhle může zamýšlet a na každé křižovatce vybírat svou vlastní cestu - ne podle toho, po čem touží jeho čtenáři, ne podle toho, co teorie hodnotí jako správné, ale podle toho co chce vyjádřit on sám. A bylo úplně jedno, že tu metodu předváděl na textu, který byl většině účastníků úplně cizí a skoro nikomu se nelíbil. Nešlo o to ukázat, že text je špatný, nešlo ani o to vytvořit text lepší. Šlo o to předvést, jak se s každým textem dá pracovat, jak se o něm dá přemýšlet a proč to má smysl.
OdpovědětVymazat[27]: Stejným způsobem nás učili v rádiu vytvářet zprávy. Bylo až pozoruhodné, co se dá z jedné prosté zprávy vytvořit, když si pohrajeme se slovy. A navíc - když s vámi pracuje výborný lektor. Jasně, že autor upravované zprávy se lehce styděl, ale změny stály za to. Takové workshopy anebo školení třeba od lidí, kteří pracovali i v zahraničí, mě obrovsky bavily. A to jsme se učili " jen" psát zprávy...
OdpovědětVymazatU šišek s mákem bych měla také trauma z máku zasetého v zubech. Stačil by jeden úsměv. Zub - mák - zub - mák Ale zase: zkušenost dobrá...
OdpovědětVymazatNaše společnost potřebuje papír na všechno a proto nás pořád někdo láká do kurzu na to, či na ono. Potřebujeme opravdu potvrzení na to, co nás těší a co nám jde? Nestačí nám jen ta radost z toho, co děláme a to, že tomu věříme? Vzpomeň si na Indiány, ti si nedávají jméno hned po narození, ale až zjistí, co umí a čím mohou prospět druhým - takže, když se jedna prohlásí za švadlenu nebo třeba vykladačku snů, ostatní to respektují a nikdo se jich neptá, jestli na to mají kurz!
OdpovědětVymazatMilá Simi, přiznej se, že Tys nedávala pozor?
OdpovědětVymazatK čemu kurz, když to máš v krvi . Tyhle sedánky nemám ráda, většinou jsou tam opravdu mimozemšťané z jiné planety, možná i galaxie.
OdpovědětVymazatBlondýno, já tě miluju. Ne, že nebudeš spisovatel, ty spisovatel jsi. Co napíšeš, to já živě vidím, jako ve filmu. Co napíšeš, to je humor....humor čistý, humor lidský, humor tragický,to když tě pronásledují šišky s mákem......
OdpovědětVymazatSimi, vzpomínám si, že jsi se do tohoto kurzu přihlásila. Už tenkrát jsem si říkala "Proč"?. Vždyť tvé příspěvky jsou dokonalé, máš skvělou skladbu věty a co já vím co ještě, co já v životě nenapíšu, ale chápu, že se člověk chce stále zlepšovat. Věřím, že jsi stejně na kurzu byla nejlepší, tvé články se čtou jedna báseň, ať píšeš o Blondýně, zahradě, práci, cestování nebo o Soptíčkovi. Prostě mně bavíš, i bez kurzu. A byl vůbec k něčemu dobrý?
OdpovědětVymazat[17]: Panovníku, dostal jsi mne, jsi gentleman, děkuji
OdpovědětVymazatPíšeš moc hezky, rozhodně čtivě, nejsou to žádné bláboly o ničem, nuda nad nudy, články které bývají skoro denně na titulce Blogu cz. Chvály už tu bylo dost, takže..., jen tak dál!
OdpovědětVymazat[24]: Nebyl to traumatizující zážitek, byla to zkušenost, která mi dala nakouknout do světa spisovatelů, do světa psaní a psavců, do toho, co nechci absolvovat, pro co nemám talent a hlavně chybí mi potřebně ambice.
OdpovědětVymazat[27]: A tohle bych si já dala říct a tohle bych si já skutečně užila.
OdpovědětVymazat[29]: Já jsem do sebe narvala ty šišky s takovou chutí, že bych si to zopakovala okamžitě, byla to luxusní pochoutka, zuby nezuby
OdpovědětVymazatKolik ten spisovateslký kurz stál ?
OdpovědětVymazat[39]: Shodou okolností jsem se před nedávnem rozhodl, že knížku přece jenom zkusím napsat a protože to míním vzít docela vážně, i kvůli tomu chystám pár bláznivých změn v zatím celkem nudném chodu svého života; tím spíš se ale nezúčastním žádné podobné šarády. Vím totiž už teď, že ať bude knížka o čemkoli, její děj rozhodně nebude gradovat ve dvou třetinách, bude-li vůbec kdy gradovat . A háčkovat nebudu chtít čtenáře ale sebe, protože bych především rád napsal to, co si s chutí a bez pocitu studu sám přečtu .
OdpovědětVymazatTy vážně vůbec žádný kurz nepotřebuješ
OdpovědětVymazat"Léta tvrdé džiny, odříkání a každodenní hlad"
OdpovědětVymazatMyslím, že Kurs kreativního psaní nepotřebuješ. V hlavě máš myšlenek na psaní hodně, zážitků taky, píšeš, jak dýcháš, lačné čtenářky máš taky, tak co víc si přát?!
OdpovědětVymazatTeda Blondy, asi se ještě dlouho budu řechtat jak kobyla
OdpovědětVymazat