neděle 14. ledna 2018

Sedm let

BLOG CZ. Zde jsem se před sedmi lety narodila, zde sedm let působím a zde pravděpodobně jako bloger odejdu do věčných lovišť. Jsem patriot, zaháčkovaný, nepodléhám módním trendům, nerada odcházím. Když se zvedá lavina a všichni mají potřebu změn, sedím na lavičce pod lavinou a piji kávu. Neodešla jsem dřív, neodejdu ani nyní. Můj blogový život si mne hýčkal zde a já mu za to mnohokrát děkuji.
LIDÉ. Mladí, staří, produktivní, pubertální, zralí, s názorem, sdílní, bez názoru. Nebylo to sedm let v Tibetu, ale na blogu. Zažila jsem hvězdy, které dlouhé roky září, inspirují a v jedné, úsporné větě dokáží vypsat neuvěřitelná moudra. Zažila jsem pěšáky, kteří dlouhé roky pochodují jako úžasní partneři, nejsou moc vidět, nejsou moc slyšet, ale blog by bez nich byl prázdný. Zažila jsem " rychlokvašky ", přišly, bylo jich plno a už nejsou, dokvasily, jejich život byl jepičí.
OHROMNÁ PODPORA. Prožívala jsem odchod blízkého člověka a dlouhé hodiny jsem bezmyšlenkovitě chodila po bytě. Nevěděla jsem, co mi život vyplní, co vyplní to šílené prázdno. Nespala jsem, ploužila se po bytě a jen náhodou se dostala na blog / Mengano /, četla, četla a díky obsahu jsem se začala vracet do života, on měl díky tomu lidskému obsahu zase tvář, byl hmatatelný. Uvědomila jsem si, až hodně pozdě, jak dokáže být psané slovo důležitý nástroj na cestě za uzdravením těla i duše.
GESTA. Píši, co cítím, co mi život nadělil, oč mě ochudil. Nejsou to prázdná slova, nejsou to líbivé pokusy se někomu zavděčit, někomu udělat radost, někomu se zalíbit. Je i to psychoterapie, za mnohými mými články je spousta slz, vyčerpání a bezesných nocí, ale výstup i z žumpy plné hoven.
O MNĚ. Jsem průstřelná, každý zná můj obličej, nejsem anonymní, mám tvář, jsem lidem blíž. Měla bych být více zranitelnější, ale když nabídnete kromě textu ksicht, všichni vědí, že za tím může být skutečný příběh a není to iluze.
Jsem blázen se zakódovaným lidstvím, stále naivně věřím v to lepší, to lidské, to hřejivé. Zažila jsem pády, držkolety, rozchody, návraty, drogové excesy, kvartální alkoholismus, totální vyčerpání, návraty hodné barrandovských ateliérů, ale říkám, že mráz kopřivu nespálí a já stále věřím na lidství a lásku. Stále!
VNÍMÁNÍ. V blogovém světě jsem se naučila vnímat a pracovat s kritikou. Má šílená netrpělivá a stále nabuzená povaha se v blogovém rybníčku rozpouštěla z bouřlivého moře do klidného potůčku. To, že má někdo diametrálně jiný názor, jiné vnímání, jiné pocity, s těmito vjemy jsem začala pracovat díky komentářům, díky sdílení názorů či zásadnímu nebo odlišnému názoru.
ÁCH. Mnoho mých blízkých přátel o blogu ví, čte ho a komentuje. Jiní o něm ví, ale nemají potřebu se s ním zatěžovat, mají mne v reálném životě a prý jim to vrchovatě stačí. Virtuální, tedy tento blogový svět mi nadělil souputníky, které mám dlouhé roky a když někteří odejdou / viď, Hani /, špatně to nesu. Že má tento svět přesah do reálu už dávno vím, když jsem nepsala, nemohla jsem, mnohé mne podporovaly v soukromí a nikdy na to nezapomenu.
Podařilo se mi skloubit dva světy a mohu je užívat paralelně, s mnohými z vás se znám osobně, s mnohými si roky píši i soukromě, znám vaše reálná jména, obličeje i reálný život. Děkuji.
NÁVŠTĚVNOST. Víte kdy jsem měla neuvěřitelnou, neskrývanou radost ? Když jsem si v žebříčku návštěvnosti za týden spočítala číslo 24 lidí ! Tenkrát jsem si poprvé uvědomila, že mne začali lidé vnímat. Mám už rok to druhé počítadlo, ale pro mne jako pro pisatele je nejdůležitější, že na můj blog chodí stejní lidé už 7let a vrací se.
To je nejdůležitější, to mě nabíjí, dělá šťastnou a žene dopředu.
Í NEBO Ý. Chybovat je lidské, když se nepodaří shoda podmětu s přísudkem, pádové otázky jsou spíše o pádu na hubu, když se kvůli rychlosti, protože vesměs píšu rychle, intuitivně, bez rozmýšlení, mnohdy bez konceptu, ta tragická mně x mě, ať děláte, co chcete, stále musí být člověk ve střehu, stále musí být opatrný, stále musí být na tahu. Tudíž blog nenechává mé mozkové závity hnít. / jo a interpunkce, tu já nejraději /
Prožila jsem zde krásných sedm let, je to úžasný koníček, nabíječ a přepínač emocí, žrout času, mnohdy i energie, ale věřte mi nebo né, já jsem strašně ráda Blondýnou, prdlou, netrpělivou, temperamentní, živočišnou, bláznivou a ať děláte, co děláte .....MÁM VÁS RÁDA.


36 komentářů:

  1. Na tom snímku ti to moc sluší! :)

    OdpovědětVymazat
  2. Tohle je neskutečně krásné vyznání!! Děkuji za tvůj blog, vždy se sem moc ráda vracím! ♥

    OdpovědětVymazat
  3. nezažít jeden existenční krach na webovkách, asi bych tu nebyla a cestovala a tvořila někde jinde, ale tam jsem poznala spoustu lidí, kteří také přešli na blog.cz a také už tu budu na chvíli 7 let. Blogy jsou lepší než sociální sítě. Poznáš lidi a právě ti, kteří jsou stálí, jsou skuteční, protože přetvařovat se a dělat ze sebe, co nejsem nikdo tak dlouho nevydrží. Líbí se mi v této komunitě právě s lidmi, jako jsi ty. Vlastně bych mohla říct, že tě znám. A když manželovi vyprávím o tví zahradě, tak vždycky říkám:"Simča,co ji znám z blogu..." a tak je to s více lidmi a právě s těmi, kteří se dokáží ukázat veřejnosti se lépe mluví, protože si je dovedeme představit. Slyšíme jméno a víme. Já mám sice profil na FB, našlo si mne hodně "přátel", ale chodím tam velmi málo. Spíš jen se podívat, co je nového v rodině. A to mě mrzí, že tohle musím zjišťovat na FB.

    OdpovědětVymazat
  4. [2]: Je to prostě krásná baba...

    OdpovědětVymazat
  5. Nejdřív jsem měla blog na vyznání se lásky k psímu plemeni, ke kterému jsem přišla jako slepý k houslím a doživotně si ho zamilovala. Pravda, trochu dost jsem se mu na blogu zpronevěřila, ale láska zůstala a blogování taky. Poslední dobou je to moje terapie, závislost, a místo kde mne občas někdo virtuálně pohladí a pochválí, když už to neudělá nikdo doma. Nemajíc žádné kamarádky kterým bych se mohla svěřovat (zůstala ta jediná v Praze a občas se tedy s ní vykecávám, ale má tak trochu divnou povahu) se občas vybliju tady na blogu. A občas to i pomůže. A hlavně jsem tu našla dost virtuálních přátel, některé jsem poznala i osobně, ale i to virtuální povídání a přátelství mi dává hodně. Sedmička je šťastné číslo a přeju další sedmičku do budoucna

    OdpovědětVymazat
  6. Jsem ráda, že jsem tvůj blog objevila. Sedm let je pěkná doba a doufám, že miminálně stejný počet let ti blogování ještě vydrží

    OdpovědětVymazat
  7. Pěkně sepsané, ani já bych to lépe nenapsala. Tak k pěknému číslu gratuluji :)

    OdpovědětVymazat
  8. Simčo, moc gratuluji    Sedmička to už je krásné číslo A já jsem moc ráda, že jsem Tě mohla poznat aspoň virtuálně a že mohu číst tvé krásné články    Přeji ti ještě spoustu a spoustu let na blogu A taky tě mám ráda   

    OdpovědětVymazat
  9. V první chvíli jsem se lekla, že už je ti sedmdesát!

    OdpovědětVymazat
  10. Co popřát k sedmičce? Snad ať se Ti daří na blogu i v osobním životě. Škoda jen, že jsem ho nenašla dříve.   

    OdpovědětVymazat
  11. Simi, srdečně blahopřeji ke krásnému číslu Napsala jsi moc pěkné vyznání

    OdpovědětVymazat
  12. A já díky za tvoji podporu a koukání na moje písmena - vážím si toho a přeji Tobě do budoucna jen klid v duši, zdravé nožičky a  plodné psaní.

    OdpovědětVymazat
  13. Simi, blahopřeju k dobrému rozhodnutí před sedmi lety, přineslo ti do života asi víc dobrého než nedobrého. Je to pravda - člověk si zde může postesknout i se pochlubit, poučit, nadchnout se, radovat i smutnit. Já k tobě chodím docela krátce, ale ráda přivítám každý tvůj nový článek. Určitě jsou i některé tvé starší taky dobré - proč taky neděláš sondy a nedáš výborné články ze svého blogového starověku znovu na blog? Jak má člověk najít čas kutat "v Blondýnce"? Jsem ráda, že tě znám a že tak krásně lidsky a žensky píšeš.  

    OdpovědětVymazat
  14. Sedm let! To už je nějaká doba. Zhodnotila jsi svoje účinkování ve světě blogérském opět způsobem Tobě vlastím.

    OdpovědětVymazat
  15. Simčo, moc ráda sem chodím a moc ráda Tě čtu. Jsem nadšená, jak dokážeš vše krásně popsat, rozplývám se nad tvými slovními obraty, nad slovní zásobou. Já jsem hodně ukecaná, ale psát moc neumím, radši fotím. :o) Posílám obrovskou gratulaci ke krásnému sedmiletému výročí a přeji hodně příjemných podnětů k psaní, spoustu čtenářů a čtenářek a hlavně hodě chuti a energie tu být s námi a pro nás.

    OdpovědětVymazat
  16. Sedma nakonec je pěkná mariášová hra.

    OdpovědětVymazat
  17. Blondi, velká gratulačka ke krásné sedmičce! Znám tvůj blog asi polovinu té doby a... taky tě mám ráda

    OdpovědětVymazat
  18. Sedmička je šťastné číslo a já Tvému blogu k narozeninám přeji ještě hodně dlouhé pokračování, hodně zážitků, nápadů a ještě víc spokojených čtenářů, mezi které se samozřejmě řadím. Jsem ráda, že jsem si Tě našla   

    OdpovědětVymazat
  19. Nemám sice svůj život tak pestrý a výchylky od středu na různé strany tak výrazné, ale přesto bych si našel některé společné věci. Taky se instinktivně bráním následovat bez velkého zvažování ostatní a radši si jdu vlastní cestou, i kdyby měla shodou okolností znamenat stání na místě . No a taky mám rád prolínání blogového a reálného světa, pro které je podmínkou, aby byl člověk na blogu sám za sebe a nevylekalo ho to, že se o něm může kdokoli dozvědět a cokoli si o něm přečíst i pomyslet .

    OdpovědětVymazat
  20. Sedmička je v naší rodině šťastné číslo když se stane nějaká důležitější událost, skoro vždycky se tam objeví.Přeji i tobě aby ti sedmý rok blogování přinesl radost a potěšení, které dokážeš přenést i na nás kdo sem pravidelně chodíme. A jelikož se často vyznáváš z lásky k Itálii..."Grazie di esistere!"   

    OdpovědětVymazat
  21. Mengano blog jsem taky ráda navštěvovala, tvůj obdivuji a ty to víš. Ve virtualitě jsi se odhalila celá, dělá ti to dobře a pomáhá ti nejen tento virtuální svět, ale i lidé,kteří ti z něj píší. Neznám tě 7 let, ale jsem ráda, že jsem na tebe zde tak zvaně kápla.

    OdpovědětVymazat
  22. "blog nenechává mé mozkové závity hnít"

    OdpovědětVymazat
  23. Milá Blondýnko, moc Ti gratuluji k sedmiletému výročí Tvého blogu. Málo platné, je to kus života. Kus života, který jsi věnovala své seberealizaci zde i svým čtenářům. Nečtu Tě zdaleka tak dlouho, ale čtu Tě ráda, protože Tvůj specifický psaný projev je mi velmi sympatický.

    OdpovědětVymazat
  24. Blondýnko, sedmička je krásné číslo. Já k tobě sice chodím krátkou dobu, ale chodím sem moc ráda. Díky a měj se.

    OdpovědětVymazat
  25. Pravidelně a ráda čtu,ale nepíšu komentáře.Asi proto,že pěkné povídání nechci rušit Moc ráda čtu o Soptíkovi Gratuluji k výročí.

    OdpovědětVymazat
  26. Bez tebe by to ani nebylo ono. Takové upřímné a emotivní články nepíše moc lidí. Ráda si u tebe čtu, ráda se nad tvými články zamýšlím

    OdpovědětVymazat
  27. Sedmička je krásný číslo . Přeji ti minimálně dalších sedm let v blogových vodách!

    OdpovědětVymazat
  28. Cérko, je bezva že tu si, ráda k Tobě chodím Práskneš na sebe všechno si upřímná ...zkrátka super baba a ještě krásně píšeš Těším se na každý Tvůj článek i když pokaždé nekomentuju Přeju Ti hodně inspirace na blog do dalších let Cérka z Vlašských kotárů

    OdpovědětVymazat
  29. Simi, už se těším, jak si tady na blogu budeme sdělovat své pocity a zážitky, až já pojedu stovku Ty jsi o hodně mladší, tak Ti přeji, aby jsi nacházela náměty a našla přátele, až také pojedeš stovku

    OdpovědětVymazat
  30. Blog.cz není rentabilní a co jsem slyšel, brzy bude prodán šejkovi do Arábie. Tomu samému, co už koupil část twitteru. :)

    OdpovědětVymazat
  31. Aaaa, šišky zmizely, vítá nás nové pozadí. Chtělo by to tedy také nový článek!

    OdpovědětVymazat
  32. Simčo, k tomu opravdu není co dodat, takže jen obrovský dík za úžasné vyznání.

    OdpovědětVymazat
  33. Mám ráda tvůj blog, takže přeji aspoň ještě dalších 7

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.