Když ženská chlastá..

My ženské, křehké, éterické bytosti pít alkohol neumíme a měly bychom na něj mít zbrojní pas.

Dno láhve nás posílá do poloh, ve kterých se z nás stávají ufňukané, nesnesitelné, do patosu zabředlé bytosti.

Nerealizované sny se s každou skleničkou navíc mění na slzavé údolí a když se z něho na lodičce podroušenosti dostáváme, zneuctíme celou rodinu do pátého kolene včetně Přemysla Oráče.

Když se vypotácíme z afektu, přijde napadání, agrese, sklon vše řešit hned, okamžitě a na místě.

S rukama zaraženýma do boxerského postoje plašíme pouze vrabce na střeše a jsme všem a všemu pro smích.

Pohled na zdevastovanou ženu s vysokým procentem alkoholu v krvi je horší, smutnější a bolestivější než u mužů.

První letošní divadelní představení a hned o nás ženách, o chlastu.

Tentokrát pražské divadlo Bez zábradlí a na programu DROBEČKY Z PERNÍKU.

Dojemná hra podle pravdivého příběhu, tedy inspirovaná životem. Barová zpěvačka Eva Mearová se vrací z protialkoholní léčebny, kam se dostala kvůli nezvládnutým a neřešitelným událostem v jejím životě. Návrat do reálu, k uvadající kamarádce, nezralé dceři a věčně čekajícímu a neúspěšnému teplému kamarádu - herci, či k vyčůranému mladému příteli.

No a kdo si zahrál hlavní roli, tu za kterou dostal cenu Thálie v roce 2007...ano, úžasná, skvělá, boží SIMONA STAŠOVÁ.

Nesmírně se obdivuji herectví této temperamentní samice, která s roky zraje jako víno, s každým rokem dostávají její herecké party punc skvěle odvedené práce.

Dokáže neuvěřitelně balancovat v humoru, stejně jako v tragédii, díky živočišnosti, životnímu náboji po pódiu běhají skvostné kaskády bohatých vlasů, nádherná postava, nesmírně šťavnatá ženská.

Když paní Stašová hraje šťastnou, já jí to věřím, když hraje umdlévající divu, opět jí to věřím.

Má dar jevištního projevu, je jí všude a stále plné jeviště, v momentě, kdy je třeba, aby vyzněl part kolegy či partnera, stáhne svou energii, aby v dalších minutách její úloha doznala síly uragánu.

Role barové zpěvačky jí opět sedla, jediné, co mi maličko ruší celkový dojem, je hlasová poloha, kterou jsem již zažila v několika divadelních rolích a nemění se, zůstává, což její skvělý výkon maličko degraduje a neposouvá dál.

Opustím pochvalné ódy na hereckou představitelku.

Od druhé části hry se v mém nitru rozhostil neklid a mnohdy směšné, humorné věty jsem moc nevnímala.

Rozjel se zde totiž opět boj, bitva s alkoholem, která byť měla vyznít se závěrem optimisticky a nadějně, odcházela jsem po obrovském aplausu, jo, odcházela jsem vnitřně bolavá, protože pohled na ožralou ženu, zbitou mužskou rukou a životem, je v pravdě nesmírně bolestivý a dehonestující pohled.

Mocný démon alkohol, kolik síly musí stát nad ním vyhrát.

Nu a blondýna ve spojení s alkoholem ?

Po bohatýrských letech, kdy ve mně alkohol dokázal nastimulovat ještě víc temperamentu a naspeedovat moje nitro, kdy jsem dokázala být i několik dní nezvěstná, tak ta jsou už dávno, dávno pasé.

Je ze mne zapřísáhlý abstinent, který se trapně kontroluje a dává si pozor, aby jedna sklenka ročně byla přesně to, co potřebuje. Mám to štěstí, že dokážu vidět barevný svět, lidi, květiny, zvířata a pěkný chlapy a nemusím mít v sobě čtyři promile.

Krásný zbytek týdne a zkuste nějaké divadlo...