úterý 16. ledna 2018

Když ženská chlastá..

My ženské, křehké, éterické bytosti pít alkohol neumíme a měly bychom na něj mít zbrojní pas.
Dno láhve nás posílá do poloh, ve kterých se z nás stávají ufňukané, nesnesitelné, do patosu zabředlé bytosti.
Nerealizované sny se s každou skleničkou navíc mění na slzavé údolí a když se z něho na lodičce podroušenosti dostáváme, zneuctíme celou rodinu do pátého kolene včetně Přemysla Oráče.
Když se vypotácíme z afektu, přijde napadání, agrese, sklon vše řešit hned, okamžitě a na místě.
S rukama zaraženýma do boxerského postoje plašíme pouze vrabce na střeše a jsme všem a všemu pro smích.
Pohled na zdevastovanou ženu s vysokým procentem alkoholu v krvi je horší, smutnější a bolestivější než u mužů.

První letošní divadelní představení a hned o nás ženách, o chlastu.
Tentokrát pražské divadlo Bez zábradlí a na programu DROBEČKY Z PERNÍKU.
Dojemná hra podle pravdivého příběhu, tedy inspirovaná životem. Barová zpěvačka Eva Mearová se vrací z protialkoholní léčebny, kam se dostala kvůli nezvládnutým a neřešitelným událostem v jejím životě. Návrat do reálu, k uvadající kamarádce, nezralé dceři a věčně čekajícímu a neúspěšnému teplému kamarádu - herci, či k vyčůranému mladému příteli.
No a kdo si zahrál hlavní roli, tu za kterou dostal cenu Thálie v roce 2007...ano, úžasná, skvělá, boží SIMONA STAŠOVÁ.
Nesmírně se obdivuji herectví této temperamentní samice, která s roky zraje jako víno, s každým rokem dostávají její herecké party punc skvěle odvedené práce.
Dokáže neuvěřitelně balancovat v humoru, stejně jako v tragédii, díky živočišnosti, životnímu náboji po pódiu běhají skvostné kaskády bohatých vlasů, nádherná postava, nesmírně šťavnatá ženská.
Když paní Stašová hraje šťastnou, já jí to věřím, když hraje umdlévající divu, opět jí to věřím.
Má dar jevištního projevu, je jí všude a stále plné jeviště, v momentě, kdy je třeba, aby vyzněl part kolegy či partnera, stáhne svou energii, aby v dalších minutách její úloha doznala síly uragánu.
Role barové zpěvačky jí opět sedla, jediné, co mi maličko ruší celkový dojem, je hlasová poloha, kterou jsem již zažila v několika divadelních rolích a nemění se, zůstává, což její skvělý výkon maličko degraduje a neposouvá dál.

Opustím pochvalné ódy na hereckou představitelku.
Od druhé části hry se v mém nitru rozhostil neklid a mnohdy směšné, humorné věty jsem moc nevnímala.
Rozjel se zde totiž opět boj, bitva s alkoholem, která byť měla vyznít se závěrem optimisticky a nadějně, odcházela jsem po obrovském aplausu, jo, odcházela jsem vnitřně bolavá, protože pohled na ožralou ženu, zbitou mužskou rukou a životem, je v pravdě nesmírně bolestivý a dehonestující pohled.
Mocný démon alkohol, kolik síly musí stát nad ním vyhrát.

Nu a blondýna ve spojení s alkoholem ?
Po bohatýrských letech, kdy ve mně alkohol dokázal nastimulovat ještě víc temperamentu a naspeedovat moje nitro, kdy jsem dokázala být i několik dní nezvěstná, tak ta jsou už dávno, dávno pasé.
Je ze mne zapřísáhlý abstinent, který se trapně kontroluje a dává si pozor, aby jedna sklenka ročně byla přesně to, co potřebuje. Mám to štěstí, že dokážu vidět barevný svět, lidi, květiny, zvířata a pěkný chlapy a nemusím mít v sobě čtyři promile.
Krásný zbytek týdne a zkuste nějaké divadlo...


41 komentářů:

  1. alkohol pít nemůžu a vždycky když někam jdeme na oslavu a něco mi nabízí a já řeknu, že pít nemůžu, tak vidím jak se na mě dívají, jak mě litují "Jéé, chudinko, ty pít nemůžeš". A já nechápu proč

    OdpovědětVymazat
  2. Je jako ten Oldman, všecko přehrává. :)

    OdpovědětVymazat
  3. Už jsem u tebe zaregistrovala že Simona Stašová je tvá oblíbená herečka. Také ji mám ráda. Já si občas skleničku dám, ale už dávno jsou pryč doby, kdy jsem po divočejší noci měla bolavou hlavu. Ha a dokonce si někdy naleju skleničku vína i jen tak k televizi večer nebo k počítači.

    OdpovědětVymazat
  4. Jak říkával jeden můj kamarád.

    OdpovědětVymazat
  5. Když ženská chlastá ... znám to ze své rodiny, moje sestra kvůli hrozícímu rozpadu manželství a odebrání dětí podstoupila léčbu a pár let "sekala latinu". A pak to začalo znovu. Když přišla domů v rauši, spala preventivně na karimatce před záchodem. Jak je na tom ted' nevím. Pět let jsem jí neviděla.

    OdpovědětVymazat
  6. Simča Stašová určitě nemá chybu.

    OdpovědětVymazat
  7. Abstinent nejsem, také si ráda skleničku vína dám a někdy i pivko. Veselejší roky už mám také dávno za sebou

    OdpovědětVymazat
  8. Až lituju, že se do divadla už dávno nedostanu. Snad až se trhnu do Prahy

    OdpovědětVymazat
  9. No vidíš, hned nový článeček a tady moje zkušenost s alkoholem:

    OdpovědětVymazat
  10. [1]: naprosto souhlasím - úplně stejné zkušenosti

    OdpovědětVymazat
  11. Já piji jen zřídka a pouze v přítomnosti mého polovičáka. Jsem atypická, ve mně alkohol nevzbuzuje nic z tebou výše uvedeného, jen se ze mě stává tak trochu zvíře. Víme jak .

    OdpovědětVymazat
  12. Ještě coby VŠ jsem zkusila kdeco - od desítky Gambrinusu, přes paňáka Myslivce, po sklenku ginfizzu...

    OdpovědětVymazat
  13. Moje kamarádka zemřela v padesáti na cirhózu.. já tvrdý alkohol nepiju vůbec a víno se tu za alkohol snad ani nepovažuje 😉 Láhev vína je na stole u každého jídla, ale pije se s mírou, půl maximálně sklenka. Opilých zde potkáš málo, i když mládež se začíná rozjíždět v nočních lokálech kterých stále přibývá

    OdpovědětVymazat
  14. Já nepiju vůbec a jsem happy...teď se učím nežrat v posteli u čtení maršmelouny  a pokud omezím svou vášeň - místo jídla pít rozpustný kafe s tunou mlíka- mohlo by to být ok, mohla bych být čistá !!

    OdpovědětVymazat
  15. Kdy já se dostanu do divadla....to ti tedy vážně závidím      A Simonu Stašovou mám taky moc ráda a věřím, že byla výborná   

    OdpovědětVymazat
  16. [1]: Mnohokrát záleží, jaká je společnost. Pokud jsou to přátelé, těm netřeba vysvětlovat.A když nejsou, mnohdy stačí jednou a důrazně, nemám s tím nikdy problém

    OdpovědětVymazat
  17. [7]: Chtělo by to změnu, hodit jinou polohu nebo se lidé začnou na jejich představeních nudit, což by byla obrovská škoda

    OdpovědětVymazat
  18. [13]: Máš vytříbený vkus, ale připomněla jsi mi oblíbené alkoholické nápoje té doby

    OdpovědětVymazat
  19. Tak to já nejsem abstinent. Mám ráda vínko. Dobré vínko. Taky mi chutná medový Jack Daniels. Kamarádka namíchal výbornou višnovou slivovici     

    OdpovědětVymazat
  20. [17]: Simčo, díky za info. Zapátrám tedy kdy.

    OdpovědětVymazat
  21. Já jsem taky zapřísáhlý abstinent, ale vždycky se odpřísáhnu, když vidím rumový pralinky, višňový likér v čokoládě a nebo špičku s vaječným  koňakem!

    OdpovědětVymazat
  22. Říká se, že alkohol je metla lidstva.

    OdpovědětVymazat
  23. Já chodím rád ochutnávat dobré víno a čas od času si otevřu lahvinku i doma, třeba k dobré večeři, kterou si uvařím nebo k psaní na blog .

    OdpovědětVymazat
  24. [20]: No tak na takové pití ani nemám hubu,velebnosti   

    OdpovědětVymazat
  25. Už mám také svoje odpito. A jsem ráda, že to mám za sebou. Ta rána s kocovinou...brr     Tvrdý alkohol nepiji vůbec, občas si dám skleničku červeného vína a v létě ovocné pivko.

    OdpovědětVymazat
  26. Mas recht. U Martina v rodine to je presne tak...s alkoholem prichazi vycitky, urazky, slzy...

    OdpovědětVymazat
  27. Když ženská chlastá jako duha, je to hnus. Viděla jsem nejednu na mol zlitou slečnu a opravdu se na to nedalo dívat. Ženský by neměly chlastat vůbec nebo by měly zůstat u jedné skleničky vína a dost.

    OdpovědětVymazat
  28. Dík za tip, co si dát na počítači když je v televizi prd, prd, nula program...

    OdpovědětVymazat
  29. Když jsem byla tak kolem 17- 18 kalila jsem vždycky na chalupě jak ďas. Jednou se mi to podařilo tak, že do kopce jsem lezla po čtyřech a dolů se kutálela a málem se dokutálela až do čarodějnické vatry. A ten druhej den byl opravdu šílenej, Takže to jsem se zařekla že už si radši dám bacha. Hlavně na to co říkám

    OdpovědětVymazat
  30. [19]: V Itálii bez vína?? Je pravda, že ani pivo nebývá špatné, pokud si dáš  italské, je to takové dámské pití - lehčí než české. Ale příště si musíš aspoň skleničku vína dopřát!

    OdpovědětVymazat
  31. Jak říkal jeden důstojník na vojně: Kdo si myslí že něco urovna alkohol, zak alkohol odrovna jeho...

    OdpovědětVymazat
  32. 1x týdně skleničku vína nebo medovinky si dám ráda, když to jde.

    OdpovědětVymazat
  33. Já mám oba rodiče alkoholiky hraný alkoholismus mi nevadí protože je to jenom jako Simonu Stašovou mám ráda .

    OdpovědětVymazat
  34. Nu, já nevím, já alkohol ráda a nemám pocit, že by mi ničil život. Ale je fakt, že piju, když jsem v pohodě. Řešit pitím problémy asi není cesta. A paní Stašová je samozřejmě skvělá herečka.

    OdpovědětVymazat
  35. Nikdy neodsuzuju ženskou když chlastá,

    OdpovědětVymazat
  36. Po přečtení diskuze si připadám jak alkoholik. Já se napiju ráda, na kocoviny netrpím... I když je pravda že ty párty už jsou taky poklidnější než kdysi, já navíc se svou tělesnou konstrukcí docela dost vydržím.

    OdpovědětVymazat
  37. Simona Stašová se mně v mladých letech moc nelíbila, ale s věkem ji mám čím dál radši, před pár měsíci jsme ji viděli v představení s Petrem Nárožným a výborní byli oba. Po matce zdědila komediální talent a jako herečka ji ještě převyšuje.

    OdpovědětVymazat
  38. Thanks to this article I can learn more things. Expand your knowledge and abilities.

    OdpovědětVymazat
  39. Například moje máma nedokáže pochopit, co vede lidi k závislosti na alkoholu. Má za sebou domácí násilí v prvním manželství, během druhého ovdověla, prvorozený syn je mentálně postižený (byť ne nijak závažně, je ve velké míře samostatný, ale sám žít nikdy nebude moct) a já jsem se taky nenarodila úplně 100% zdravá, byť celiakie dnes není žádný velký problém. A nikdy neměla tendenci začít pít, brát léky, utápět se v sebelítosti nebo cokoli jiného... A když nadhodila onu řečnickou otázku, co ty lidi k tomu vede, nevěděla jsem, co na to říct.... :)

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.