pátek 5. ledna 2018

Jen vůči sobě...

Celý dospělý život byl jeden velký slib, jedno velké předsevzetí.
Rok co rok jsem vydírala a obnažovala svou psychiku, chtěla jsem se stát lepší.
Zručnější, krásnější, sexy.
Milá dcerunka, sexuchtivá milenka, nejlepší maminka, manželka, pracovnice, údernice.
Chtěla jsem přestat kouřit. Chtěla jsem přestat chlastat.
Chtěla jsem přestat být něčí milenka. Chtěla jsem přestat být věčně nevěrná.
Toužila jsem přestat po nocích vyžírat lednici, zapíjet to rumem, abych usnula.
Tolikrát jsem flákla krabičkou cigaret do koše, tolikrát jsem protočila panenky, když jsem se ládovala.
Cpala, přežírala, hltala, jak moc já chtěla přežrat všechny ty boly, všechna bebíčka.
Čím víc jsem chtěla plnit všechna nesmyslná předsevzetí, tím víc jsem se točila ve spirále.
Neměla hlavu, neměla patu.
Neměla konce, neměla začátku a hlavně, začínala být na hraně.

Leden roku 2013.
Venku mrzne, sedím u psycholožky. Na dotaz, jak se cítím, odpovídám po pravdě.
Nechci lhát sama sobě. Cítím se jako tlustá, napchatá husa.
Jen mi nacpat do krku šišky a tlačit a tlačit.
Mám přes metrák, když jdu do kopce, funím jako dobytek.
Nebaví mě sex, chlapi mi smrdí. Abych v noci usnula mám předepsaných 6 prášků.
Nebavím se já se sebou, on mě už dávno přestal bavit život.
Mám celý den slitý v jeden celek. Nikam nechodím, nic nedělám.
Nemá to konce, nemá to začátku a hlavně, nechce se mi žít.

Jdu Pařížskou ulicí. Bolí mě noha, mám v ní zánět. Mé zimní boty jsou mi tak úzké.
Funím, nesnáším svět.
Přichází ke mně žena, do dlaně mi vmáčkne vizitku.
Mám se přijít zvážit, mám se přijít změřit.
Polibte mi prdel s váhou, polibte mi prdel s metrem.
Dodnes nevím, co mne přesvědčilo, netuším.
Možná poslední šance, možná poslední tah ? Pud sebezáchovy ? Bojovník ve mě ?
První měření... jateční, porážková váha, 19kg tuku navíc, 15kg vody navíc.
V pase krásných 115 cm.
Paní s váhou a metrem dává mému životu jiný rozměr.
Prožila jsem nejkrásnější období svého života, nejkrásnější rok svého života.
Znovu jsem se narodila. Nejen fyzicky, ale i psychicky.

Leden roku 2018.
Dnes je to přesně 5 let. Stále cítím v ruce ten lístek, tu vizitku.
Byla to příležitost, kterou jsem dostala poprvé a naposledy.
Dostala jsem letenku první třídy do života, já jí uchopila a ....
Já jí nepustím, to je můj slib, slib jen vůči sobě.

/ Důležitá poznámka autorky : netoužím slyšet, jak jsem skvělá. Začal nový rok, mnoho lidí bilancuje, touží se změnit.
Já už dnes z vlastní zkušenosti vím, že lze začít měnit život nejen v lednu. Na tom, abych měla stále krásných 69kg a o 42 cm v pase méně, musím dřít, musím makat celý boží rok. Ale stojí to za to.
A pokud tento příběh někoho přiměje vzít si pomyslný lísteček, budu fandit na cestě letenkou první třídy. /


36 komentářů:

  1. Já jsem skvělá a nemíním na sobě měnit nic, ale trvalo mi to hodně let, než jsem na to přišla...

    OdpovědětVymazat
  2. Dnes jsem se nesmála, dnes jsem si Tvůj příspěvek přečetla dvakrát a pak si ho ještě znovu hlavou protáhla. Chtělo to velkou sílu, abys došla do té své pomyslné první třídy života.Je pochvala na místě nebo není? Udělala jsi to přeci pro sebe. Pro svoje JÁ. A přece mi to nedá. Jsi dobrá !!

    OdpovědětVymazat
  3. Cérko, furt to říkám ... jo, ale ty to vlastně nechceš slyšet Zdravím z kotárů

    OdpovědětVymazat
  4. Nechceš slyšet chválu, máš pravdu. Dělala jsi to proto abys přežila a to člověk udělá cokoli. Jen musí dojít na úplné dno aby se zas z něj mohl (ale nemusel) zvednout. O.K. ale stejně, palec hore, protože opravdu spoustu lidí si na tom dně ustele a lebedí si na něm .... stejně jako si dobrovolně začala kouřit a pít, protože ti určitě nikdo při tom nedržel pistoli u hlavy a neříkal ti kuř a chlastej nebo ti hlavu ustřelím, dokázala si dobrovolně sama za sebe rozhodnout se vším skoncovat, a to je vždycky sakra těžší než začít!

    OdpovědětVymazat
  5. Psychika je sviňa! Taky jsem s ní pár let bojovala. Jsi fajn baba, miluju tvoje odhalené články

    OdpovědětVymazat
  6. Letenky? Já lítám s aviatikem Makovičkou.

    OdpovědětVymazat
  7. netoužíš to slyšet ale já to stejně napíšu - jsi skvělá! protože vím co to dá dřiny zhubnout a hlavně si to udržet!..asi před 8 lety jsem měla 10kg nadváhu a pak jsem na sobě dřela a shodila jsem to! a vydrželo mi to až do těhotenství

    OdpovědětVymazat
  8. Není kumšt přijít na to, co má člověk udělat. Je kumšt to opravdu udělat. Mám rád, když se lidi umějí pro něco rozhodnout a jdou si za tím, i když vědí, že to není jen výlet, exkurze, ze které se člověk zase vrátí domů.

    OdpovědětVymazat
  9. zivot-na-prasky5. ledna 2018 v 12:04

    Taky nebudu říkat, že jste skvělá. Protože když člověk zažije úspěch a dobrý pocit z něj, je chvála ostatních už zbytečná. Ale mám radost s Vámi.

    OdpovědětVymazat
  10. Sice to netoužíš slyšet, ale jsi skvělá! Už jenom tím, že jsi tohle napsala a že to třeba někoho motivuje .

    OdpovědětVymazat
  11. Připojuji se k těm, kdo ti přejí, fandí, chválí! Sama jsem si to tak podobně prožila, a ještě bojuju s nadváhou. Tebe ale sleduju pozorně a s nadšením. Tebe by fakt měli zapracovat do pilulek a nám se zlozvyky tě podávat jako podšprajce.

    OdpovědětVymazat
  12. Simi, já vím, že to nechceš slyšet, ale Doležalka může říct Doležalce...jsi dobrá!!!

    OdpovědětVymazat
  13. Simi, zvládla jsi, co já ne, takže jsi... tleskám.

    OdpovědětVymazat
  14. Většina z nás má občas před sebou takovou "horu", kterou musí nebo by měl zdolat. Ale musí to dělat jen a jen pro sebe, jinak se to nepodaří. Nechválím, páč vím, že ten dobrý pocit ze sebe pochvala nikdy nepřebije.

    OdpovědětVymazat
  15. Myslím, že svojí upřímností a jasnými výsledky dodáš impuls i jiným, a kdyby to byl jen jeden člověk, stálo to za to Obdivuji Tvoji obrovskou vůli a zdravé nasr..., bez čehož by to nešlo, jseš prostě dobrá, ať chceš nebo ne     

    OdpovědětVymazat
  16. Je to všechno o vůli o ničem jiném.

    OdpovědětVymazat
  17. Někdy dostaneme impuls v ten správný čas. Ale to největší úsilí stejně bylo v tobě. Ono nejde jen o to zhubnout a váhu si udržet, ale dát svému temperamentu správný směr. A to já prostě obdivuji.

    OdpovědětVymazat
  18. Nechceš slyšet slova chvály ale tyto slova ti patří úplným právem

    OdpovědětVymazat
  19. Ale ty jsi skvělá    Takhle krásně přiznat a všechno napsat, to je prostě úžasné Já nejím vzdy dokonale, ale jakmile se to houpe přes 70 tak jsem v tu ránu hodná Dnes jsem měla segedín....no to jsem moc hodná nebyla

    OdpovědětVymazat
  20. Blondíku, není to tak dávno, co jsi fandila mně I když já to hubnutí pojala jako strašnou švandu, zábavu se vším tím vážením a veršováním, i tak to byl občas dost záhul. O to víc si vážím někoho, kdo se dokáže vyhrabat z opravdového dna, nevzdat se, bojovat...

    OdpovědětVymazat
  21. Pařížská ulice je známá luxusem - drahé nájmy, butiky, luxusní hotel Paříž, ..., když tudy procházím, na hubnutí si ani nevzpomenu, ale vždy si řeknu, že život na vysoké noze vůbec nemusí být špatný

    OdpovědětVymazat
  22. Je určitě těžké zhubnout tolik kil, přestat pít i kouřit, ale ještě těžší si to udržet a umět o tom takhle otevřené napsat. Co naděláš, jsi fakt dobrá!

    OdpovědětVymazat
  23. Ta strelitzia ti roste doma, nebo je to z botanický? Tuhle kytku mám moc ráda. A k tobě se hodí.

    OdpovědětVymazat
  24. [29]: Kdepak, nemám na to podmínky, musím kvůli kočičákům topit a to tahle krasavice zrovna nepotřebuje.

    OdpovědětVymazat
  25. [30]: Vidíš, to já vlastně ani nevím, co má ta krasavice ráda.

    OdpovědětVymazat
  26. [31]: Tak to já mám načteno, na orchidejovém foru ji tam měl chlap přepychovou, neuvěřitelnou.

    OdpovědětVymazat
  27. [32]: No jo, vlastně jsme naposled řešily, jestli jim nebude moc zima. A vidíš, není! Podle mě je to daleko lepší, než těch mých 18 - 20 stupňů.

    OdpovědětVymazat
  28. Všechno tu už bylo napsáno. Jen se budu opakovat. Libí se mi tvá nesobeckost a motivace druhých. Mám tě (nejen) za to ráda

    OdpovědětVymazat
  29. Simčo, stejně před tebou smekám, žes to dokázala... Žes nezahodila tu šanci, chytilas jí za pačesy, otevřelo ti to oči a ty od té doby ŽIJEŠ! A konečně spokojeným a šťastným životem...

    OdpovědětVymazat
  30. To je dobře, že "bojovník v tobě" to ještě jednou zkusil. Musím říct, že takové příběhy ve mně chtě nechtě budí obdiv, protože jsem s váhou zatím nikdy problémy neměla. Respekt. :)

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.