Listopad v kostce..

Nástup podzimu jsem přijala s nelibostí, rána jsou už tak chladná, že se bez škrabky neobejdeme, opadává i ten zbytek už hnědého listí a země je konečně dostatečně zavlažována. Krátký den bez světla na mou duši působí jako tři pěstí, chybí mi světlo, chybí mi světelná pohoda. Naše příbytky začínají vonět po citrusech, po skořici ze svařáku a nejvíc poutníky potěší maličkatý, teploučký řízeček.

Mičurin v mé duši strádá, zahrada odpočívá pod řádnou ochranou chvojí a já po ní chodím jako agent s teplou vodou, no já bych se tak hrabala v zemi, že bych brečela. Díky mému neodolatelnému šarmu a nějaké stovce jsem uhnala řemeslníky na zbourání staré technické místnosti / i když tak nad tím přemýšlím, je to pro tu starou ratejnu moc luxusní pojmenování/, nebudu vám ani líčit kolik nepotřebných zhovadilostí se odvezlo. Ovšem po demolici se otevřelo mému oku neuvěřitelné, narostl tam nádherný, obrovský prostor, který mému stavitelskému duchu dal nový rozměr.

Skvělý nápad, že poletím do Říma jsem dostala z hodiny na hodinu a uskutečnit se mi to podařilo vskutku hodně rychle, mám ten švih a temperament v sobě. Slunce, spousta slunce, nádherné teplo a nažhavené, dobité baterky, to jsem přesně potřebovala, abych přehlušila světelný deficit. Zda všechny cesty vedou do Říma, nevím, ale mé srdce si cestu k této kráse našlo skutečně rychle a navždy.

Soptíček byl na svém první karnevalu a trsal na skladbu Vaška Neckáře ... Jsem doktor Dam Di Dam, nemoci léčívám. Z té holky něco bude, protože všichni tančili ve dvou, ona si broukala, tančila a to vše jen se svým plyšákem, těžký individualista. Nedávno mě zavřela do svého domečku a s povelem ...Seď, si šla malovat a razítkovat do vedlejší místnosti.

Jsou momenty, kdy přemýšlím, kdo koho vychovává. Z babičky jsem byla přejmenována na babi, je to mladistvější, svižnější a když spolu tančíme, křepčíme na Bruno Marse, Soptíčkův otec otáčí oči v sloup, a pak že je v zdravém těle zdravý duch.

Loučím se s dušičkovým měsícem a nadevírám nenápadně, polehoučku dvířka tomu poslednímu měsíci v roce. Propadla jsem svíčkám, protože krásně voní, propadla jsem světýlkům, protože hladí mojí duši. Nazdobila jsem adventní čtyři symboly čekání, netoužím po vánocích, toužím po slunovratu.

Přeji vám klidný, poslední měsíc roku, ať se splní každé vaše přání. Moje srdce netouží po hmotném, pouze po lásce, klidu a míru v nás. Krásný prosinec vám přeji.