Vzpomínky ze základní školy jsou už v mlžném oparu, ale přesto nádherně voní.
Jsou plné sluníčka, pohody, fantazií, ale i rozbitých oken, odřených kolen.
Tato moje upomínka na čas malin nezralých se krčí před pěkně velikou číslicí / skoro půl století /.
Voní, nejen sluníčkem.
S Radkem jsem chodila už do školky. Byl takový celý čistý, uhlazený.
Z vycházek se nemusel dlouho umývat, na rozdíl ode mne, která měla zástěrku věčně umolousanou.
Krásně hlasitě zdravil, příkladně odpovídal a na hanbě jsme se spolu nikdy nepotkali.
Nástup do první třídy, čas písanek, inkoustu a velkého počítadla.
Na dveřích zářila cedule 1.A.
Naše soudružka učitelka Kroftová byla dáma jemných mravů, která u sebe měla vždy krajkový kapesníček.
Příkladný spolužák Radek měl sněhově bílou košili / nechápu, jak to zvládl, mě museli po příchodu ze školy deratizovat/, kalhoty s nažehlenými puky a tmavě modrý pulovr.
Vždy odpovídal po vyzvání, choval se ukázněně, no a učil se famózně.
Nejraději na celé škole jsem měla přestávky, vynikala ta svačinová, protože kladný vztah k jídlu jsem měla od nepaměti.
Vyndali jsme si nažehlený ubrousek od maminky a svačinu.
Soudružka učitelka přikusovala k chlebu jablíčko, my ostatní jsme se prali s chlebem se sádlem nebo šíleně tuhým, drolivým taveným sýrem.
Na Radkově ubrousku zasvítila stříbrná fólie / poprvé v životě jsem zaznamenala alobal, doma se balilo do papírových sáčků /.
Po otevření fólie se po třídě rozlila, doslova roztekla vůně kuřete.
Všechny děti se zklidnily, nastalo hrobové ticho, nikdo nežvýkal, všichni zírali na úkaz nehodný budoucího komunismu.
Radek si vykusoval grilované kuřátko s chlebem a okurkou.
Nikdy, skutečně nikdy nezapomenu, jak toto kuře vonělo, protože pro nás ostatní byla taková lahůdka nedostupná.
Pečené kuře nebo grilované se podávalo při výjimečných situacích, o svátcích, mnoho rodin v té době znalo maso pouze o víkendu.
A kolik slin na prázdno jsme spolykali v představě, že i na našem ubrousku takové kuře přistane.
A Radek ?
Vídám ho v televizi. Má sněhobílou košili, modrý pulovr a ukázněně odpovídá televizním štábům.
Přistává vládními speciály a řídí jeden z našich největších gigantů.
Někdo se prostě pro tu stříbrnou lžičku / nebo fólii / narodí...
Blondýna přeje krásný víkend ... a asi bude kuřátko.
Krásně napsané. Voňavé vzpomínky. Nikdy bych nevěřila, že po přečtení článku dostanu chuť na kus masa. Nemusí to být ani kuře, protože to po ruce nemám. Jdu si zakousnout alespoň kousek salámu.
OdpovědětVymazatRadky z našich mladých let asi známe všichni. Přeju ti ho. Zato vím, že si takto voňavé kuřátko (domácího mladého kohoutka z kuřete) dáme v sobotu, už si leží v marinádě. A omlouvám se vám všem, komu po ránu dělám chutě
OdpovědětVymazatMůj obvyklý dort k narozeninám bylo celé grilované kuře a dárek verneovka. Jak já už jsem se na ten únor vždycky těšila! Nejlepší na tom bylo, že to kuře bylo celý moje
OdpovědětVymazatteeda, to mně babička vyprávěla, že za ní bylo hovězí nejlevnější maso a kuře nejdražší a že je to dnes naopak..
OdpovědětVymazatAno,ta zlatá lžička je někomu souzená
OdpovědětVymazatVodňanské kuře už není, co bývávalo.
OdpovědětVymazat[6]: Protože patří Radkovu kamarádovi Andrejovi, ne asi
OdpovědětVymazatNj, taky jsem měla na svačiny chleba se sádlem, sýrem nebo v "lepším" případě s paštikou. Někdy mamina přišla z noční, usnula a já jsem šla i bez sváči. Takže kuřátko...ty bych asi Radkovi rovnou sežrala
OdpovědětVymazatZajímavá vzpomínka :) Ze svého raného dětství si také pamatuju, že jsme maso měli k obědu jen o víkendu, a to to byla už devadesátá léta. Co jsem nosila ke svačině, si nepamatuju takřka vůbec, zřejmě to ale byl nějaký chleba/rohlík, salám+sýr nebo máslo a marmeláda nebo paštika
OdpovědětVymazatZajímavá vzpomínka.
OdpovědětVymazat[10]:Tenkrát se chodilo do školy i v sobotu - to se učilo jen dopoledne a ještě ve středu nebylo "odpolko", jinak 4x týdně byl celý den.....
OdpovědětVymazat[11]: Žáci mohli chodit v poledne domů, proto že tam někdo byl, kdo se postaral o oběd - /ještě nebylo JZD/ ženy na poledne šly z pole domů dřív, aby něco rychlého uvařily pro celou rodinu.
OdpovědětVymazatKdysi jsem prakticky poznal, jak se řídí český průmyslový gigant. Na veletrhu jsem potkal spolužáka, a ten mne k sobě pozval. Vyjeli jsme spolu soukromým výtahem do 21.poschodí, prošli sekretariátem, kde na stole vedoucí odboru nastavil na psacím stole figurku Rumburaka nosem ke dveřím / ředitelský příkaz: dopoledne všichni ven !!!/ pak v pracovně nalil dva Martely, zapálili jsem si kubánská havana, a on odklopil šatní skříň, a objevil se obrovský elektronický terč, do kterého jsme oba popíjeje a bafaje do oběda házeli šipky.
OdpovědětVymazatPěkná vzpomínka na školní léta Já si teda nevzpomínám, že by se u nás ve škole měl někdo, tak dobře....ani už si moc nevzpomínám, co jsem svačívala, no asi ten chleba se sýrem A teď kuřátko taky neudělám, ta má vegetariánka by to těžce nesla
OdpovědětVymazat[8]:
OdpovědětVymazatKuřátka na svačinu si nepamatuji, spíš ten chleba se sádlem nebo paštikou😉 Ani jedno z toho už není jako dřív. Ale doma jsme ho mívali, taky na neděli, byl to sváteční oběd.
OdpovědětVymazatPamatuju si, jak jsme si se spolužačkou Helčou měnily svačiny, měla furt domácí buchty, její mamka ráda pekla. Moje ne, ale dělala výborný pomazánky na chleba A strašně mi chutnaly obědy ve školní jídelně.
OdpovědětVymazatSimi, nádherné vzpomínky Tak u nás kuřátko na svačinku nepamatuji.
OdpovědětVymazatA vida, Radek se asi moc nezměnil
OdpovědětVymazatZatímco ostatní zaznamenali vůni kuřátka, já nostalgicky zavzpomínala na plátěný ubrousek....
OdpovědětVymazatDříve bylo maso a jiné dobrůtky vzácností... a v dnešní době bych řekla, že jsme zas všichni tím "žrádlem doslova zahlcení". Omlouvám se, že to říkám takhle na "plnou hubu", ale je to fakt dnešní (nejen) děti se cpou všemožnýma kravinama - sladký, slaný, tučný, kyselý... a to jablíčko vezmou do pusy jen vyjímečně. Neříkám, že je to tak u všech.... ale hrozně mě vytáčí, kolik sladkostí nebo sladkých nápojů a energiťáků si děti koupí ve školních bufetech nebo automatech. Kolik cukru do sebe nacpou! Měli by tyhle školní kantýny zakázat...
OdpovědětVymazatNa svačinu jsem mívala chleba se sádlem dost často, byl to humus, ale dneska už si ho zase klidně dám a když jsou k němu ještě škvarky, tak je to mňamka
OdpovědětVymazatA mam chuť na kuře ... já mívala na svačiny maličké barevné jogurtiky :)
OdpovědětVymazatKuře bývalo sváteční jídlo, taková rozežranost ve všední den Mívala jsem denně chleba se sádlem a kupodivu to mám ráda i dnes Grilované kuře můžu kdykoliv na takový zážitek ze školy bych taky dlouho vzpomínala Vnuk Maty nosí sem tam do školy domácí pizzu, ogaři mu to záviděli, tak ji zeť jednou udělal víc a pošmákli si i ostatní kámoši
OdpovědětVymazatTak tomu na tehdejší dobu říkám "svačinová exotika". Já míval nejčastěji chleba s plátkovým sýrem a jablko ze staňkovské zahrádky. Občas - přiznávám - jsem svou svačinou podaroval "potřebnější", protože mi to zas až tak moc nechutnalo .
OdpovědětVymazatTeda co jsem mívala ke svačině, to si fakt nepamatuju, ale tak asi většinou chleba s něčím. Spíš si pamatuju ty pytlíky.
OdpovědětVymazat[1]: Tak jen doufám, že jsi v lednici našla kus flákoty, není nic horšího než si něco vysnít a to nenajít
OdpovědětVymazat[10]: Krásné vzpomínky, nebylo to hektické, nikam se nespěchalo, přijde mi to celé příjemně klidné.
OdpovědětVymazat[20]: Renčo, mluvíš mi z duše, ubrousek, nažehlený, voňavý ubrousek, dokonce si pamatuji i barvu, měla jsem plátěný fialový
OdpovědětVymazatBlondýnko, díky, taky jsem si zavzpomínala. Na sváteční kuře a chleba s paštikou či sádlem A tenkrát jogurt, panebože co to bylo?! Hezký víkend.
OdpovědětVymazatJá si takhle vzpomínám na svůj rohlík s pribiňákem - a byla to mňamka.
OdpovědětVymazatSimčo, grilované kuřátko na svačinku, před desítkami let, muselo dělat chutě snad opravdu každému. Naše svačiny - krajíc chleba s paštikou, nebo jak píšeš se sýrem by dnešní děti moc nebaštily. Ale kuřátko bych si dala i dnes. :o)
OdpovědětVymazatNěkdo se pro tu roli narodí, máš pravdu. Taky jsem měla takového "svatého" spolužáka. Dnes je taky někde vysoko, uznávaný.
OdpovědětVymazatJá si ani nepamatuji, zda jsem nějakou svačinu s sebou míval, jak je to dávno.
OdpovědětVymazat[34]: Tak především byl předseda představenstva ČEZ a pak šéfoval ČSA, v jakém gardu to bylo si už nepamatuji.
OdpovědětVymazat