neděle 19. listopadu 2017

Účastníci zájezdu...

.... aneb sonda do duše cestovatele.

Blondýna hlásí návrat z cest, je ovíněná Římem, je zlitá překrásným městem, ale nezapomněla být pozorovatelem a s patřičným nadhlem i podhledem se s vámi o to pravé, typicky české / maličko Troškovské / putování podělí.

LADY GUEES. Dáma od hlavy až k patě narvaná do značkového oblečení, čím větší nápis tím lépe. Pochybuji, že používá normální menstruační vložky, určitě ty její mají nejméně tři pruhy.
To, že jede na poznávací zájezd věnovaný památkám Říma, to jí asi ani nedocvaklo. Zhruba u každé třetí restaurace potřebovala čůrat, vždy si nezapomněla zakoupit Aperol Spritz Drink a v poledne už byla totálně zlitá, u Vatikánu se pozvracela tak mohutně, že polská věřící její osobu určitě papeži doporučila k upálení.
Naštěstí pochopila, že její putování po památkách najde větší smysl, když hned ráno vpluje do baru a zůstane tam celý den.

VEDOUCÍ AUTOBAZARU. Muž bodrý, muž s pěkným pupíkem. Tak ten si zájezd skutečně užíval. Byl všude, všechno si prohlédl, všude vlezl, na vše si sáhl, vypadalo to, že i zbytek Colosea propašuje do Čech. Fotil úplně, ale úplně všechno.
Při ranní bohoslužbě v bazilice Panny Marie Sněžné vstoupil k zpovědnímu místu, slušně česky pozdravil DOBRÝ DEN, vyfotil konsternovaného sluhu božího, který málem z budky vypadl a zpovídaná zapomněla, že ten den manželovi neuvařila pastu al dente.

ŽENA S TVÁŘÍ " ALA KYSELÁ PRDEL ". Až bude Troška shánět čarodejnici, musí sehnat tuto ženu. Černé vlasy, takřka v barvě uhlí, malé zlé oči a úzké rty bez úsměvu. První den po památkách, kdy trasa byla zhruba 16km a blondýna měla super chodící boty, tak právě tento den si " kyselá " vzala podpatky zhruba tak 10 cm. Vzhledem k faktu, že je ŘÍM plný dlažebních kostek, muselo být takové kulturní poznávání fakt na pytel. Jen komíny u tušimické elektrárny víc čadí než " kyselá ", která se nenápadně vytratila a pak vždy z památek dojížděla do hotelu taxíkem.

ROMEO A JULIE. Jsou manželé 15let, mají dvě děti a poznávačka do Říma byla vlastně jejich svatební cesta.
Já záviděla, já neskutečně žárlila, že mi osud neposlal do života takového chlapa. Vždy galantního ke všem ženám, pozorného otevírače dveří, příjemného sympaťáka, který se u večeře vytratil a přišel s taškou z butiku, ve kterém byly 4 !!! svetry pro manželku. Nejenže trefil velikost, on vybral neuvěřitelné kousky.
Svou Julii fakt miluje a je to opravdové, nefalšované, voto hůř, ach jo ...

SESTRY KELIŠKY. Nejstarší účastnice zájezdu, které nejenže ve vysokém, hodně zralém věku denně uběhaly kolem 10 - 16 km, ale stihly se nejen pěkně pohádat, stihly se i usmířit, stihly se i ztratit.
Vždy u večeře došlo k výčtu aktivit, hádek a sporů, kdy mladší ze sester zavelela " Věruš, vstávej, nečum a jdeme nebo tě tu nechám imigrantům a ty ti večer na pokoji záda nenatřou Ibalginem ".

BLONDÝNA. Jo ta naše, typicky nezodpovědná blondýna se také stihla ztratit a na úplně stejném místě jako setry Kelišky.
Očumovala hadérky a najednou zjistila, že nejenže má v nohách tisíc mil, skoro prázdnou peněženku, ale také vybitý mobil.
Čím více nervozně popocházela, tím více se jí klepala brada, tma jako v pytli, spousta cikánek, které mají dlouhé špinavé sukně a rychlé ruce. Všechny hotely měly stejné nápisy, veselé svítící vánoční girlandy a já nervy v hajzlu a na pochodu.
Vlezla jsem do taxíku, měla stažené půlky, že mě unesou, páč jsou tam všichni mafiáni, né asi ?
Mafián za volantem při nahlášení jména hotelu vyprskl smíchy...jeli jsme za roh.
Celou dobu jen stačilo přejít silnici a jít za roh. Ale blondýna může na férovku říct, já trubka se ztratila v Římě.

Jedna v hadrech za tisíce, jiný rozumbrada, který zná milión sprostých a nemravných vtipů na každého našeho prezidenta, tichý manželský pár, který putuje po světě a nepotřebuje u toho vykecávat, vyhulovat a chodit na podpatcích, starší dámy, které svým jemnocitem okořenily nejednu pauzu na kávičku, množina lidí, profil naší společnosti na cestách za hranicemi všedních dnů.
PS....jo a hnědé podšálky už nejsou moc aktuální, protože v letadle hrozí jen bomba, ale zažila jsem to památné ...TÁTO, TY JSI SI SUNDAL BOTY ????

Přeji krásný a klidný týden, jen je tu maličko zima, nás účastníky zájezdu Řím hýčkal sluníčkem a 20st.

40 komentářů:

  1. Jéé Hláška ze Slunce, seno, erotika.

    OdpovědětVymazat
  2. Soupis všech českých vlastností, včetně té jedné, která se v Římě ztratila. Naše souseda se ztratila poblíž Říma, s vybitým mobilem bez roamingu a dodnes vykládá, jak se třepala v noci za keřem v parku v obavách, že ji najdou mafiáni a možná okradou. Dodnes se to zde s chutí vypráví. Pravda, zachránila ji dcera, která ji přes italskou policii našla, telefonem dirigovala. Navíc - v autobuse svému bratrovi nechyběla - neuvěřitelné! Prý že zájezd musí chytnout loď do Říma!!!

    OdpovědětVymazat
  3. Simčo, vítám Tě z určitě nezapomenutelného zájezdu do Říma zpátky na rodné hroudě. Svým článkem jsi mě moc pobavila, už mi to chybělo Je vidět, že český turista je specifický a prakticky nezničitelný, tak to bylo a zřejmě bude. Na věky. Ámen   

    OdpovědětVymazat
  4. Vítej zpátky na blogu! Na tvé zážitky jsem se moc těšila Počasí jste měli nádherné, můžu tě ujistit že v Římě se ztratíš velice snadno a nemusíš být zrovna česká blondýna Já jsem ještě plná zážitků z poslední cesty, ale chybí mi ta část s účastníky zájezdu!   

    OdpovědětVymazat
  5. Simi, opět jsi nezklamala. Nasmála jsem se a to, že se někdo ztratí a cíl je za rohem, znám při své orintaci v prostoru, osobně.

    OdpovědětVymazat
  6. Teda děvče s tebou jet na zájezd je docela nebezpečné. Rozcupovala jsi účastníky dokonale. Naše dvojka Michal a já bychom asi dopadli. Ty jsi se nakonec našla, ale to zoufalství si dovedu představit. V Krakově jsem se ztratila Michalovi na velmi frekventovaném rynku (já tvrdím, že Michal mě) a já měla sice nabité baterky, ale neměla rouming. Nakonec jsme se našli a půl hodiny se dohadovali, kdo komu útěk.  

    OdpovědětVymazat
  7. Výborně popsané kousky. Taky jsem kdysi takhle jezdil hromadně, ale nějak mě přestalo bavit být součástí takové smečky, takže teď radši na cestách odpovídám sám za sebe a jezdím individuálně. Ale vypadá to, že tvůj zájezd se povedl a společnost jsi měla pestrou .

    OdpovědětVymazat
  8. To by jsi nebyla Ty, aby jsi nás nepobavila svými postřehy- tentokrát o účastnících zájezdu do Říma, kam všechny cesty vedou.

    OdpovědětVymazat
  9. Všichni už to napsali Je parádní cestopis

    OdpovědětVymazat
  10. Já jsem se "za rohem" ztratila druhdy dávno na Kypru. Ale doptala jsem se a pro změnu jsem pobavila recepční z hotelu, kde jsem se ptala...

    OdpovědětVymazat
  11. Můj polovičák by se v Římě nikdy neztratil, mapu ze shora má z jedné PS3 hry nacvičenou nazpaměť . Takže až pojedu jednou do Říma, jedině s ním .

    OdpovědětVymazat
  12. Pamatuji na kolegu, kterého jednou přinutila manželka zakoupit za asi 16 papírů nejacinější zájezd pro dva do Itálie. Už odjezd byl kuriozní, protože je nacpali do vysloužilé Karosy, a dozadu jim dali mezi sedadla autogen. Jistě věděli proč. Autobus se pak rozsypal poprvé už někde na severu, a když zastavili, shromáždily se okolo nich nějaké tmavé děti, a azčaly jim všechno krást. Cestující nakonec orvali z okolních stromů větve, semknuli se kolem svařovaného autobusu zády, a menilosrdnými údery bránili svůj majetek. Podruhé upadlo autobusu kolo až skoro na Jihu, tam zase někdo rozdal divochům bombony, a oni dali na chvíli než odjeli pokoj. Dopravili je po poledni třetí den do nějakých dřevěných chatiček na pláži, bylo asi 45 stupňů horko na palčivém slunci,a tak bysleli že je martýriu konec, a zanesli své věci do chatiček, a zalezli dovnitř, protože venku nebylo možné vydržet. V půl páte přišel příliv, a chatičky byly zatopeny vlnou do výše asi půl metru. Ze všeho co nebylo minimálně metr nad zemí tekla voda. Když příliv opadl, smrtelně vyděšení lidé plní bláta začali z bahna vynášet věci, a dávat je na střechy. Kolega to udělal se svým bý áglem, když přiletěl nějaký obrovský pták, sednul si na střechu, zobákem rozpáral bágl, a uletěl mu s pytlíkem, kde měl dokumenty.Další den ráno se objevila rozsáhlá dyzentérie, a protože bylo v noci asi dva stupně nad nulou, promrzlí  lidé již zase dopoledne těměř hořeli na slunci, ale bylo to lepší než prej umrznout. Odpoledne se přílivová vlna opakovala, a opakoval a se pak až do konce zájezdu. Lidé pak děkujíce Boku zasedli se zbytkem toho co jim zůstalo do rozsypané karosy, a odjížděli domů. Ještě dvakrát za cestu se autobus rosypal, ale to lidé již považovali za prkotinu, v Římě pak na velvyslanectní jim dali náhradní papíry za zničené dokumenty, bez kterých by je nepustili přes hranice, a když dorazili v půl třetí v noci do prahy, někteří se modlili na parkovišti, a děkobvali Bohu za to, že přežili. Asi za čtrnáct dní přišla ještě kolegovi domů faktura, kde měl doplatit asi deset papírů za lékařskou péči. Spořívala v tom, že jim tam, když měli v podstatě epidemii dyzentérie, přijeli nějací divoši na kolech s kýblem na pláž, rozdělali oheň, a vařili jim v tom nějaké listy ze stromů , a když to pak vypili, už neměli průjem, jenom je do konce zájezdu silně bolelo břicho. Vždycky když jsem se pak ptal kolegy v kanclu, jak si užil dovolenou, házel po mně v afektu věci, co měl na psacím stole. Zdar zahraničním zájezdům !!!

    OdpovědětVymazat
  13. Při čtení nadpisu jsem si vybavila ten film a tys nezklamala

    OdpovědětVymazat
  14. Co naplat, zájezdy jsou zkrátka hodné sociologického a psychologického průzkumu více, než cokoliv jiného. :)

    OdpovědětVymazat
  15. I já se pobavila    a jsem moc ráda, že jezdíme na vlastní pěst a nééé se zájezdem , i když zase neužiju tolik srandy   

    OdpovědětVymazat
  16. No to já nepochopím, proč takové ženy (opilá a zlá) jezdí na takové zájezdy ... a žádný puberťák tam nebyl? Co by lovil místní o mladíků za účelem "letního" romanku? Jinak mi to přijde jako pokrytí celé naší společnosti :)

    OdpovědětVymazat
  17. [1]: Tak všechny Troškovy hlášky jsou v běžném životě hodně poplatné   

    OdpovědětVymazat
  18. [6]: Mám toto dané geny, navíc v tom hraje velikou roli netrpělivost a zbrklost

    OdpovědětVymazat
  19. [12]: Je to cestopis po lidských duších

    OdpovědětVymazat
  20. Po osumdesátém devátém jsem byl doufám že naposled v západním Turkestánu /hlavní město Berlín/, a když jsem nocovali v motorestu u dálnice, v blízkém lese hořely ohně, od nich se linula specifická vůně buřtů a pytlíkových polévek Vitana, a okolí bylo plné trabantů. Protože jsem nevěřil svým očím, vyšel jsem se na to podívat, a pak se již neodvážil nikde ani na kolegu, pokud jsem samozřejmě nebyli zase v autě, promluvit česky. Na tábor se tehdy dívalo několik německých párů starších lidí, zřejmě večer na procházce, a často a s určitým strachem a obavami vyslovovali ono strašlivé slovo "Bo"hme...". V bývalé NDR již před osumdesátým devátým vždy když přijel český vánoční zájezd někam nakupovat, neprodleně stahovali rolety obchodů, a jednou jsem dokonce viděl i v interhotelu, jak jeho západoněmečtí majitelé úkolovali hned po našem příjezdu tehdy ještě "východní němce" jako zaměstnance, aby nás hlídali, "abychom prej nic neukradli". Byl to krajně nepříjemný pocit...

    OdpovědětVymazat
  21. Ještě pár vět, a pak dám už , slibuju, pokoj. Okolo roku 1989 jsem byl s kolegy ve Vídni,"nasát zdravý duch kapitalizmu a demokracie". Jeli jsem vlakem, peněz bylo relativně dost, a tak jsem nemuseli někde v noci stanovat v lese u ohňů s konzervami u  zaparkovaných trabantů. Na jednom centrálním náměstí byl obchoďák, a na jeho průčelí obrovský rudý nápis:

    OdpovědětVymazat
  22. Já jsem se taky ztratila, v Moskvě, co by 12 leté děvče z pionýrského tábora, taky veselo!

    OdpovědětVymazat
  23. Tak doufám, že jsi si na dovolené odpočinula od práce a lidí, kteří tě přes rok obklopují?

    OdpovědětVymazat
  24. Nechápu, jak jsi stihla užít si Řím a zároveň udělat sondu do většiny přítomných spolucestujících.

    OdpovědětVymazat
  25. Tak jsem se pěkně pobavila.    Jsem ráda, že se Ti v Římě líbilo.

    OdpovědětVymazat
  26. [28]: Také jsme po 89 roce začali cestovat - /většinou vlakem-bez cestovky/ - zažili jsme různé příhody - rádi vzpomínáme. Teď - téměř po 30 letech je všechno úplně někde jinde...prostě vývoj nezastavíš....

    OdpovědětVymazat
  27. Štěnice jsem viděl poprvé na podzim v roce 2016, když si je nějaký horlivý cestovatel z vedlejšího baráku  přivezl z kapitalistické ciziny, a ony se mu za čtrnáct dní pomnožily v obejváku tak, že to nezvládnul . Že to je dobrý adrenalin / tzv. "vzrůšo" / i pro ostatní , jsem viděl podle aut dezinfekční služby, a pracovníků v protichemických oblecích kteří jim tam stříkali tři patra pod nima, a tři patra nad nima. Myslím, že nejcennější věc, co může člověk člověku dát, je názorný odstrašující příklad...

    OdpovědětVymazat
  28. V Římě jsem byl 2-krát, jednou s účastníky zájezdu a předloni podruhé podle vlastního programu.

    OdpovědětVymazat
  29. Taky na svých jednodenních výletech za hranice všedních dnů a republiky pár zajímavých týpků bylo. Pobavila jsem se a až teď v prosinci zas budu účastník zájezdu dám si taky takovou pozorovací část

    OdpovědětVymazat
  30. Myslím, že tomu taxikáři to zvedlo náladu na celý další den

    OdpovědětVymazat
  31. [36]: V Římě je stále co prohlížet...a vždy Tě něco překvapí. Já jsem s nemohla najít sochu vlčice - pak se mi zdála, že je malá - já si ji přestavovala mnohem větší.

    OdpovědětVymazat
  32. Gabriela Melina26. února 2018 15:20

    Cítím se tak znovu požehnaný v mém sňatku poté, co doktor OGODO přivedl zpět svého manžela, který se se mnou odloučil po dobu 6 měsíců. Am GABRIELA podle jména. Dokonce i když mají ústa po celém těle, nestačí bych poděkovat doktorovi OGODOVI za jeho pomoc v mém životě. Můj manžel se se mnou oddělil po dobu 6 měsíců a byl bez bolesti a bolesti. Takže jsem hledala pomoc všude, ale nic nevyřešilo, dokud jsem se s doktorem OGODO nepotvrdil, který jsem kontaktoval online. Vysvětlil jsem mu svou situaci a on slíbil, že se můj manžel vrátí ke mně do 24 až 48 hodin, pokud mi srdce pořád bít pro něj. Věřila jsem v něho a on mi připravil kouzlo a můj manžel mi říkal přesně, když řekl doktor OGODO. Prosil a řekl, že mě potřebuje zpátky a teď už 9 let znovu žijeme šťastně. Každý, kdo tam četl článek, který potřebuje pomoc, by se měl obrátit na něj ... E-mail. Doktor OGODO prostřednictvím společnosti ogodomikespells@gmail.com pro více informací

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.